středa 29. dubna 2015

Steve Taylor - Ovládání času

skvělá věc

- čas jako abstraktní struktura, která nás ovládá a odvádí od jediného, co je: od přítomnosti

- věříme víc neexistující struktuře dnů, hodin, minut než skutečnosti, skutečnost je drasticky formátována a znásilňována minutami a hodinami: už ne intenzita okamžiku, síla události, naše připravenost,uzrálost času, časová vhodnost nebo nevhodnost, ale pouhé mechanické jednosměrné stále stejné plynutí času diktuje a určuje, kdy a jak a jak rychle, v jakém rytmu se co stane...

- pro "primitivy" neexistuje pojem pro pozdě, čekání, opoždění, chvíli...jsou vždy trpěliví...skutečnost je bezčasá, stále stejná, věčná, statická (až později cyklická, a to jen zpočátku v malých lokálních cyklech sucha a období dešťů, dne a noci apod.)

- čas napojen na ego, čím silnější ego, tím větší vnímání času, táím větší mentální brebentění (přírodní národy asi nemají tolik "hluku v hlavě", tolik mentálního komentáře)

- čím více prázdného času, pasivity, tím více mentálního brebentění, to nás nudí, snažíme se rozptýlit, zabít čas, neslyšet onen mentální hluk

- když se rozpustí ego, zůstane vědomí, tichý svědek, pozorovatel pod ním...čistá prostornost, čisté tiché pole, podklad

moje doplnění o moderní výzkum:

- vše je to o antikorelaci dvou fnkčních mozkových systémů: pozornost vs. defaltní/implicitní systém, který je právě plánováním, vzpomínáním napojeným na ego (a čas: mentální cestování v čase, denní snění) a je nejaktivněšjší při pasivitě: proto je to tzv. default mode neboli implicitní funkční systém mozku

- hlavní je nespěchat, chvála pomalosti, hektičnost zabíjí svět a nás (infarkt, mrtvice, stres = utrpení = strach, že něco nestihnu)


sobota 18. dubna 2015

pozornost neexistuje?!

viz
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3178817/

- pozornost je spíš účinek než kauzální agent, než příčina
- pozornost je reifikována, zvěcňována, hypostazována jako kauzální agent za pomocí homuncula
- pozornost není buď-anebo, ale je často nepřetržitá, stupňovaná, rozostřená
- pozornost lze modelovat pomocí bayesovských rozhodovacích pravděpodobnostních procesuálních výpočtů pravděpodobnosti nákladů, zisků, rizik, ztrát,...
- pozornost neoznačuje jeden jev
- pozornost není příčinou toho, že subjekt reaguje na stimuly rychleji, ale spíše účinkem: pozorný subjekt je efektem systému způsobujícího jeho tzv. "pozornost"
- pozornost je metafora pro zaujatý implictní předpojatý proces výběru - kdy jde o předpojatou soutěž, protože pozornost má své limity, omezené kapacity, je selektivní

Biased competition captures two cardinal phenomena of visual attention: limited capacity and selectivity. From these are posited the general schema where elements (visual objects or pools of neurons) compete for control. The competition is biased in favor of the objects that are most behaviorally relevant (Desimone and Duncan, ). 

- vybereme to, co je pro chování nejvíc důležité (ze současných paralelních stimulů)

jenomže co to je?

- vítěz bere vše, aby se netříštila odpověď organismu

Through a system of competition and modification that yields a winner take all result.

- ale co je důležité?

- zřejmě vyhodnocování pravděpdoobností zisků, rizik, ztrát

Hebb (), in the same work so often quoted for its foresight on synaptic learning mechanisms, writes “When an experimental result makes it necessary to refer to…‘attention,’ the reference means, precisely, that the activity that controls the form, speed, strength, or duration of response is not the immediately preceding excitation of receptor cells alone. 

takže jde o 

form, speed, strength, or duration of response - takové označíme za více či méně pozorné

-
pozornost je vágní, má mnoho definic:

Attention is subdivided by modality (visual versus auditory), level of analysis (feature versus object), and spatial extent (focal versus global). Attention is invoked as the label for a general preparedness to respond. Attention as vigilance has both a negative aspect (in that one may fail to detect a target) and a positive aspect (where one fails to inhibit a response when presented a non-target item). Attention is treated as a vector where there can be deficiencies in magnitude (implied by the phrase attention deficit) or direction (implied by a term like disengage deficit). Attention can also be given a temporal dimension when people speak of an attention span.