OCD - introspekce

rozdělit na fáze
a) celkové naladění mysli před tím

přehnaná snaha myslet maximálně přesně, jasně
křečovitá vážnost, strnulost, rigidita
snaha o perfekcionismus, maximální výkon
mysl sevřená, stažená
mysl současně horečnatě pracující

b) podnět, implus, spouštěč

náhle zazní myšlenka
má můj hlas?
ano, ale jakoby zdálky - je můj, a přece odcizený, jiný
odkud se objeví? nikoliv přímo z mého procesu myšlení, přijde jakoby zvenčí, "ze strany" pronikne do myšlení jako neosobní hrozivý algoritmus - často nepronikne algoritmus celý, ale jen
- jeho část
- algoritmus podobný (podobnost může být dána předchozí asociací, podobným kontextem, podobnou zvukovou stránkou, podobnou gramaticko-syntaktickou strukturou, kdy se podobat může jen polovina slova tohoto algoritmu s polovinou slova jiného algoritmu, může jít i jen o druhou polovinu/příponu slova
- jen strach z toho, že daný algoritmus přijde, silná momentální úzkost
- jen situace (místo, denní či noční doba, specifická činnost, setkání s konkrétním člověkem) asociovaná dříve s algoritmem

jakmile algoritmus přichází, objeví se hned vjemy nelibosti - jsou jemné, ale současně velmi nepříjemné, jsou předzvěstí: nepatrný vjem čehosi v zubu, na spodní straně mozku, v ústech, krku - obvykle jemné napětí úst a hrdla, algoritmus totiž souvisí s vnitřním mluvením! ale současně mluví mysl: nejvíc napětí se pociťuje v mozku (snad tlaky překrvenosti, rychlé průtoky krve tepnami a cévami v mozku a náhlé její přítoky do nových oblastí)

zajímavá je také povaha algoritmu
- skládá se z několika prvků
- řetězení prvků je fixně dané, ale občas se převrací
- jde o vnitřní rytmus přítomný v daném algoritmu + o cykličnost rytmu neustálého neosobního pevně zafixovaného opakování
- algoritmus byl původně emočně nabitý, nyní zůstala jen syntaktická stopa + osobností postoj s ním spojený (gesto vzdoru, hříšného odporu, rouhačského záměrného provinění navzdory, spiknutí vůči silnějšímu Otci/Zákonu/Bohu, který dotyčného zničí, ale stejně to udělá...a možná právě proto, tendence k sebedestrukci, která ukončí utrpení i existenci nenáviděného já)
- komu je algoritmus říkán? internalizováne otci? Bohu? mně samému? rozhodě někomu, kdo:
1) je silnější
2) koho nenávidím
3) snažím se mu vzepřít
4) cítím pro to vinu
5) snad chci, aby nakonec on vyhrál - každopádně vím, že vyhraje

je zde i slast: slast ze vzdoru, odporu...odpor je marný, možná i jeho marnost přináší masochistickou a sebedestruktivní slast

obsedant předstírá, že je jen tím, kdo myšlenku potlačuje, kdo ji "opravdu" nechce...zapomíná však, že je i tím, kdo myšlenku vyvolává, má z ní prospěch a specifickou slast

důležitý je rytmus opakování, který:
1) je stabilní, fixně daný, mechanický, neosobní
2) stupňuje se v naléhavosti, křečovitosti, rychlosti, horečnatosti
- jde o jakýsi vnitřní mechanismus, nabitý emocemi, energií, jakousi maničností, silovými proudy, "ďábelskými proudy"
- je v tom cosi náboženského, rituálního, náboženský obřad/liturgie
- cosi posvátného, děsivého, hrůzného
- krása jednoduchosti, kdy už se nemyslí, jen slepě "bubnuje", "rytmicky obíhá kolem ohně" v jakémsi zběsilém transu
- současně je extrémní snaha kolotoč zastavit: tato snaha ho jen zrychluje (otázkou je, zda nakonec polo-vědomě není vykonávána právě proto)

jak však myšlenka přichází?
zdálky, zezadu, jakoby nejprve sama...ale část mého já se jí chopí a jakoby ji dopoví, naladí se na ní, sveze se spolu s ní, připojí se k ní, k její rychlé a energií nabité jízdě



c) první reakce

hrůza, panika
zhnusení, vztek

d) potlačování

snaha okamžitě potlačit
jak se potlačení děje?
mysl jakoby zatne pěst, stáhne hrdlo, zablokuje hlavu/mozek
vjem tlaku, sevřenosti mysli
jde o reflexivní, mechanický výkon
vnímám se jako jeho příčina a následně vnímám vjemy tohoto potlačení
mysl se jakoby maximálně soustředí, snaží se vyloučit myšlenku, nemyslet na to, odvrhnout to
jde o jakýsi slepý algoritmus uvnitř hlavy (lovecká past v srdci mozku, která stále znovu a znovu sklapne)
jako bych sevřel pěst

někdy je to jiné - nejde o to, že bych náhle sevřel vlastní mysl, ale spíše se snažím myšlenku vysunout, vystrčit, odstrčit

zdá se však, že myšlenka už tam v dané chvíli vůbec není

jakoby gesto potlačení bylo zcela slepé, bez účinku, prázdné (svírám pěst, ve které nic není)

mysl však potom zůstane stažená, sevřená (tlaky v hlavě, bolesti hlavy)

obvykle však k potlačování dochází ihned, jak se objeví začátek myšlenky (algoritmu)

efektem je opravdu to, že myšlenka zůstane "nedopovězena", algoritmus nerozvinut...ale ihned se potom objeví znova

proč zůstane myšlenka nedopovězena?
protože mysl se v danou chvíli zcela soustředí na stahování sebe samé, což stojí úsilí, energii..ale současně už zvenčí "klepe na dveře" opět ona myšlenka...která se objeví znovu, ve stejné podobě, potlačením naprosto nezměněna


samotný mechanismus potlačování "rozpumpovává" mysl, zrychluje toky energie v ní, uvádí jí do horečnatého chodu
mysl je také díky němu strnulá co se týče volného myšlení - její dynamismus je cyklický

sebe-potlačování mysli jsou jakoby rány/kopání do hlavy

e) očekávání návratu

probíhá často už během samotného potlačování

vidíme tedy, že etapy nejsou oddělené, naopak jedna se přelévá do druhé - ve chvíli, kdy algoritmus začíná, je už okamžitě potlačován - a už během potlačování se úzkostně očekává, že se vrátí (častou reakcí pak je temný vztek, zuřivost na SEBE, snaha myšlenku násilím z hlavy "vymlátit", zhnusení, pocity krajní nelibosti)

f) návrat
v nezměněné, často naopak posílené podobě