JAK VYPADÁ VNITŘNÍ ŘEČ?

KDYŽ NA NĚCO MYSLÍM, JE TO STEJNÉ, JAKOBY NA MĚ MLUVIL NĚKDO JINÝ...NAŠE MYŠLENÍ JE TÉMĚŘ "SLUCHOVOU HALUCINACÍ"

MYSLÍM, TEDY SLUCHOVĚ HALUCINUJI "VNITŘNÍ HLAS".

myšlení: mluvím si potichu sám pro sebe...říkám si sám sobě něco stejně, jako bych to slyšel od někoho jiného

většinou se tomu méně divím (než kdyby mi to říkal někdo jiný), protože už jsem si to v jistým obdobách říkal vícekrát

to co si říkám, ale předem nevím - opravdu to slyším tak, jakoby mi to říkal někdo jiný

není možné se zastavit a zůstat u jedné myšlenky: objevují se neustále další, ať už chci nebo nechci - většinou bez mého přičinění a vůle, záměru či aktivity, bez mého kauzálního působení

také nejsem nějakým svědkem, který stojí mimo a sleduje myšlenky...spíše jsem myšlenkami, které myslí samy sebe, vždy jsem tou konkrétní myšlenkou, která právě probíhá, pak zaniknu a přijde jiná myšlenka, která bude jiným "Já"

co to tedy znamená, když si v meditacích myslíme, že jsme svědkem myšlenek? jen to, že na myšlenky méně emocionálně reagujeme, neprojevujeme takové napětí či zaujetí, takovou bdělost, když se objeví a méně výrazně nás zasahují emocionálně



"Britský archeolog Steven Mithen, autor knihy The Singing Neanderthals (Zpívající neandertálci), si dokonce myslí, že hudební software v lidském mozku je jakýmsi předchůdcem toho jazykového. První primáti se podle něj nejprve domlouvali různými popěvky nebo rytmickými signály, z jejichž základů pak vyrostla slova."

Vnitřní řeč je formou hudby, která přímo působí na emoce, proto nám zvuky slov (slova: Bůůůůh, ňňicota, strrrachchcch, míííír, po-koj, láska) a rytmy/popěvky/zvuky vět (Svět je zlý! Život je prázdnota!) přímo navozují emoce, a proto je naše vnitřní řeč s emocemi tak úzce svázána. 

střípky z pravidel

Úspěch či neúspěch hodně ovlivní kvalitu prožívání, vyber si činnost, která má stanoveny milníky úspěchu (malá rizika neúspěchu a není to tam jak na houpačce "úspěch-neúspěch")

Zato dlouho přetrvávající nudu je třeba brát v potaz: pronudit se celou dobu hospodského sezení nebo výletu s někým nezajímavým je velmi prožitkově nevýhodné, to je lepší zůstat na Facebooku.

být radši venku než doma, s druhými než sám, mírný pohyb procházek radši než ležení v posteli

Hlavní nejsou věci, co tě potkají, ale tvůj postoj k nim

Měj pestrý program - pestrý a aktivní program je lepší než monotónnost

Vyhýbej se hlučnému prostředí

roztomilé děti, zvířecí mazlíčci

Relaxačně sportuj: během toho napětí, ale pak jsi fit = dlouhodobé uvolnění

Překonej lenost a jdi do akce (i sám, a když si s druhými, tak do větší akce s nimi)

Choď na pomalé procházky do přírody v nejbližším okolí, ale tam, kde je méně lidí (cestování a moc lidí zvyšují napětí = strast)

Choď do míst, kde je málo lidí (vesnice, les, malá města) (mnoho lidí zvyšuje ostražitost = strast)

Žij tam, kde je málo lidí (malé město je optimální, tam je i dost přátel)

Když se blíží znuděnost, jdi do akce



VZTAHY



Reagovat uvolněně, spontánně, bez úsilí + moc nehloubat, nepřemýšlet, protože to dělá napětí svalů hlavně na hlavě!!!

intenzivně sportovat 2-5 minut denně, aby byla kondice bez dlouhé strasti z dlouhého sportování

Měj denní řád, režim, šetří ti to napětí z rozhodování, stabilizuje tě to a přenese tě to přes emocionální výkyvy.

Nebaž po sexu, ta kapka slasti nestojí za to napětí.

Soustředění na jiný životní plán, program, projekt než hédonismus může být výhodné, když program vede k neutrálnímu stavu oproti běžné převaze strasti, tak jako k neutrálu vede čtení nebo filozofie. Nebo dokonce může program vést k pozitivnímu (slast = uvolnění) stavu jako meditace nebo pití piva.

Intelektuální činnost, čtení a filozofická diskuze má v sobě sice jisté strastiplné napětí (zejména svalů hlavy), ale když není moc urputná, je v podstatě neutrálním stavem, což je vítanou úlevou před jinak všudypřítomnou strastí.

Soustředění na určitý životní program činí mnoho negativních postojů, které by jinak vyvolávaly strast, irelevantními a odvádí od nich pozornost a přesměrovává ji k něčemu stabilnímu, pevnému (k tvému životnímu programu).

Nejsnáze uskutečnitelná jsou konkrétní malá praktická životní pravidla pro změnu chování, nikoliv pro změnu myšlení, např. taková jednoduchá praktická konkrétní pravidla jako nepit víc než čtyři piva, ale pít často, každý den se vidět s přáteli, přispat si každý den, nejist příliš sladké apod.


Dobré je stanovit si několik pravidel, a když si je osvojíš, tak pak přidat zase další praktická pravidla. Ale nebuď otrokem pravidel, jsou tvým sluhou, nikoliv pánem.


JAK SE NENECHAT POHLTIT EMOCEMI?


Chovat se i během nich podle racionálních instrukcí, které si předtím stanovil a říci si o těch intencích emocí, že jsou iracionální, irelevantní a mimo program i o těch emocích (i o přílišném myšlení na daný pocit), což je jedno z těch pravidel.

Životní pravidla

ZÁSADNÍ ŽIVOTNÍ PRAVIDLA – VERZE ZÁŘÍ 2016

Nejsnáze uskutečnitelná jsou konkrétní malá praktická životní pravidla pro změnu chování, nikoliv pro změnu myšlení, např. taková jednoduchá praktická konkrétní pravidla jako nepit víc než čtyři piva, ale pít často, každý den se vidět s přáteli, přispat si každý den, nejist příliš sladké apod.

Dobré je stanovit si několik pravidel, a když si je osvojíš, tak pak přidat zase další praktická pravidla. Ale nebuď otrokem pravidel, jsou tvým sluhou, nikoliv pánem.

Plus metodou k dosažení slasti není ani tolik uvolňování, jako vyhledávání přátel a jiné praktické metody ke změně konkrétních druhů chování.

JAK SE NENECHAT POHLTIT EMOCEMI?

Chovat se i během nich podle racionálních instrukcí, které si předtím stanovil a říci si o těch intencích emocí, že jsou iracionální, irelevantní a mimo program i o těch emocích (i o přílišném myšlení na daný pocit), což je jedno z těch pravidel.

Když máš špatnou náladu, tak jdi ven!

1) Kdykoliv můžeš, uvolňuj se a nezapomínej uvolnit i svaly hlavy. Všímej si, kde cítíš napětí a uvolňuj je co nejčastěji můžeš.
tedy: nevzdoruj strasti, nebraň se jí - tvůj vzdor ji jenom zesiluje, tvůj vzdor, tvůj obranný postoj, je jen dalším napětím, tedy strastí, tvůj boj/revolta, bouření se proti ní jsou jen dalším strastiplným napětím

vyhledávej na svém těle napětí, pozoruj, kde přesně na něm jsou a jaké jsou a uvolňuj je

2) Při vtíravé špatné náladě jdi ven, změň prostředí, metodou "pokusu a omylu" měň činnosti.

3) Nespěchej, dělej věci pomalu. Spěch a stres jsou napětím, pohoda je uvolněním.

4) Když tě přepadnou myšlenkové starosti, jen pořádně uvolňuj svaly hlavy!

5) Obtěžující povinnost udělej co nejrychleji a pokud možno hned, ať máš od ní pokoj!

6) Komunikuj s druhými uvolněně, bez velkého úsilí, snahy, soustředění, spíše spontánně, volně, lehce, s uvolněnými i svaly hlavy, s uvolněným a spíše rozostřeným pohledem očí.

7) Neber svět, sebe a věci vážně, ale spíše jako hru...de Mello říká: budete šťastní i bez toho, na čem lpíte. Štěstí je náš přirozený stav poté, kdy zmizí naše chtění.

8) Práce a povinnosti jsou napětím, měj jich tedy co nejméně.

9) Když něco považuješ za smysluplné, hned to vyvolává méně napětí.

10) Když ráno uděláš něco smysluplného, více si užiješ odpočinek po zbytek dne.

11) Soustředění na určitý životní program činí mnoho negativních postojů, které by jinak vyvolávaly strast, irelevantními a odvádí od nich pozornost a přesměrovává ji k něčemu stabilnímu, pevnému (k tvému životnímu programu).
12) Intelektuální činnost, čtení a filozofická diskuze má v sobě sice jisté strastiplné napětí (zejména svalů hlavy), ale když není moc urputná, je v podstatě neutrálním stavem, což je vítanou úlevou před jinak všudypřítomnou strastí.
13) Kundra píše dobře (i když to myslí jako kritiku Druláka): "Čím kritičtější je zvolený jazyk, tím více se podle něj automaticky zvyšuje riziko a napětí v celém světě." Proto je třeba používat diplomatickou mluvu.
14) využívat a více studovat taoistické wu-wej!!

DALŠÍ DŮLEŽITÁ ŽIVOTNÍ PRAVIDLA

1)      RELATIVISMUS: racionálně zastávej to, že slast má hodnotu, avšak emocionálně-psychologicky na tom nelpi a dopřej si jistý hodnotový psychologický relativismus. Proč?

a)      Protože psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu. Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme. Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

b)      Přílišné emocionální lpění na programu hédonismu způsobí jeho opak, příliš mnoho úsilí, násilnosti, snahy, a tedy napětí.

c)      Psychologicky či emocionálně si nedémonizuj strast, spíše ji bagatelizuj a spřátel se s ní, naproti tomu si emocionálně neglorifikuj slast, nebuď jejím otrokem, nebuď k ní citově připoutaný. 

2)      Povinnosti udělej hned, ať už na ně nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane. Tedy: Řeš jen skutečné povinnosti, zbytek problémů pošli k čertu.

3)      Soustředění na jiný životní plán, program, projekt než hédonismus může být výhodné, když program vede k neutrálnímu stavu oproti běžné převaze strasti, tak jako k neutrálu vede čtení nebo filozofie. Nebo dokonce může program vést k pozitivnímu (slast = uvolnění) stavu jako meditace nebo pití piva.

4)      Pozoruj se, když máš v činnosti příliš mnoho soustředění, snahy, úsilí a polož si otázku, zda je ta činnost, věc, situace tak důležitá a svou snahu zeslab, povol se, vzdej se.

5)      Pěstuj vzdání se, odevzdaný postoj.

6)      Proti fyzické bolesti či (psychické) strasti nebojuj, nerevoltuj, neprotestuj, jen ji nezaujatě, klidně, nestranně pozoruj, tím se oslabí.

7)      Méně mysli, když ti soustředění napíná svaly hlavy.

8)      Nelpi na svých nadějích a snech, minulost neřeš vůbec, je mrtvá.

9)      Nebaž po sexu, ta kapka slasti nestojí za to napětí. Spíše si buduj s druhým lásku. S partnerem i s kamarády.

10)  Miluj lidi, to uvolňuje.

11)  Nehádej se, to způsobuje napětí.

12)  Měj denní řád, režim, šetří ti to napětí z rozhodování, stabilizuje tě to a přenese tě to přes emocionální výkyvy.
13) 

Rady na regulaci dechu pomáhající uvolňovat a "prodýchávat" střed hrudi nebo břicho/břišní brániční sval mohou být velmi důležité a cenné jako lék na negativní emoce.

14) intenzivně sportovat 2-5 minut denně, aby byla kondice bez dlouhé strasti z dlouhého sportování

ŽIVOTNÍ PROGRAM UVOLNĚNÍ/HÉDONISMUS

Meta-pravidlo: Netlač na pilu při plnění těchto pravidel

OPTIMISTICKÉ MYŠLENÍ/POSTOJ

Neustále se uvolňuj, i na hlavě (tam je to důležité a zapomíná se na to)!

Měj životní cíl, který považuješ za smysluplný a usiluj o něj

Buduj si dobře podloženou optimistickou ideologii

Nemysli s obavami na budoucnost.

Mysli pozitivně, tedy si z možných interpretací zvol tu nejpříjemnější, pomáhají zde slova "nevadí", „to nevadí“, "nemusím", "že se na to nevysereš", "to není důležité", "to je jedno",...(lež často poslouží štěstí víc než pravda)

Rozvíjej optimismus: autosugesce, pozitivní knihy, pozitivní poezie + písně + rap

Přesměrovávej myšlení od věcí nepříjemných k příjemným

Vytvářej si pozitivní motivaci: když už něco musíš udělat, vymysli si způsob, jak by tě to mohlo bavit

Když zpozoruješ tělesné napětí, uvolni ho (odevzdej se, vzdej se, poddej se, vypusť)

Denně krátce medituj (pokud ti to nevadí)

Měj se na co těšit (a vzpomínat)

Usmívej se

Vyhledávej humor (také humornou inteligentní četbu: Švejk, Werich, Hrabal)

Tlum svůj hněv a averzi k druhým

Větší ego může přinášet slast, pocit méněcennosti je strastiplný, pokora je úlevná (uvolňující)

Bagatelizuj a ignoruj negativní věci a pocity

Neprovozuj žádný cynismus, sarkasmus, ironii (je to agrese = napětí)

Nic si nevyčítej

JAK NA ŠPATNOU NÁLADU

Při špatné náladě ti nejvíc pomůže podpora druhých, ale nestěžuj si jim dlouze, chtěj povzbudit, a pak se uvolněně a humorně bavte o něčem jiném

Při špatné náladě se snaž odvést pozornost na něco jiného

Při špatné náladě metodou pokusu a omylu střídej aktivnější činnosti (a zkus i odpočinek)

Při špatné náladě se věnuj PC hrám, četbě, TV dokumentům: jsou systematické, možná tě pohltí/vtáhnou

VZTAHY

Reagovat uvolněně, spontánně, bez úsilí + moc nehloubat, nepřemýšlet, protože to dělá napětí svalů hlavně na hlavě!!!

Ve společnosti se zapojuj do dění, buď extrovertní (ale netlač na pilu)

Máš-li možnost jít s druhými, běž, ale nudí-li tě, při nejbližší příležitosti odejdi

Scházej se spíše se známými lidmi (cizí lidé = napětí)

Nevaž se příliš na několik málo lidí (napětí závislosti)

Nesnaž se nikoho „sbalit“ (to je napětí)

Když ti společnost vzbuzuje napětí, odejdi do uvolnění samoty (sám jsi často mnohem uvolněnější než s druhými: tak uspokoj sociální potřeby a buď pak sám)

Když ti vztahy způsobují spíše napětí, rozvolni je, dej si pauzu nebo z nich odejdi

Vytvoř a udržuj si okruh lidí, se kterými se cítíš uvolněně a trav s nimi co nejvíce času

Máš-li možnost prohloubit vztah, využij ji, nejlépe skrze to, že budeš milý/laskavý (+ upřímný, ale nepřeháněj, to zraňuje) (povrchní vtahy nepřináší tolik uvolnění)

Je lepší být ve více lidech (ideál 5, hůř 4, ještě hůř 3, nejhůř 2), dobří přátelé mohou být i sami ve dvou, ale i tehdy je lepší, když jsou tam s nimi další 2-3 lidé (tedy lepší je být s dobrým kamarádem v partě než s ním být sám).

Nebojuj, ale spolupracuj s druhými

Hraj nesoupeřivé společenské hry

Dívej se na komedie/seriály s blízkými

Usmívej se na lidi

Pomáhej, jen pokud ti to dělá radost, nikoliv z povinnosti

Vyhýbej se kritice druhých i od druhých

Nehádej se

Odpouštěj a zapomínej prohřešky druhých

NEKONÁNÍ, LENOST

Dělej věci pomalu, žádný spěch

Hodně odpočívej a spi, ať nejsi unavený + nevyspalý

Jsi-li unavený a máš-li díky tomu špatnou náladu, nečekej na večer a jdi bez výčitek spát hned

Podřimuj přes den

Oddávej se dennímu snění

Pokud nemáš lepší program, klidně se věnuj línému povalování v posteli

Ráno zůstaň déle v posteli

Ponocuj: je to slastné, klid a ticho noci tě uvolňují

Užívej relaxační metody

Nedělej hodinu nebo dvě hodiny NIC (koukej třeba do stropu)

Povaluj se radši na louce/v lese než doma (ovšem je-li to blízko a pohodlné)

Vysedávej na lavičkách v parku (a krm holuby, čti noviny)

Pobývej často v uvolňujícím bezpečí domova

Nesportuj

Neprovozuj náročnou turistiku

Vynechej namáhavé aktivity (fyzická práce, silné soustředění v duševní práci)

Zkrať na minimum nudnou denní rutinu

Když nemusíš, necestuj

Doma si často mnohem uvolněnější než venku

Pohyb je napětím, pasivita těla uvolnění

POSTOJ K PRÁCI

Měj minimum povinností, úkolů a odpovědnosti - říkej často na žádosti/prosby NE, nepomáhej, když tě to zatěžuje, nevytvářej si závazky, měj možnost vzít slib zpět (bez závazků na pokračování), když toho máš moc, ZRUŠ nepodstatné

Každou povinnost udělej co nejdříve, ať na ni nemusíš myslet a nemáš toho moc

Úspěch či neúspěch hodně ovlivní kvalitu prožívání, vyber si činnost, která má stanoveny milníky úspěchu (malá rizika neúspěchu a není to tam jak na houpačce "úspěch-neúspěch")

Příliš se mentálně nenamáhej: stop velkému soustředění a multitaskingu

Když se blíží znuděnost, jdi do akce

CO DĚLAT?

Měj pestrý program

Překonej lenost a jdi do akce (i sám, a když si s druhými, tak do větší akce s nimi)

Choď na pomalé procházky do přírody v nejbližším okolí, ale tam, kde je méně lidí (cestování a moc lidí zvyšují napětí = strast)

Choď do míst, kde je málo lidí (vesnice, les, malá města) (mnoho lidí zvyšuje ostražitost = strast)

Žij tam, kde je málo lidí (malé město je optimální, tam je i dost přátel)

Z filmů sleduj hlavně kvalitní komedie/komediální seriály (někdy však „záchodová komedie“ uvolní víc, je lepší než příliš sofistikovaný humor)

Relaxačně sportuj: během toho napětí, ale pak jsi fit = dlouhodobé uvolnění

Proces kreativního psaní slastnější než pasivní mechanické čtení

Choď bez výčitek na Facebook, YouTube, chatuj a surfuj po internetu: naplňuje to, hlavně když aktivně diskutuješ nebo něco na internetu vytváříš

Hraj PC hry,  když v nich není moc napětí ze soupeření a pokud nejsou děsivé (akční, hororové)

Pij alkohol co nejčastěji, ale nepřekračuj jistý limit (4 piva za večer)

PROSTŘEDÍ + VJEMY

Dlouze vychutnávej každodenní příjemné vjemy a uvědomuj si je (příroda, sluneční svit, teplo, vánek, chládek, příjemné vůně a chutě, koupel, příjemné vyměšování, pocity tělesného uvolnění i třeba při a po sportu, vychutnávej si odpočinek)

Poslouchej pozitivní hudbu a zpívej + tančí s ní

Vyhledávej pozitivní zrakové stimuly (příroda, krásná těla opačného pohlaví, roztomilé děti, zvířecí mazlíčci)

Vyhledávej příjemné hmatové stimuly (objetí, polibky, hlazení, masáže, doteky, pohlazení)

Měj častý + pomalý sex/onanii

Vyhýbej se horku + zimě

Nepřejídej se

Vyhýbej se hlučnému prostředí

ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ

Hlavní nejsou věci, co tě potkají, ale tvůj postoj k nim

Být s druhými je lepší než být sám

Pestrý a aktivní program je lepší než monotónnost

Buď líný - není-li žádná jiná příjemná aktivita - bez výčitek a uvolněně.

Postoj k strasti

CITÁT DNE:

"Znervózňuje všechno, otázka jen, co méně."

Jan Votava

JAKÉ JSOU ZDROJE NAPĚTÍ? ZEJMÉNA V DISPOZIČNÍM PŘESVĚDČENÍ

Přesvědčení = často (ne vždy) je to věta či soubor vět, někdy ale i jen zraková představa…toto něco považujeme za platné, pravdivé (v případě vět), věříme tomu, důvěřujeme tomu, spoléháme se na to, nezpochybňujeme to…jaksi automaticky to považujeme za „hotovou věc“, za pravdu…

„dispoziční přesvědčení“ je pojem přesnější než postoj...

„subjektivní postoj“ je dispozičním přesvědčením spolu s emocemi, které se u něj objevují....

Postoj je subjektivní, protože jiné individuum může k dané situaci/okolnosti zaujmout postoj jiný nebo zcela opačný

dispoziční = téměř nikdy není verbalizované, ale někdy v minulosti bylo a někdy asi ještě bude...

dispoziční přesvědčení alespoň jednou v minulosti bylo verbalizováno (nějak, třeba vágně) nebo nebylo verbalizováno nikdy, ale někdy se ve vědomí objevilo jako třeba graf, tabulka, diagram, schéma, náčrtek funkce, fantazijní zrakový obraz/představa

Napětí – vyvolává ho často jen jeden problém, někdy se jeho zdroj hůř pozná

Napětí často má zdroj v dispozičních přesvědčeních – tedy máme jeho zdroje přítomné jen dispozičně

V jaké formě jsou dispoziční přesvědčení přítomná?

Často jenom jako negativní citoslovce, nebo jen jako záškuby, zaškubnutí, trhnutí/cuknutí zastupující citoslovce, zastupující uvědomění problému

1)      Nejčastější jen napětí - 70% z celkového množství

2)      Pak škubnutí (jde o škubnutí, protože jen o krátké „vlnky“ trhnutí, napětí, cuknutí často svalů hlavy zastupující uvědomění: jakési „aha-momenty“, „aha-záškuby“ bez obsahu - 25% z celkového množství

3)      Pak citoslovce

4)      Pak hesla, slova
5)   Pak věty vyjadřující dispoziční přesvědčení
p
Poslední tři kolonky jen 5% z celkového množství!!!

Proč je většina přesvědčení přítomná jen dispozičně?

Mozek si totiž nemusí stále dokola přehrávat ve vědomí informaci/obsah přesvědčení, stačí mu, když v něm kdysi ve vědomí tato informace už zazněla, a nyní ji má uskladněnou v sobě „dispozičně“ nebo dokonce tato informace ve vědomí ani nikdy nezazněla, ale jaksi vágně a na více místech, tedy třeba nespojeně, v něm existuje.

Činí-li přesvědčení, nejčastěji pak dispoziční přesvědčení, až 95% zdrojů naší každodenní strasti, je to opravdu hodně. Každou minutou se nějaké objeví zcela jistě. Náš negativní postoj ovlivňuje skoro vše – a je dán naším lpěním a odmítáním, naší žádostí a averzí.

myslíš, že podíl na slasti/strasti má verbální vs. nonverbální vnitřní hodnocení/postoj tak půl na půl? Nebo něco převažuje, či dokonce výrazně převažuje?

převažuje hodně nonverbální, tedy dispoziční, tedy dispoziční interpretace=postoj...

JAK OVLIVNIT STRASTI POSTOJEM?

Předěl: fyzická bolest vs. strasti ovlivnitelné víc postojem než fyzická bolest.

I fyzickou bolest lze poněkud naším vlastním subjektivním postojem ovlivnit, ale méně než fyzickou bolest.

90-95% strastí je ovlivňováno postojem jako spolu-příčinou, tímto postojem je udržováno, postoj jim dává delší kontinuitu a zesiluje je, byť postoj nemusí být jejich bezprostřední a dokonce ani hlavní příčinou.

Když získám pozitivní důležité verbální přesvědčení, má to velkou sílu i proti dispozičně danému napětí či negativní aha-záškubům/napětím.

Je třeba dané pozitivní přesvědčení získat, uvěřit mu, přijmout je za své, ztotožnit se s ním.

Pozitivní verbální přesvědčení sice není ve vědomí často přítomné verbálně (jen asi v 5% případů, jinak je tam z 95% přítomné jen dispozičně ve formě napětí nebo „aha-záškubů“), ale je tam přítomné ve formě svých symptomů/projevů/příznaků, v podobě zdánlivě netematického napětí neb o“aha-záškubů“, které po jeho radikální změně (transformaci, obrácení, konverzi) značně mohou vymizet (i když i podle výpovědí „osvícených“ spíše postupně, i když první změna je nejvýraznější a někdy až skoková).

RELATIVISMUS UVOLŇUJE

Psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu.

Povinnosti udělej hned, ať už na ně nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane.

Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme.

Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

1)      RELATIVISMUS: racionálně zastávej to, že slast má hodnotu, avšak emocionálně-psychologicky na tom nelpi a dopřej si jistý hodnotový psychologický relativismus. Proč?

a)      Protože psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu. Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme. Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

b)      Přílišné emocionální lpění na programu hédonismu způsobí jeho opak, příliš mnoho úsilí, násilnosti, snahy, a tedy napětí.

c)      Psychologicky či emocionálně si nedémonizuj strast, spíše ji bagatelizuj a spřátel se s ní, naproti tomu si emocionálně neglorifikuj slast, nebuď jejím otrokem, nebuď k ní citově připoutaný.

interpretace je skoro vším, ale není snadné ji změnit přímo. Nejsnazší je změnit prostředí, až pak chování a nejhůře se mění přímo samo myšlení - to se postupně může měnit změnou prostředí + chování.

náladu změní nejsnáze změna prostředí (odjeďte do lesů nebo na venkov), hůře změna chování, ale taky docela dobře. Postoje mají tendenci se přizpůsobovat náladě, takže se pak vhodně změní i naše postoje.

MĚNIT SPÍŠE MYŠLENÍ NEBO PROSTŘEDÍ?

Změna myšlení se často při hledání štěstí přeceňuje, obvykle je navíc snazší změnit své prostředí a chování, což mnohdy zcela spontánně a mechanicky přinese štěstí i kýženou změnu myšlení.

JE NAŠE INTERPRETACE PRO ŠTĚSTÍ VŠÍM?

na interpretaci je nezávislá zejména fyzická bolest, ostatní zcela závislé na postoji, ale ten lze změnit nejrychleji změnou prostředí, hůře změnou chování, nejobtížněji změnou myšlení

tedy: náladu změní nejsnáze změna prostředí (odjeďte do lesů nebo na venkov, hlavně však běžte mezi lidi), hůře změna chování, ale taky docela dobře. Postoje mají tendenci se přizpůsobovat náladě, takže se pak vhodně změní i naše postoje.

ale vše závislé i na podmnožině postoje, tedy na interpretaci = systému přesvědčení...ale na tom nezávislá bolest, chlad, zima, únava, vedro, smrad, biochemie mozku vyvolávající depresi, blbou náladu...ale to je spíše menšinové...

špatná biochemie změní skokově často interpretaci, a to pak vyvolá strast

nálada často vyvolává změnu interpretace, ale jsou jisté mantinely, meze těchto změn: např. nebudu si nikdy myslet, že strast je super nebo že jsem se nikdy nenarodil...+ je dobré, když je člověk natolik racionalista, že i když má náladu, že něco je naopak, tak řekne: OK, nálada toto říká/sugeruje, ale můj systém si myslí opak

tedy:

zachovat si konzistenci myšlení navzdory odlišné náladě je poměrně těžké, často je obtížné říci si "Mám špatnou náladu, ale rozumem přesto vím, že život je krásný"

jak se liší postoj od myšlení = interpretace? to první je hodně spojené s emocemi a je často i dispoziční, tedy nonverbální, mozkem pojímané, ale ve vědomí nepřítomné ve formě slov a vět a vědomých myšlenek, zatímco interpretace = myšlení je systémem verbálních (slovních) přesvědčení + případně grafů, tabulek

náš postoj se mění snáze a rychleji než naše interpretace, protože je i úžeji svázaný s náladou, našimi emocemi, které snáze podléhají změně prostředí a chování než naše myšlení, tedy než náš systém verbálních (slovních) přesvědčení...ovšem i tato verbální přesvědčení při změně prostředí vyvolávající změnu nálady ztratí třeba na své naléhavosti, aktuálnosti, důležitosti apod.

---

PŘESNĚJI:

JE NAŠE INTERPRETACE PRO ŠTĚSTÍ VŠÍM?

interpretace je skoro vším, ale není snadné ji změnit přímo. Nejsnazší je změnit prostředí, až pak chování a nejhůře se mění přímo samo myšlení - to se postupně může měnit změnou prostředí + chování.

na interpretaci je nezávislá zejména fyzická bolest, ostatní zcela závislé na postoji, ale ten lze změnit nejrychleji změnou prostředí, hůře změnou chování, nejobtížněji změnou myšlení

tedy: náladu změní nejsnáze změna prostředí (odjeďte do lesů nebo na venkov, hlavně však běžte mezi lidi), hůře změna chování, ale taky docela dobře. Postoje mají tendenci se přizpůsobovat náladě, takže se pak vhodně změní i naše postoje.

ale vše závislé i na podmnožině postoje, tedy na interpretaci = systému přesvědčení...ale na tom nezávislá bolest, chlad, zima, únava, vedro, smrad, biochemie mozku vyvolávající depresi, blbou náladu...ale to je spíše menšinové...

špatná biochemie změní skokově často interpretaci, a to pak vyvolá strast

nálada často vyvolává změnu interpretace, ale jsou jisté mantinely, meze těchto změn: např. nebudu si nikdy myslet, že strast je super nebo že jsem se nikdy nenarodil...+ je dobré, když je člověk natolik racionalista, že i když má náladu, že něco je naopak, tak řekne: OK, nálada toto říká/sugeruje, ale můj systém si myslí opak

tedy:

zachovat si konzistenci myšlení navzdory odlišné náladě je poměrně těžké, často je obtížné říci si "Mám špatnou náladu, ale rozumem přesto vím, že život je krásný"

jak se liší postoj od myšlení = interpretace? to první je hodně spojené s emocemi a je často i dispoziční, tedy nonverbální, mozkem pojímané, ale ve vědomí nepřítomné ve formě slov a vět a vědomých myšlenek, zatímco interpretace = myšlení je systémem verbálních (slovních) přesvědčení + případně grafů, tabulek

náš postoj se mění snáze a rychleji než naše interpretace, protože je i úžeji svázaný s náladou, našimi emocemi, které snáze podléhají změně prostředí a chování než naše myšlení, tedy než náš systém verbálních (slovních) přesvědčení...ovšem i tato verbální přesvědčení při změně prostředí vyvolávající změnu nálady ztratí třeba na své naléhavosti, aktuálnosti, důležitosti apod.

NA CO SE PRIMÁRNĚ ZAMĚŘOVAT?

1) dlouhodobá strast – strasti je více než slasti, proto je třeba zaměřit se nejvíc na ní, navíc dlouhodobá strast je důležitější než krátkodobá strast

2) dlouhodobá slast

3) krátkodobá strast

4) krátkodobá slast

-          První pravidlo: obecně je třeba nejvíc se zaměřit na dlouhodobé tendence (nálady), neřešit tolik krátkodobé stavy, ať už pozitivní nebo negativní, protože v celkovém součtu tvoří jen malou jeho část – to je hlavní pravidlo

-          Druhé pravidlo: hlavní je dlouhodobost, ale druhou zásadou je větší zaměření na strast, protože je jí mnohem víc (je intenzivnější + má vyšší frekvenci) než slasti

-          Třetí pravidlo se týká krátkodobé slasti či strasti: je třeba se zaměřit víc na krátkodobé strasti než na krátkodobé slasti, protože i krátkodobé strasti jsou v průměru cca 2,5 x intenzivnější a mají 10  vyšší četnost (frekvenci)

Jelikož se vlastně dlouhodobá strast skládá vlastně jen z jednotlivých krátkodobých strastí a dlouhodobá slast se skládá zase jenom z jednotlivých krátkodobých slastí, platí jednoduše, že je třeba se zaměřovat víc na minimalizaci strasti než na maximalizaci slasti, protože se nám to snáze povede (strast je 10 x častější než slast, takže je větší šance, že ji odstraníme) a navíc, když už se to povede, bude to mít mnohem větší váhu, protože průměrná strast je cca 2,5 intenzivnější/silnější než průměrná slast.

Ovšem při klasifikaci významu jednotlivých denních činností či situací či způsobů jednání (setkávání s přáteli, běh, ne-úsilí, odevzdanost, pozitivní myšlení) je třeba započítat aspekt dlouhodobosti vs. krátkodobosti: tedy to, zda nám zvyšují dlouhodobě či krátkodobě slast či strast.

STANOVUJ SI ŽIVOTNÍ PRAVIDLA!

biochemie mozku snáze vyrobí strast než slast

dlouhodobá slast i strast se často špatně ovlivňuje (ale nějak to jde, viz níže), nejsnáze krátkodobá, ale ta není tak podstatná z hlediska hédonistického kalkulu, takže nejdůležitější je střednědobá strast/slast (v řádu hodin)

strast je četnější a větší, slast málo častá a menší - strast jsou "přemnožení obři" a slast "vzácní trpaslíci" - snáze chytíš přemnožené obry než vzácné trpaslíky

HLAVNÍ JE stanovovat si životní pravidla, ty mají největší efektivitu, příklad takovýchto životních pravidel: všude špatně, doma nejhůře + choď co nejvíce mezi lidi + choď na procházky + pij často alkohol, ale s mírou apod.

takže se spíše zaměřovat na dlouhodobou strast tím, že si stanovíme životní pravidla, které ji dlouhodobě postupně budou měnit tím, jak se v nás zautomatizují, přejdou nám do krve...

KOLIK PROCENT UTRPENÍ NEPOCHÁZÍ Z NAŠEHO POSTOJE/INTERPRETACE?

Kolik % utrpení dospělého člověka nepochází z postoje?

Jan Votava: 10% - patří sem tělesná bolest, tělesná námaha, kocovina po alkoholu, žaludeční nevolnost, u nemocných pak více, venku možná více (navíc tělesná námaha, zima, vedro)

Přidal bych tělesné nepohodlí.

Ale za sebe bych rozhodně ta procenta tělesných útrap zvýšil MINIMÁLNĚ na 20%. Máme tu hlad, žízeň, nevolnost, přesycení, potřebu jít močit, svědění, kousání, vedro, zimu, tlaky při sezení, stání, ležení, námahu pohybu.

NEMÁME SNAD BEZ INTERPRETACE BOLEST? UG-mu a jeho následovníkům

to tvrdil UG, když by ale někdo intenzivně mučil UG, bolelo by ho to ÚPLNĚ STEJNĚ jako tebe nebo mě..a nemusel by si k tomu tento UG vůbec nic mentálně říkat, a trpěl by stejně

slova nemají takovou moc, aby z pouhých dat vytvořila strast a slast, tedy cosi negativního a pozitivního...

Maximálně slova přidají další slast a strast k těm, co už existovaly před nimi a měly stejnou kvalitu, šlo o kvalitativně stejnou slast a strast

Dokonce se mi zdá, že bys nejradši popřel, že bolest bolí i poté, co ji takto interpretujeme. Chceš tedy říci, že bolest nebolí nikdy? Pokud ano, je všechna tvá kritika toho, že svět interpretujeme, zcela k ničemu, nemůže pomoci, protože nikdo netrpí nikdy, ani když to tak interpretuje! ...tato pozice je však zjevně nepravdivá

Zvířata a malé děti i bez interpretace v prožitku mrazu či bolesti či vedra bezprostředně vnímají jeho negativitu, která je obsažena přímo v těchto prožitcích zcela nezávisle na jejich interpretaci.

podnět od Michal Hanko: zvířata a malé děti se u bolesti, strachu, hněvu chovají stejně nebo podobně jako my, mají stejné fyziologické parametry, napětí svalů, malé děti i mimiku, gestikulaci, pohyby těla - je to tedy přirozené předpokládat, že i cítí totéž, co my!

VYTVÁŘÍ INTERPRETACE BOLEST NEBO TŘEBA BOLESTNÝ POCIT ZIMY?

Ne.

Já zimu cítím a nemusím si k tomu ani nic říkat...samozřejmě interpretace může pocit zimy zesílit tím, že k němu více přivede mou pozornost a vyvolá strastné napětí jinde v těle z mého odmítání zimy

Nejde o jakýsi vjem, jde o PROŽITEK. A ten prožitek má v sobě obsaženu svou pozitivitu nebo negativitu nezávisle na interpretaci. Dokonce ani ta nejlepší interpretace nedokáže z pocitu mrazu odstranit jeho negativitu, maximálně způsobí, že tento pocit nevnímáme, případně že hned po něm vnímáme slast jinde v těle. Ale z negativního prožitku mrazu nelze udělat pozitivní prožitek: mráz bude vždy nepříjemně mrazit. Lze ovšem někomu vsugerovat, že cítí horkost, a prožitek mrazu už dále nebude v jeho vědomí.

---

nevzdoruj strasti, nebraň se jí - tvůj vzdor ji jenom zesiluje, tvůj vzdor, tvůj obranný postoj, je jen dalším napětím, tedy strastí, tvůj boj/revolta, bouření se proti ní jsou jen dalším strastiplným napětím

vyhledávej na svém těle napětí, pozoruj, kde přesně na něm jsou a jaké jsou a uvolňuj je (nyní neřeším to, že doslovně vzato napětí nejsou na našem zrakovém/viditelném těle, jen je tam mechanicky umísťujeme bezprostředně po jejich prožitku, ale během jejich prožitku cítíme jenom je, nikoliv jejich údajnou pozici na některém z míst našeho viditelného těla)

naše nechtění, naše démonizace strasti, náš boj proti ní, naše hrůza z ní, naše zaťatá a křečovitá snaživá obrana proti ní, naše utíkání před ní a popírání jí: to vše jsou jen formy napětí, tedy formy strasti, které k strasti, proti které bojují, přidávají strast vlastní, takže se naše celková míra strasti ještě zvětší