potřebujeme mít JEDEN HLAVNÍ CÍL, proč žít?
jak kdo, někdo má zvýšenou potřebu řádu
když nereflektuji, jsem unášen situacemi a momentálními emocemi
jistě, mám i nějaké priority, ale mnohé z nich se zhruba do roka změní, ztratí, nevrátí - nebo vrátí jen na chvíli
opakem řádu je chaos, životní bloumání vedoucí k nudě, letargii, skleslosti
naopak idealista či ten, komu o něco skutečně jde, třeba o slávu a uznání, má nadšení, elán
co když cíl CHYBÍ?
osvědčilo se mi toto:
a) být AKTIVNÍ i přesto - už aktivita sama přinese zlepšení nálady, úspěchy z ní plynoucí ještě víc
b) bez plánu člověk cítí ÚNAVU - ta se však paradoxně ztratí, když člověk aktivní začne být
c) když jsou problémy a stres, na potřebu plánu se zapomene a řeší se, co je zrovna potřeba
d) přílišné přemýšlení o cíli cíl nepřinese, naopak vyvolá depresi
e) negativistické myšlenky vedou do záhuby - a to dost rychle
--
proč tedy vlastně žiji?
NEVÍM.
zřejmě pro NIC
resp. pro živočišné potřeby: přežití, jídlo, bezpečí, sex, uznání, blízkost, sláva, peníze, radost z ukojené zvědavosti skrze poznání
není to MÁLO?
podle toho, ODKUD to poměřuješ
zdá se, že přes všechno filozofování nám to obvykle STAČÍ
--
není dnešní doba NIHILISTICKÁ?
nežijí všichni po ztrátě smyslu jakožto zklamaní idealisté v tichém zoufalství a auto-destruktivně se oddávají prchavé a nenaplňující slasti Nietzscheho tzv. "posledních lidí", kteří jen jedí a pijí s vědomím, že VÍC není?
je možné, že biologická struktura našich mozků nebo jejich memetické přenastavení nebo memetická struktura naší kultury si žádá IDEÁL větší než je vlastní zisk...
někdo ho potřebuje víc, někdo téměř vůbec a někdo ho i dnes má...
--
proč tu jsem? odkud jsem se tu vzal? nežiji bezduše, prázdně a stádně? nejsou stádní a fádní i tyto mé otázky?
může tato má myšlenková METODA někam vést?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!