NAPĚTÍ A STRACH

NAPĚTÍ A STRACH

negativní emoce do značné míry jsou odporem samotným - jsou přesněji určitým více či méně intenzivním napnutím, sevřením, napínáním, svíráním, stahováním

chceš-li se zbavit sevření pěsti, jednoduše ji pustíš, uvolníš

chceš-li se zbavit negativních emocí, které jsou určitým stažením (je víc typů stažení, různá místa na těle se stahují různě), zvolíš uvolnění, puštění, odložení, odkládání, přijetí, otevření, akceptaci

honba za štěstím a KAŽDÁ touha je určitým napnutím, stažením

některá stažení a napnutí jsou příjemná, aktivizují, vybuzují, je v nich život

někdo by řekl, že každé stažení je vlastně plné života a zvláštní krásné energie: i napnutí bolesti, i pocit napětí, napnutí frustrace, napnutí deprese, napnutí strachu, obavy, úzkosti

ovšem mnohdy toužíme (což je zase určité napnutí) po klidu - klid, ticho, mír, hluboký pokoj jsou opakem napnutí...mlčení je opakem napínání myšlení

touha (napnutí!) "nemyslet na nic a nedělat nic" je touha (napnutí!) po ne-napnutí, po klidu

hodnotím-li, označím-li něco jako negativní, popíšu-li něco znaménkem minus, dám-li tomu toto znaménko, je to motivováno mým odporem k tomu, mým nesouhlasem s tím, mým nepřijímáním toho - a tento akt hodnocení, či souzení něčeho jako negativního potom vyvolává ještě více mého odporu, nesouhlasu, nepřijímání toho

vyvolává můj zběsilý útěk (forma napětí!) od toho, zběsilou snahu (napětí!) se toho zbavit, vyhnout se tomu, ubránit se tomu, opevnit se před tím

naše tělo se skládá z mnoha míst a parcel, která se aktivizují při negativních emocích současně a po sobě...negativní emoce jsou tímto paralelním a postupným napínáním a stahováním různých míst na těle a v těle

negativní emoce nejsou už ničím jiným: nemají mentální či psychologickou složku, nemyslíme-li jí ovšem věty a myšlenky, které je mohou doprovázet...ale nemají další ne-tělesnou složku citovou: strach je striktně fyzický, tělesný, nemá další složku "mentálního strachu"

není zde tělesný strach na straně jedné a citový strach na straně druhé: je zde jenom jeden strach, a ten je ryze a striktně tělesný

pozitivní emoce jsou na tom stejně! skládají se ze stejných "emočních atomů" jako emoce negativní, jen v jiných kombinacích + jsou námi hodnoceny znaménkem "+"

pozitivní emoce také jsou jen paralelních a kontinuálním napínáním (a uvolňováním!) různých částí těla

složka uvolňování částí těl je více přítomná v pozitivních emocích, ale zřejmě ji můžeme najít i u emocí negativních: skleslost a sklíčenost má složku ochablosti, tíživého uvolnění svalů

tedy všechny emoce - pozitivní i negativní - jsou paralelním a kontinuálním stahováním a uvolňováním různých částí těla

pozitivní a negativní emoce se skládají ze STEJNÝCH komponent, ze stejných emočních atomů, což jsou konkrétní stažení nebo uvolnění různých částí těla: žaludku, kosterních svalů, na hrudi, na hlavě, v hlavě, mimických svalů, tepu, tlaku, bušení či zpomalení srdce, zrychlení či zpomalení dechu, pocení, svírání střev...

hlavní rozdíl mezi nimi je v tom, že pozitivní emoce jsou doprovázeny našimi pozitivním hodnoceními, soudy, úsudky, větami, myšlenkami, intepretacemi, značíme je jako "+" - no a u negativních emocí je to naopak, tedy jim dáváme znaménko "-"

je v samotném komplexu, v samotné konkrétní konfiguraci/kombinaci současně se vyskytujících napínání a uvolňování částí těla a v algoritmu/vzorci jejich postupné kontinuální či diskontinuální přeměny něco inherentně pozitivního nebo naopak negativního?

to je VELKÁ otázka...

zdá se, že ano - i zvířata a malé děti a přírodní národy přece chtějí slast a vyhýbají se (obrana, útěk, boj, útok) strasti

avšak z jejich reagování či chování/jednání nelze takto přímo vyvozovat jejich prožívání...

náš motivační systém může být přece často popletený: můžeme se vyhýbat příjemnému a bažit po nepříjemném, to může být případ narkomanů, kteří baží po droze, i když jim ihned (ne až po hodině či dvou) po požití způsobí mučivou bolest

je pravda, že když zvíře řve bolestí, utíká od stimulu, který mu bolest přináší...ale skutečně ho daný stimul bolí? a pokud i ano, je bolest něco inherentně (samo o sobě) negativního, je to skutečně prožíváno jako ne-libé, ne-příjemné, strastné, negativní, zlé, anti-hodnotné, anti-cenné?

fyzická/tělesná bolest či i jiné naše negativní emoce (které jsou asi jejími deriváty: každá deprese, nuda, hněv, smutek, strach, obava, úzkost je jakousi malou fyzickou/tělesnou bolestí!) nás mobilizují k útěku či obraně (ona reakce BOJUJ NEBO UTEČ) nebo nás paralyzují (to je třetí základní evoluční strategie zvládání konfliktu či hrozby: paralýza, strategie "dělání mrtvého brouka"...a to je časté u některých forem úzkosti, obavy, strachu: jakási strnulost, ustrnutí, ztuhnutí, zakřiknutost, utlumenost...jiné strachy jsou pak víc obranné a jiné pak dokonce útočné: snažíme se "vybojovat si bezpečí, porazit hrozbu v zoufalém gestu proti-útoku")

tělo však často potřebuje napětí: když nemá vnější hrozby, vyrobí si napětí vnitřní, nudu, což je jakási vnitřní nespokojenost, zlost-vztek-naštvanost-nerudnost, že se nic neděje

život těla je věčné střídání cyklu napínání a uvolňování jeho různých částí

možná, že až psychologie a psychiatrie vyrobily značnou část problémů: řekli, že máme depresi, úzkost, strach - a že to je špatné

tím vyrobili naši snahu se jich zbavovat

přitom deprese a smutek a nuda (nejsou-li ovšem patologické) mohou být jen běžnou směsí napnutých a uvolněných částí těla, které bychom - neměli-li bychom kulturní konstrukt/nálepku "deprese", "úzkost", "strach", "obava" a jejich negativní hodnocení, garantované "odborníky" - za negativní ani nepovažovali, prostě bychom je přijali stejně, jako přijímáme svou radost

dobře je to vidět u nudy: doposud se nechápe jako nemoc a problém, spíše jako vina, lenost, nic moc vážného - možná se to jednou změní a novináři budou všude psát o "epidemii nudy a znuděnosti" a "odborníci" budou sofistikovaně radit, jak se nudy zbavit - a předepisovat na to prášky a elektrošoky

tělo je proměnlivou směsí napnutých a uvolněných částí těla - odborníci vytrhli nějakou část těchto procesů a označili ji nálepkou "strach" či "smutek"...ovšem zdá se, že vedle strachu v těle současně/zároveň/paralelně jsou také stavy-aspekty radosti, živosti, svěžesti...že v těle nikdy není jenom strach, jenom úzkost, jenom fyzická bolest!..že "odborníci" z proměnlivé směsi stavů těla vytrhli jen některé, a řekli, že tvoří izolovaný celistvý blok nazývaný "strach": tak to však není!!!

strach a deprese mohou být do značné míry stejně mýtické postavy jako je "posedlost ďáblem" nebo dokonce "Pegas" či "Zeus", "Thor"...

netvrdím, že v těle nejsou aspekty strachu - ale současně s nim je zde rej, tanec mnoha jiných stavů, např. aspektů radosti, živosti, svěžesti, nadšení, energičnosti...je to pestré, barevné, je zde paralelně mnoho stavů, a ty se velmi rychle mění...plus aspekty strachu nemusí být čímsi inherentně negativním...netvoří izolovaný, celistvý, pevný, trvalý, nehybný blok, jsou součástí proudu, který se stále mění a má paralelně mnoho částí, odstínů, aspektů!

strach nás má evolučně vést k boji či útěku před tím, co ho vyvolalo, co je jeho objektem (strach je intencionální: zaměřený na svůj předmět)...my však bojujeme nyní proti strachu samotnému...možná z nudy, z přebytku času, proto, že nemáme žádný jiný problém - a protože nám to radí "odborníci"

někdo by namítl: ale strach je přece problém! je velmi negativní, je třeba se ho zbavit! opravdu je to však pravda? co přesně je na strachu tak strašného, pekelného a problematického?

neskládá se tvůj strach nakonec z komponent/složek, které má i tvoje radost, vzrušení, euforie, které máš i tehdy, jsi-li svěží, energický, plný života?

ano, ale ta kombinace těchto složek je velmi nepříjemná! a nemám to pod svou kontrolou - a CHCI (napětí!) mít! chci se umět ovládat, chci mít svůj strach zkrocený, chci ho mít pěkně schovaný a domestikovaný jako hodného pejska!

tato snaha (napětí!), tato touha (napětí!) mít strach "zvládnutý", "ovládnutý", "pod kontrolou", "řízený" však problém vytváří...dělá ze strachu obrovského nepřítele, který je vnější, který je vetřelcem ničícím a požírajícím naše životy

touha sama jakoby byla jen určitým napětím - a je to snad něco strašného?

přitom strach je zpočátku jenom naší součástí, patří nám a k nám...my si z něj však vytvoříme vnější obludu, ufona, který nás chce zabít...a proto musíme pojídat neurol a lexaurin a xanax a antidepresiva

možná je náš motivační systém popletený: přehnaně se bojíme strachu, přehnaně se mu snažíme vyhnout..."odborníci" nám řekli, že specifická kombinace napnutých a uvolněných svalů při strachu je něco šíleně strašného...přitom tomu tak vůbec nemusí být!

lze si představit přírodní národ, pralesní kmen, které očaroval (oblbnul, zblbnul) charismatický šaman: a tento kmen si začal myslet, že nejhorším zlem je radost, a proto jejich motivační systém je povede k tomu, aby se všude a vždy vyhýbali radosti

to je možná případ některých puritánů či asketů i dnes: démonizace tělesné slasti, slasti z jídla, pití, drog, alkoholu, sexu, orgasmu - jejich hodnocení jako nízkých, ne-lidských, pod-lidských, nečistých, přízemních, hloupých, prázdných, příliš povrchních, trapných, ubohých, hříšných, zlých

naše hodnocení tak i z něčeho ryze pozitivního (orgasmus, dobré jídlo) může vyrobit cosi negativního...proč by tomu nemohlo být i naopak? ze strachu - který možná není až tak zlý - jsme vyrobili zlo...

možná naopak někteří "dobrodruzi", vysokohorští horolezci nebo "váleční zpravodajové" vědí, že strach je tou největší slastí vůbec! že život je především strach, tedy napětí, tedy vybuzenost...a že je to tak dobré, velmi dobré...

jsme ustrašení nikoliv svou podstatou, ale protože nám "odborníci" vnukli, že prožitek strachu je zlý a démonický...a pak se úzkostně všem hrozbám a VÝZVÁM vyhýbáme, a nudíme se, protože bez nich jsme ochablí, malátní...naše tělo totiž problémy a napětí potřebuje!

zdémonizovali jsme si strach, už se nebojíme démonů, ale strachu, vždyť ten je přeci skutečný!...jenomže on je skutečný, živý a reálný jako náš vlastní proces vedle dalších procesů v nás, patří k nám a nám, jsme v něm doma, je to cosi přirozeného a neoddělitelného od slasti a od života...není zlý, je to život sám!

a kdyby nám ho někdo vzal, náš život by byl nudný a sami bychom ho chtěli zpět!