Postoj k strasti

CITÁT DNE:

"Znervózňuje všechno, otázka jen, co méně."

Jan Votava

JAKÉ JSOU ZDROJE NAPĚTÍ? ZEJMÉNA V DISPOZIČNÍM PŘESVĚDČENÍ

Přesvědčení = často (ne vždy) je to věta či soubor vět, někdy ale i jen zraková představa…toto něco považujeme za platné, pravdivé (v případě vět), věříme tomu, důvěřujeme tomu, spoléháme se na to, nezpochybňujeme to…jaksi automaticky to považujeme za „hotovou věc“, za pravdu…

„dispoziční přesvědčení“ je pojem přesnější než postoj...

„subjektivní postoj“ je dispozičním přesvědčením spolu s emocemi, které se u něj objevují....

Postoj je subjektivní, protože jiné individuum může k dané situaci/okolnosti zaujmout postoj jiný nebo zcela opačný

dispoziční = téměř nikdy není verbalizované, ale někdy v minulosti bylo a někdy asi ještě bude...

dispoziční přesvědčení alespoň jednou v minulosti bylo verbalizováno (nějak, třeba vágně) nebo nebylo verbalizováno nikdy, ale někdy se ve vědomí objevilo jako třeba graf, tabulka, diagram, schéma, náčrtek funkce, fantazijní zrakový obraz/představa

Napětí – vyvolává ho často jen jeden problém, někdy se jeho zdroj hůř pozná

Napětí často má zdroj v dispozičních přesvědčeních – tedy máme jeho zdroje přítomné jen dispozičně

V jaké formě jsou dispoziční přesvědčení přítomná?

Často jenom jako negativní citoslovce, nebo jen jako záškuby, zaškubnutí, trhnutí/cuknutí zastupující citoslovce, zastupující uvědomění problému

1)      Nejčastější jen napětí - 70% z celkového množství

2)      Pak škubnutí (jde o škubnutí, protože jen o krátké „vlnky“ trhnutí, napětí, cuknutí často svalů hlavy zastupující uvědomění: jakési „aha-momenty“, „aha-záškuby“ bez obsahu - 25% z celkového množství

3)      Pak citoslovce

4)      Pak hesla, slova
5)   Pak věty vyjadřující dispoziční přesvědčení
p
Poslední tři kolonky jen 5% z celkového množství!!!

Proč je většina přesvědčení přítomná jen dispozičně?

Mozek si totiž nemusí stále dokola přehrávat ve vědomí informaci/obsah přesvědčení, stačí mu, když v něm kdysi ve vědomí tato informace už zazněla, a nyní ji má uskladněnou v sobě „dispozičně“ nebo dokonce tato informace ve vědomí ani nikdy nezazněla, ale jaksi vágně a na více místech, tedy třeba nespojeně, v něm existuje.

Činí-li přesvědčení, nejčastěji pak dispoziční přesvědčení, až 95% zdrojů naší každodenní strasti, je to opravdu hodně. Každou minutou se nějaké objeví zcela jistě. Náš negativní postoj ovlivňuje skoro vše – a je dán naším lpěním a odmítáním, naší žádostí a averzí.

myslíš, že podíl na slasti/strasti má verbální vs. nonverbální vnitřní hodnocení/postoj tak půl na půl? Nebo něco převažuje, či dokonce výrazně převažuje?

převažuje hodně nonverbální, tedy dispoziční, tedy dispoziční interpretace=postoj...

JAK OVLIVNIT STRASTI POSTOJEM?

Předěl: fyzická bolest vs. strasti ovlivnitelné víc postojem než fyzická bolest.

I fyzickou bolest lze poněkud naším vlastním subjektivním postojem ovlivnit, ale méně než fyzickou bolest.

90-95% strastí je ovlivňováno postojem jako spolu-příčinou, tímto postojem je udržováno, postoj jim dává delší kontinuitu a zesiluje je, byť postoj nemusí být jejich bezprostřední a dokonce ani hlavní příčinou.

Když získám pozitivní důležité verbální přesvědčení, má to velkou sílu i proti dispozičně danému napětí či negativní aha-záškubům/napětím.

Je třeba dané pozitivní přesvědčení získat, uvěřit mu, přijmout je za své, ztotožnit se s ním.

Pozitivní verbální přesvědčení sice není ve vědomí často přítomné verbálně (jen asi v 5% případů, jinak je tam z 95% přítomné jen dispozičně ve formě napětí nebo „aha-záškubů“), ale je tam přítomné ve formě svých symptomů/projevů/příznaků, v podobě zdánlivě netematického napětí neb o“aha-záškubů“, které po jeho radikální změně (transformaci, obrácení, konverzi) značně mohou vymizet (i když i podle výpovědí „osvícených“ spíše postupně, i když první změna je nejvýraznější a někdy až skoková).

RELATIVISMUS UVOLŇUJE

Psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu.

Povinnosti udělej hned, ať už na ně nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane.

Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme.

Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

1)      RELATIVISMUS: racionálně zastávej to, že slast má hodnotu, avšak emocionálně-psychologicky na tom nelpi a dopřej si jistý hodnotový psychologický relativismus. Proč?

a)      Protože psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu. Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme. Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

b)      Přílišné emocionální lpění na programu hédonismu způsobí jeho opak, příliš mnoho úsilí, násilnosti, snahy, a tedy napětí.

c)      Psychologicky či emocionálně si nedémonizuj strast, spíše ji bagatelizuj a spřátel se s ní, naproti tomu si emocionálně neglorifikuj slast, nebuď jejím otrokem, nebuď k ní citově připoutaný.

interpretace je skoro vším, ale není snadné ji změnit přímo. Nejsnazší je změnit prostředí, až pak chování a nejhůře se mění přímo samo myšlení - to se postupně může měnit změnou prostředí + chování.

náladu změní nejsnáze změna prostředí (odjeďte do lesů nebo na venkov), hůře změna chování, ale taky docela dobře. Postoje mají tendenci se přizpůsobovat náladě, takže se pak vhodně změní i naše postoje.

MĚNIT SPÍŠE MYŠLENÍ NEBO PROSTŘEDÍ?

Změna myšlení se často při hledání štěstí přeceňuje, obvykle je navíc snazší změnit své prostředí a chování, což mnohdy zcela spontánně a mechanicky přinese štěstí i kýženou změnu myšlení.

JE NAŠE INTERPRETACE PRO ŠTĚSTÍ VŠÍM?

na interpretaci je nezávislá zejména fyzická bolest, ostatní zcela závislé na postoji, ale ten lze změnit nejrychleji změnou prostředí, hůře změnou chování, nejobtížněji změnou myšlení

tedy: náladu změní nejsnáze změna prostředí (odjeďte do lesů nebo na venkov, hlavně však běžte mezi lidi), hůře změna chování, ale taky docela dobře. Postoje mají tendenci se přizpůsobovat náladě, takže se pak vhodně změní i naše postoje.

ale vše závislé i na podmnožině postoje, tedy na interpretaci = systému přesvědčení...ale na tom nezávislá bolest, chlad, zima, únava, vedro, smrad, biochemie mozku vyvolávající depresi, blbou náladu...ale to je spíše menšinové...

špatná biochemie změní skokově často interpretaci, a to pak vyvolá strast

nálada často vyvolává změnu interpretace, ale jsou jisté mantinely, meze těchto změn: např. nebudu si nikdy myslet, že strast je super nebo že jsem se nikdy nenarodil...+ je dobré, když je člověk natolik racionalista, že i když má náladu, že něco je naopak, tak řekne: OK, nálada toto říká/sugeruje, ale můj systém si myslí opak

tedy:

zachovat si konzistenci myšlení navzdory odlišné náladě je poměrně těžké, často je obtížné říci si "Mám špatnou náladu, ale rozumem přesto vím, že život je krásný"

jak se liší postoj od myšlení = interpretace? to první je hodně spojené s emocemi a je často i dispoziční, tedy nonverbální, mozkem pojímané, ale ve vědomí nepřítomné ve formě slov a vět a vědomých myšlenek, zatímco interpretace = myšlení je systémem verbálních (slovních) přesvědčení + případně grafů, tabulek

náš postoj se mění snáze a rychleji než naše interpretace, protože je i úžeji svázaný s náladou, našimi emocemi, které snáze podléhají změně prostředí a chování než naše myšlení, tedy než náš systém verbálních (slovních) přesvědčení...ovšem i tato verbální přesvědčení při změně prostředí vyvolávající změnu nálady ztratí třeba na své naléhavosti, aktuálnosti, důležitosti apod.

---

PŘESNĚJI:

JE NAŠE INTERPRETACE PRO ŠTĚSTÍ VŠÍM?

interpretace je skoro vším, ale není snadné ji změnit přímo. Nejsnazší je změnit prostředí, až pak chování a nejhůře se mění přímo samo myšlení - to se postupně může měnit změnou prostředí + chování.

na interpretaci je nezávislá zejména fyzická bolest, ostatní zcela závislé na postoji, ale ten lze změnit nejrychleji změnou prostředí, hůře změnou chování, nejobtížněji změnou myšlení

tedy: náladu změní nejsnáze změna prostředí (odjeďte do lesů nebo na venkov, hlavně však běžte mezi lidi), hůře změna chování, ale taky docela dobře. Postoje mají tendenci se přizpůsobovat náladě, takže se pak vhodně změní i naše postoje.

ale vše závislé i na podmnožině postoje, tedy na interpretaci = systému přesvědčení...ale na tom nezávislá bolest, chlad, zima, únava, vedro, smrad, biochemie mozku vyvolávající depresi, blbou náladu...ale to je spíše menšinové...

špatná biochemie změní skokově často interpretaci, a to pak vyvolá strast

nálada často vyvolává změnu interpretace, ale jsou jisté mantinely, meze těchto změn: např. nebudu si nikdy myslet, že strast je super nebo že jsem se nikdy nenarodil...+ je dobré, když je člověk natolik racionalista, že i když má náladu, že něco je naopak, tak řekne: OK, nálada toto říká/sugeruje, ale můj systém si myslí opak

tedy:

zachovat si konzistenci myšlení navzdory odlišné náladě je poměrně těžké, často je obtížné říci si "Mám špatnou náladu, ale rozumem přesto vím, že život je krásný"

jak se liší postoj od myšlení = interpretace? to první je hodně spojené s emocemi a je často i dispoziční, tedy nonverbální, mozkem pojímané, ale ve vědomí nepřítomné ve formě slov a vět a vědomých myšlenek, zatímco interpretace = myšlení je systémem verbálních (slovních) přesvědčení + případně grafů, tabulek

náš postoj se mění snáze a rychleji než naše interpretace, protože je i úžeji svázaný s náladou, našimi emocemi, které snáze podléhají změně prostředí a chování než naše myšlení, tedy než náš systém verbálních (slovních) přesvědčení...ovšem i tato verbální přesvědčení při změně prostředí vyvolávající změnu nálady ztratí třeba na své naléhavosti, aktuálnosti, důležitosti apod.

NA CO SE PRIMÁRNĚ ZAMĚŘOVAT?

1) dlouhodobá strast – strasti je více než slasti, proto je třeba zaměřit se nejvíc na ní, navíc dlouhodobá strast je důležitější než krátkodobá strast

2) dlouhodobá slast

3) krátkodobá strast

4) krátkodobá slast

-          První pravidlo: obecně je třeba nejvíc se zaměřit na dlouhodobé tendence (nálady), neřešit tolik krátkodobé stavy, ať už pozitivní nebo negativní, protože v celkovém součtu tvoří jen malou jeho část – to je hlavní pravidlo

-          Druhé pravidlo: hlavní je dlouhodobost, ale druhou zásadou je větší zaměření na strast, protože je jí mnohem víc (je intenzivnější + má vyšší frekvenci) než slasti

-          Třetí pravidlo se týká krátkodobé slasti či strasti: je třeba se zaměřit víc na krátkodobé strasti než na krátkodobé slasti, protože i krátkodobé strasti jsou v průměru cca 2,5 x intenzivnější a mají 10  vyšší četnost (frekvenci)

Jelikož se vlastně dlouhodobá strast skládá vlastně jen z jednotlivých krátkodobých strastí a dlouhodobá slast se skládá zase jenom z jednotlivých krátkodobých slastí, platí jednoduše, že je třeba se zaměřovat víc na minimalizaci strasti než na maximalizaci slasti, protože se nám to snáze povede (strast je 10 x častější než slast, takže je větší šance, že ji odstraníme) a navíc, když už se to povede, bude to mít mnohem větší váhu, protože průměrná strast je cca 2,5 intenzivnější/silnější než průměrná slast.

Ovšem při klasifikaci významu jednotlivých denních činností či situací či způsobů jednání (setkávání s přáteli, běh, ne-úsilí, odevzdanost, pozitivní myšlení) je třeba započítat aspekt dlouhodobosti vs. krátkodobosti: tedy to, zda nám zvyšují dlouhodobě či krátkodobě slast či strast.

STANOVUJ SI ŽIVOTNÍ PRAVIDLA!

biochemie mozku snáze vyrobí strast než slast

dlouhodobá slast i strast se často špatně ovlivňuje (ale nějak to jde, viz níže), nejsnáze krátkodobá, ale ta není tak podstatná z hlediska hédonistického kalkulu, takže nejdůležitější je střednědobá strast/slast (v řádu hodin)

strast je četnější a větší, slast málo častá a menší - strast jsou "přemnožení obři" a slast "vzácní trpaslíci" - snáze chytíš přemnožené obry než vzácné trpaslíky

HLAVNÍ JE stanovovat si životní pravidla, ty mají největší efektivitu, příklad takovýchto životních pravidel: všude špatně, doma nejhůře + choď co nejvíce mezi lidi + choď na procházky + pij často alkohol, ale s mírou apod.

takže se spíše zaměřovat na dlouhodobou strast tím, že si stanovíme životní pravidla, které ji dlouhodobě postupně budou měnit tím, jak se v nás zautomatizují, přejdou nám do krve...

KOLIK PROCENT UTRPENÍ NEPOCHÁZÍ Z NAŠEHO POSTOJE/INTERPRETACE?

Kolik % utrpení dospělého člověka nepochází z postoje?

Jan Votava: 10% - patří sem tělesná bolest, tělesná námaha, kocovina po alkoholu, žaludeční nevolnost, u nemocných pak více, venku možná více (navíc tělesná námaha, zima, vedro)

Přidal bych tělesné nepohodlí.

Ale za sebe bych rozhodně ta procenta tělesných útrap zvýšil MINIMÁLNĚ na 20%. Máme tu hlad, žízeň, nevolnost, přesycení, potřebu jít močit, svědění, kousání, vedro, zimu, tlaky při sezení, stání, ležení, námahu pohybu.

NEMÁME SNAD BEZ INTERPRETACE BOLEST? UG-mu a jeho následovníkům

to tvrdil UG, když by ale někdo intenzivně mučil UG, bolelo by ho to ÚPLNĚ STEJNĚ jako tebe nebo mě..a nemusel by si k tomu tento UG vůbec nic mentálně říkat, a trpěl by stejně

slova nemají takovou moc, aby z pouhých dat vytvořila strast a slast, tedy cosi negativního a pozitivního...

Maximálně slova přidají další slast a strast k těm, co už existovaly před nimi a měly stejnou kvalitu, šlo o kvalitativně stejnou slast a strast

Dokonce se mi zdá, že bys nejradši popřel, že bolest bolí i poté, co ji takto interpretujeme. Chceš tedy říci, že bolest nebolí nikdy? Pokud ano, je všechna tvá kritika toho, že svět interpretujeme, zcela k ničemu, nemůže pomoci, protože nikdo netrpí nikdy, ani když to tak interpretuje! ...tato pozice je však zjevně nepravdivá

Zvířata a malé děti i bez interpretace v prožitku mrazu či bolesti či vedra bezprostředně vnímají jeho negativitu, která je obsažena přímo v těchto prožitcích zcela nezávisle na jejich interpretaci.

podnět od Michal Hanko: zvířata a malé děti se u bolesti, strachu, hněvu chovají stejně nebo podobně jako my, mají stejné fyziologické parametry, napětí svalů, malé děti i mimiku, gestikulaci, pohyby těla - je to tedy přirozené předpokládat, že i cítí totéž, co my!

VYTVÁŘÍ INTERPRETACE BOLEST NEBO TŘEBA BOLESTNÝ POCIT ZIMY?

Ne.

Já zimu cítím a nemusím si k tomu ani nic říkat...samozřejmě interpretace může pocit zimy zesílit tím, že k němu více přivede mou pozornost a vyvolá strastné napětí jinde v těle z mého odmítání zimy

Nejde o jakýsi vjem, jde o PROŽITEK. A ten prožitek má v sobě obsaženu svou pozitivitu nebo negativitu nezávisle na interpretaci. Dokonce ani ta nejlepší interpretace nedokáže z pocitu mrazu odstranit jeho negativitu, maximálně způsobí, že tento pocit nevnímáme, případně že hned po něm vnímáme slast jinde v těle. Ale z negativního prožitku mrazu nelze udělat pozitivní prožitek: mráz bude vždy nepříjemně mrazit. Lze ovšem někomu vsugerovat, že cítí horkost, a prožitek mrazu už dále nebude v jeho vědomí.

---

nevzdoruj strasti, nebraň se jí - tvůj vzdor ji jenom zesiluje, tvůj vzdor, tvůj obranný postoj, je jen dalším napětím, tedy strastí, tvůj boj/revolta, bouření se proti ní jsou jen dalším strastiplným napětím

vyhledávej na svém těle napětí, pozoruj, kde přesně na něm jsou a jaké jsou a uvolňuj je (nyní neřeším to, že doslovně vzato napětí nejsou na našem zrakovém/viditelném těle, jen je tam mechanicky umísťujeme bezprostředně po jejich prožitku, ale během jejich prožitku cítíme jenom je, nikoliv jejich údajnou pozici na některém z míst našeho viditelného těla)

naše nechtění, naše démonizace strasti, náš boj proti ní, naše hrůza z ní, naše zaťatá a křečovitá snaživá obrana proti ní, naše utíkání před ní a popírání jí: to vše jsou jen formy napětí, tedy formy strasti, které k strasti, proti které bojují, přidávají strast vlastní, takže se naše celková míra strasti ještě zvětší