věci k ZEN-BUDDHISMU
269 koány jsou spouštěče
271
k jakému stavu bych měl cvičit mysl?
není žádná mysl, proto ji nemůžeš dostat do žádného stavu
273
odvyknout závislosti na slovech
vnímat bez vyčleňování předmětů, hranic, mezer
274
každodenní Cesta je ta pravá - čím víc studuješ, tím dál jsi od ní
275
Cesta není viditelná, není ani neviditelná, není známá, není ani neznámá...nehledej ji, nestuduj ji, nepojmenovávej ji.
ABY SES NA NÍ DOSTAL, OTEVŘI SE DOKOŘÁN JAKO OBLOHA.
276
svět se vůbec nedá rozložit na části
proč cestu nevidím?
protože myslíš na sebe!
a vy ji vídíte?
dokud vidíš dvojitě, dualisticky a říkáš věci jako JÁ VIDÍM a VY VIDÍTE, zahaluje tvoje oči mlha
až tu nebude ani já, ani vy, bude cesta vidět?
kdo by ji (pak) asi chtěl vidět?!!!!!!!!!!!!!!!
280
společnenství lidí, kde každý se zobrazuje v myslích mnoha jiných lidí, kteří se dále zrcadlí v myslích dalších lidí, atd....otisknu se do někoho, on se i s otiskem mne otiskuje do dalšího...
281
cesta myšlení musí být zatarasena!
sjednotí se vaše subjektivita s objektivitou: bude to, jakoby se němému člověku zdál sen - ví o něm, ale není schopen ho nikomu vyprávět!
jakmile se člověk dostane do takovéhoto rozpoložení, skořápka jeho ega pukne a on dokáže otřást nebem a pohnout zemí!
zen může mít své limity/hranice!
není to poslední definitivní pravda? ne!!!!
co je za zenem? není to Buddha...
----------
MYSL
358
místo pasivních symbolů máme symboly aktivní, pravidla přímo spojena se symboly v mozku
359
můžeme spojovat a rozpojovat popisy stavů a objektů, kalkul popisů je jádrem myšlení
370
SYMBOL = neuronové sítě, moduly, balíčky
402
umíme popsat aktivitu své mysli pomocí hrubozrnných pojmů...mozkový mechanismus na popis momentálně aktivních stavů mozku - důležitost jazyka: jazyk je mmj. mechanismus, kterým mozek podává zprávu o sobě sobě i jiným mozkům
405
symbol pro sebe sama - podsystém...doména jáství v interakci s ostatními, zachycuje hromadný blokový popis aktivit jiných podsystémů
407
jáství komunikuje s jinými systémy - musí mít symboly pro jejich aktivitu
408
vědomí jakožto sledování aktivity mozku podsystémem mozku samotného
mozek vytváří kopii světa, byla by tam mezera, pokud by tam neumístil i kopii, reprezentaci sebe sama
AD: dodávám - stejně jako nevidíme strom, ale jen jeho vjem, nevidíme ani sebe, ale jen vjem/model sebe...nemám nikdy kontakt se sebou, ale s reprezentací sebe...nejsem ale pak já svou vlastní reprezentací, zatímco to, co reprezentuje, už nejsem já??!!! zde by epistemologie splývala s ontologií, vjem věci by byl totožný s věcí samotnou
493
filozof Lucas: nejsme stroje, stojíme vně systému a odtud můžeme vidět, že výrok "jsem nedokazatelný" je pravdivý, ač právě v daném systému nedokazatelný...Hofstadter správně namítá, že tuto zdánlivě zcela vnější pozici můžeme taky naprogramovat, může to být součástí systému
496
Lucas: ale stroj této "gödelizaci" nerozumí!
a rozumíme jí ve všech případech vůbec my samotní?
497
počítač, který by vystoupil vně sebe sama, z vnějšku se na sebe podíval a poté se "odtřelil" Gödelovou metodou...AD: nemožné, sebedestrukce
AD: můžu odstřelit vlastní myšlení tímto myšlením samotným? ne...odstřelím jen jeho části, a podle nutných pravidel, které uznávám
AD: jsou nějaká pravidla, která musím uznávat pořád? možná ne...ale jakýkoliv akt je umožněn jen tím, že v danou chvíli jeho vlastní pravidla/jeho přirozenost nepopírám, jinak akt nemůže proběhnout
AD: musím tedy vždy dodržovat nějaká pravidla...i když to mohou být pokaždé pravidla jiná...jsou některá pravidla (zákon sporu), která musím dodržovat stále?!
499
systém se může upravovat, jedna část zničit druhou, ale systém nemůže jednat mimo svá pravidla, mimo své postupy, to je nesmysl
systém jede tak, jak je nastaven - může být nastaven k přebudovávání, destrukci svých podstatných částí...snad i k autodestrukci
puzení k tomu překonat se, popřít se, vystoupit ze sebe, nad sebe, dostat se ven ze sebe
lze opustit vyjeté koleje...tedy z podsystému mozku jít do širšího podsystému mozku...jde o vzájemné ovlivňování podsystémů mozku, ale my můžeme mít pocit, že jsme "vystoupili ze sebe sama"
AD: sice mylný, ale vlastně ne úplně, protože nejsme celým mozkem, defaultní síť mohla být moc pod vlivem jednoho podsystému, teď se mohla více spojit s úplně jiným, takže mohlo dojít k radikální proměně, také mohla začít sebe chápat zcela jinak, třeba jakožto nějaké "my" místo "já" nebo se mohla identifikovat s celkem vesmíru, takže mohlo dojít k totální proměně...pak by z oné defaultní sítě zůstala stejná snad jen její formální jednota, a ani ta ne, mohla by se proměnit, vždyť vyzrává věkem, může degenerovat, restrukturalizovat se, navíc má mnoho podsystémů...takže "já" se opravdu může v podstatě zcela změnit, zemřít a narodit se jako někdo úplně jiný..a nemusí to být ani "někdo" (osoba, věc), ale třeba jen "něco"...proměna může být radikální (třeba u nirvány)
500
vyšší buddhismus není Buddha
jak toho zen dosahuje?
tím, že neustále porušuje všechna pravidla a úmluvy, dokonce své vlastní
AD: porozumět víc sobě tím, že znovu a znovu vystupuji z představ o sobě samém!
představy o mě mě do značné míry tvoří: ale do značné míry taky ne, jejich kauzální síla se přeceňuje: sociální fobik si myslí, že je do značné míry trapný, totálně neschopný, odporný, hnusný...a není to pravda a pravda to nebude, dokonce ani když si to bude neustále v mysli předříkávat!
601
Epimedinův paradox: dvě fyz. události v mozku nemohou nastat zároveň, mozek se pokouší o nemožné - paradox by vyžadoval součástný výskyt fyzicky neslučitelných událostí v mozku
701
požaduje každé myšlení pravidla vyšší úrovně, což vede k nekonečnému regresu?
ne, pravidla nejnižší úrovně zakódována přímo do hardwaru mozku
702
jen kdyby osoba navrhla/vytvořila samu sebe, zvolila si svá vlastní přání a volbu svých přání, měla by vlastní vůli...AD: to vede zas k nekonečnému regresu
spíše tedy jednáme podle toho, jak jsme nastaveni
pravidla se v průběhu myšlení mění - ale jen softwarová pravidla: flexibilita softwaru umožněna rigiditou hardwaru
- dle Koukolíka jsou hardware/software mozku neoddělitelné!
704
nelze změnit ze Hry nic na nejvyšší úrovni, protože neexistují pravidla, která by řekla, jak tuto změnu provést
AD: námitka: co když úroveň je s pravidly totožná? tím, jak se celý systém restrukturalizuje, postupně se mění i pravidla...musel by být celý vývoj systému předem naprogramován? co kvantová náhoda? ale pak jen nahodilé...
autor předpokládá, že pravidla jsou vůči změnám vždy vnější a jsou vždy na vyšší úrovni...musí toto vždy platit? nepřebírá až moc z počítačů do mozku?
celou soustavu šachovnic zkolabujeme (zkompaktifikujeme) do šachovnice jediné
pak je možné šachovnici vykládat dvěma způsoby:
a) jako pole pro pohyb figurek
b) jako pole různých pravidel pro pohyb figurek
- provede tah figurkou: a zároveň tím nutně změníte i pravidla
pravidla se tak budou neustále měnit
hranice mezi hrou, pravidly, metapravidly, atd. zmizela
tahy mění pravidla, pravidla určují tahy, a tak pořád dokolečka
odlišné úrovně sice nadále existují, ale rozdělení na "horní" a "dolní", vyšší/nižší zmizelo
- co bylo nedotknutelné, je nyní možné změnit
ale stále tu zůstává nedotknutelná úroveň: v ní se nacházejí interpretační konvence!
a je tu spletitá úroveň, v níž leží spletitá hierarchie
tyto dvě úrovně jsou nadále hierarchické: nedotknutelná úroveň ovládá spletitou, naopak ne
jistě lze i tyto dvě úrovně splést dohromady - toto superspletení však předpokládá dohodu o jistých konvencích ohledně zmíněných dvou úrovní: čímž se vytvoří nová nedotknutelná úroveň
705
úrovně se proplétají, hierarchie ruší, ale pořád zůstává nějaká základní, chráněná - když i tu zrušíme, musíme zavést jinou základní
707
spletitá podivná smyčka idejí v myšlení - hierarchie interagují, splétají se, pravidla se stávají vlastními prvky atd., ale jen díky tomu, že stojí na základní úrovně neuronální sítě
AD: musí to tak skutečně být?
ZPĚTNÁ VAZBA NENARUŠUJE HIERARCHII, PŘIROZENÁ ROZDĚLENÍ TÉTO HIERARCHIE, ale podivná smyčka ano
http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%B6biova_p%C3%A1ska
http://cs.wikipedia.org/wiki/Kleinova_l%C3%A1hev
jazyk hovoří sám o sobě
autoreference
707
spletitá hierarchie vzniká tím, že se hierarchie překvapivě uzavře, čímž se zruší
708
podivnou smyčkou je už to, že jazyk PŘÍMO NEBO NEPŘÍMO hovoří sám o sobě: zde cosi UVNITŘ systému vystupuje ven a působí NA TENTO SYSTÉM, JAKOBY EXISTOVALO MIMO NĚJ...rozlišení na vnitřek a vnějšek je zamlženo
pocit špatné topologie
AD: není to moc mysticky vyjádřeno? prostě model sebe, se kterým systém pracuje, jej jistě promění...nakolik je tato proměna radikální? kvalitativním skokem, emergencí nebo ne?
AD: hovoří jazyk opravdu o sobě samém, nebo jen o modelu sebe sama?
jazyk se poznává v jiném, než je on sám, jen ve svém modelu, tato znalost jej jistě proměňuje, ale nepoznává se přímo...aneb nakolik jazykové modely jazyka jazyku odpovídají?!
AD: je to skutečně autoreference? jen velmi nedokonalá autoreference! referuje se jen na některé aspekty systému, jen na ty, které zjednodušeně předkládá sebe-model (symbol sama sebe)...autoreference jako v banálním výroku JSEM NEDOKAZATELNÝ zde neexistuje
AD: jazyk pracuje s modelem sebe sama stejně, jako s jakýmkoliv jiným symbolem: jen ho práce může proměňovat, ale naprosto nemysticky: třeba získá či ztratí motivaci pro další činnost
710
vše stojí na základních pravidlech, ale i ty někdy dokážeme potlačit, třeba když chce pochopit kouzelníkův trik spočívající na vizuální iluzi - jenže z jaké pozice? AD z pozice, která přebírá momentální vládu...můžeme být pod vládou různých pozic...vše ale nakonec stojí na základní práci neuronů, k níž nemáme přístup, ale snad jí můžeme pohybem shora-dolů ovlivňovat, stejně jako ona nás ovlivňuje pohybem zdola-nahoru
AD. ale není to dualismus? existují opravdu oddělené úrovně? vyšší a nižší? existuje ale jistě jednodušší neur. síť a neurální síť složitější, které vzájemně interagují, v tomto smyslu to je pravda (my jsme tvořeni těmi složitějšími neurálními sítěmi, složenými z jednodušších a v interakci s dalšími sítěmi)
711
AD jaké je kritérium objektivity? na jakém kritériu samo stojí? na čem stojí zákon sporu? na ničem - vše stojí na něm, on sám na ničem
AD jistě lze zákon sporu rozdrobit do metaúrovní...nestojí však celá hierarchie metaúrovní zase na něm?
AD uvažuji teď z jisté úrovně, která má jistá implicitní pravidla, vnitřní mechanismy, vnitřní nutnost, kterou často ani explicitně neznám - samočinně se to děje...mohu to zpochybnit? mohu odstřelit sám sebe? ne...mohu se jen částečně proměňovat
714
nikdy nebudeme moci reprezentovat sami sebe
když schopnost systému reprezentovat svou vlastní strukturu dosáhne jistého kritického bodu, je to pro něj polibek smrti - honit se za sebepoznáním je nekonečná pouť, která nemá řešení
AD: možná je to tím, že systém poznává sebe jen přes modely, které si sám o sobě vytváří, nikdy ne přímo
AD jsme odkázáni jen na ty modely sebe sama: můžeme se maximálně soustředit: pozornost, stupeň uvědomění, vhledu, nadhledu, náhledu - a to je vše
AD: pořád doufáme, že přijde osvícení/probuzení, kdy konečně spatříme, čím tedy jsme
zdá se, že objekt zde programuje sám sebe - je uzavřen sám v sobě jako příčina sebe sama - nevidí totiž základní úroveň neuronů, na které běží (emergence, supervenience) - AD: není to dualismus, spíše složité neur. sítě totožné s vědomím se skládají z menších nevědomých, interagují s nevědomými, jsou nevědomými tvořeny, zapřičiňovány i další nevědomé vytváří, vytváří ale někdy i vědomé, nebo se na jejich tvorbě podílí spolu s nevědomými
725
"jsem nedokazatelný" - to nelze vysvětlit v dané úrovni, musíme na větu nahlédnout z metapozice: nedokazatelnost G je skutečností, jež je VNITŘNĚ NA VYŠŠÍ ÚROVNI
725
pak možná existuje pohled na mozek nebo mysl z vyšší úrovně, který užívá pojmů, které se na nižší úrovni nevyskytují a objasňuje tak něco, co jinak pochopit nelze
AD: pokud lze systém pochopit jen z vyšší úrovně, musí to nutně znamenat, že ontologicky existuje jen na této vyšší úrovni? je opravdovou úrovni reality ta úroveň popisu, ze které nám realita dává smysl, ze které je nám realita pochopitelná? TOTO JE DŮLEŽITÉ. zde se stýká epistemologie s ontologií.
726
důležité je to, že Gödelův paradox paradoxem není, má své jasné vysvětlení: nesmíme zůstat pouze na jediné úrovni, je nezbytné porozumět, jak daná úroveň reflektuje svou vlastní metaúroveň, a pochopit důsledky, které z této reflexe plynou
vědomí je druh podivné smyčky, tedy interakce mezi různými úrovněmi - horní úroveň ovlivňuje spodní úroveň a naopak! zacyklí se to...zpětná vazba
- jde o samopodněcovanou "rezonanci" mezi různými úrovněmi, podobnou Henkinovu výroku, jenž se pouhým vyslovením své vlastní dokazatelnosti stává dokazatelným
- tedy subjekt začíná existovat v okamžiku, kdy získá schopnost, aby reflektoval sám sebe
- redukcionistické vysvětlení musí používat vágní pojmy, jinak nebude srozumitelné
727
když se snažím popsat vlastní pocit, je to těžké: musím přejít do jiné úrovně, AD podle Nicka Laneho: jiné salvy neuronů - jeden typ salvy neuronů má být popsatelný jiným typem salvy neuronů, který má nějak reprodukovat jeho strukturu, být s ním izomorfní, což mnohdy jde jen velmi nedokonale!!!
proto problém téměř neanalyzovatelných pocitů při vnímání nás samotných !!! nedokážeme rozebrat, rozložit a znovu složit, rozkopnout či nahlédnout zvenčí naše pocity, jejich povahu a tvar, barvu
730
vyšší a nižší úroveň popisu, na vyšší úrovni symboly a významy -
AD: jenomže není to opravdu ontologická, základní a jediná úroveň?! cožpak SKUTEČNĚ nejsme v rovině významů, pojmů, propozic? nebo je to jen zdání, jen epistemologická úroveň? takže neexistují teorie, pojmy, slova a věty? možná, že neexistují...není naše redukcionistické nutkání, díky němuž si myslíme, že jedině tak jsme pravými vědci, zde už trochu šílené?!
731
jáství monitoruje své vlastní procesy, ale jen do jisté úrovně - z rovnováhy této znalosti a neznalosti o svých procesech pramení iluze a pocit svobodné vůle...systém není schopen říci, kde se přesně konečné rozhodnutí vzalo...má jen intuitivní představu o svém fungování, monitoruje jen některé procesy (monitorování může být u něj nejen pasivním vnějším díváním, ale spíše živoucím prožíváním, což může mít nakonec podobné kognitivní funkce plus funkce motivační, pohnutky/pobídky k činu atd)
731-734
AD: Escherova OBRAZÁRNA: mladík se dívá na obraz města, ve kterém je galerie, v níž je tento mladík, který se dívá na obraz tohoto města
- samozřejmě jde o nesmysl, který je umožněn opět existencí vnější perspektivy (my jsme vně)
podobně dvě ruce, z nichž jedna kreslí druhou a naopak
AD: LŽU: co to říká? dává to jasný smysl, není to totiž myšleno jako autoreference...jako autoreference je to nesmysl, nikoliv mystický/magický paradox
deterministický program, ale na vyšší úrovni popisů je "tvůrcem": která úroveň popisů je však adekvátní?
763
nesmyslné symboly - zrcadlí, otiskují vnější objekty, izomorfie, tak získávají smysl (Tractatus, zrcadlové neurony v neurovědě dnes)
"sémantická magie" - vědomí a sémantika, já a významy vycházejí z jednoho zdroje: AD: pak podstatnou měrou vycházejí z JAZYKA!
764
nevyhnutelné sebezrcadlení, byť nedokonalé, je vířením podivných smyček
765
kroucení se vzad, zasmyčkování, skládání do sebe - nevyhnutelný vedlejší produkt ohromné síly systému, který ho může následně zásadně změnit
smysl/význam výroku je důležitý i ve formálních/beze-smyslných systémech!! právě VÝZNAM/SMYSL formule G (v rámci systému jsem nedokazatelná) zaručuje, že v rámci systému dokazatelná není - což je současně přesně to, co formule tvrdí!!! AD: znamená to, že smysl garantuje sám sebe?! stojí sám na sobě? je to vůbec možné?!
to odhaluje kauzální sílu významu...OK, ale co je význam, jen typ salvy neuronů?
766
jáství má strukturu, kauzální sílu a vynořuje se, když struktury mozku ZRCADLÍ ZRCADLENÍ světa v mozku a nakonec zrcadlí i samy sebe
AD: nakolik jazyk/systém jáství/systém poznávání-zrcadlení světa skutečně zrcadlí sám sebe? jen neúplně...nakolik zrcadlím vlastní poznávací procesy, procesy, v nichž zrcadlím svět (vidění, slyšení,...) a procesy, kdy zrcadlím sebe? nakolik tedy zrcadlím proces, jímž se sebe-zrcadlím?
AD děje se to pomocí symbolů, které mají do jisté míry být izomorfní s objekty/procesy/akty, které nějak reprezentují/zrcadlí
AD: nakolik poznávám proces mého sebepoznávání? jen velmi málo a neurčitě...spíše se to děje...spíše se snažím zaměřit pozornost na výsledek, vlastní proces je mi skryt téměř zcela...jak docházím k analýze např. mého smutku? nevím, zaměřím pozornost a je to...vůbec nevím, jak to dělám, zřejmě to nedělám já, ale spíše se mi to děje...možná do toho částečně mohu zasahovat...jenomže já mám zřejmě jen několikavteřinový život, než budu vystřídán jinak naladěným já s úplně jinými parametry (úplně jinými nebo podobnými?)
kamera zaměřená na monitor přenášející její záběry, a bude tak zabírat svůj vlastní záběr monitoru..a tento záběr pak bude zabírat opět sám sebe atd.: sebepohlcující televize, "úrovně křížící zpětnovazební smyčka"
vědomí či jáství je touto smyčkou, čím bohatší na autoreference, tím větší stupeň vědomí
AD: podobnost na teorii mysli, mentalizaci: petr myslí, že helena si myslí, že já podvádím sebe, když si myslím, že klamu je...k tomu třeba zrcadlové neurony...podobnost na rekurzi, důležitou funkci jazyka (vtělování vět do vět, produkce potenciálně nekonečného počtu prvků z konečného počtu prvků)
zrcadlím v sobě své přátele a oni mě, a tak zrcadlí i moje zrcadlení jich - do nekonečna, plus v interakci, vzájemném překřižování: a tak vzniká společnost a její struktura!!!
když systém odkazuje sám na sebe, věda zkoumá vědu, státní správa vyšetřuje přestupky státní správy, umění porušuje svoje pravidla, lidé uvažují o vlastních mozcích a myšlení..zauzlení, propletení
středa 5. června 2013
Blackmoreová: What Can the Paranormal Teach Us About Consciousness?
viz
http://www.csicop.org/si/show/what_can_the_paranormal_teach_us_about_consciousness
velmi zajímavé, mnohdy u parapsychologů chyby, podvody, špatná metodologie, ale mnohdy taky ne
podle ní nelze rozhodnout, jestli tyto efekty existují - možná, že ano, ale ona o tom pochybuje, ale spíše na základě osobní zkušenosti, která je bohatá, ale taky omezená
taky si dobře všímá, že parapsychologové všechny efekty hážou do jednoho pytle, přitom spolu nemusí souviset
můj podnět: nemohou efekty ukazovat spíše na omezenost každého experimentu? když budu opakovaně řadu let provádět hádání nahodile generovaných čísel, a hledat odchylky, chyby, nevyjde mi nakonec vždycky něco? a čím delší dobu to budu dělat, tím víc si mohu být jistý, že nejde o pouhou náhodu...a jelikož žádný známý fyzikální jev zde prý není, musí jít o sílu mysli...první námitka: třeba jde o zatím neznámý fyzikální jev, a "duše" v tom roli nehraje
já vím, snaží se experiment maximálně izolovat, vést v ideálních podmínkách: ale ty neexistují...možná naštěstí pro ně
dále: efekty jsou nenahodilé, ale velmi malé...pokud i tedy máme "mysl" či "vědomí" a tyto mají svou sílu/vůli, jejich schopnost i u nadaných je velmi malá!!!
ale problematičtější, v čemž má pravdu: nakolik tyto efekty souvisí s tzv. "sílou vědomí"?
i nejúspěšnější subjekty NEVÍ, kdy se trefí a kdy ne, kdy uhádnou a kdy ne...děje se tak ESP nevědomě?
co způsobuje úspěch? může toho být spoustu: vědomí, stav vědomí, nevědomí, čas strávený v sezení, osobnost experimentátora, barva světla svítící do očí subjektů, mnoho dalších nevyzkoušených proměnných...
fyziologické reakce naznačují, že lidé mohou rozlišit, když na ně někdo zírá, když je někdo sleduje - ale nikoliv vědomě, ale nevědomě!!!
nemusí za to odpovídat vědomí, ale napětí svalů, kortikální vzrušení, očekávání, pálení specifických neuronů, aktivita specifických neuronálních sítí
chtělo by to měnit testy, aby se zjistilo, zda za to může vědomí, nebo třeba jen interakce s epifýzou, přítomnost daného těla, zkusit je rozptýlit, uvést do spánku, jiného stavu, bezvědomí atd...
mozek je masivní paralelní součinnost, propustnost bez zjevného centra - ale co Koukolíkův implicitní systém? jistě, není to centrum, není oddělené, ale přeci jen jde o jistou důležitou křižovatku, které říkáme "jáství"!!!
parapsychologové vychází z dualismu, představy, že vědomí je oddělená substance nadaná silou a schopná zapříčiňovat změny
odkazují se na kvantovou provázanost/propletenost - dle mého soudu příliš zbrkle to převádějí na "vědomí", protože vědomí je opravdu vágní pojem, plus kvantové jevy se buď vůbec nebo jen málo projevují v činnosti neuronů...
http://www.csicop.org/si/show/what_can_the_paranormal_teach_us_about_consciousness
velmi zajímavé, mnohdy u parapsychologů chyby, podvody, špatná metodologie, ale mnohdy taky ne
podle ní nelze rozhodnout, jestli tyto efekty existují - možná, že ano, ale ona o tom pochybuje, ale spíše na základě osobní zkušenosti, která je bohatá, ale taky omezená
taky si dobře všímá, že parapsychologové všechny efekty hážou do jednoho pytle, přitom spolu nemusí souviset
můj podnět: nemohou efekty ukazovat spíše na omezenost každého experimentu? když budu opakovaně řadu let provádět hádání nahodile generovaných čísel, a hledat odchylky, chyby, nevyjde mi nakonec vždycky něco? a čím delší dobu to budu dělat, tím víc si mohu být jistý, že nejde o pouhou náhodu...a jelikož žádný známý fyzikální jev zde prý není, musí jít o sílu mysli...první námitka: třeba jde o zatím neznámý fyzikální jev, a "duše" v tom roli nehraje
já vím, snaží se experiment maximálně izolovat, vést v ideálních podmínkách: ale ty neexistují...možná naštěstí pro ně
dále: efekty jsou nenahodilé, ale velmi malé...pokud i tedy máme "mysl" či "vědomí" a tyto mají svou sílu/vůli, jejich schopnost i u nadaných je velmi malá!!!
ale problematičtější, v čemž má pravdu: nakolik tyto efekty souvisí s tzv. "sílou vědomí"?
i nejúspěšnější subjekty NEVÍ, kdy se trefí a kdy ne, kdy uhádnou a kdy ne...děje se tak ESP nevědomě?
co způsobuje úspěch? může toho být spoustu: vědomí, stav vědomí, nevědomí, čas strávený v sezení, osobnost experimentátora, barva světla svítící do očí subjektů, mnoho dalších nevyzkoušených proměnných...
fyziologické reakce naznačují, že lidé mohou rozlišit, když na ně někdo zírá, když je někdo sleduje - ale nikoliv vědomě, ale nevědomě!!!
nemusí za to odpovídat vědomí, ale napětí svalů, kortikální vzrušení, očekávání, pálení specifických neuronů, aktivita specifických neuronálních sítí
chtělo by to měnit testy, aby se zjistilo, zda za to může vědomí, nebo třeba jen interakce s epifýzou, přítomnost daného těla, zkusit je rozptýlit, uvést do spánku, jiného stavu, bezvědomí atd...
mozek je masivní paralelní součinnost, propustnost bez zjevného centra - ale co Koukolíkův implicitní systém? jistě, není to centrum, není oddělené, ale přeci jen jde o jistou důležitou křižovatku, které říkáme "jáství"!!!
parapsychologové vychází z dualismu, představy, že vědomí je oddělená substance nadaná silou a schopná zapříčiňovat změny
odkazují se na kvantovou provázanost/propletenost - dle mého soudu příliš zbrkle to převádějí na "vědomí", protože vědomí je opravdu vágní pojem, plus kvantové jevy se buď vůbec nebo jen málo projevují v činnosti neuronů...
negativní emoce
GAD, OCD, soc. fobie:
tendence vyhnout se negativním emocím
jakoby byly něčím nevydržitelným
negativní emoce se stále znovu vynořují, dotyčný je opakovaně potlačuje - bez efektu
lépe než potlačovat je z nich vystoupit
podívat se zvenku na jejich podstatu:
a) jsou skutečně tak závažné, tolik bolí?
b) trvají neustále nebo brzo zanikají?
c) ničí tě, ochromují úplně opravdu?
d) co jsou? jaké je jejich jádro, tvar, povaha?
jsou to bezduché mechanismy, propojené se stahy těla, lokalizované na konkrétní místa těla, přeskakující na různá místa, zesilující, zeslabující, nikdy ne do extrému
stěžuješ si, že je máš pořád? je to pravda, nebo mnohdy (ba většinou!) děláš, myslíš na něco úplně jiného, směješ se beztarostně atd.?
co je kořen?
nesebevědomí
z čeho plyne? z neúspěchů?
obvykle ne!
spíše z neustálého sebeznehodnocování - negativní automatické myšlenky: Určitě to nezvládnu! Nemám na to! Bude to hrozné!
člověk nevěří vlastním shcopnostem, ač minulost nenasvědčuje tomu, že by je neměl...a případné minulé zraňující zkušenosti a ostudy nebyly žádnou katastrofou...
proč tomu tak je? úzkostný si myslí, že se zhoršuje, že jeho schopnosti uvadají, že doposud to jakž-takž zvládal, ale s tím je teď konec: teď už se úplně zhroutí!
nasvědčuje tomu něco v jeho současných interakcích? nebo reaguje stejně nervózně a mnohdy stejně bezstarostně jako dřív?
nervozita, úzkostnost...zhoršuje to metakognice: To se nedá zvládnout! Už to nechci! vztek, zuřivost, zlost na to, že je dotyčný má, to vše zhoršuje
jsou to dětské, primitivní, nepravdivé, hloupé instrukce: jak může rozum tolik zhloupnout? pod vlivem emocí, plus aktivizací zastaralých, rigidních, často infantilních schémat myšlení, selektivního vnímání, rigidních emočních reakcí...
zůstává však část jáství, která ví, že to tak není - a že zas tak o moc nejde
je třeba posilovat tuto flegmatickou část, která má nadhled
je třeba také posilovat sebevědomou část, která ví, že schopná opravdu je
já totiž rozhodně není jednotné - víc znaků, víc stylů myšlení, víc stylů vědomí
navázat se, spojit se snad se svou pravou hemisférou, která tolik "neřeší", neanalyzuje, neposuzuje a nerozebírá se neustále (ale nejde o plytké new age rady, ty mají v tomto část pravdy, i když ji přehánějí, moc zobecňují atd.)
tendence vyhnout se negativním emocím
jakoby byly něčím nevydržitelným
negativní emoce se stále znovu vynořují, dotyčný je opakovaně potlačuje - bez efektu
lépe než potlačovat je z nich vystoupit
podívat se zvenku na jejich podstatu:
a) jsou skutečně tak závažné, tolik bolí?
b) trvají neustále nebo brzo zanikají?
c) ničí tě, ochromují úplně opravdu?
d) co jsou? jaké je jejich jádro, tvar, povaha?
jsou to bezduché mechanismy, propojené se stahy těla, lokalizované na konkrétní místa těla, přeskakující na různá místa, zesilující, zeslabující, nikdy ne do extrému
stěžuješ si, že je máš pořád? je to pravda, nebo mnohdy (ba většinou!) děláš, myslíš na něco úplně jiného, směješ se beztarostně atd.?
co je kořen?
nesebevědomí
z čeho plyne? z neúspěchů?
obvykle ne!
spíše z neustálého sebeznehodnocování - negativní automatické myšlenky: Určitě to nezvládnu! Nemám na to! Bude to hrozné!
člověk nevěří vlastním shcopnostem, ač minulost nenasvědčuje tomu, že by je neměl...a případné minulé zraňující zkušenosti a ostudy nebyly žádnou katastrofou...
proč tomu tak je? úzkostný si myslí, že se zhoršuje, že jeho schopnosti uvadají, že doposud to jakž-takž zvládal, ale s tím je teď konec: teď už se úplně zhroutí!
nasvědčuje tomu něco v jeho současných interakcích? nebo reaguje stejně nervózně a mnohdy stejně bezstarostně jako dřív?
nervozita, úzkostnost...zhoršuje to metakognice: To se nedá zvládnout! Už to nechci! vztek, zuřivost, zlost na to, že je dotyčný má, to vše zhoršuje
jsou to dětské, primitivní, nepravdivé, hloupé instrukce: jak může rozum tolik zhloupnout? pod vlivem emocí, plus aktivizací zastaralých, rigidních, často infantilních schémat myšlení, selektivního vnímání, rigidních emočních reakcí...
zůstává však část jáství, která ví, že to tak není - a že zas tak o moc nejde
je třeba posilovat tuto flegmatickou část, která má nadhled
je třeba také posilovat sebevědomou část, která ví, že schopná opravdu je
já totiž rozhodně není jednotné - víc znaků, víc stylů myšlení, víc stylů vědomí
navázat se, spojit se snad se svou pravou hemisférou, která tolik "neřeší", neanalyzuje, neposuzuje a nerozebírá se neustále (ale nejde o plytké new age rady, ty mají v tomto část pravdy, i když ji přehánějí, moc zobecňují atd.)
úterý 4. června 2013
Praško: inspirace z meditace všímavosti, vhledu, pozornosti
nácvik uvědomování
MINDFULNESS
325
aby mě druzí přijali, musím jim ve všem vyhovět
depresivní věří, že uzavřením dosebe, ruminací, se lépe ve svých pocitech vyznají, dokáží lépe řešit vzniklé problémy, v tom se ale mýlí
- lze u nich daleko snadněji smutným textem nebo písničkou vyvolat depku
326
"modus konání": mysl stále dokola chce odstranit rozpor..toto uvažování přitom není považováno za pouhý mentální proces, ale za skutečnou činnost...přitom si člověk svou současnou situaci uvědomuje jen částečně, protože se neustále zabývá budoucností
327
chce to přijetí, smíření s momentální úzkosti - bez snahy to měnit...když nemusíme poměřovat současný stav se žádoucím, můžeme plně prožít ten stávající...
modus konání některé emoce nazývá negativními, jiné pozitivní, a negativní se snaží odstranit, v "modu bytí" jsou emoce vnímány podobně jako zvuky: pomíjivé událsoti, které se objeví, trvají, odezní...učí se SNÁŠET negativní emoce, jen je klidně pozoruj
i myšlenky "udělej to, udělej ono" jsou vnímány jen jako události, na které netřeba reagovat...stačí pasivně být, pozorovat
vnímá své emoce z odstupem - není jimi stržen! pohlcen, je venku
důležité, aby procvičování "modu bytí" neprobíhalo v "modu konání" - tj. úsilím a hodnocením "tak to musí být, už musím být v modu bytí teď hned a napořád!"
329
uvědomit si negativní myšlenky a emoce a ZŮSTAT S NIMI, neutíkat před nimi, ANI S NIMI NEDISKUTOVAT...postoj přijetí, smíření, bez hodnocení "to je dobře" nebo "to je špatně"
místo toho: "je to v pořádku. Ať je to cokoliv, je to v pohodě, je to v pořádku, beru to."
postoj otevřeného přijetí negativních emocí...jen pozorovat, mnohé emoce se vracejí, opakují: "Aha, už je tu zase moje stará známá myšlenka: Bude to strašná ostuda!"
MINDFULNESS
325
aby mě druzí přijali, musím jim ve všem vyhovět
depresivní věří, že uzavřením dosebe, ruminací, se lépe ve svých pocitech vyznají, dokáží lépe řešit vzniklé problémy, v tom se ale mýlí
- lze u nich daleko snadněji smutným textem nebo písničkou vyvolat depku
326
"modus konání": mysl stále dokola chce odstranit rozpor..toto uvažování přitom není považováno za pouhý mentální proces, ale za skutečnou činnost...přitom si člověk svou současnou situaci uvědomuje jen částečně, protože se neustále zabývá budoucností
327
chce to přijetí, smíření s momentální úzkosti - bez snahy to měnit...když nemusíme poměřovat současný stav se žádoucím, můžeme plně prožít ten stávající...
modus konání některé emoce nazývá negativními, jiné pozitivní, a negativní se snaží odstranit, v "modu bytí" jsou emoce vnímány podobně jako zvuky: pomíjivé událsoti, které se objeví, trvají, odezní...učí se SNÁŠET negativní emoce, jen je klidně pozoruj
i myšlenky "udělej to, udělej ono" jsou vnímány jen jako události, na které netřeba reagovat...stačí pasivně být, pozorovat
vnímá své emoce z odstupem - není jimi stržen! pohlcen, je venku
důležité, aby procvičování "modu bytí" neprobíhalo v "modu konání" - tj. úsilím a hodnocením "tak to musí být, už musím být v modu bytí teď hned a napořád!"
329
uvědomit si negativní myšlenky a emoce a ZŮSTAT S NIMI, neutíkat před nimi, ANI S NIMI NEDISKUTOVAT...postoj přijetí, smíření, bez hodnocení "to je dobře" nebo "to je špatně"
místo toho: "je to v pořádku. Ať je to cokoliv, je to v pohodě, je to v pořádku, beru to."
postoj otevřeného přijetí negativních emocí...jen pozorovat, mnohé emoce se vracejí, opakují: "Aha, už je tu zase moje stará známá myšlenka: Bude to strašná ostuda!"
Praško: GAD
439
starostmi se vyhýbají negativním afektům, na které přehnaně citlivý a přehnaně zaměření
magické myšlení: věří, že starosti je připraví na nebezpečné situace
věří, že svět je nebezpečným místem pro život, lidé jsou nebezpeční, mocní, silní, zlí, agresivní, sobečtí, krutí atd.
nárůst pocitu ohrožení, který je permanentní
440
zhoršují se o víkendech, prázdninách, o samotě, kdy jim pozornost od úzkostných myšlenek neodvádějí vnější podněty
něco špatného se může každou chvíli stát
chrnociká ustaranost, očekávání toho nejhoršího, přehlížení vlastních předností, dovedností, shcopností, přehnaný odhad rizik
441
závratě, točení hlavy, chvění, třes
444
GAD nevyvolá trauma ztráty, to vyvolá depresi, GAD vyvolá očekávání ztráty, pocity ohrožení a nebezpečí v budoucnosti
446
hrozba krize v blízké budoucnosti
447
interpretují si banality jako ohrožující věci
katastroficky zpracovávají a přehánějí vlastní stresové reakce
448
všichni mě musí mít rádi
všechno musím udělat dokonale
musím být stále klidný
musím stále působit uvolněně, nikdo na mě nesmí poznat strach
je nebezpečné dát najevo, že cítím úzkost, byla by to ostuda, strašlivé ponížení, úplně bych se znemožnil, do země propadl
jedinec se snaží své starosti potlačit!!!
snaží se jich zbavit, čímž se paradoxně upevňují!!!
zároveň si myslí, že si starosti musí dělat, jinak se nepřipraví na nebezpečí, přehlédne ho
tedy dvě odlišné meta-kognite (hodnocení starostí), které si vzájemně odporují
449
bojí se, že se moc, nebezpečně, nezdravě, přehnaně obává - snaží se to zastavit, zbavit se toho, bojí se o své zdraví, že ho starosti zničí (fyzicky)
těmi myšlenkami si škodím
450
co budu dělat, když...
ci když...
obavy ovládnou mě, je to nebezpečné!
bude to ještě horší, musím rychle ty myšlenky zastavit! ale nejde to, jaká hrůza!
KONTROLA MYŠLENEK: myšlenky musím kontrolovat, programové "pozitivní myšlení", zákaz myšlenek, odvádění pozornosti
nesmím na to myslet!
toto vyhýbavé chování brání jedinci, aby:
451
a) své starosti do důsledků promyslel, zhodnotil a vyvodil konkrétní závěry
- chce to své starosti postupně PŘIJMOUT, PŘESTAT JE POTLAČOVAT, NEZÁPASIT S NIMI, ZAUJMOUT VŮČI NIM "POSTOJ POZOROVATELE", čímž se zmírní jejich negativní dopad
nadměrné obavy souvisí se sebestředností, perfekcionismem: nesmím udělat chybu, bylo by to strašné!
maladaptivní kognitivní schémata: svět je nebezpečné místo, jsem člověk, který není schopen zvládnout zátěž
452
snaha zmírnit úzkost vede ke kognitivnímu vyhýbání: postižený se snaží nemyslet na obavy...snaha blokovat myšlenky, soustředit se na práci
466
nepodceňujete své možnosti, jak problémové situaci čelit?!
470
nevyhýbat se silným negativním emocím...nejsou zas nic tak hrozného!
474
plné prožívání i negativních emocí, být plně v prožitku
expozice vůči obavám: vyhradit si 20 minut trvající ČAS NA OBAVY každý den, místo aby se jim kognitivně vyhýbal, rozvede je do nejhorších alternativ a katastrof....
475
5-10 % obav nechat, je nereálné a zbytečné je odstraňovat...žít s nimi, smířit se klidně a spokojeně a trpělivě a pokorně
480
přestat odvádět pozornost od svých obav!
starostmi se vyhýbají negativním afektům, na které přehnaně citlivý a přehnaně zaměření
magické myšlení: věří, že starosti je připraví na nebezpečné situace
věří, že svět je nebezpečným místem pro život, lidé jsou nebezpeční, mocní, silní, zlí, agresivní, sobečtí, krutí atd.
nárůst pocitu ohrožení, který je permanentní
440
zhoršují se o víkendech, prázdninách, o samotě, kdy jim pozornost od úzkostných myšlenek neodvádějí vnější podněty
něco špatného se může každou chvíli stát
chrnociká ustaranost, očekávání toho nejhoršího, přehlížení vlastních předností, dovedností, shcopností, přehnaný odhad rizik
441
závratě, točení hlavy, chvění, třes
444
GAD nevyvolá trauma ztráty, to vyvolá depresi, GAD vyvolá očekávání ztráty, pocity ohrožení a nebezpečí v budoucnosti
446
hrozba krize v blízké budoucnosti
447
interpretují si banality jako ohrožující věci
katastroficky zpracovávají a přehánějí vlastní stresové reakce
448
všichni mě musí mít rádi
všechno musím udělat dokonale
musím být stále klidný
musím stále působit uvolněně, nikdo na mě nesmí poznat strach
je nebezpečné dát najevo, že cítím úzkost, byla by to ostuda, strašlivé ponížení, úplně bych se znemožnil, do země propadl
jedinec se snaží své starosti potlačit!!!
snaží se jich zbavit, čímž se paradoxně upevňují!!!
zároveň si myslí, že si starosti musí dělat, jinak se nepřipraví na nebezpečí, přehlédne ho
tedy dvě odlišné meta-kognite (hodnocení starostí), které si vzájemně odporují
449
bojí se, že se moc, nebezpečně, nezdravě, přehnaně obává - snaží se to zastavit, zbavit se toho, bojí se o své zdraví, že ho starosti zničí (fyzicky)
těmi myšlenkami si škodím
450
co budu dělat, když...
ci když...
obavy ovládnou mě, je to nebezpečné!
bude to ještě horší, musím rychle ty myšlenky zastavit! ale nejde to, jaká hrůza!
KONTROLA MYŠLENEK: myšlenky musím kontrolovat, programové "pozitivní myšlení", zákaz myšlenek, odvádění pozornosti
nesmím na to myslet!
toto vyhýbavé chování brání jedinci, aby:
451
a) své starosti do důsledků promyslel, zhodnotil a vyvodil konkrétní závěry
- chce to své starosti postupně PŘIJMOUT, PŘESTAT JE POTLAČOVAT, NEZÁPASIT S NIMI, ZAUJMOUT VŮČI NIM "POSTOJ POZOROVATELE", čímž se zmírní jejich negativní dopad
nadměrné obavy souvisí se sebestředností, perfekcionismem: nesmím udělat chybu, bylo by to strašné!
maladaptivní kognitivní schémata: svět je nebezpečné místo, jsem člověk, který není schopen zvládnout zátěž
452
snaha zmírnit úzkost vede ke kognitivnímu vyhýbání: postižený se snaží nemyslet na obavy...snaha blokovat myšlenky, soustředit se na práci
466
nepodceňujete své možnosti, jak problémové situaci čelit?!
470
nevyhýbat se silným negativním emocím...nejsou zas nic tak hrozného!
474
plné prožívání i negativních emocí, být plně v prožitku
expozice vůči obavám: vyhradit si 20 minut trvající ČAS NA OBAVY každý den, místo aby se jim kognitivně vyhýbal, rozvede je do nejhorších alternativ a katastrof....
475
5-10 % obav nechat, je nereálné a zbytečné je odstraňovat...žít s nimi, smířit se klidně a spokojeně a trpělivě a pokorně
480
přestat odvádět pozornost od svých obav!
Praško: sociální fobie
nejdřív mé úvahy:
kdo chce důstojnost, ztratí ji...kdo ji nehledá, má ji
strašlivá touha zapůsobit, sebestřednost převedená do patologie
falešný obraz druhých: nejsou to démoni!
falešný obraz zážitku ostudy, trapasu, ponížení: není to katastrofa, následky jsou malé!
druzí jsou pro soc. fobika vším
hlavně neukázat slabost! druzí jsou bohem i démonem, nejmocnějším soudcem, magickou a mystickou rodinou autoritou, hrůzostrašným otcem: záchvat paniky, třes, pocení dlaní, svírání žaludku, bušení srdce, zrychlený pulz...předjímání ostudy, katastrofy
soc. fobik je s druhými strašně moc propojen - ale ne kvůli nim samým, jde mu spíš o jejich sociální roli, ne o individualitu: je to úředník, autorita, lékař, "neznámý člověk", "cizí člověk" jako nebezpečná kategorie téměř mimozemšťanů, kteří nás přeci mohou překvapit úplně vším (!)
sociální fobik často dobře nevnímá druhé, nedokáže se do nich vcítit: jinak by věděl, že jsou mu velice podobní, snáze by se s nimi propojil
526
stud!
stres z očekávání negativního hodnocení od druhých
přesvědčen, že druzí si všimnou jeho příznaků stresu a prudce zareagují nebo si budou alespoň něco strašlivého myslet
všichni to vidí, že se mi třesou ruce - jaká hrůza!
527
nízké sebehodnocení - jsem hrozný, odporný, s nechutným ksichtem, odpornou povahou atd.
530
stud je způsoben přáním být v centru pozornosti! tak moc chce v centru být...že se strašně děsí, že by v něm byl! tak moc prahne po uznání
otázka: k čemu vlastně uznání od prodavačky, úřednice? protože mají vliv...ano, ale malý...jde ti o život? nemáš co jíst? ne!...tak proč je tolik řešíš?
533
snaha zakrýt třes, úzkost
534
je třeba se OTUŽIT, aby se přestal bát
skryté vyhýbání se hodnocení od druhýchc - udržovací faktor sociální fobie: nikdy nezačnou rozhovor, vyhýbají se očnímu kontaktu, odpovídají na otázky velmi krátce, snaží se od sebe odvést pozornost, křečovitě se usmívají, dělají, že sjou úplně v klidu
535
přecitlivělost na vnímání ohrožení v soc. interakcích - zraní je každý náznak odmítnutí, který zveličují, zabolí to extrémně
anticipační úzkost - jako "autohypnóza": strach předem je horší než strach v samotné situaci...proto se jí radši vyhnou, nebo dobu před ní protrpí...představují si stále dokola to nehorší, co by se v dané situaci mohlo stát
negativní jádrové schéma: jsem neschopný, nepřijatelný...druzí znehodnocují, ponižují a ničí ty, kteří nejsou dokonalí
soc. fobik sebe neustále posuzuje, má více negativní samomluvy
536
spouštěčem je očekávání expozice
nadměrné očekávání od vlastního výkonu! očekávání selhání a znehodnocení druhými
- zvýšené napětí: pozornost se zaměřuje na vlastní výkon, kognitivní ,emoční a somatické projevy úzkosti...očekávání opovrhujícího hodnocení druhých
pozornost zaměřená na sebe: všímají si automaticky vlastních tělesných pocitů, emocí, myšlenek a představ a málo vnímají zevní informace
místo soustředění na druhého se soustředí na to, co se děje vevnitř
opakovaně se objevují épředstavy vlastního selhání, čehož se velmi děsí
automatické negativní myšlenky
537
úzkostné otázky: co když to na mně poznají? co když se mi budou posmívat?!
myšlenky předvídající úzkost: určitě si toho všimnou!
OBAVNÁ katastrofická tvrzení: úplně se znemožním!
všichni to vidí - jsem strašný!
všichni mě budou pomlouvat - bude to hrozné!
to nejde vydržet!
myšlenky na únik: vyhnu se tomu, abych se neztrapnil
sebeznehodnocení: chovám se jako debil!
jsem úplně trapný!
vztahovačné myšlenky: stále si mě všímají, aby mě mohli kritizovat!
obavné představy a vzpomínky: všichni se na mě dívají, jak se třesu
pohrdavě se usmívají a vyměňují si významné pohledy...
zaujímání role oběti, chybná logika - kognitivní omyly
kognitivní schémata: jsem chudák...druzí odmítají slabé...pokud budu všechno dělat perfektně, nikdo mě neodmítne!...všichni si mě všímají a posuzují mě!...pokud promluvím, ukážu svou neschopnost!...lidé si budou myslet, že jsem neschopný a nebudou si mě vážit
538
hlavní maladaptivní přesvědčení: přijatelnost pro druhé, odmítání, vysmívání, pohrdání
negativní sebeobraz
vůbec neodpovídá skutečnosti
když se pak viděli na videu, byli překvapeni, o kolik je jejich výkon lepší, než si mysleli
součástí negativního sebeobrazu vzpomínka na negativní událost z dětství (výsměch od otce, před třídou)
představuje si pořád dokola, jak strašně bude vypadat, jak to bude hrozné
ani odborníci nerozeznali soc. fobiky od ostatních - všichni měli trému...
člověk jakoby se viděl, jak selhává, je neschopen reagovat
představuje si sebe jako neschopného a trapného
539
kognitivní omyly
540
pořád se pozoruje a negativně hodnotí a přitom předpokládá, že je středem pozornosti a negativního hodnocení od druhých
550
expozice soc. situacím - zvyšování POCITU ÚSPĚŠNOSTI při zvládání těchto situací
553
zpochybnit negativní automatické myšlenky, nacházet na ně rozumné odpovědi
554
tato myšlenka mi v ničem nepomáhá, jen mi škodí, zvyšuje moji úzkost, vede k nepříjemným tělesným pocitům a snižuje moje sebevědomí...nechci to tak
moje pocity nejsou objektivním hodnocením!
protože jsem se příliš soustředil na sebe...
555
přestat se tolik kritizovat
560
když lidé poznají, jaký jsem, budou mnou pohrdat
cožpak je ponížení peklem?!
kdo chce důstojnost, ztratí ji...kdo ji nehledá, má ji
strašlivá touha zapůsobit, sebestřednost převedená do patologie
falešný obraz druhých: nejsou to démoni!
falešný obraz zážitku ostudy, trapasu, ponížení: není to katastrofa, následky jsou malé!
druzí jsou pro soc. fobika vším
hlavně neukázat slabost! druzí jsou bohem i démonem, nejmocnějším soudcem, magickou a mystickou rodinou autoritou, hrůzostrašným otcem: záchvat paniky, třes, pocení dlaní, svírání žaludku, bušení srdce, zrychlený pulz...předjímání ostudy, katastrofy
soc. fobik je s druhými strašně moc propojen - ale ne kvůli nim samým, jde mu spíš o jejich sociální roli, ne o individualitu: je to úředník, autorita, lékař, "neznámý člověk", "cizí člověk" jako nebezpečná kategorie téměř mimozemšťanů, kteří nás přeci mohou překvapit úplně vším (!)
sociální fobik často dobře nevnímá druhé, nedokáže se do nich vcítit: jinak by věděl, že jsou mu velice podobní, snáze by se s nimi propojil
526
stud!
stres z očekávání negativního hodnocení od druhých
přesvědčen, že druzí si všimnou jeho příznaků stresu a prudce zareagují nebo si budou alespoň něco strašlivého myslet
všichni to vidí, že se mi třesou ruce - jaká hrůza!
527
nízké sebehodnocení - jsem hrozný, odporný, s nechutným ksichtem, odpornou povahou atd.
530
stud je způsoben přáním být v centru pozornosti! tak moc chce v centru být...že se strašně děsí, že by v něm byl! tak moc prahne po uznání
otázka: k čemu vlastně uznání od prodavačky, úřednice? protože mají vliv...ano, ale malý...jde ti o život? nemáš co jíst? ne!...tak proč je tolik řešíš?
533
snaha zakrýt třes, úzkost
534
je třeba se OTUŽIT, aby se přestal bát
skryté vyhýbání se hodnocení od druhýchc - udržovací faktor sociální fobie: nikdy nezačnou rozhovor, vyhýbají se očnímu kontaktu, odpovídají na otázky velmi krátce, snaží se od sebe odvést pozornost, křečovitě se usmívají, dělají, že sjou úplně v klidu
535
přecitlivělost na vnímání ohrožení v soc. interakcích - zraní je každý náznak odmítnutí, který zveličují, zabolí to extrémně
anticipační úzkost - jako "autohypnóza": strach předem je horší než strach v samotné situaci...proto se jí radši vyhnou, nebo dobu před ní protrpí...představují si stále dokola to nehorší, co by se v dané situaci mohlo stát
negativní jádrové schéma: jsem neschopný, nepřijatelný...druzí znehodnocují, ponižují a ničí ty, kteří nejsou dokonalí
soc. fobik sebe neustále posuzuje, má více negativní samomluvy
536
spouštěčem je očekávání expozice
nadměrné očekávání od vlastního výkonu! očekávání selhání a znehodnocení druhými
- zvýšené napětí: pozornost se zaměřuje na vlastní výkon, kognitivní ,emoční a somatické projevy úzkosti...očekávání opovrhujícího hodnocení druhých
pozornost zaměřená na sebe: všímají si automaticky vlastních tělesných pocitů, emocí, myšlenek a představ a málo vnímají zevní informace
místo soustředění na druhého se soustředí na to, co se děje vevnitř
opakovaně se objevují épředstavy vlastního selhání, čehož se velmi děsí
automatické negativní myšlenky
537
úzkostné otázky: co když to na mně poznají? co když se mi budou posmívat?!
myšlenky předvídající úzkost: určitě si toho všimnou!
OBAVNÁ katastrofická tvrzení: úplně se znemožním!
všichni to vidí - jsem strašný!
všichni mě budou pomlouvat - bude to hrozné!
to nejde vydržet!
myšlenky na únik: vyhnu se tomu, abych se neztrapnil
sebeznehodnocení: chovám se jako debil!
jsem úplně trapný!
vztahovačné myšlenky: stále si mě všímají, aby mě mohli kritizovat!
obavné představy a vzpomínky: všichni se na mě dívají, jak se třesu
pohrdavě se usmívají a vyměňují si významné pohledy...
zaujímání role oběti, chybná logika - kognitivní omyly
kognitivní schémata: jsem chudák...druzí odmítají slabé...pokud budu všechno dělat perfektně, nikdo mě neodmítne!...všichni si mě všímají a posuzují mě!...pokud promluvím, ukážu svou neschopnost!...lidé si budou myslet, že jsem neschopný a nebudou si mě vážit
538
hlavní maladaptivní přesvědčení: přijatelnost pro druhé, odmítání, vysmívání, pohrdání
negativní sebeobraz
vůbec neodpovídá skutečnosti
když se pak viděli na videu, byli překvapeni, o kolik je jejich výkon lepší, než si mysleli
součástí negativního sebeobrazu vzpomínka na negativní událost z dětství (výsměch od otce, před třídou)
představuje si pořád dokola, jak strašně bude vypadat, jak to bude hrozné
ani odborníci nerozeznali soc. fobiky od ostatních - všichni měli trému...
člověk jakoby se viděl, jak selhává, je neschopen reagovat
představuje si sebe jako neschopného a trapného
539
kognitivní omyly
540
pořád se pozoruje a negativně hodnotí a přitom předpokládá, že je středem pozornosti a negativního hodnocení od druhých
550
expozice soc. situacím - zvyšování POCITU ÚSPĚŠNOSTI při zvládání těchto situací
553
zpochybnit negativní automatické myšlenky, nacházet na ně rozumné odpovědi
554
tato myšlenka mi v ničem nepomáhá, jen mi škodí, zvyšuje moji úzkost, vede k nepříjemným tělesným pocitům a snižuje moje sebevědomí...nechci to tak
moje pocity nejsou objektivním hodnocením!
protože jsem se příliš soustředil na sebe...
555
přestat se tolik kritizovat
560
když lidé poznají, jaký jsem, budou mnou pohrdat
cožpak je ponížení peklem?!
co je Já?
pořád nevíme, ale jistě je to spojeno s kvalitativním chvějícím se přeměňujícím se přetrvávajícím stavem/pocitem, momentálním vjemem
sebe-vjem
funkce značení/identifikace: toto je dům, toto je maminka...a toto jsem já...je zde kvalitativní skok? nebo naopak předpokládají všechna tato značení to poslední, (není percepce bez apercepce? vsadil bych si, že je)
jáství se přidává dodatečně, radikálně systém přebuduje a integruje
nezdá se, že by měl Dennett ve své radikalitě pravdu: multiple drafts mají sjednocující formální bod, byť sám je spíše agregátem mnoha draftů
jak to, že zakouším SEBE? a jako CO se zakouším? jako TENTO POCIT plus EVIDENTNÍ SEBEIDENTIFIKACI, která mi oznamuje, skrze kterou zakouším, že jsem to já...jsem i touto identifikací samotnou? nikoliv, nevím, zda zde slovo "identifikace" něco vůbec popisuje...je to příliš mlhavé...
jsem pocitem plus "neviditelným zřením/monitorováním" tohoto pocitu: jsem něčím PLUS viděním tohoto něčeho...zároveň? oko, které vidí sebe samo? vidění vidící sebe? spíše jsem DVĚ ODLIŠNÉ VĚCI, mezi kterými bezobsažná formální jednota-funkce jáství osciluje, rychle přeskakuje: pocit a vidění pocitu...tam a zpátky...úroveň a metaúroveň...přeskakováním se úrovně navzájem proměňují...zpětnovazebná smyčka
formální bezobsažná integrativní funkce jáství, ona perspektiva první osoby (ale co je perspektiva? prostorové hledisko, úhel pohledu, soukromost - má zde ona prostorová metafora větší smysl nebo nemá?) si navléká rychle za sebou různé obsahy, různé zabarvení, afektivní naladění
jak vím, že jsem to stále já? zde odpovídá skvěle Damasio: stabilita mentálních map těla, zejména tělesných vnitřních orgánů...plus krátkodobá přetrvávání, rozšířená přítomnost vjemu tohoto "nitra", doslova tělesných útrob/vnitřností
jáství je současně věcí i místem, pozorovatelem divadla mysli i tímto divadlem samotným...je základem pyramidy duševního života...základním vztažným bodem...
jáství má dojem kontinuálního přetrvávání: jakoby v něm probíhaly děje, ono však zůstávalo statickým rámcem....okno rychlíku, v něm se míhají výjevy, okno však zůstává stále stejné..ale jak dlouho? myslím, že jen pár vteřin nebo pár desítek vteřin, déle to mozek nevydrží nebo není třeba to déle udržet
získává alespoň na těch pár chvil, co existuje, jáství vůli a schopnost a sílu něco měnit? zdá se mu, že ano: teď mohu pohnout rukou, říká Hume...
nejděsivější je asi to, že jsme průběžně vytvářeni a měněni mozkem, pak najednou mozkem vypnuti a jindy v podobné podobě znovu spuštěni (nakolik je podobná? problém osobní identity)...probíháme tak, jak nám mozek diktuje...a přece se nám zdá, že jsme zcela nezávislí: můžu si dělat, cokoliv jen chci, cokoliv mě jen napadne...ale řídím to, co chci a řídím to, co mě napadne a co mě nenapadne? napadá mě všechno naráz samo od sebe, stejně se najednou objeví touha na čokoládu nebo sex, a já ani nevím, jak: je tu a já ji automaticky považuji za svou, za své dílo nebo alespoň za se sebou totožnou (jsem vlastní touhou, jsem svým vlastním chtěním)
proud vědomí si automaticky kontinuálně ubíhá a plyne...ale BEZE MNE...já se k němu jen občas na chvilku připojuji(možná doslova: síť jáství se aktivizuje a připojí na chvíli k síti vědomí)
sebe-vjem
funkce značení/identifikace: toto je dům, toto je maminka...a toto jsem já...je zde kvalitativní skok? nebo naopak předpokládají všechna tato značení to poslední, (není percepce bez apercepce? vsadil bych si, že je)
jáství se přidává dodatečně, radikálně systém přebuduje a integruje
nezdá se, že by měl Dennett ve své radikalitě pravdu: multiple drafts mají sjednocující formální bod, byť sám je spíše agregátem mnoha draftů
jak to, že zakouším SEBE? a jako CO se zakouším? jako TENTO POCIT plus EVIDENTNÍ SEBEIDENTIFIKACI, která mi oznamuje, skrze kterou zakouším, že jsem to já...jsem i touto identifikací samotnou? nikoliv, nevím, zda zde slovo "identifikace" něco vůbec popisuje...je to příliš mlhavé...
jsem pocitem plus "neviditelným zřením/monitorováním" tohoto pocitu: jsem něčím PLUS viděním tohoto něčeho...zároveň? oko, které vidí sebe samo? vidění vidící sebe? spíše jsem DVĚ ODLIŠNÉ VĚCI, mezi kterými bezobsažná formální jednota-funkce jáství osciluje, rychle přeskakuje: pocit a vidění pocitu...tam a zpátky...úroveň a metaúroveň...přeskakováním se úrovně navzájem proměňují...zpětnovazebná smyčka
formální bezobsažná integrativní funkce jáství, ona perspektiva první osoby (ale co je perspektiva? prostorové hledisko, úhel pohledu, soukromost - má zde ona prostorová metafora větší smysl nebo nemá?) si navléká rychle za sebou různé obsahy, různé zabarvení, afektivní naladění
jak vím, že jsem to stále já? zde odpovídá skvěle Damasio: stabilita mentálních map těla, zejména tělesných vnitřních orgánů...plus krátkodobá přetrvávání, rozšířená přítomnost vjemu tohoto "nitra", doslova tělesných útrob/vnitřností
jáství je současně věcí i místem, pozorovatelem divadla mysli i tímto divadlem samotným...je základem pyramidy duševního života...základním vztažným bodem...
jáství má dojem kontinuálního přetrvávání: jakoby v něm probíhaly děje, ono však zůstávalo statickým rámcem....okno rychlíku, v něm se míhají výjevy, okno však zůstává stále stejné..ale jak dlouho? myslím, že jen pár vteřin nebo pár desítek vteřin, déle to mozek nevydrží nebo není třeba to déle udržet
získává alespoň na těch pár chvil, co existuje, jáství vůli a schopnost a sílu něco měnit? zdá se mu, že ano: teď mohu pohnout rukou, říká Hume...
nejděsivější je asi to, že jsme průběžně vytvářeni a měněni mozkem, pak najednou mozkem vypnuti a jindy v podobné podobě znovu spuštěni (nakolik je podobná? problém osobní identity)...probíháme tak, jak nám mozek diktuje...a přece se nám zdá, že jsme zcela nezávislí: můžu si dělat, cokoliv jen chci, cokoliv mě jen napadne...ale řídím to, co chci a řídím to, co mě napadne a co mě nenapadne? napadá mě všechno naráz samo od sebe, stejně se najednou objeví touha na čokoládu nebo sex, a já ani nevím, jak: je tu a já ji automaticky považuji za svou, za své dílo nebo alespoň za se sebou totožnou (jsem vlastní touhou, jsem svým vlastním chtěním)
proud vědomí si automaticky kontinuálně ubíhá a plyne...ale BEZE MNE...já se k němu jen občas na chvilku připojuji(možná doslova: síť jáství se aktivizuje a připojí na chvíli k síti vědomí)
přímá citace s občasným komentářem: Ondřej Havlíček: Svoboda vůle a přístup k informacím o vlastních intencích
s. 10
Pokud by ale byla realita na hypotetické elementární úrovni diskrétní spíše než spojitá, mohl by hypoteticky jeden současný stav být způsoben i více minulými stavy. Determinismus by tak byl jen „jednosměrný“ ve směru (termodynamické) šipky času.
s.16
Některé interpretace kvantové mechaniky, napří-klad Bohmova, zachovávají determinismus zavedením tzv. skrytých proměnných na pozadí indeterministických kvantových jevů.
- a to nebylo vyvráceno, ale působení na dálku je pak ještě radikálnější, viz Greene
Již to, že například zmíněný radio-aktivní rozpad má stále Poissonovo rozdělení a nikoli při některých pozorováních jiné, nazna-čuje existenci skrytých proměnných. Tzv. Bellovy nerovnosti však zdá se vylučují možnost interpretace kvantové mechaniky, která by zároveň obsahovala skryté proměnné a byla tzv. lokální. Existují i lokální teorie obcházející Bellovy nerovnosti pomocí právě teorie chaosu (Stewart 2009).
(Hameroff a Penrose 1996). Téma je velmi kontroverzní, debata stále probíhá, ale tyto teorie obecně nejsou příliš uznávány, např. právě kvůli příliš rychlému procesu tzv. kvantové dekoherence v „teplém a vlhkém“ mozku (Tegmark 2000).
s.17
Akce, která má příčiny v mé kauzálně determi-nované zkušenosti, mých přáních a podobně, je z mého pohledu mnohem svobodnější a především moje, než akce, která má příčinu v náhodném (kvantovém) ději.
s. 20
Robert Kane považuje za nutnou podmínku svobodné vůle tzv. ultimátní odpovědnost (Kane 1998). Abych byl morálně zodpovědný, musím být dle Kanea ultimátním zdrojem svých roz-hodnutí. Regres příčin musí být ukončen u mě. To znamená, že souhrn předchozích na mě působících vlivů nepostačoval k zapříčinění mého rozhodnutí. Toho má být dosaženo vlože-ním (kvantové) náhodnosti dovnitř tzv. praktického rozumu (faculty of practical reasoning). Kvůli náhodnému vlivu pak nebudou předchozí vlivy dostačující podmínky mého rozhodnutí.
s. 21
Kane uznává, že v mnoha případech (ne-li většině) se rozhodujeme deterministicky, ale přesto
2 Základní pojmy 21
jsme odpovědní, protože akce vycházejí z naší osobnosti či povahy (character). Ultimátní odpovědnost je odpovědnost právě za vlastní osobnost. Toho je dosaženo při tzv. sebe-utvářejících akcích (self-forming actions) a pouze u nich je důležitý indeterminismus. Jedná se o těžká dilemata, kdy máme dobré důvody pro více směrů konání. Náhoda způsobí, že zvolí-me právě jeden ze směrů, což ovlivní naši osobnost pro další rozhodování, ať už determinis-tická či nikoli. Na námitku, že za náhodné vlivy nejsme odpovědní, odpovídá Kaneova teorie tzv. pluralitní racionality. Jsme odpovědní za výsledný směr konání, protože jsme pro něj měli důvod, protože jsme ho chtěli. Kdyby náhoda rozhodla pro druhý směr, budeme za něj odpo-vědní též, protože i ten jsme chtěli.
-
nesmysl, je to obyčejný kompatibilismus
Zásadní přehodnocení teorie morální odpovědnosti přinesl P.F. Strawson (1975). Podle něj je chybou hledat založení morální odpovědnosti v nějakých racionálních či metafyzických krité-riích. Morální hodnocení vychází z tzv. reaktivních postojů a jejich role ve společnosti. Na-příklad někým poškozená osoba má obvykle osobní reaktivní postoj ukřivděnosti či zlosti. Okolí má reaktivní postoj rozhořčení a samotný škůdce může v reflexi získat postoj provinění (McKenna 2009). Bez ohledu na možné závěry filosofů či zjištění neurověd, těchto postojů se nemůžeme lehce zbavit (Pizarro 2011).
s. 22
jak si je Já vědomo věcí? Lze použít metaforu Já jako vnitřního agenta dívajícího se na plátno tzv. karteziánského divadla, kde se promítají děje okolního světa. Pak bychom ale potřebovali další
plátno a další Já uvnitř prvního Já atd. Pokud je Já substancí, co jsou jeho substanciální vlastnosti? David Hume argumentoval, že žádné takové nejsou. Já je podle něj soubor (bundle)
neustále se proměňujících složek bez žádného podkladového substanciálního jádra
s. 25
Kvůli zpoždění vědomého prožitku za objektivními ději ve světě se dá říci, že vlastně žijeme v minulosti. Dle současných výzkumů jde v případě jednoduchých vjemů (bliknutí světla) o cca 80 milisekund, při-
čemž vědomí je zpětně přetvářeno tak, že tuto latenci zatím ne příliš známými způsoby
kompenzuje (Eagleman a Sejnowski 2000).
s. 28
ad Libet a jeho svobodné vetování:
Mohlo by to znamenat, že naše tělo je neustále nevědomě nuceno
k různým akcím, které musíme neustále selektovat vetováním většiny z nich.
- ne vždy, jen když svobodně chce (ale co zde znamená svobodně chtít? a proč to chce? v našem kauzálním modu neumíme svobodu ani MYSLET)
Častým terčem kritik byl poměrně krátký časový rozdíl mezi přípravným motorickým potenciálem a časem W. Je proto možné odvolávat se na různé možné nepřesnosti v časových soudech účastníků a podobně. Úloha také nezahrnovala rozhodnutí mezi více možnostmi, ale
pouze ohledně času stisku: „when-decision“ namísto „what-decision“ (Brass a Haggard
2008).
Dalším omezením Libetova experimentu byla možnost zjišťování pouze přípravného
s. 29
motorického potenciálu, který je informací až o poměrně pozdní mozkové aktivitě předcházející pohyb.
s. 30
Predikci rozhodnutí 7 - 10 vteřin dopředu již není možné snadno zpochybnit odvoláváním se
na nepřesné časové odhady a jiné s tím spojené problémy, které byly relevantní v Libetově
experimentu. Dalším významným rozdílem je získání predikce konkrétního „what“ rozhodnutí, nikoli pouze nespecifické přípravné aktivity.
Prediktivní informace je poprvé získána z prefrontálních oblastí. Dle autorů se lze domnívat,
že právě zde dochází k začátku tvorby rozhodnutí, a nikoli až v suplementární motorické kůře
(SMA), jak bylo dříve předpokládáno (Eccles 1982). SMA kóduje spíše jen výsledný motorický plán.
s. 31
Zřejmou námitkou zastánců kauzální potence vědomí či ontologické svobody může být, že ani
zde nejde o skutečná svobodná rozhodnutí, zejména kvůli jejich jednoduchosti.
Už jen to, že mohu mluvit o svém vě-
domí, lze brát jako projev toho, že mé vědomí má příčinný vliv.
- ne nutně, vše to mohou dělat fyzikální stavy mechanicky
s. 33
Sense of Agency (SoA, prožitek či vědomí agence): „Vědomí (sense), že já jsem ten,
kdo způsobuje či produkuje danou akci. Například, vědomí, že jsem ten, kdo způsobuje
pohyb něčeho, nebo že jsem ten, kdo produkuje určitou myšlenku ve svém proudu
vědomí.“ (Gallagher 2000, s. 15)
● Sense of Ownership (SoO, prožitek či vědomí vlastnictví): „Vědomí (sense), že já jsem
ten, kdo prochází daným prožitkem. Například, vědomí, že mé tělo se hýbe, bez ohledu
na to, zda jde o volní pohyb.“ (Gallagher 2000, s. 15)
Sense of agency se dá dále diferenciovat na složku pocitu a soudu:
● Feeling of Agency (FoA, pocit agence): „nepojmový, nízko-úrovňový pocit bytí
agentem nějaké akce“ (Synofzik et al. 2008, s. 222)
● Judgment of Agency (JoA, soud agence): „pojmový, interpretativní úsudek o mém bytí
agentem“ (Synofzik et al. 2008 s. 222)
Ve většině experimentů (ne-li ve všech) je zkoumán spíše soud
agence. Reflektivně interpretujeme své akce jako intencionálně a svobodně způsobené. Kdež-
to běžně ve svých životech cítíme spíše pocit agence.
s. 34
Wegner přichází s teorií zdánlivé mentální působnosti (apparent mental causation), dle které
jsou akce způsobené nevědomě a prožitek vědomé vůle vzniká na základě tzv. postdikce: je
zpětně vykonstruován na základě výsledku akce.
Wegner se také snaží podat evoluční vysvětlení toho, proč máme vědomý prožitek vůle. Vě-
domí není dle Wegnera (2008) zcela kauzálně impotentní; pouze nezpůsobuje akce přímo.
Místo toho nám vědomí prý poskytuje jakousi sociální emoci autorství, na které můžeme zakládat odpovědnost.
vědomí je jakýmsi
korelátem ideomotorického učení z důsledků akcí (Dennett 1984).
ideomotorické učení = učení se pohybu i v představách, viz wiki: kinestetické buňky v centrálním nervovém systému mohou být drážděny nejen periferně (aktivním pohybem), ale i centrálně (představou pohybu).
s. 35
Sám Wegner toto zřejmě uznává. Je spoluautorem studie demonstrující, že
„pocit agence“ nemusí vyžadovat předchozí intencionální, cílově orientované myšlenky,
pouze očekávání konkrétních důsledků akce (Aarts et al. 2005).
Existují teorie, že
v běžných cílově orientovaných situacích jsou prediktivní informace o důsledcích akcí generovány motorickým systémem a že podobný základ v motorických plánech mají i intence.
s. 36
V podstatné části případů, kdy účastníci indikovali, že se vědomě rozhodli pro stisk tlačítka,
to nemohli zjevně v tak krátkém čase stihnout. Introspekce účastníků v těchto případech zřejmě vedla k retrospektivnímu vytvoření soudu o záměrnosti akcí, a to nejspíše interpretativně
na základě výsledků akcí. V tomto soudu je zahrnut i soud o úspěšném vetování impulzivní
primární odpovědi, ale i tento soud o vetování je mylný.
Zajímavým otevřeným problémem je, proč dochází k tomuto introspektivnímu klamu pouze
v některých případech.
Klemm (2010) na základě zmíněného experimentu namítá i proti jiným typům experimentů,
že introspekce není důvěryhodným zdrojem pro hodnocení, zda byla nějaká akce svobodná.
Jakým jiným způsobem ale zjišťovat prožitek agence (SoA), než jako JoA pomocí interpretativní introspekce? Explicitní vyjádření pocitu o agenci (FoA) již vyžaduje reflexi a konceptualizaci, takže dochází také spíše k vytvoření soudu (JoA). Proto experimentálně zjišťovat
přímo pocit agence není snadné.
s. 37
Integrovaný model
Současný stav výzkumu fenoménu sense of agency naznačuje, že pro vytvoření SoA je důle-
žitá jak postdiktivní složka (vjem výsledku akce), tak prediktivní (Sato 2009). Predikce se
zakládá na intenci provést akci, která je pravděpodobně realizována jako motorický plán akce
obsahující očekávané důsledky akce (Haggard 2008). Britský neurovědec Patrick Haggard na
základě svých (např. Haggard et al. 2002) i jiných studií navrhuje model vysvětlující prožitek
intencí, agence a částečně i jáství: „Za prvé, intence predikují akce a cíle akcí, ke kterým odkazují. Za druhé, senzorický vjem akce a jejích důsledků spouští rekonstrukci intence konat.
Tyto procesy váží dohromady různé komponenty tohoto prožitku a vytvářejí uvědomění si
akce jako celku, smrštěné v čase relativně k podkladovým nervovým procesům. Toto nakonec
vytváří reprezentaci sebe jakožto agenta, který je schopen plynulého volního chování.“
(Haggard 2008, s. 941)
jak vědomý prožitek
svobodné vůle vzniká. Může být skutečně generován vazbou mezi (nevědomě vytvořenými)
„záměry“ a percepční zpětnou vazbou. Podrobněji tomu rozumíme u motorických akcí, ale
svobodné autorství cítíme i u vlastích myšlenek, aniž bychom se pozastavovali nad tím, odkud k nám vlastně přicházejí. Existují však i modely podobné modelům pro motorickou SoA,
které vysvětlují pociťované autorství myšlenek, i proč někteří schizofrenici naopak pociťují
některé myšlenky jakožto cizí (Gallagher 2000).
- zpětně si přisuzuji autorství "svých" myšlenek
s. 39
Byla navržena i poměrně radikální teorie, dle které je hlavním zdrojem našich teorií o vlastních interních mentálních
stavech pozorování vlastního chování (Bem 1967). Tyto teorie o nás samých mohou být stejně přesné, jako ke kterým dospěje cizí pozorovatel (Wilson a Stone 1985).
Nedávná studie (Kühn a Brass 2009) publikovaná v žurnálu Consciousness and Cognition zjistila, že si lidé dokáží retrospektivně přisuzovat intenci vlastní akce, ačkoli žádnou
intenci k akci neměli. Toto zjištění podporuje teorie, dle kterých je introspektivní soud o
agenci závislý na výsledku akce.
s. 63
Stisky tlačítka označené účastníky za volně rozhodnuté tak ve skutečnosti pravděpodobně odpovídají směsi dvou různých
typů odpovědi. Střední hodnota early decide-go událostí je příliš nízká, než aby za tu dobu
bylo možné vykonat vědomou inhibici reflexivní odpovědi a rozhodnutí o reiniciaci stisku
tlačítka, jak ukazují podobně krátké reakční časy v ostatních reflexivních typech událostí (PR,
failed-to-stop, failed-to-decide).
První typ odpovědi (early decide-go) tak ve skutečnosti bude
nejspíše reflexivní odpovědí na primární stimul, přičemž soud o jeho záměrnosti byl v těchto
případech mylně zpětně vytvořen. Druhý typ odpovědi (late decide-go) byl nejspíše skutečně
proveden po úspěšné inhibici primární odpovědi a deliberaci ohledně odpovědi na změněný
stimul.
Neurální procesy, které jsou podkladem odpovědí v early a late decide-go událostech jsou
pravděpodobně skutečně odlišné povahy. Analýzy ukazují, že uvnitř volní skupiny i uvnitř
reflexivní skupiny je větší míra podobnosti neurálních procesů než mezi těmito skupinami.
Early decide-go vykazuje podobnost spíše s failed-to-decide a failed-to-stop, kdežto late decide-go spíše se stop a decide-nogo.
s. 64
nejistota účastníků při introspekci ohledně záměrnosti jejich odpovědi.
Někteří účastníci po experimentu skutečně odpovídali, že odpověď na otázku „Rozhodnutí? Ano-Ne“ pro ně byla obtížná. Za míru jistoty odpovědí lze považovat čas potřebný
pro tuto následnou odpověď. V původní studii byla hypotéza o nejistotě účastníků odmítnuta,
protože v early decide-go událostech byla průměrná doba následné odpovědi významně kratší
(579 ms), než v late decide-go (660 ms). Naproti tomu v mé současné studii byly nalezeny
opačné výsledky. V early decide-go případech trvalo „rozhodnutí o rozhodnutí“ průměrně 912
ms, kdežto v late decide-go případech 690 ms. Zjištěný rozdíl je významný (t(764) = 5,518, p
< 0,001). Odlišnost oproti původní studii může být dána odstraněním časového limitu na provedení introspekce.
Co ale nejistotu a omyly způsobuje?
Mou hypotézou je, že introspekce účastníků zahrnuje vyvolání
vzpomínek na mentální obsahy přítomné v mysli před a při stisku klávesy. Jedním faktorem
tak může být míra uvědomění či pozornosti věnovaná vlastním mentálním obsahům, která
může ovlivnit proces jejich zapamatování.
- uvědom si! = soustřeď se! = buď pozorný!
Následně musí při introspekci dojít k vybavení předchozích mentálních obsahů z paměti, což je rekonstruktivní
proces, který může být ovlivněn externími faktory. Pomocí nich jsou někdy vytvořeny falešné
vzpomínky
Každé rozhodnutí může být zvažováno různě dlouho a komplexně, s různou mírou explicitního
uvažování i implicitních vlivů. Dennett uvádí příklad náhlého rozhodnutí (snap decision): Jeho žena se
ho zeptá, zda by jí po cestě do práce odvezl balíček na poštu. Odpoví takřka okamžitě, že ne, protože
by přišel pozdě na konzultaci se svým studentem. Provedl deliberativní rozhodnutí? Dennett (2004, s.
115) dále popisuje velmi dlouhý seznam důvodů vedoucích k jeho rozhodnutí, které přímo při
rozhodnutí vědomě nezvažoval, ale mohl je uvést a jeho rozhodnutí jistě nějak ovlivnily
Konfabulace41 může nastat z různých důvodů
s. 65
(Metcalf et al. 2007). Jednou z teorií je udržení obrazu své identity, konceptu svého Já jakožto
svobodně konajícího. V nejasných případech může dojít k inferenci typu „protože jsem akci
provedl, tak jsem to tak jistě chtěl“.
Jinou možnou teorií je zkreslení časové posloupnosti udá-
lostí. Účastníci mohli mít zpětně dojem, že si nejdříve uvědomili změnu stimulu a až následně
zahájili akci, přičemž to mohlo být naopak.
Podmínky vybavení z paměti jsou zřejmě ve
všech případech stejné. Proto se domnívám, že hlavním faktorem je povaha mentálních obsahů před a při akci, která ovlivňuje jejich zapamatování. Může jít o míru pozornosti a uvědomění změny stimulu, čas uvědomění změny relativně k zahájení akce.
Dle mé interpretace pokleslo množství early decide-go
událostí proto, že se účastníci více „soustředili“
42 na svoje mentální obsahy (vjem stimulu,
akční plán, pořadí,…), a proto si je dokázali při introspekci věrohodněji vybavit
Dennettovsky řečeno, tyto mentální obsahy kvůli své větší bohatosti výrazněji vítězily v kompetici o
ovlivnění chování a tedy i o vstup do paměti.
s. 66
Dle autorů to „jasně ukazuje proti Libetově (1999) předpokladu, že proces vetování
může být vědomě zahájen“ (Kühn a Brass 2009, s. 20). Domnívám se, že to je příliš silné zobecňující tvrzení. V mnoha případech (stop, decide-nogo, late decide-go) účastníci úspěšně
vetovali impulzivní odpověď. S určitostí lze tvrdit jedině to, že v některých případech nás
introspekce ohledně provedení veta klame.
- v těch, které jsou moc rychlé, takže jsme nejistí
s. 67
studie zkoumá retrospektivní přisouzení specifické intence k akci. Studie ukazuje, že si můžeme v některých případech zpětně vykonstruovat nepravdivé záměry
konání.
- empirická část vlastně není moc zajímavá, protože šlo o moc rychlé reakce, kde asi účastníci sami nevěděli, co přesně činí....zajímavější by to bylo u situací, kdy jsme si skutečně jisti, že se rozhodujeme dle našich intencí!
Pokud by ale byla realita na hypotetické elementární úrovni diskrétní spíše než spojitá, mohl by hypoteticky jeden současný stav být způsoben i více minulými stavy. Determinismus by tak byl jen „jednosměrný“ ve směru (termodynamické) šipky času.
s.16
Některé interpretace kvantové mechaniky, napří-klad Bohmova, zachovávají determinismus zavedením tzv. skrytých proměnných na pozadí indeterministických kvantových jevů.
- a to nebylo vyvráceno, ale působení na dálku je pak ještě radikálnější, viz Greene
Již to, že například zmíněný radio-aktivní rozpad má stále Poissonovo rozdělení a nikoli při některých pozorováních jiné, nazna-čuje existenci skrytých proměnných. Tzv. Bellovy nerovnosti však zdá se vylučují možnost interpretace kvantové mechaniky, která by zároveň obsahovala skryté proměnné a byla tzv. lokální. Existují i lokální teorie obcházející Bellovy nerovnosti pomocí právě teorie chaosu (Stewart 2009).
(Hameroff a Penrose 1996). Téma je velmi kontroverzní, debata stále probíhá, ale tyto teorie obecně nejsou příliš uznávány, např. právě kvůli příliš rychlému procesu tzv. kvantové dekoherence v „teplém a vlhkém“ mozku (Tegmark 2000).
s.17
Akce, která má příčiny v mé kauzálně determi-nované zkušenosti, mých přáních a podobně, je z mého pohledu mnohem svobodnější a především moje, než akce, která má příčinu v náhodném (kvantovém) ději.
s. 20
Robert Kane považuje za nutnou podmínku svobodné vůle tzv. ultimátní odpovědnost (Kane 1998). Abych byl morálně zodpovědný, musím být dle Kanea ultimátním zdrojem svých roz-hodnutí. Regres příčin musí být ukončen u mě. To znamená, že souhrn předchozích na mě působících vlivů nepostačoval k zapříčinění mého rozhodnutí. Toho má být dosaženo vlože-ním (kvantové) náhodnosti dovnitř tzv. praktického rozumu (faculty of practical reasoning). Kvůli náhodnému vlivu pak nebudou předchozí vlivy dostačující podmínky mého rozhodnutí.
s. 21
Kane uznává, že v mnoha případech (ne-li většině) se rozhodujeme deterministicky, ale přesto
2 Základní pojmy 21
jsme odpovědní, protože akce vycházejí z naší osobnosti či povahy (character). Ultimátní odpovědnost je odpovědnost právě za vlastní osobnost. Toho je dosaženo při tzv. sebe-utvářejících akcích (self-forming actions) a pouze u nich je důležitý indeterminismus. Jedná se o těžká dilemata, kdy máme dobré důvody pro více směrů konání. Náhoda způsobí, že zvolí-me právě jeden ze směrů, což ovlivní naši osobnost pro další rozhodování, ať už determinis-tická či nikoli. Na námitku, že za náhodné vlivy nejsme odpovědní, odpovídá Kaneova teorie tzv. pluralitní racionality. Jsme odpovědní za výsledný směr konání, protože jsme pro něj měli důvod, protože jsme ho chtěli. Kdyby náhoda rozhodla pro druhý směr, budeme za něj odpo-vědní též, protože i ten jsme chtěli.
-
nesmysl, je to obyčejný kompatibilismus
Zásadní přehodnocení teorie morální odpovědnosti přinesl P.F. Strawson (1975). Podle něj je chybou hledat založení morální odpovědnosti v nějakých racionálních či metafyzických krité-riích. Morální hodnocení vychází z tzv. reaktivních postojů a jejich role ve společnosti. Na-příklad někým poškozená osoba má obvykle osobní reaktivní postoj ukřivděnosti či zlosti. Okolí má reaktivní postoj rozhořčení a samotný škůdce může v reflexi získat postoj provinění (McKenna 2009). Bez ohledu na možné závěry filosofů či zjištění neurověd, těchto postojů se nemůžeme lehce zbavit (Pizarro 2011).
s. 22
jak si je Já vědomo věcí? Lze použít metaforu Já jako vnitřního agenta dívajícího se na plátno tzv. karteziánského divadla, kde se promítají děje okolního světa. Pak bychom ale potřebovali další
plátno a další Já uvnitř prvního Já atd. Pokud je Já substancí, co jsou jeho substanciální vlastnosti? David Hume argumentoval, že žádné takové nejsou. Já je podle něj soubor (bundle)
neustále se proměňujících složek bez žádného podkladového substanciálního jádra
s. 25
Kvůli zpoždění vědomého prožitku za objektivními ději ve světě se dá říci, že vlastně žijeme v minulosti. Dle současných výzkumů jde v případě jednoduchých vjemů (bliknutí světla) o cca 80 milisekund, při-
čemž vědomí je zpětně přetvářeno tak, že tuto latenci zatím ne příliš známými způsoby
kompenzuje (Eagleman a Sejnowski 2000).
s. 28
ad Libet a jeho svobodné vetování:
Mohlo by to znamenat, že naše tělo je neustále nevědomě nuceno
k různým akcím, které musíme neustále selektovat vetováním většiny z nich.
- ne vždy, jen když svobodně chce (ale co zde znamená svobodně chtít? a proč to chce? v našem kauzálním modu neumíme svobodu ani MYSLET)
Častým terčem kritik byl poměrně krátký časový rozdíl mezi přípravným motorickým potenciálem a časem W. Je proto možné odvolávat se na různé možné nepřesnosti v časových soudech účastníků a podobně. Úloha také nezahrnovala rozhodnutí mezi více možnostmi, ale
pouze ohledně času stisku: „when-decision“ namísto „what-decision“ (Brass a Haggard
2008).
Dalším omezením Libetova experimentu byla možnost zjišťování pouze přípravného
s. 29
motorického potenciálu, který je informací až o poměrně pozdní mozkové aktivitě předcházející pohyb.
s. 30
Predikci rozhodnutí 7 - 10 vteřin dopředu již není možné snadno zpochybnit odvoláváním se
na nepřesné časové odhady a jiné s tím spojené problémy, které byly relevantní v Libetově
experimentu. Dalším významným rozdílem je získání predikce konkrétního „what“ rozhodnutí, nikoli pouze nespecifické přípravné aktivity.
Prediktivní informace je poprvé získána z prefrontálních oblastí. Dle autorů se lze domnívat,
že právě zde dochází k začátku tvorby rozhodnutí, a nikoli až v suplementární motorické kůře
(SMA), jak bylo dříve předpokládáno (Eccles 1982). SMA kóduje spíše jen výsledný motorický plán.
s. 31
Zřejmou námitkou zastánců kauzální potence vědomí či ontologické svobody může být, že ani
zde nejde o skutečná svobodná rozhodnutí, zejména kvůli jejich jednoduchosti.
Už jen to, že mohu mluvit o svém vě-
domí, lze brát jako projev toho, že mé vědomí má příčinný vliv.
- ne nutně, vše to mohou dělat fyzikální stavy mechanicky
s. 33
Sense of Agency (SoA, prožitek či vědomí agence): „Vědomí (sense), že já jsem ten,
kdo způsobuje či produkuje danou akci. Například, vědomí, že jsem ten, kdo způsobuje
pohyb něčeho, nebo že jsem ten, kdo produkuje určitou myšlenku ve svém proudu
vědomí.“ (Gallagher 2000, s. 15)
● Sense of Ownership (SoO, prožitek či vědomí vlastnictví): „Vědomí (sense), že já jsem
ten, kdo prochází daným prožitkem. Například, vědomí, že mé tělo se hýbe, bez ohledu
na to, zda jde o volní pohyb.“ (Gallagher 2000, s. 15)
Sense of agency se dá dále diferenciovat na složku pocitu a soudu:
● Feeling of Agency (FoA, pocit agence): „nepojmový, nízko-úrovňový pocit bytí
agentem nějaké akce“ (Synofzik et al. 2008, s. 222)
● Judgment of Agency (JoA, soud agence): „pojmový, interpretativní úsudek o mém bytí
agentem“ (Synofzik et al. 2008 s. 222)
Ve většině experimentů (ne-li ve všech) je zkoumán spíše soud
agence. Reflektivně interpretujeme své akce jako intencionálně a svobodně způsobené. Kdež-
to běžně ve svých životech cítíme spíše pocit agence.
s. 34
Wegner přichází s teorií zdánlivé mentální působnosti (apparent mental causation), dle které
jsou akce způsobené nevědomě a prožitek vědomé vůle vzniká na základě tzv. postdikce: je
zpětně vykonstruován na základě výsledku akce.
Wegner se také snaží podat evoluční vysvětlení toho, proč máme vědomý prožitek vůle. Vě-
domí není dle Wegnera (2008) zcela kauzálně impotentní; pouze nezpůsobuje akce přímo.
Místo toho nám vědomí prý poskytuje jakousi sociální emoci autorství, na které můžeme zakládat odpovědnost.
vědomí je jakýmsi
korelátem ideomotorického učení z důsledků akcí (Dennett 1984).
ideomotorické učení = učení se pohybu i v představách, viz wiki: kinestetické buňky v centrálním nervovém systému mohou být drážděny nejen periferně (aktivním pohybem), ale i centrálně (představou pohybu).
s. 35
Sám Wegner toto zřejmě uznává. Je spoluautorem studie demonstrující, že
„pocit agence“ nemusí vyžadovat předchozí intencionální, cílově orientované myšlenky,
pouze očekávání konkrétních důsledků akce (Aarts et al. 2005).
Existují teorie, že
v běžných cílově orientovaných situacích jsou prediktivní informace o důsledcích akcí generovány motorickým systémem a že podobný základ v motorických plánech mají i intence.
s. 36
V podstatné části případů, kdy účastníci indikovali, že se vědomě rozhodli pro stisk tlačítka,
to nemohli zjevně v tak krátkém čase stihnout. Introspekce účastníků v těchto případech zřejmě vedla k retrospektivnímu vytvoření soudu o záměrnosti akcí, a to nejspíše interpretativně
na základě výsledků akcí. V tomto soudu je zahrnut i soud o úspěšném vetování impulzivní
primární odpovědi, ale i tento soud o vetování je mylný.
Zajímavým otevřeným problémem je, proč dochází k tomuto introspektivnímu klamu pouze
v některých případech.
Klemm (2010) na základě zmíněného experimentu namítá i proti jiným typům experimentů,
že introspekce není důvěryhodným zdrojem pro hodnocení, zda byla nějaká akce svobodná.
Jakým jiným způsobem ale zjišťovat prožitek agence (SoA), než jako JoA pomocí interpretativní introspekce? Explicitní vyjádření pocitu o agenci (FoA) již vyžaduje reflexi a konceptualizaci, takže dochází také spíše k vytvoření soudu (JoA). Proto experimentálně zjišťovat
přímo pocit agence není snadné.
s. 37
Integrovaný model
Současný stav výzkumu fenoménu sense of agency naznačuje, že pro vytvoření SoA je důle-
žitá jak postdiktivní složka (vjem výsledku akce), tak prediktivní (Sato 2009). Predikce se
zakládá na intenci provést akci, která je pravděpodobně realizována jako motorický plán akce
obsahující očekávané důsledky akce (Haggard 2008). Britský neurovědec Patrick Haggard na
základě svých (např. Haggard et al. 2002) i jiných studií navrhuje model vysvětlující prožitek
intencí, agence a částečně i jáství: „Za prvé, intence predikují akce a cíle akcí, ke kterým odkazují. Za druhé, senzorický vjem akce a jejích důsledků spouští rekonstrukci intence konat.
Tyto procesy váží dohromady různé komponenty tohoto prožitku a vytvářejí uvědomění si
akce jako celku, smrštěné v čase relativně k podkladovým nervovým procesům. Toto nakonec
vytváří reprezentaci sebe jakožto agenta, který je schopen plynulého volního chování.“
(Haggard 2008, s. 941)
jak vědomý prožitek
svobodné vůle vzniká. Může být skutečně generován vazbou mezi (nevědomě vytvořenými)
„záměry“ a percepční zpětnou vazbou. Podrobněji tomu rozumíme u motorických akcí, ale
svobodné autorství cítíme i u vlastích myšlenek, aniž bychom se pozastavovali nad tím, odkud k nám vlastně přicházejí. Existují však i modely podobné modelům pro motorickou SoA,
které vysvětlují pociťované autorství myšlenek, i proč někteří schizofrenici naopak pociťují
některé myšlenky jakožto cizí (Gallagher 2000).
- zpětně si přisuzuji autorství "svých" myšlenek
s. 39
Byla navržena i poměrně radikální teorie, dle které je hlavním zdrojem našich teorií o vlastních interních mentálních
stavech pozorování vlastního chování (Bem 1967). Tyto teorie o nás samých mohou být stejně přesné, jako ke kterým dospěje cizí pozorovatel (Wilson a Stone 1985).
Nedávná studie (Kühn a Brass 2009) publikovaná v žurnálu Consciousness and Cognition zjistila, že si lidé dokáží retrospektivně přisuzovat intenci vlastní akce, ačkoli žádnou
intenci k akci neměli. Toto zjištění podporuje teorie, dle kterých je introspektivní soud o
agenci závislý na výsledku akce.
s. 63
Stisky tlačítka označené účastníky za volně rozhodnuté tak ve skutečnosti pravděpodobně odpovídají směsi dvou různých
typů odpovědi. Střední hodnota early decide-go událostí je příliš nízká, než aby za tu dobu
bylo možné vykonat vědomou inhibici reflexivní odpovědi a rozhodnutí o reiniciaci stisku
tlačítka, jak ukazují podobně krátké reakční časy v ostatních reflexivních typech událostí (PR,
failed-to-stop, failed-to-decide).
První typ odpovědi (early decide-go) tak ve skutečnosti bude
nejspíše reflexivní odpovědí na primární stimul, přičemž soud o jeho záměrnosti byl v těchto
případech mylně zpětně vytvořen. Druhý typ odpovědi (late decide-go) byl nejspíše skutečně
proveden po úspěšné inhibici primární odpovědi a deliberaci ohledně odpovědi na změněný
stimul.
Neurální procesy, které jsou podkladem odpovědí v early a late decide-go událostech jsou
pravděpodobně skutečně odlišné povahy. Analýzy ukazují, že uvnitř volní skupiny i uvnitř
reflexivní skupiny je větší míra podobnosti neurálních procesů než mezi těmito skupinami.
Early decide-go vykazuje podobnost spíše s failed-to-decide a failed-to-stop, kdežto late decide-go spíše se stop a decide-nogo.
s. 64
nejistota účastníků při introspekci ohledně záměrnosti jejich odpovědi.
Někteří účastníci po experimentu skutečně odpovídali, že odpověď na otázku „Rozhodnutí? Ano-Ne“ pro ně byla obtížná. Za míru jistoty odpovědí lze považovat čas potřebný
pro tuto následnou odpověď. V původní studii byla hypotéza o nejistotě účastníků odmítnuta,
protože v early decide-go událostech byla průměrná doba následné odpovědi významně kratší
(579 ms), než v late decide-go (660 ms). Naproti tomu v mé současné studii byly nalezeny
opačné výsledky. V early decide-go případech trvalo „rozhodnutí o rozhodnutí“ průměrně 912
ms, kdežto v late decide-go případech 690 ms. Zjištěný rozdíl je významný (t(764) = 5,518, p
< 0,001). Odlišnost oproti původní studii může být dána odstraněním časového limitu na provedení introspekce.
Co ale nejistotu a omyly způsobuje?
Mou hypotézou je, že introspekce účastníků zahrnuje vyvolání
vzpomínek na mentální obsahy přítomné v mysli před a při stisku klávesy. Jedním faktorem
tak může být míra uvědomění či pozornosti věnovaná vlastním mentálním obsahům, která
může ovlivnit proces jejich zapamatování.
- uvědom si! = soustřeď se! = buď pozorný!
Následně musí při introspekci dojít k vybavení předchozích mentálních obsahů z paměti, což je rekonstruktivní
proces, který může být ovlivněn externími faktory. Pomocí nich jsou někdy vytvořeny falešné
vzpomínky
Každé rozhodnutí může být zvažováno různě dlouho a komplexně, s různou mírou explicitního
uvažování i implicitních vlivů. Dennett uvádí příklad náhlého rozhodnutí (snap decision): Jeho žena se
ho zeptá, zda by jí po cestě do práce odvezl balíček na poštu. Odpoví takřka okamžitě, že ne, protože
by přišel pozdě na konzultaci se svým studentem. Provedl deliberativní rozhodnutí? Dennett (2004, s.
115) dále popisuje velmi dlouhý seznam důvodů vedoucích k jeho rozhodnutí, které přímo při
rozhodnutí vědomě nezvažoval, ale mohl je uvést a jeho rozhodnutí jistě nějak ovlivnily
Konfabulace41 může nastat z různých důvodů
s. 65
(Metcalf et al. 2007). Jednou z teorií je udržení obrazu své identity, konceptu svého Já jakožto
svobodně konajícího. V nejasných případech může dojít k inferenci typu „protože jsem akci
provedl, tak jsem to tak jistě chtěl“.
Jinou možnou teorií je zkreslení časové posloupnosti udá-
lostí. Účastníci mohli mít zpětně dojem, že si nejdříve uvědomili změnu stimulu a až následně
zahájili akci, přičemž to mohlo být naopak.
Podmínky vybavení z paměti jsou zřejmě ve
všech případech stejné. Proto se domnívám, že hlavním faktorem je povaha mentálních obsahů před a při akci, která ovlivňuje jejich zapamatování. Může jít o míru pozornosti a uvědomění změny stimulu, čas uvědomění změny relativně k zahájení akce.
Dle mé interpretace pokleslo množství early decide-go
událostí proto, že se účastníci více „soustředili“
42 na svoje mentální obsahy (vjem stimulu,
akční plán, pořadí,…), a proto si je dokázali při introspekci věrohodněji vybavit
Dennettovsky řečeno, tyto mentální obsahy kvůli své větší bohatosti výrazněji vítězily v kompetici o
ovlivnění chování a tedy i o vstup do paměti.
s. 66
Dle autorů to „jasně ukazuje proti Libetově (1999) předpokladu, že proces vetování
může být vědomě zahájen“ (Kühn a Brass 2009, s. 20). Domnívám se, že to je příliš silné zobecňující tvrzení. V mnoha případech (stop, decide-nogo, late decide-go) účastníci úspěšně
vetovali impulzivní odpověď. S určitostí lze tvrdit jedině to, že v některých případech nás
introspekce ohledně provedení veta klame.
- v těch, které jsou moc rychlé, takže jsme nejistí
s. 67
studie zkoumá retrospektivní přisouzení specifické intence k akci. Studie ukazuje, že si můžeme v některých případech zpětně vykonstruovat nepravdivé záměry
konání.
- empirická část vlastně není moc zajímavá, protože šlo o moc rychlé reakce, kde asi účastníci sami nevěděli, co přesně činí....zajímavější by to bylo u situací, kdy jsme si skutečně jisti, že se rozhodujeme dle našich intencí!
Koukolík: Já. 2013
výborné, jako vše od Koukolíka
22 očišťující selekce - nechává neutrální, vyřazuje škodlivé mutace
23
skákající geny neboli mobilní elementy: často mění v genomu polohu
Susumo Ohno: jádrem evoluce genů a organismů jen zdvojování částí chromozomů...základ evoluce nových funkcí, a jednu z kopií totiž nemá vliv očišťující selekce - jeden z hlavních mechanismů evoluce!!!
26
40% savčích genomů právě ze skákajících genů, rychlé horizontální výměny informace
27
vývoj zdvojených genů si podrží část původní funkce, zbytek zaniká....skoková událost, evoluce je "fušér": nové nástroje tvoří z kopií starých, které následně upraví
24
Gould: spandrely - by-produkt: exaptace: např. čtení a psaní, užívají systémy nejdřív určené k rozlišování drobných předmětů v prostoru (sběr, lov)
29
přírodní výběr není hlavní síla evoluce, ani kvantitativně dominantní, ale je důležitý (novinka!)
evoluce výsledkem neutrálních stochastických procesů kombinovaných s očišťující selekcí
genomická komplexita výsledkem slabé očišťující selekce v malých populacích, výsledkem adaptace není!
konzistentní růst komplexity neexistuje, takže neexistuje ani evoluční pokrok (!!!)
evoluce není gradualistická, po malých krůčcích, protože zdvojení genů, přeskupení, zdvojení celého genomu velké skokové variace!
55
hierarchie v mozku - vyšší části zpětnovazebně řídí nižší
56
paralelní způsob rychlejší, pak sen integruje
i jáství je funkční systém mozku interagující s dalšími funkčními systémy
62
lidský mozek není kvalitativně odlišný, ani kognitivní schopnosti nejsou unikátní
unikátnost v kombinaci a rozsahu mentalizace, imitace, soc. poznávání, tedy díky kultuře (memy!)
66
hypotéza machiaveliánské inteligence: velké mozky kvůli sociální soutěži
68
ale mít velké mozky je nákladné, reprodukční výhoda klesá úměrně nákladům, ale zatížení memy v kultuře stále roste...kde to skončí?
užívání memů zvyšuje mozky, muži vyhrávají v sexuální soutěži o ženy, která je dravější než mezi ženami - ale jak se to stupňuje, brzdí další rozvoj přírodní výběr: mít tak velké mozky už je nákladné, reprodukční výhoda úměrně s náklady klesá !!!
AD: ale my jsme přenesli část memů na počítače, takže jejich paměŤ ušetří tu naši, jejich "mozky" ty naše, takže by se kognitivní evoluce nemusela zastavit....
69
evoluční psychologie
v našich lebkách vědomí z doby kamenné
lidské psych. mechanismy adaptací na stabilní prostředí, pleistocenní africkou savanu
adaptace je opožděná, geny nereagují tak rychle na změny moderní společnosti
70
masivní modularita schopností, např. jak muži volí ženy
71
ale i procesy zvládající obecné problémy
všichni zdraví se chovají v malých skupinách víceméně morálně
JENŽE chyby!
ev. psychologie z doby, kdy vládl gradualismus, znalost genomu v plenkách !
evoluční změny jsou daleko rychlejší
72
dále, pleistocenní prostředí nebylo vůbec stabilní, pořád se měnilo - takže, adaptace na jaké prostředí? :-)
Fodorův nápad: funkční a anatomická modularita mozku
nezávislé moduly zpracovávají informace, které jsou následně integrovány v čelních lalocích
- evol. psych. chápe modulárně i centrální složku
např. oblast pro poznávání tváří rozlišuje i podobné předměty (mince, pečeti)
- je dokázána existence doménově obecných mechanismů učení, rozhodování, paměti, byť mohou vycházet ze specifičtějších
prefrontální kůra není souborem samostatných modulů, ale masivně se propojuje se všemi ostatními částmi mozku až na primární smyslové korové oblasti, tedy místa, kam údaje ze smyslů přijdou nejdříve
73 lidé méně geneticky rozmanitý než mnoho jiných druhů včetně opic, zřejmě jsme před 70-50 000 prošli zúženým hrdlem genetické láhve, kdy populace v důsledku tlaků nečetná, možná 10 000 lidí celkem
76
individuální jáství nesmysl, vždy v síti soci. vztahů
77
memy - kulturní evoluce - i drift, tedy nahodilý posun
79
kulturní tlak zřejmě rychle selektoval některé geny
KULTURNĚ PŘENÁŠENÁ INFORMACE VYJÁDŘENÁ A) V CHOVÁNÍ B) V ARTEFAKTECH (SEM PATŘÍ NÁSTROJ, STROJE, TECHNIKA) ZPĚTNĚ MODIFIKUJE A SELEKTUJE REPRODUKCI NĚKTERÝCH GENŮ, URYCHLUJE SELEKCI NĚKTERÝCH, ZESLABUJE JINÉ PLUS VLIV NAHODILÉHO POSUNU, DRIFTU
81
koevoluce genů a kultury: evoluCe učení, evoluce jazyka, inteligence, evoluce kooperace, etnických markerů, konformity - geny predisponující ke kooperaci uvnitř skupiny, hostilitu k lidem mimo skupinu, geny kódující prosociální emoce, internalizaci norem a konformitu, geny predisponující k učení od druhých lidí, zákaz incestu, sexuální chování: geny ovlivňující barvu kůže, vlasů, očí, tvar obličeje a těla, symetrii, neotenii, míru agresivity, osobnostních rysů, promiskuity, žárlivosti a věrnosti
83
parochialismus - nepřátelství k těm, co nejsou v mé skupině
altruismus i parochialismus pro jedince nevýhodné
parochailsitický altruismus se vyvíjí, když parochialismus spouští nepřátelství mezi skupinami, jeho kombinace s altruismem může přispět v těchto konfliktech k úspěchu...kořenem války
snad výhodné kvůli omezeným zdrojům?!
religiozita, autoritářství, konzervativismus hodně geneticky dány u konkrétního člověka - Z 40-60%
FERTILITA (PLODNOST) DANÁ KULTURNĚ
84
koevoluce genů a kultury: geneticky daná religiozita a kulturně daná fertilita po čase způsobí vyšší výskyt nábožensky založených lidí!!! (geny religiozity se rozšíří)
koevoluce genů a kultury: evoluce řeči, jazyka, mimické komunikace doprovázené anatomickými a fyziolgickými změnami, řečových korových oblastí mozku (AD: to jsem si myslel, evoluce memů může za dominanci pravé hemisféry, resp. ji zesílila!!!)...socializace, internalizace soc. norem, kooperace (Wright: Více než nic!)
Dawkins: Rozšířený fenotyp: memy ve formě ARTEFAKTŮ (včelí úly, bobří hráze), SOCIÁLNÍ STRUKTURY (způsoby lovu)..to je Dawkinsova varianta Popperova světa 3..taky předávána do další generace..jde o další základní epigenetický mechanismus
89
jádrem přírodního výběru soutěž, ale přírodní výběr není hlavním motorem evoluce
90
proč nejsme podrazáci? protože pocházíme z malých skupin, kde se každý znal s každým, takže to nemáme díky tomu v genech
skupinová selekce - přírodní výběr působí i na skupiny...skupina kooperujících je úspěšnější než skupina podrazáků
...předmětem sporů - nový název: multilevel selection - mnohoúrovňová
v rámci skupiny se víc množí podrazáci, mezi skupinami víc kooperující skupiny
95
jakmile je trestání nemožné, kooperace se hroutí
97
míra trestu různá v různých společnostech
čím větší míra trestu, tím větší míra altruismu
103
domény jáství
prostorová perspektiva: umístění sebe do prostoru
105
autoreferenční systém podporuje:
koordinaci přijatých smyslových podnětů s pohybovou odpovědí, ve vztahu orientace na cíl, s afektivním zabarvením,
štěně: Mě to bolí...nebo jen: Bolí to. ???
jednou sebe-repreprezentaci mnoho savců...slučuje emoce, motivaci, pozornost
asi ano, toto by mohlo být jáství: momentální svazek komponent na stálém základě formální jednoty jednoho jáství (!!!)
111
obsahy vědomí stabilní po dobu několika set milisekund, pak se mění
112
procesy sebeuvědomnění reprezentují neuráloně já i ne-já, odlišují, propojují různé sítě
113
autonoetické vědomí: sebepoznávání sebeuvědomováním...velmi podobná s autobiografickou pamětí
114-115
neurální korelát vědomí:
neurální aktivita, která se přehoupne přes určitý práh
vědomí dáno zpětnou vazbou nebo zpětným návratem neurál. aktivity
vědomí vázáno na mluvící levou hemisféru
vědomí sítí propojující čelní a temenní kůru
proud zpracovávající barvy, vedle proud zpracovávající pohyby - oba trvale spolupracují
122
levá hemisféra vkládá smysl, stvoří logický celek
123
jaký je vztah orientované pozornosti a vědomí ???
124
hypotéza dynamického jádra, neur. darwinismus - Edelman, Tononi
Baars: teorie globálního pracovního prostoru
reentry = zpětný návrat informací - rybky se od dynamického hejna oddělují a zase se do něj vracejí
dynamickým jádrem je reentry mezi zadními a předními korovými oblastmi zprostředkované talamem
- experiment doložil propojování vzdálených korových oblastí úměrně tomu, nakolik si osoby uvědomovali vjem
126
globální pracovní prostor: slučují se zde informace jednotlivých funkčních systémů mozku (smyslové, paměťové, řídící), výstupem je motorický systém
řídící funkce čelních laloků: plánování, rozhodování
127
gramtotné ženy při řešení stejného problému daleko víc užívají levou hemisféru! --- memy ovládly mozek, dokončily dominanci levé hemisféry? čím víc myslím a mluvím, tím víc je levá hemisféra aktivní...
130 během tichého monologu aktivní default systém
aktivita mozku stále stejná, i v klidu, jen se aktivizují jiné sítě
131 v klidu aktivní zejména čelní laloky
podobné oblasti jako autobiografická paměť
132 oblasti default systému se aktivují taky v průběhu rozhodování
133 default systém má podsystémy a vyzrává věkem
134 systém jáství dost samostatný, stejně jako třeba zrakový systém
135 ale součástí širších sítí a používají ho i jiné funkce
ale docela samostatné
139 součástí systému nejsou primární senzorické oblasti mozku, takže do něj nevstupují primární smyslové informace
- součástí nejsou ani motorické oblasti, takže systém nerozhoduje o hybných akcích přímo (!!!)
- naopak součástí jsou systémy zodpovědné za paměť!
dvě možné funkce systému:
a) strážník/dohled v době, kdy nejsme soustředěni na řešení úkolu
b) niterná duševní činnost - převažuje tato hypotéza, a nevylučuje ani první
- propojení s dlouhodobou pamětí a tvorba scénářů budoucích akcí a rozhodnutí
- aktivizuje ho autobiografická paměť, mentalizace, osobní morální rozhodnutí, představy o osobní budoucnosti,
- implicitní systém kolísavě aktivní i při kómatu, takže neslouží jenom jáství
132 přidává se k ní i část mozku sbírající informace o tělesném nitru, vegetativní informace - spolutvůrcem základního pocitu mně je/není dobře...hodně ji aktivuje prožitek fyzického i morálního hnusu, zhnusení, odporu
144
jakmile se rozhodujeme o vlastnostech druhého člověka, porovnáváme ho vždy se sebou
při zpracovávání informací považovaných za součást já se oslabovalo spojení mezi uzly default sátě, ale zesilovano se propojení s dalšími oblastmi mozku
protože default systém není izolovaný modulus, ale křížovatkou, uzlem sítě, sítí propojenou s dalšími sítěmi
- ano, tomu odpovídá i introspekce: důležitá je paměť, rozhodování, orientovaná momentální pozornost, autobiografická paměť, emoce, vegetativní informace, potenciální možnost napojit se na mnoho dalších dat
nejsem jako celek datový, složený z informací, významů? nejsem jednoduše sítí významů?
- je to pochopitelné: jak jinak by se jáství dostávalo k informacím z dlouhodobé a emoční a osobní paměti?...
implicitní systém z mnoha subsystémů, které aktivní úměrně zátěži a vzájemně si "povídají"
147
lidé jsou uzly v sítích mezilidských vztahů
151
implicitní síť se hodně překrývá s mentalizací
modeluje si stav bližních ve svém nitru...a pak jej zhruba "čteme"
155
psychopat: nepřítomnost empatie, přesně chápe, co se v druhých děje, ale není schopen to pochopit citově...nevcítí se...a co narcis? a racionalista? psychopat je sám pro sebe střed světa, frustruje ho, že nechápe, co se v druhých děje...přitom je to tak snadné: to, co v něm...a chápe to vůbec u sebe?! autismus?! absence sebeuvědomnění?
pokud nechápu city v druhých, mám je vůbec já sám? nebo: mám je v rozvinuté míře?!
mají poškozenou afektivní, nikoliv kognitivní složku mentalizace (teorie mysli)
- chovají se pak k druhým jako k předmětům, neživým nevědomým necítícím věcem, protože nerozumí tomu, že by druzí cítili
psychopati doslova experimentují s oběťmi, které mučili, a ptali se jich: CO SE V TOBĚ DĚJE? JAK TI JE?
- nedokážu to pochopit...vím, co cítí...ale necítím to...jak lze obojí rozpojit?! narcis? autista? sebestředný člověk? bezcitný racionalista?...
každopádně: empatie léčí tvou vlastní duši
160
podle A. D. Craiga vědomí sérií emočních okamžiků...při významných událostech krátce za sebou jdoucích subjektivní čas zpomaluje (autohavárie)...celkový globální emoční okamžik dán vlnou ner. aktivity jdoucí ze zadní do přední insuly, během toho se připojují další a další sítě, složitost a bohatost okamžiku narůstá, proměňuje se
163 pocit odměny je s jástvím souběžný/paralelní
oba systémy spolupracují: toto je mé blaho
implicitní síť uvádějí do chodu slastné pocity i bolest, i bolest druhého člověka
psychopati bolest druhého člověka chápou, ale neprožívají ji...mají odlišnou funkci této sítě
při nárůstu empatie se tzv. "uzdravuje duše"...může se restrukturalizovat default síť...zapojovat do širších oblastí, více interagovat a integrovat se sítí mentalizační...může narůstat: když narůstá tvá empatie, narůstá tvá mentalizační síť, pak možná lépe rozumíš nejen druhým, ale i sobě samému (!!!)
166
k čemu spánek?
a) možná k budování nových synapsí při upevňování/konsolidaci paměti
168
b) možná spánek k odstraňování nepotřebných synapsí
c) možná k odstranění škod z oxidativního stresu, zániku neuronů, únavou receptorů/chemických antén na povrchu nervových buněk
d) možná k homeostáze: ochlazení mozku a těla
e) k regeneraci
170 během REM fáze mozek aktivní tolik, jako za bděla při velmi aktivní činnosti
171 hodně aktivní ve spánku v REM fázi zrakové oblasti - zrakové představy
173 možná sny typu "shora dolů" pramení z abstraktních znalostí a myšlenek, které zpětně zpracovány jako vjemy..někdy naopak
174
podobá se snění bdělému stavu? ne, podobá se deliriu alkoholiků nebo schizofrenii..jiná teorie: ano, jde o kopie světa, o souvislé vyprávění
sny jen v REM fázi? ne
funkce snů?
a) příprava na integraci zkušeností získaných učením
b) mají vnitřní souvislost a význam ,ale funkci nemají žádnou, by-produkt spánku a vědomí
175
smysl snů?
a) pokus o nejlepší možný výklad aktivačních signálů...obsah téměř náhodný, interpretace však může psych. smysl přinést, vynalézt
b) vycházejí z pamě´tových záznamů, forma snů tak odráží individuální způsob abstrakce
mají sny vztah k předchozí zkušenosti?
a) ne, nemají vztah k událostem předešlého dne,
b) ne
implicitní síť antikoreluje s jiným systémem: čím víc jeden aktivní, tím víc druhý méně - druhý přispěchá, když má člověk odpovídat na vnější podněty
ve spánku jáství oslabuje, i se ztrácí
177
celková anestezie zabraňuje integraci informací z jednotlivých sítí, rozpojí je
178
hypnózou lze bolest zvýšit i snížit, vidět i na mozku
179
hypnózou lze ovlivnit volní pohyby, vnímání barev, paměť
způsobí "ochrnutí" dolní končetiny
"vaše levá ruka je ochrnutá"
konfliktní příkaz: "pohněte rukou!"
kůra se připravovala na provedení pohybu
180
současně se ale víc aktivovalo jáství - implicitní síť
hypnóza zvyšuje míru sebe-sledování, chování pak vede hypnotická sugesce, nikoliv vlastní volní mechanismus..hypnotické ochrnutí tak není výsledkem přímého utlumení motorické kůry
181 kdo hodně medituje, má podstatně vyšší propojení předního těžiště implicitního systému...lepší sebekontrola, lepší zvládání orientované pozornosti
192 autista: chová se, jakoby mu druzí byli lhostejní nebo dokonce neexistovali
193 základní taktika sebe-ochrany, sebekontroly a sebe-definování je konstrukce a vyprávění příběhu druhým a sobě o tom, kdo jsme...jáství je těžiště, ze kterého plyne příběh
Thomas Metzinger: jáství se objevuje, jakmile systém vědomí pracuje pod transparentním modelem sebe sama (!!!) ..důležité
194
u zdravých se aktivuje systém při prohlížení vlastní tváře i tváří druhých, u autistů jen u vlastní tváře
195
autisté pocit "agency" mají, mají ale poškozenou mentalizaci
autisté porušeny autobiografickou paměť
mají změněné psychologické sebepoznávání (vlastní tvář poznají)
199
čím větší schizofrenik, tím větší propojení imlicit. systému, až abnormálně vysoké...a i u zdravých příbuzných výrazné změny implicit. systému proti zdravým (genetika!)
při vnějším podnětu se činnost implicit. systému málo tlumí u schizofreniků
201
velmi aktivní implict. systém i depresivní - nedokáží se odpojit od sebe samých...antikorelace na vnější podnět opět nefunguje
203
obvod nenávisti velmi aktivní při depresi, má navíc společné křižovatky s obvodem akutní romantické lásky
204
psychopatie antisociální chování, oploštěný afekt, impulzivita, problematické vztahy..spíše než nemoc nebo porucha jde o druh životní strategie, krajnost kontinua lidských vlastností (!!!)
- nápadná výmluvnost, povrchní půvab, velikášské sebehodnocení, potřeba stimulace, sklon k nudě, patologická lhavost, podvádění, manipulace, chybí pocit viny, výčitky svědomí, nedostatek empatie, parazitický styl života, impulzivita, nezodpovědnost
206
v populaci 1 % psychopatů
207
psychopati vystupňovanou sebestřednost
209 funkční propojení jáství u stárnoucích horší
211
hysterie
narušení tělesných funkcí probíhající ve vědomí - hysterická slepota
213
hysterická obrna: oblasti tlumící normální činnost hybných oblastí + propojení hybné kůry se třemi oblastmi implicitního systému...tedy odchylná činnost impl. systému odpovídající za sebeuvědomování a kontrolu emocí
217
západní lidé si víc pamatovali svoje vlastnosti, i než vlastnosti vlastní matky či blízkého přítele...číňané si pamatovaly STEJNĚ vlastnosti sebe, příbuzných, přátel
američané mluví spíš o osobně významných událostech, číňané spíš o obecných, interakcích druhých lidí, sociálních a historických událostech
219
zápaďáci systém k reprezentaci sebe, číňané sebe + matky (!)...jiné širší, kolektivističtější já
220
kolektivistické (my) nebo individualistické primingy (nevědomé stimuly) mění implicitní systém: zaměřenost na já, na my, národ, komunitu, rodinu, mění důležitou část mozku, jáství a co za ně chápeme, zda jen sebe, nebo třeba já + otec
221
implicit systém u individualistů hodně aktivní při sebehodnoceních (jsem asertivní), u kolektivistů mnohem víc u kontextových hodnocení (když mluvím s maminkou, jsem úplně přirozený)
222 u STEJNÝCH jedinců fotky z čínsk. kultury zeslabily odlišování sebe od matky, fotky ze západu zvýšily odlišování sebe od matky
22 očišťující selekce - nechává neutrální, vyřazuje škodlivé mutace
23
skákající geny neboli mobilní elementy: často mění v genomu polohu
Susumo Ohno: jádrem evoluce genů a organismů jen zdvojování částí chromozomů...základ evoluce nových funkcí, a jednu z kopií totiž nemá vliv očišťující selekce - jeden z hlavních mechanismů evoluce!!!
26
40% savčích genomů právě ze skákajících genů, rychlé horizontální výměny informace
27
vývoj zdvojených genů si podrží část původní funkce, zbytek zaniká....skoková událost, evoluce je "fušér": nové nástroje tvoří z kopií starých, které následně upraví
24
Gould: spandrely - by-produkt: exaptace: např. čtení a psaní, užívají systémy nejdřív určené k rozlišování drobných předmětů v prostoru (sběr, lov)
29
přírodní výběr není hlavní síla evoluce, ani kvantitativně dominantní, ale je důležitý (novinka!)
evoluce výsledkem neutrálních stochastických procesů kombinovaných s očišťující selekcí
genomická komplexita výsledkem slabé očišťující selekce v malých populacích, výsledkem adaptace není!
konzistentní růst komplexity neexistuje, takže neexistuje ani evoluční pokrok (!!!)
evoluce není gradualistická, po malých krůčcích, protože zdvojení genů, přeskupení, zdvojení celého genomu velké skokové variace!
55
hierarchie v mozku - vyšší části zpětnovazebně řídí nižší
56
paralelní způsob rychlejší, pak sen integruje
i jáství je funkční systém mozku interagující s dalšími funkčními systémy
62
lidský mozek není kvalitativně odlišný, ani kognitivní schopnosti nejsou unikátní
unikátnost v kombinaci a rozsahu mentalizace, imitace, soc. poznávání, tedy díky kultuře (memy!)
66
hypotéza machiaveliánské inteligence: velké mozky kvůli sociální soutěži
68
ale mít velké mozky je nákladné, reprodukční výhoda klesá úměrně nákladům, ale zatížení memy v kultuře stále roste...kde to skončí?
užívání memů zvyšuje mozky, muži vyhrávají v sexuální soutěži o ženy, která je dravější než mezi ženami - ale jak se to stupňuje, brzdí další rozvoj přírodní výběr: mít tak velké mozky už je nákladné, reprodukční výhoda úměrně s náklady klesá !!!
AD: ale my jsme přenesli část memů na počítače, takže jejich paměŤ ušetří tu naši, jejich "mozky" ty naše, takže by se kognitivní evoluce nemusela zastavit....
69
evoluční psychologie
v našich lebkách vědomí z doby kamenné
lidské psych. mechanismy adaptací na stabilní prostředí, pleistocenní africkou savanu
adaptace je opožděná, geny nereagují tak rychle na změny moderní společnosti
70
masivní modularita schopností, např. jak muži volí ženy
71
ale i procesy zvládající obecné problémy
všichni zdraví se chovají v malých skupinách víceméně morálně
JENŽE chyby!
ev. psychologie z doby, kdy vládl gradualismus, znalost genomu v plenkách !
evoluční změny jsou daleko rychlejší
72
dále, pleistocenní prostředí nebylo vůbec stabilní, pořád se měnilo - takže, adaptace na jaké prostředí? :-)
Fodorův nápad: funkční a anatomická modularita mozku
nezávislé moduly zpracovávají informace, které jsou následně integrovány v čelních lalocích
- evol. psych. chápe modulárně i centrální složku
např. oblast pro poznávání tváří rozlišuje i podobné předměty (mince, pečeti)
- je dokázána existence doménově obecných mechanismů učení, rozhodování, paměti, byť mohou vycházet ze specifičtějších
prefrontální kůra není souborem samostatných modulů, ale masivně se propojuje se všemi ostatními částmi mozku až na primární smyslové korové oblasti, tedy místa, kam údaje ze smyslů přijdou nejdříve
73 lidé méně geneticky rozmanitý než mnoho jiných druhů včetně opic, zřejmě jsme před 70-50 000 prošli zúženým hrdlem genetické láhve, kdy populace v důsledku tlaků nečetná, možná 10 000 lidí celkem
76
individuální jáství nesmysl, vždy v síti soci. vztahů
77
memy - kulturní evoluce - i drift, tedy nahodilý posun
79
kulturní tlak zřejmě rychle selektoval některé geny
KULTURNĚ PŘENÁŠENÁ INFORMACE VYJÁDŘENÁ A) V CHOVÁNÍ B) V ARTEFAKTECH (SEM PATŘÍ NÁSTROJ, STROJE, TECHNIKA) ZPĚTNĚ MODIFIKUJE A SELEKTUJE REPRODUKCI NĚKTERÝCH GENŮ, URYCHLUJE SELEKCI NĚKTERÝCH, ZESLABUJE JINÉ PLUS VLIV NAHODILÉHO POSUNU, DRIFTU
81
koevoluce genů a kultury: evoluCe učení, evoluce jazyka, inteligence, evoluce kooperace, etnických markerů, konformity - geny predisponující ke kooperaci uvnitř skupiny, hostilitu k lidem mimo skupinu, geny kódující prosociální emoce, internalizaci norem a konformitu, geny predisponující k učení od druhých lidí, zákaz incestu, sexuální chování: geny ovlivňující barvu kůže, vlasů, očí, tvar obličeje a těla, symetrii, neotenii, míru agresivity, osobnostních rysů, promiskuity, žárlivosti a věrnosti
83
parochialismus - nepřátelství k těm, co nejsou v mé skupině
altruismus i parochialismus pro jedince nevýhodné
parochailsitický altruismus se vyvíjí, když parochialismus spouští nepřátelství mezi skupinami, jeho kombinace s altruismem může přispět v těchto konfliktech k úspěchu...kořenem války
snad výhodné kvůli omezeným zdrojům?!
religiozita, autoritářství, konzervativismus hodně geneticky dány u konkrétního člověka - Z 40-60%
FERTILITA (PLODNOST) DANÁ KULTURNĚ
84
koevoluce genů a kultury: geneticky daná religiozita a kulturně daná fertilita po čase způsobí vyšší výskyt nábožensky založených lidí!!! (geny religiozity se rozšíří)
koevoluce genů a kultury: evoluce řeči, jazyka, mimické komunikace doprovázené anatomickými a fyziolgickými změnami, řečových korových oblastí mozku (AD: to jsem si myslel, evoluce memů může za dominanci pravé hemisféry, resp. ji zesílila!!!)...socializace, internalizace soc. norem, kooperace (Wright: Více než nic!)
Dawkins: Rozšířený fenotyp: memy ve formě ARTEFAKTŮ (včelí úly, bobří hráze), SOCIÁLNÍ STRUKTURY (způsoby lovu)..to je Dawkinsova varianta Popperova světa 3..taky předávána do další generace..jde o další základní epigenetický mechanismus
89
jádrem přírodního výběru soutěž, ale přírodní výběr není hlavním motorem evoluce
90
proč nejsme podrazáci? protože pocházíme z malých skupin, kde se každý znal s každým, takže to nemáme díky tomu v genech
skupinová selekce - přírodní výběr působí i na skupiny...skupina kooperujících je úspěšnější než skupina podrazáků
...předmětem sporů - nový název: multilevel selection - mnohoúrovňová
v rámci skupiny se víc množí podrazáci, mezi skupinami víc kooperující skupiny
95
jakmile je trestání nemožné, kooperace se hroutí
97
míra trestu různá v různých společnostech
čím větší míra trestu, tím větší míra altruismu
103
domény jáství
prostorová perspektiva: umístění sebe do prostoru
105
autoreferenční systém podporuje:
koordinaci přijatých smyslových podnětů s pohybovou odpovědí, ve vztahu orientace na cíl, s afektivním zabarvením,
štěně: Mě to bolí...nebo jen: Bolí to. ???
jednou sebe-repreprezentaci mnoho savců...slučuje emoce, motivaci, pozornost
asi ano, toto by mohlo být jáství: momentální svazek komponent na stálém základě formální jednoty jednoho jáství (!!!)
111
obsahy vědomí stabilní po dobu několika set milisekund, pak se mění
112
procesy sebeuvědomnění reprezentují neuráloně já i ne-já, odlišují, propojují různé sítě
113
autonoetické vědomí: sebepoznávání sebeuvědomováním...velmi podobná s autobiografickou pamětí
114-115
neurální korelát vědomí:
neurální aktivita, která se přehoupne přes určitý práh
vědomí dáno zpětnou vazbou nebo zpětným návratem neurál. aktivity
vědomí vázáno na mluvící levou hemisféru
vědomí sítí propojující čelní a temenní kůru
proud zpracovávající barvy, vedle proud zpracovávající pohyby - oba trvale spolupracují
122
levá hemisféra vkládá smysl, stvoří logický celek
123
jaký je vztah orientované pozornosti a vědomí ???
124
hypotéza dynamického jádra, neur. darwinismus - Edelman, Tononi
Baars: teorie globálního pracovního prostoru
reentry = zpětný návrat informací - rybky se od dynamického hejna oddělují a zase se do něj vracejí
dynamickým jádrem je reentry mezi zadními a předními korovými oblastmi zprostředkované talamem
- experiment doložil propojování vzdálených korových oblastí úměrně tomu, nakolik si osoby uvědomovali vjem
126
globální pracovní prostor: slučují se zde informace jednotlivých funkčních systémů mozku (smyslové, paměťové, řídící), výstupem je motorický systém
řídící funkce čelních laloků: plánování, rozhodování
127
gramtotné ženy při řešení stejného problému daleko víc užívají levou hemisféru! --- memy ovládly mozek, dokončily dominanci levé hemisféry? čím víc myslím a mluvím, tím víc je levá hemisféra aktivní...
130 během tichého monologu aktivní default systém
aktivita mozku stále stejná, i v klidu, jen se aktivizují jiné sítě
131 v klidu aktivní zejména čelní laloky
podobné oblasti jako autobiografická paměť
132 oblasti default systému se aktivují taky v průběhu rozhodování
133 default systém má podsystémy a vyzrává věkem
134 systém jáství dost samostatný, stejně jako třeba zrakový systém
135 ale součástí širších sítí a používají ho i jiné funkce
ale docela samostatné
139 součástí systému nejsou primární senzorické oblasti mozku, takže do něj nevstupují primární smyslové informace
- součástí nejsou ani motorické oblasti, takže systém nerozhoduje o hybných akcích přímo (!!!)
- naopak součástí jsou systémy zodpovědné za paměť!
dvě možné funkce systému:
a) strážník/dohled v době, kdy nejsme soustředěni na řešení úkolu
b) niterná duševní činnost - převažuje tato hypotéza, a nevylučuje ani první
- propojení s dlouhodobou pamětí a tvorba scénářů budoucích akcí a rozhodnutí
- aktivizuje ho autobiografická paměť, mentalizace, osobní morální rozhodnutí, představy o osobní budoucnosti,
- implicitní systém kolísavě aktivní i při kómatu, takže neslouží jenom jáství
132 přidává se k ní i část mozku sbírající informace o tělesném nitru, vegetativní informace - spolutvůrcem základního pocitu mně je/není dobře...hodně ji aktivuje prožitek fyzického i morálního hnusu, zhnusení, odporu
144
jakmile se rozhodujeme o vlastnostech druhého člověka, porovnáváme ho vždy se sebou
při zpracovávání informací považovaných za součást já se oslabovalo spojení mezi uzly default sátě, ale zesilovano se propojení s dalšími oblastmi mozku
protože default systém není izolovaný modulus, ale křížovatkou, uzlem sítě, sítí propojenou s dalšími sítěmi
- ano, tomu odpovídá i introspekce: důležitá je paměť, rozhodování, orientovaná momentální pozornost, autobiografická paměť, emoce, vegetativní informace, potenciální možnost napojit se na mnoho dalších dat
nejsem jako celek datový, složený z informací, významů? nejsem jednoduše sítí významů?
- je to pochopitelné: jak jinak by se jáství dostávalo k informacím z dlouhodobé a emoční a osobní paměti?...
implicitní systém z mnoha subsystémů, které aktivní úměrně zátěži a vzájemně si "povídají"
147
lidé jsou uzly v sítích mezilidských vztahů
151
implicitní síť se hodně překrývá s mentalizací
modeluje si stav bližních ve svém nitru...a pak jej zhruba "čteme"
155
psychopat: nepřítomnost empatie, přesně chápe, co se v druhých děje, ale není schopen to pochopit citově...nevcítí se...a co narcis? a racionalista? psychopat je sám pro sebe střed světa, frustruje ho, že nechápe, co se v druhých děje...přitom je to tak snadné: to, co v něm...a chápe to vůbec u sebe?! autismus?! absence sebeuvědomnění?
pokud nechápu city v druhých, mám je vůbec já sám? nebo: mám je v rozvinuté míře?!
mají poškozenou afektivní, nikoliv kognitivní složku mentalizace (teorie mysli)
- chovají se pak k druhým jako k předmětům, neživým nevědomým necítícím věcem, protože nerozumí tomu, že by druzí cítili
psychopati doslova experimentují s oběťmi, které mučili, a ptali se jich: CO SE V TOBĚ DĚJE? JAK TI JE?
- nedokážu to pochopit...vím, co cítí...ale necítím to...jak lze obojí rozpojit?! narcis? autista? sebestředný člověk? bezcitný racionalista?...
každopádně: empatie léčí tvou vlastní duši
160
podle A. D. Craiga vědomí sérií emočních okamžiků...při významných událostech krátce za sebou jdoucích subjektivní čas zpomaluje (autohavárie)...celkový globální emoční okamžik dán vlnou ner. aktivity jdoucí ze zadní do přední insuly, během toho se připojují další a další sítě, složitost a bohatost okamžiku narůstá, proměňuje se
163 pocit odměny je s jástvím souběžný/paralelní
oba systémy spolupracují: toto je mé blaho
implicitní síť uvádějí do chodu slastné pocity i bolest, i bolest druhého člověka
psychopati bolest druhého člověka chápou, ale neprožívají ji...mají odlišnou funkci této sítě
při nárůstu empatie se tzv. "uzdravuje duše"...může se restrukturalizovat default síť...zapojovat do širších oblastí, více interagovat a integrovat se sítí mentalizační...může narůstat: když narůstá tvá empatie, narůstá tvá mentalizační síť, pak možná lépe rozumíš nejen druhým, ale i sobě samému (!!!)
166
k čemu spánek?
a) možná k budování nových synapsí při upevňování/konsolidaci paměti
168
b) možná spánek k odstraňování nepotřebných synapsí
c) možná k odstranění škod z oxidativního stresu, zániku neuronů, únavou receptorů/chemických antén na povrchu nervových buněk
d) možná k homeostáze: ochlazení mozku a těla
e) k regeneraci
170 během REM fáze mozek aktivní tolik, jako za bděla při velmi aktivní činnosti
171 hodně aktivní ve spánku v REM fázi zrakové oblasti - zrakové představy
173 možná sny typu "shora dolů" pramení z abstraktních znalostí a myšlenek, které zpětně zpracovány jako vjemy..někdy naopak
174
podobá se snění bdělému stavu? ne, podobá se deliriu alkoholiků nebo schizofrenii..jiná teorie: ano, jde o kopie světa, o souvislé vyprávění
sny jen v REM fázi? ne
funkce snů?
a) příprava na integraci zkušeností získaných učením
b) mají vnitřní souvislost a význam ,ale funkci nemají žádnou, by-produkt spánku a vědomí
175
smysl snů?
a) pokus o nejlepší možný výklad aktivačních signálů...obsah téměř náhodný, interpretace však může psych. smysl přinést, vynalézt
b) vycházejí z pamě´tových záznamů, forma snů tak odráží individuální způsob abstrakce
mají sny vztah k předchozí zkušenosti?
a) ne, nemají vztah k událostem předešlého dne,
b) ne
implicitní síť antikoreluje s jiným systémem: čím víc jeden aktivní, tím víc druhý méně - druhý přispěchá, když má člověk odpovídat na vnější podněty
ve spánku jáství oslabuje, i se ztrácí
177
celková anestezie zabraňuje integraci informací z jednotlivých sítí, rozpojí je
178
hypnózou lze bolest zvýšit i snížit, vidět i na mozku
179
hypnózou lze ovlivnit volní pohyby, vnímání barev, paměť
způsobí "ochrnutí" dolní končetiny
"vaše levá ruka je ochrnutá"
konfliktní příkaz: "pohněte rukou!"
kůra se připravovala na provedení pohybu
180
současně se ale víc aktivovalo jáství - implicitní síť
hypnóza zvyšuje míru sebe-sledování, chování pak vede hypnotická sugesce, nikoliv vlastní volní mechanismus..hypnotické ochrnutí tak není výsledkem přímého utlumení motorické kůry
181 kdo hodně medituje, má podstatně vyšší propojení předního těžiště implicitního systému...lepší sebekontrola, lepší zvládání orientované pozornosti
192 autista: chová se, jakoby mu druzí byli lhostejní nebo dokonce neexistovali
193 základní taktika sebe-ochrany, sebekontroly a sebe-definování je konstrukce a vyprávění příběhu druhým a sobě o tom, kdo jsme...jáství je těžiště, ze kterého plyne příběh
Thomas Metzinger: jáství se objevuje, jakmile systém vědomí pracuje pod transparentním modelem sebe sama (!!!) ..důležité
194
u zdravých se aktivuje systém při prohlížení vlastní tváře i tváří druhých, u autistů jen u vlastní tváře
195
autisté pocit "agency" mají, mají ale poškozenou mentalizaci
autisté porušeny autobiografickou paměť
mají změněné psychologické sebepoznávání (vlastní tvář poznají)
199
čím větší schizofrenik, tím větší propojení imlicit. systému, až abnormálně vysoké...a i u zdravých příbuzných výrazné změny implicit. systému proti zdravým (genetika!)
při vnějším podnětu se činnost implicit. systému málo tlumí u schizofreniků
201
velmi aktivní implict. systém i depresivní - nedokáží se odpojit od sebe samých...antikorelace na vnější podnět opět nefunguje
203
obvod nenávisti velmi aktivní při depresi, má navíc společné křižovatky s obvodem akutní romantické lásky
204
psychopatie antisociální chování, oploštěný afekt, impulzivita, problematické vztahy..spíše než nemoc nebo porucha jde o druh životní strategie, krajnost kontinua lidských vlastností (!!!)
- nápadná výmluvnost, povrchní půvab, velikášské sebehodnocení, potřeba stimulace, sklon k nudě, patologická lhavost, podvádění, manipulace, chybí pocit viny, výčitky svědomí, nedostatek empatie, parazitický styl života, impulzivita, nezodpovědnost
206
v populaci 1 % psychopatů
207
psychopati vystupňovanou sebestřednost
209 funkční propojení jáství u stárnoucích horší
211
hysterie
narušení tělesných funkcí probíhající ve vědomí - hysterická slepota
213
hysterická obrna: oblasti tlumící normální činnost hybných oblastí + propojení hybné kůry se třemi oblastmi implicitního systému...tedy odchylná činnost impl. systému odpovídající za sebeuvědomování a kontrolu emocí
217
západní lidé si víc pamatovali svoje vlastnosti, i než vlastnosti vlastní matky či blízkého přítele...číňané si pamatovaly STEJNĚ vlastnosti sebe, příbuzných, přátel
američané mluví spíš o osobně významných událostech, číňané spíš o obecných, interakcích druhých lidí, sociálních a historických událostech
219
zápaďáci systém k reprezentaci sebe, číňané sebe + matky (!)...jiné širší, kolektivističtější já
220
kolektivistické (my) nebo individualistické primingy (nevědomé stimuly) mění implicitní systém: zaměřenost na já, na my, národ, komunitu, rodinu, mění důležitou část mozku, jáství a co za ně chápeme, zda jen sebe, nebo třeba já + otec
221
implicit systém u individualistů hodně aktivní při sebehodnoceních (jsem asertivní), u kolektivistů mnohem víc u kontextových hodnocení (když mluvím s maminkou, jsem úplně přirozený)
222 u STEJNÝCH jedinců fotky z čínsk. kultury zeslabily odlišování sebe od matky, fotky ze západu zvýšily odlišování sebe od matky
OCD a potlačování...démoni a hastrmani
jak potlačuješ obsesi, jak se jí vyhýbáš, jak se proti ní zabezpečuješ?
už předem ji vytlačuješ, říkáš věty proti ní, zatínáš pěst/čelist proti ní, až jsi celý strnulý a s bolavou hlavou
vyhýbáš se tomu, co je neškodné...a jen samo toto vyhýbání ti škodí
vyhýbáním před nepřítelem neutíkáš, teprve ho tím vytváříš
a co ta nevinná myšlenka (obsese)? kdo jí říká a jakým hlasem? přece ty a tvým vlastním hlasem! proč ji říkáš a pak proti tomu bojuješ? nerozumíš si sám se sebou? proč?
a bojíš se jejího obsahu? někde v hloubce? proč? není to k smíchu? přece je to zjevná patologie...
máš slast z opakovaného přeříkávání myšlenky? jaký z toho máš zisk? je to obrana proti čemu? není to nakonec kontraproduktivní?
čeho se bojíš, že ti hrozivá myšlenka způsobí? už se to někdy stalo? vadilo to tolik? zničilo tě to?
v myšlence a jejím odříkávání je náboženský afekt, magické myšlení, mýtická posvátnost a hrůzostrašnost, iluze hloubky, která tam není: hrůza z posvátného produkuje tvé nutkání ho potlačit, takže se s ním nikdy nepotkáš, nestřetneš, abys zjistil, že posvátné nemá hloubku, není posvátným, je to jen holá věta bez významu,věta neutrální, neškodná a nevinná...divoši se bojí posvátného stromu, ten je přitahuje, děsí, fascinuje, je hrozivý, strašlivý: máš z myšlenky takový strach, jak kdysi z rodičovské autority, taky údajně nabité nepředstavitelnou silou, mocí a energií...kde je její energie teď? byla démonem nebo jen slabým člověkem? nakolik ti kdy skutečně ublížila? nebyla její démoničnost jenom v tvých očích? je v tom oheň náboženské fascinace, horkost náboženských frenetických repetitivních rituálů...posedlost dokola se točící myšlenky...kruh, který deptá, ale i uspokojuje...
myšlenku si říkáš ty sám a tvým hlasem...takže netřeba se jí bát
myšlenka je nevinná, utrpení nezpůsobuje ona sama, ale tvůj strach z ní, vedoucí k snaze jí potlačit, kontrolovat, regulovat, přebít, zapomenout...
už předem ji vytlačuješ, říkáš věty proti ní, zatínáš pěst/čelist proti ní, až jsi celý strnulý a s bolavou hlavou
vyhýbáš se tomu, co je neškodné...a jen samo toto vyhýbání ti škodí
vyhýbáním před nepřítelem neutíkáš, teprve ho tím vytváříš
a co ta nevinná myšlenka (obsese)? kdo jí říká a jakým hlasem? přece ty a tvým vlastním hlasem! proč ji říkáš a pak proti tomu bojuješ? nerozumíš si sám se sebou? proč?
a bojíš se jejího obsahu? někde v hloubce? proč? není to k smíchu? přece je to zjevná patologie...
máš slast z opakovaného přeříkávání myšlenky? jaký z toho máš zisk? je to obrana proti čemu? není to nakonec kontraproduktivní?
čeho se bojíš, že ti hrozivá myšlenka způsobí? už se to někdy stalo? vadilo to tolik? zničilo tě to?
v myšlence a jejím odříkávání je náboženský afekt, magické myšlení, mýtická posvátnost a hrůzostrašnost, iluze hloubky, která tam není: hrůza z posvátného produkuje tvé nutkání ho potlačit, takže se s ním nikdy nepotkáš, nestřetneš, abys zjistil, že posvátné nemá hloubku, není posvátným, je to jen holá věta bez významu,věta neutrální, neškodná a nevinná...divoši se bojí posvátného stromu, ten je přitahuje, děsí, fascinuje, je hrozivý, strašlivý: máš z myšlenky takový strach, jak kdysi z rodičovské autority, taky údajně nabité nepředstavitelnou silou, mocí a energií...kde je její energie teď? byla démonem nebo jen slabým člověkem? nakolik ti kdy skutečně ublížila? nebyla její démoničnost jenom v tvých očích? je v tom oheň náboženské fascinace, horkost náboženských frenetických repetitivních rituálů...posedlost dokola se točící myšlenky...kruh, který deptá, ale i uspokojuje...
myšlenku si říkáš ty sám a tvým hlasem...takže netřeba se jí bát
myšlenka je nevinná, utrpení nezpůsobuje ona sama, ale tvůj strach z ní, vedoucí k snaze jí potlačit, kontrolovat, regulovat, přebít, zapomenout...
Úzkostlivče, pro tebe i pro mne!
důvěra v druhé: druzí nejsou nepřátelé
druzí nejsou o tolik silnější než ty, většinou jsou silní stejně, mnohdy slabší, a ti silnější ti nechtějí primárně uškodit, spíše tě přehlíží nebo ti i pomohou
egocentrik nepoznává správně druhé - druzí jsou pro něj moc cizí, moc je odsunul, proto se jich bojí (strach z neznámého, které by mohlo být silnější než moje veledůležité a velecenné JÁ!)
skutečná empatie pomůže pochopit, že druzí jsou jako já: stejně vnímaví, nedokonalí, slabí, bojící se...a stejně jako já nechtějí nikomu primárně uškodit, to jen jako obranu, která je díky jejich slabosti navíc dost slabá, stejně jako u mě
soucit propojuje s druhými, dělá člověku dobře, zvyšuje jeho důvěru pro druhé
egocentrismus způsobuje nedůvěru, ta vede k pocitu ohrožení, k úzkostné paranoii
egocentrismus člověka moc odpojí od komunity: co je cizí, toho se bojím, s tím musím bojovat...co je mé, k čemu patřím, to znám, tam mám důvěru, bezpečí a klid
pokud to jde, spolupracuj a nebojuj...a odpouštěj, zapomínej...k odpuštění ti pomůže vědomí nevědomosti, slabosti, utrpení agresora...a že žádný agresor není absolutně zlý, jak nás mylně naučil Foglar a Vinnetou: padouši neexisutjí, jen lidé více trpící, více hloupí, determinovaní k větší bezcitnosti, nevnímavosti, testosteronem k agresi, frustrovaní, zakomplexovaní (zakomplexovanost není vina, ale bolest! stejně tak lenost je determinovaný handicap, nikoliv vina) apod...ale většina lidí je docela v pohodě, takže se netřeba příliš bát
úzkostný vidí druhé jako silné démony snažící se ho sežrat...a sebe jako bezbranné absolutně neschopné dítě...a jedinou jeho šancí je se mobilizovat a být agresivní, hrát dokonalého, zakrýt nedokonalost a předstírat odvahu a sílu tam, kde je slabost a zbabělost...
ale proč? buď nedokonalý, třes se, buď zbabělý...nic se neděje
úzkostný je přehnaně citlivý k silným negativním emocím, moc vnímá změny ve svém těle (třes, stahy žaludku, bolest hlavy, pocení, zrudnutí, tep, tlak,...)...snaží se přehnaně vyhnout negativním emocím, situacím...tím paradoxně jeho úzkost roste: když se úzkosti vyhýbáš, když se nevystavíš situaci úplně, tvá úzkost poroste
KDYŽ SE ÚZKOSTI VYHÝBÁŠ, BĚŽÍŠ K NÍ...KDYŽ K NÍ BĚŽÍŠ, VYHNEŠ SE JÍ
démonizace lidí, katastrofizace situací, falešná minimalizace vlastních zdrojů, schopností a sil zvládat situace...nežiješ v realitě, ale ve falešném světě tvé hlavy
vžij se do druhých, těch údajných démonů: a uvidíš v nich člověka slabého a hodného, který je jako ty, jen unavený, naštvaný...jako i ty...
projdi si zpětně své trapasy, ponížení, výsměchy: opravdu to byla hrůza, když si koktal a nedokázal pořádně říci, co chceš? jak druzí skutečně reagovali? a vadilo to? co se stalo? teď je to i tobě, úzkostlivče veliký, už jedno, a s hrůzou vyhlížíš do budoucna, na podobné banality...
bojíš se ostudy, trapasu: tak je vyvolej! nezbožňuj druhé, ale zkus jimi i trochu pohrdat...ale nejlépe je vědět, že jsme všichni na jedné lodi, stejní, podobní, jeden jako druhý...
trapas? nehraješ před druhými divadlo, oni nejsou tvými porotci, neděláš vystoupení - je to interakce, vztah, jsme v jednom emočně-lidském poli...oni hodnotí tebe, ale jen trochu a bez velkého zájmu a pomíjivě...a ty zas hodnotíš je, a docela podobně...a je to jedno...jak je to vše malicherné a spíše lhostejné...bezcenné, a ty se tím trápíš? jsi až tolik malicherný, úzkostlivče hypochondrický a simulující, tolik si hýčkající a důležitě zdůrazňující své "utrpení"?
druzí nejsou o tolik silnější než ty, většinou jsou silní stejně, mnohdy slabší, a ti silnější ti nechtějí primárně uškodit, spíše tě přehlíží nebo ti i pomohou
egocentrik nepoznává správně druhé - druzí jsou pro něj moc cizí, moc je odsunul, proto se jich bojí (strach z neznámého, které by mohlo být silnější než moje veledůležité a velecenné JÁ!)
skutečná empatie pomůže pochopit, že druzí jsou jako já: stejně vnímaví, nedokonalí, slabí, bojící se...a stejně jako já nechtějí nikomu primárně uškodit, to jen jako obranu, která je díky jejich slabosti navíc dost slabá, stejně jako u mě
soucit propojuje s druhými, dělá člověku dobře, zvyšuje jeho důvěru pro druhé
egocentrismus způsobuje nedůvěru, ta vede k pocitu ohrožení, k úzkostné paranoii
egocentrismus člověka moc odpojí od komunity: co je cizí, toho se bojím, s tím musím bojovat...co je mé, k čemu patřím, to znám, tam mám důvěru, bezpečí a klid
pokud to jde, spolupracuj a nebojuj...a odpouštěj, zapomínej...k odpuštění ti pomůže vědomí nevědomosti, slabosti, utrpení agresora...a že žádný agresor není absolutně zlý, jak nás mylně naučil Foglar a Vinnetou: padouši neexisutjí, jen lidé více trpící, více hloupí, determinovaní k větší bezcitnosti, nevnímavosti, testosteronem k agresi, frustrovaní, zakomplexovaní (zakomplexovanost není vina, ale bolest! stejně tak lenost je determinovaný handicap, nikoliv vina) apod...ale většina lidí je docela v pohodě, takže se netřeba příliš bát
úzkostný vidí druhé jako silné démony snažící se ho sežrat...a sebe jako bezbranné absolutně neschopné dítě...a jedinou jeho šancí je se mobilizovat a být agresivní, hrát dokonalého, zakrýt nedokonalost a předstírat odvahu a sílu tam, kde je slabost a zbabělost...
ale proč? buď nedokonalý, třes se, buď zbabělý...nic se neděje
úzkostný je přehnaně citlivý k silným negativním emocím, moc vnímá změny ve svém těle (třes, stahy žaludku, bolest hlavy, pocení, zrudnutí, tep, tlak,...)...snaží se přehnaně vyhnout negativním emocím, situacím...tím paradoxně jeho úzkost roste: když se úzkosti vyhýbáš, když se nevystavíš situaci úplně, tvá úzkost poroste
KDYŽ SE ÚZKOSTI VYHÝBÁŠ, BĚŽÍŠ K NÍ...KDYŽ K NÍ BĚŽÍŠ, VYHNEŠ SE JÍ
démonizace lidí, katastrofizace situací, falešná minimalizace vlastních zdrojů, schopností a sil zvládat situace...nežiješ v realitě, ale ve falešném světě tvé hlavy
vžij se do druhých, těch údajných démonů: a uvidíš v nich člověka slabého a hodného, který je jako ty, jen unavený, naštvaný...jako i ty...
projdi si zpětně své trapasy, ponížení, výsměchy: opravdu to byla hrůza, když si koktal a nedokázal pořádně říci, co chceš? jak druzí skutečně reagovali? a vadilo to? co se stalo? teď je to i tobě, úzkostlivče veliký, už jedno, a s hrůzou vyhlížíš do budoucna, na podobné banality...
bojíš se ostudy, trapasu: tak je vyvolej! nezbožňuj druhé, ale zkus jimi i trochu pohrdat...ale nejlépe je vědět, že jsme všichni na jedné lodi, stejní, podobní, jeden jako druhý...
trapas? nehraješ před druhými divadlo, oni nejsou tvými porotci, neděláš vystoupení - je to interakce, vztah, jsme v jednom emočně-lidském poli...oni hodnotí tebe, ale jen trochu a bez velkého zájmu a pomíjivě...a ty zas hodnotíš je, a docela podobně...a je to jedno...jak je to vše malicherné a spíše lhostejné...bezcenné, a ty se tím trápíš? jsi až tolik malicherný, úzkostlivče hypochondrický a simulující, tolik si hýčkající a důležitě zdůrazňující své "utrpení"?
DŮLEŽITÉ: levá a pravá hemisféra a Bůh
pravá hemisféra spíš emoce, emoční pozadí řeči (tón, rytmus, melodie...), doslovná, přesná, vidí anomálie
levá hemisféra logika, abstrakce, řeč, nepřesná, ale zobecňující
mystický zážitek: tichý hlas Boha - může být pravá hemisféra, která spíš neřečová, ale ne zcela (emoční pozadí řeči)..silné emoce...navíc přesná, ukazuje moje chyby/hříchy, které doposud levá logická hemisféra zakrývala
hypotéza říká, že vědomí je hlavně řečové, tedy levá hemisféra, která je interpretem a konfabulátorem života subjektu, přehlíží anomálie
mystický zážitek může být průlomem, sdělením od pravé hemisféry, které spíš neřečové, emotivní, přesné, ukazující anomálie, velmi přesné, jasné, jednoduché, prosté, významné, evidentní...může jít o jakoby sluchové halucinace schizofreniků, emoční jasný hovor beze slov, který říká tzv. "vše"...
a zdá se, že to skutečně říká jiná živá osoba, která je bezprostředně blízko (jen ve druhé hemisféře), bezprostředně se mnou spojená (skrze CC), má vědomí podobné mému, které má však jiný styl, je přesnější, hlubší, celistvější: Bůh, mé vyšší já, holistický pohled New Age, superego, které je laskavé nebo přísné, tvrdý nebo milující Bůh-Otec, Vesmírná holistická Matka...zdá se, že je vyšší, protože pravdivější, holističtější, nepotřebuje slova, analýzu, ale je holistické, odhaluje moje lži, hříchy, ukazuje emoční nastavení (morální pud vrozený) toužící po dobru, kráse, čistotě bez zákryvu od kompromisní a pokrytecké levé hemisféry
léva hemisféra je lhářem, konfabulátorem, interpretem, podobnost považuje za stejnost, nepřesná, analytická, vše řadící do systému, nevidící anomálie
jakoby druhá hemisféra měla opravdu vlastní vědomí, které je obvykle spíše na pozadí, nedominuje, ale v jistých mystických okamžicích můžeme cítit jeho sílu, která tzv. změní náš život
Feuerbach: vztah s Bohem je spojení s mým lepším já...s mou pravou hemisférou, obvykle zanedbávanou jindy dominantní analytickou levou hemisférou, která umí abstrahovat, ale vymýšlí si, je nepřesná, přehlíží anomálie, tedy přehlíží mé chyby, nechává mě v iluzi, že jsem lepším, než jsem: ale v okamžicích klinické smrti jakby najednou vidíme svůj život pravdivě, jaký skutečně je...možná promlouvá pravá hemisféra?
vědomí obvykle asi hlavně dané levou hemisférou, hlavně řečové vědomí, levá hemisféra také konstruuje autobiografii, osobní historii tzv. "já"
viz Gazzaniga o levé vědomé řečové hemisféře opravované přesným ďáblovým advokátem pravé hemisféry, dále skvělý Julian Jaynes a jeho hypotéza sluchových halucinacích coby hlasu bohů přicházející z pravé hemisféry do levé, čímž vzniklo vědomí: byli nejprve řízeni hlasy bohů, tedy emočně polo-hlasovými pokyny z pravé hemisféry...je to přehnané, ale velmi zajímavé
a co Sherlock Holmes a vědci?
mají dominantí levou hemisféru, proto mohou být k mystice slepí, snad mají příliš úzký CC propojující hemisféry
ale okamžik intuitivního stvoření hypotézy (Popperova abdukce) může být průlomem z pravé hemisféry (Holmes hraje na hausle, vyřadí jinak dominantní deduktivně-analytickou levou hemisféru, aktivizuje pravou hemisféru uměním, a najednou zjistí, kdo je vrah)
je to samozřejmě zjednodušení, hemisféry spolupracují, dané platí pro 2/3 populace, pro dominantí praváky...leváci naopak, ale část populace nemá žádnou hemisféru dominantí, ti to mají jinak, a jsou tak ještě zajímavější než přirození leváci (možná větší spolupráce hemisfér, nebo naopak jejich větší boj: u praváků/leváků zkrátka jedna hemoisféra vyhrála, alespoň v mnoha funkcích)
kdo má hodně vyhrocenou levou hemisféru, může být kompenzatorně překvapen průlomem z pravé: pomocná záložní pravá hemisféra chce taky ovládnout chování, proto se dostane do vnímání a dosud struktní racionalista má najednou "mystický zážitek"
ale mnozí nemají tzv. "náboženský smysl", mají pernamentně levou hemisféru dominantí...nepromlouvá k nim pravá hemisféra a její mystika, buď ji mají nevýkonou, nebo úzký CC, nebo příliš výkonou levou hemisféru
ale Dawkins to má asi jinak: jeho ateismus má v sobě náboženský fanatismus..není to jen střízlivá - byť konfabulující a přehnaně systamatizující - levá hemisféra, ale paranáboženský afekt (nebo jen pouhá agrese?)
jsou tu i mystici, vizionáři, kteří více s pravou hemisférou spolupracují stále, nebo je i dominantí, viz i umělci
a maniodepresivní psychóza: možná dominance mezi hemisférami přeskakuje...tohle říká Ramachandran
předpokládám, že hemisféry spolu spolupracují, ale také BOJUJÍ o vládu nad jednáním a vnímáním těla...proto mnozí duchovní hledači, mučivé pochybnosti věřících, lavírování mezi vírou a nevírou, optimismem a pesimismem...
a co věřící teisté a věřící ateisté? zdá se, že u obou skupin hodně mluví LEVÁ hemisféra: mají doktrínu, systém, přehlíží anomálie, selektivně vnímají a interpretují...mnozí doktrinářští katolíci mají možná jen levou hemisféru ve vztahu k Bohu (!)
pravá hemisféra převažuje u mystiků, kteří nemají jasnou nauku, nesnaží se jí formulovat a systematizovat, ale spíše žijí, zakouší...
a co pocit věřících, že mají podporu od Boha, nejsou sami? levá hemisféra se nespoléhá jen na sebe, ale spoléhá na hlubší holistickou doslovnou přesnou a nezkreslující pravou hemisféru, komunikuje si s ní..cítít Boží blízkost, přítomnost, vztah a spojení, kontakt s Bohem: zkrátka hodně spolupracuje s pravou hemisférou...slyší tichý hluboký hlas plný pravdy, přesnosti, podpůrný, podpírající, upozorňující na chyby
a co výčitky svědomí? pravá hemisféra upozorňuje levou na chyby...kompas svědomí přicházející z pravé hemisféry...že by i smysl či cit pro morálku spíše v pravé hemisféře? a levá hemisféra pokrytecká?
ideály, ideje, hodnoty mravní - dobro krása pravda - jakoby nadpozemské, z celistvější říše, pozadí pro logickou analytickou levou hemisféru..a přitom možná konstrukty pravé hemisféry
pravá hemisféra ale taky hodně nedokonalá: neumí řešit složitější problémy, nabídne jen neurčité, byť silné a hluboké city, motivace, prožitky..je prostá, jednoduchá...člověk přetížený levou hemisférou hledá prostotu a jednoduchost, emoční působivost sekt, herce Jaroslava Duška, Igora Chauna neboli poselství od mimozemšťanů neboli od pravé hemisféry
pravá hemisféra může Boha produkovat, ale taky může být jen vhodnější anténou pro jeho skutečný Hlas než-li hemisféra levá...
levá hemisféra přehlíží anomálie, vidí systém tam, kde není, přehnaně zdůrazňuje analýzu, je pokrytecká, lže
pravá hemisféra je banální, ale vidí víc smysl celku, je pravdivá, doslovná, jednoduchá, emočně působivější, má iluzi hloubky
harmonie obou? ale s dominancí levé...a tak to asi u většiny lidí i je...u věřících i nevěřících...
levá hemisféra logika, abstrakce, řeč, nepřesná, ale zobecňující
mystický zážitek: tichý hlas Boha - může být pravá hemisféra, která spíš neřečová, ale ne zcela (emoční pozadí řeči)..silné emoce...navíc přesná, ukazuje moje chyby/hříchy, které doposud levá logická hemisféra zakrývala
hypotéza říká, že vědomí je hlavně řečové, tedy levá hemisféra, která je interpretem a konfabulátorem života subjektu, přehlíží anomálie
mystický zážitek může být průlomem, sdělením od pravé hemisféry, které spíš neřečové, emotivní, přesné, ukazující anomálie, velmi přesné, jasné, jednoduché, prosté, významné, evidentní...může jít o jakoby sluchové halucinace schizofreniků, emoční jasný hovor beze slov, který říká tzv. "vše"...
a zdá se, že to skutečně říká jiná živá osoba, která je bezprostředně blízko (jen ve druhé hemisféře), bezprostředně se mnou spojená (skrze CC), má vědomí podobné mému, které má však jiný styl, je přesnější, hlubší, celistvější: Bůh, mé vyšší já, holistický pohled New Age, superego, které je laskavé nebo přísné, tvrdý nebo milující Bůh-Otec, Vesmírná holistická Matka...zdá se, že je vyšší, protože pravdivější, holističtější, nepotřebuje slova, analýzu, ale je holistické, odhaluje moje lži, hříchy, ukazuje emoční nastavení (morální pud vrozený) toužící po dobru, kráse, čistotě bez zákryvu od kompromisní a pokrytecké levé hemisféry
léva hemisféra je lhářem, konfabulátorem, interpretem, podobnost považuje za stejnost, nepřesná, analytická, vše řadící do systému, nevidící anomálie
jakoby druhá hemisféra měla opravdu vlastní vědomí, které je obvykle spíše na pozadí, nedominuje, ale v jistých mystických okamžicích můžeme cítit jeho sílu, která tzv. změní náš život
Feuerbach: vztah s Bohem je spojení s mým lepším já...s mou pravou hemisférou, obvykle zanedbávanou jindy dominantní analytickou levou hemisférou, která umí abstrahovat, ale vymýšlí si, je nepřesná, přehlíží anomálie, tedy přehlíží mé chyby, nechává mě v iluzi, že jsem lepším, než jsem: ale v okamžicích klinické smrti jakby najednou vidíme svůj život pravdivě, jaký skutečně je...možná promlouvá pravá hemisféra?
vědomí obvykle asi hlavně dané levou hemisférou, hlavně řečové vědomí, levá hemisféra také konstruuje autobiografii, osobní historii tzv. "já"
viz Gazzaniga o levé vědomé řečové hemisféře opravované přesným ďáblovým advokátem pravé hemisféry, dále skvělý Julian Jaynes a jeho hypotéza sluchových halucinacích coby hlasu bohů přicházející z pravé hemisféry do levé, čímž vzniklo vědomí: byli nejprve řízeni hlasy bohů, tedy emočně polo-hlasovými pokyny z pravé hemisféry...je to přehnané, ale velmi zajímavé
a co Sherlock Holmes a vědci?
mají dominantí levou hemisféru, proto mohou být k mystice slepí, snad mají příliš úzký CC propojující hemisféry
ale okamžik intuitivního stvoření hypotézy (Popperova abdukce) může být průlomem z pravé hemisféry (Holmes hraje na hausle, vyřadí jinak dominantní deduktivně-analytickou levou hemisféru, aktivizuje pravou hemisféru uměním, a najednou zjistí, kdo je vrah)
je to samozřejmě zjednodušení, hemisféry spolupracují, dané platí pro 2/3 populace, pro dominantí praváky...leváci naopak, ale část populace nemá žádnou hemisféru dominantí, ti to mají jinak, a jsou tak ještě zajímavější než přirození leváci (možná větší spolupráce hemisfér, nebo naopak jejich větší boj: u praváků/leváků zkrátka jedna hemoisféra vyhrála, alespoň v mnoha funkcích)
kdo má hodně vyhrocenou levou hemisféru, může být kompenzatorně překvapen průlomem z pravé: pomocná záložní pravá hemisféra chce taky ovládnout chování, proto se dostane do vnímání a dosud struktní racionalista má najednou "mystický zážitek"
ale mnozí nemají tzv. "náboženský smysl", mají pernamentně levou hemisféru dominantí...nepromlouvá k nim pravá hemisféra a její mystika, buď ji mají nevýkonou, nebo úzký CC, nebo příliš výkonou levou hemisféru
ale Dawkins to má asi jinak: jeho ateismus má v sobě náboženský fanatismus..není to jen střízlivá - byť konfabulující a přehnaně systamatizující - levá hemisféra, ale paranáboženský afekt (nebo jen pouhá agrese?)
jsou tu i mystici, vizionáři, kteří více s pravou hemisférou spolupracují stále, nebo je i dominantí, viz i umělci
a maniodepresivní psychóza: možná dominance mezi hemisférami přeskakuje...tohle říká Ramachandran
předpokládám, že hemisféry spolu spolupracují, ale také BOJUJÍ o vládu nad jednáním a vnímáním těla...proto mnozí duchovní hledači, mučivé pochybnosti věřících, lavírování mezi vírou a nevírou, optimismem a pesimismem...
a co věřící teisté a věřící ateisté? zdá se, že u obou skupin hodně mluví LEVÁ hemisféra: mají doktrínu, systém, přehlíží anomálie, selektivně vnímají a interpretují...mnozí doktrinářští katolíci mají možná jen levou hemisféru ve vztahu k Bohu (!)
pravá hemisféra převažuje u mystiků, kteří nemají jasnou nauku, nesnaží se jí formulovat a systematizovat, ale spíše žijí, zakouší...
a co pocit věřících, že mají podporu od Boha, nejsou sami? levá hemisféra se nespoléhá jen na sebe, ale spoléhá na hlubší holistickou doslovnou přesnou a nezkreslující pravou hemisféru, komunikuje si s ní..cítít Boží blízkost, přítomnost, vztah a spojení, kontakt s Bohem: zkrátka hodně spolupracuje s pravou hemisférou...slyší tichý hluboký hlas plný pravdy, přesnosti, podpůrný, podpírající, upozorňující na chyby
a co výčitky svědomí? pravá hemisféra upozorňuje levou na chyby...kompas svědomí přicházející z pravé hemisféry...že by i smysl či cit pro morálku spíše v pravé hemisféře? a levá hemisféra pokrytecká?
ideály, ideje, hodnoty mravní - dobro krása pravda - jakoby nadpozemské, z celistvější říše, pozadí pro logickou analytickou levou hemisféru..a přitom možná konstrukty pravé hemisféry
pravá hemisféra ale taky hodně nedokonalá: neumí řešit složitější problémy, nabídne jen neurčité, byť silné a hluboké city, motivace, prožitky..je prostá, jednoduchá...člověk přetížený levou hemisférou hledá prostotu a jednoduchost, emoční působivost sekt, herce Jaroslava Duška, Igora Chauna neboli poselství od mimozemšťanů neboli od pravé hemisféry
pravá hemisféra může Boha produkovat, ale taky může být jen vhodnější anténou pro jeho skutečný Hlas než-li hemisféra levá...
levá hemisféra přehlíží anomálie, vidí systém tam, kde není, přehnaně zdůrazňuje analýzu, je pokrytecká, lže
pravá hemisféra je banální, ale vidí víc smysl celku, je pravdivá, doslovná, jednoduchá, emočně působivější, má iluzi hloubky
harmonie obou? ale s dominancí levé...a tak to asi u většiny lidí i je...u věřících i nevěřících...
pondělí 3. června 2013
ztráta tváře
mít odvahu ztratit tvář
mít odvahu být zbabělý
člověk se děsí děsit se před druhými, třást se, koktat, červenat, mít ustrašený obličej..a proč vlastně? co na tom záleží! nepotlačuj to, schválně to někdy udělej, a ještě přehnaně! co zjistíš? že to není NAGASAKI...a ani HIROŠIMA...ale nic, každodenní nudný den, kdy byl jeden ponížen...a druhý si toho ani nevšiml, a nebo mu POMOHL
zbavit se přesvědčení: pokud nebudu dokonalý, druzí mě nepřijmou, odmítnou, zničí, využijí, vysmějí se...
nejsem střed světa, většinu lidí nezajímám, mé ztráty tváře si ani nevšimnou, a pokud ano: co na tom záleží
nemusím být dokonalý...druzí taky nejsou
lidé nejsou predátoři: pokud projevím slabost, neukousnou mě...naopak mi pomohou, budou mít soucit, empatii
slabost je naopak často mocnější zbraní než agrese a síla
konflikt většinou nic neřeší, jen v krátkodobých interakcích si zvýšíš sebevědomí, v dlouhodobějších menší projev agrese může zvýšit tvou dominanci, ale moc agrese škodí...zvláště agrese vůči agresivním...kapka agrese ti prospívá, dvě kapky zničí kooperaci...
když zapomeneš a odpustíš, prospěješ hodně a zejména sobě!
důvěra v druhé - základ kooperace, tvého prospěchu i štěstí
kdo tě kdy tak moc podrazil, že jsi tolik nedůvěřivý?
jsou snad druzí tvým bohem, že tak moc hledíš, jak na ně působíš? co ti záleží tak přehnaně na jejich přijetí?
vžij se do druhých a zjistíš, že to nejsou démoni, ale lidé slabí, nedokonalí, trpící, citliví jako ty sám...není mezi vámi moc velkého rozdílu...ty sám nejsi démon ani nemáš touhu predátora, jen chceš trochu klidu a štěstí, to oni taky...není tedy čeho se bát
tvůj strach je VŽDY přehnaný, a to tak, že hodně
přistupuješ k druhým odtažitě, nedůvěřivě, strnule, zamračeně, výhružně, agresivně...a pak se divíš, že i oni jsou takoví...agrese v druhých je často jen reakcí na skrytou či projevenou agresí tvou...bojíš se jich, proto si agresivní...a oni to mají stejné...
mezi lidmi skutečně často je konflikt, ale ještě častěji tento konflikt probíhá v rámci širší kooperace
sociální fobiku, neztratit tvář před cizími lidmi, proč vlastně? ztrať tvář maximálně!...ono se totiž vůbec nic nestane!
GADe, co se ti může vlastně tak strašného stát? žiješ v očekávání strašných věcí...a přitom se máš dobře a případné zhoršení bude zřejmě malé a může být stimulem, výzvou, vzrušením, dobrodružstvím, obohacením
pokud bys žil pořád v objektivním klidu, subjektivně by ses pořád mohl strašně bát změny...až objektivní zvrat a změna ti ukáže, že změna není katastrofa, ale dobrodružství
všude pohoda, lidé nekoušou, svět není černý: a tobě buší srdce a svírá se žaludek strachy! :-)
mít odvahu být zbabělý
člověk se děsí děsit se před druhými, třást se, koktat, červenat, mít ustrašený obličej..a proč vlastně? co na tom záleží! nepotlačuj to, schválně to někdy udělej, a ještě přehnaně! co zjistíš? že to není NAGASAKI...a ani HIROŠIMA...ale nic, každodenní nudný den, kdy byl jeden ponížen...a druhý si toho ani nevšiml, a nebo mu POMOHL
zbavit se přesvědčení: pokud nebudu dokonalý, druzí mě nepřijmou, odmítnou, zničí, využijí, vysmějí se...
nejsem střed světa, většinu lidí nezajímám, mé ztráty tváře si ani nevšimnou, a pokud ano: co na tom záleží
nemusím být dokonalý...druzí taky nejsou
lidé nejsou predátoři: pokud projevím slabost, neukousnou mě...naopak mi pomohou, budou mít soucit, empatii
slabost je naopak často mocnější zbraní než agrese a síla
konflikt většinou nic neřeší, jen v krátkodobých interakcích si zvýšíš sebevědomí, v dlouhodobějších menší projev agrese může zvýšit tvou dominanci, ale moc agrese škodí...zvláště agrese vůči agresivním...kapka agrese ti prospívá, dvě kapky zničí kooperaci...
když zapomeneš a odpustíš, prospěješ hodně a zejména sobě!
důvěra v druhé - základ kooperace, tvého prospěchu i štěstí
kdo tě kdy tak moc podrazil, že jsi tolik nedůvěřivý?
jsou snad druzí tvým bohem, že tak moc hledíš, jak na ně působíš? co ti záleží tak přehnaně na jejich přijetí?
vžij se do druhých a zjistíš, že to nejsou démoni, ale lidé slabí, nedokonalí, trpící, citliví jako ty sám...není mezi vámi moc velkého rozdílu...ty sám nejsi démon ani nemáš touhu predátora, jen chceš trochu klidu a štěstí, to oni taky...není tedy čeho se bát
tvůj strach je VŽDY přehnaný, a to tak, že hodně
přistupuješ k druhým odtažitě, nedůvěřivě, strnule, zamračeně, výhružně, agresivně...a pak se divíš, že i oni jsou takoví...agrese v druhých je často jen reakcí na skrytou či projevenou agresí tvou...bojíš se jich, proto si agresivní...a oni to mají stejné...
mezi lidmi skutečně často je konflikt, ale ještě častěji tento konflikt probíhá v rámci širší kooperace
sociální fobiku, neztratit tvář před cizími lidmi, proč vlastně? ztrať tvář maximálně!...ono se totiž vůbec nic nestane!
GADe, co se ti může vlastně tak strašného stát? žiješ v očekávání strašných věcí...a přitom se máš dobře a případné zhoršení bude zřejmě malé a může být stimulem, výzvou, vzrušením, dobrodružstvím, obohacením
pokud bys žil pořád v objektivním klidu, subjektivně by ses pořád mohl strašně bát změny...až objektivní zvrat a změna ti ukáže, že změna není katastrofa, ale dobrodružství
všude pohoda, lidé nekoušou, svět není černý: a tobě buší srdce a svírá se žaludek strachy! :-)
Nick Lane - Vývoj života - kapitola VĚDOMÍ
280
nakolik je vědomí jenom jazykovou sítí významů a pravidel? (syntax plus sémantika plus emoce, qualia)?
290 synchronizace paralelních neur. skupin na sériový výstup
292
vědomí základ v reprezentaci stavů těla, zejména vnitřností
293
Edelmanův neur- darwinismus: soupeření synapsí, přežijí nejpoužívanější
295
Edelmanovy rezonující neurální smyčky - paralelní reentrantní signály..dočasně společně rezonují
fixace skupin, odlišných aut, aspektů vjemu v odlišných fázích synchronizace neur. skupin..jejich hierarchie...nejvyšší nejobecnější a vědomé
296
rychlejší oscilace reprezentují oddělené aspekty vjemů, pomalejší oscilace se snadno překrývají s jinými, takže vědomí, abstrakce, metafora, analogie, souhrn, metaúroveň
297 oscilace 40 Hz nezbytná pro vědomí
298 qualia jsou pokyny k činu
301
kvantové jevy v evoluci možná:
a) fotosyntéza: proměna světelné energie na chlorofylech
b) buněčná respirace: přesun elektronů ke kyslíku
-jak by kvantové vibrace přeskakovaly po synapsích?
302
byly by omezené na jedntlivé neurony
navíc mikrotubuly ničeny Alzheimerem, a lidé přesto vědomí
304
proč si připadáme nehmotní?
a) nevnímáme mozek a jeho stavy, evolučně nepotřebné
b) zpětnovazebná smička iluzi roztažené současnosti
c) nevnímáme příčiny jako u jiných jevů, takže svoboda také vede k pocitu nehmotnosti
d) nevnímáme qualia prostorově, časově také nepřesně - viz bod b)
305
proč pocity nepopsatelné?
protože slova salva neuronů, pocit jiná salva neuronů, mezi nimi rozdíl, překlad nedokonalý
307
i děti bez většiny mozku mají emoce, ty důležité k přežití
nakolik je vědomí jenom jazykovou sítí významů a pravidel? (syntax plus sémantika plus emoce, qualia)?
290 synchronizace paralelních neur. skupin na sériový výstup
292
vědomí základ v reprezentaci stavů těla, zejména vnitřností
293
Edelmanův neur- darwinismus: soupeření synapsí, přežijí nejpoužívanější
295
Edelmanovy rezonující neurální smyčky - paralelní reentrantní signály..dočasně společně rezonují
fixace skupin, odlišných aut, aspektů vjemu v odlišných fázích synchronizace neur. skupin..jejich hierarchie...nejvyšší nejobecnější a vědomé
296
rychlejší oscilace reprezentují oddělené aspekty vjemů, pomalejší oscilace se snadno překrývají s jinými, takže vědomí, abstrakce, metafora, analogie, souhrn, metaúroveň
297 oscilace 40 Hz nezbytná pro vědomí
298 qualia jsou pokyny k činu
301
kvantové jevy v evoluci možná:
a) fotosyntéza: proměna světelné energie na chlorofylech
b) buněčná respirace: přesun elektronů ke kyslíku
-jak by kvantové vibrace přeskakovaly po synapsích?
302
byly by omezené na jedntlivé neurony
navíc mikrotubuly ničeny Alzheimerem, a lidé přesto vědomí
304
proč si připadáme nehmotní?
a) nevnímáme mozek a jeho stavy, evolučně nepotřebné
b) zpětnovazebná smička iluzi roztažené současnosti
c) nevnímáme příčiny jako u jiných jevů, takže svoboda také vede k pocitu nehmotnosti
d) nevnímáme qualia prostorově, časově také nepřesně - viz bod b)
305
proč pocity nepopsatelné?
protože slova salva neuronů, pocit jiná salva neuronů, mezi nimi rozdíl, překlad nedokonalý
307
i děti bez většiny mozku mají emoce, ty důležité k přežití
PRACH DUŠE - Humphrey
výborné
57 qualia vytváří jedna část mozku proto, aby ovlivnila jinou část mozku
62 tělo sleduje eferentní kopie pokynů k pohybu, z toho rekonstruuje svět
qualia vypadají tak, že jsou reprezentací tělesné pohybové aktivity (reagování na stimuly)!
64 internalizace: teď jen virtuální odezvy na místa na virtuálním těle
66 sleduji tělesné pohyby/reakce na stimuly, tím zjišťuji, jak vypadá svět - je to zkreslené, navíc strukturálně i kvalitativně podmíněné právě povahou mých končetin i pohybů těla
72 nepřeklenutelná propast mezi zvláštními médii vjemů: světlo, zvuk, chuť, čich, dotek...oddělené...jakto, když svět je jeden? protože heterogenita rozparcelovaného těla
reentrantní zpětnovazebná smička...tok informací integrující v čase další prvky...umožňuje reakci vzniklé na základě stimulu alespoň CHVILKOVOU NEPŘETRŽITOST! - středobod: kontinuita já, jeho chvilkové pře-trvávání
- tedy zpětná vazba: už reakce ovlivňuje stimul, natožpak privitazivaná: obíhání stále dokola ve smičce, zesilování, transformace, upadání
rekurze ve smyčce
73
při každém oběhu se jeho vlivem přemění přenosové charakteristiky tohoto obvodu...aktivita se buď rozvíjí chaoticky nebo se ustálí a opakuje do nekonečna stejný vzorec (OCD, kompulze,...!)...viz kniha Gödel, Escher, Bach
75 možná iluze působí jen z jisté perspektivy, pak by evoluce dala jáství i tuto perspektivu "vnitřního pozorovatele, perspektivu první osoby"
76 roztažený přítomný okamžik, jeho dočasná hloubka, přetrvávání v jeho vlastním kvalitativním prostoru
atraktor: něco, co chvilku přetrvává, aniž by zastarávalo
77
Hofstadter: hierarchie úrovní v podivné smyčce, kdy vyšší úrovně zpětně působí na nižší operační úrovně
- ale paradox: zdá se, že stoupáme do vyšších cyklů, nakonec se ale vrátíme tam, odkud jsme vyšli...roztažená přítomnost, jakoby se čas zastavil ve věčném teď (TLP: věčně žije ten, kdo žije v přítomnosti)
108: proč qualia, zombie by též přežily? OK, ale qualia vytváří JÁSTVÍ!
jáství jako vlastník qualií...nebo jako meta-quale či specifický typ quale samotný
Aristoteles: dočasná hloubka okamžiku podkladem jáství!: pocit jáství v nepřetržitém čase
109 cítím, tedy jsem
bez qualií jáství neexistuje
nikdo nikdy nebyl já ani nikdo nikdy neměl já...já je proces
130
jakoby vnější objekty měly qualia, rozměr subjektivní přítomnosti..to je naše projekce...do světa dáváme i naše naladění, emoce
149
Sherrington: mysl se rozlišuje skrze pohybové akty svého těla
150
Huxley: vůle je jen pocit symbolizující stav mozku zapříčiňující pohyb
163
když se snažím promluvit, nejenže nevyslovím to, co cítím, ale to, co cítím, se pomalu mění v to, co říkám
164-5
nespojité pod-já se kolem třetího roku propojí, spolupracují na společném úkolu, ale i bojují, vytvoří jedno vědomí..mezi nimi živý rozhovor na jednom stole...v rámci jednoho subjektu
166
pevnou a reálnou existenci propůjčuje já právě quale, zejména iluze dočasné roztaženosti přítomného okamžiku...to je quale v té chvíli skutečně existujícího já
toto základní já se napojuje na širší, až na sociální jáství
quale jáství, quale roztažené přítomnosti pocit reality jáství
229
adaptační je zřejmě spirituálno, víra v boha ne, transcendentální sociální je hlavní, náboženství jen jeho aspekt (tedy utopie lásky všech se všemi)
243
začalo to reprezentací tělesné odezvy na smyslový stimul
57 qualia vytváří jedna část mozku proto, aby ovlivnila jinou část mozku
62 tělo sleduje eferentní kopie pokynů k pohybu, z toho rekonstruuje svět
qualia vypadají tak, že jsou reprezentací tělesné pohybové aktivity (reagování na stimuly)!
64 internalizace: teď jen virtuální odezvy na místa na virtuálním těle
66 sleduji tělesné pohyby/reakce na stimuly, tím zjišťuji, jak vypadá svět - je to zkreslené, navíc strukturálně i kvalitativně podmíněné právě povahou mých končetin i pohybů těla
72 nepřeklenutelná propast mezi zvláštními médii vjemů: světlo, zvuk, chuť, čich, dotek...oddělené...jakto, když svět je jeden? protože heterogenita rozparcelovaného těla
reentrantní zpětnovazebná smička...tok informací integrující v čase další prvky...umožňuje reakci vzniklé na základě stimulu alespoň CHVILKOVOU NEPŘETRŽITOST! - středobod: kontinuita já, jeho chvilkové pře-trvávání
- tedy zpětná vazba: už reakce ovlivňuje stimul, natožpak privitazivaná: obíhání stále dokola ve smičce, zesilování, transformace, upadání
rekurze ve smyčce
73
při každém oběhu se jeho vlivem přemění přenosové charakteristiky tohoto obvodu...aktivita se buď rozvíjí chaoticky nebo se ustálí a opakuje do nekonečna stejný vzorec (OCD, kompulze,...!)...viz kniha Gödel, Escher, Bach
75 možná iluze působí jen z jisté perspektivy, pak by evoluce dala jáství i tuto perspektivu "vnitřního pozorovatele, perspektivu první osoby"
76 roztažený přítomný okamžik, jeho dočasná hloubka, přetrvávání v jeho vlastním kvalitativním prostoru
atraktor: něco, co chvilku přetrvává, aniž by zastarávalo
77
Hofstadter: hierarchie úrovní v podivné smyčce, kdy vyšší úrovně zpětně působí na nižší operační úrovně
- ale paradox: zdá se, že stoupáme do vyšších cyklů, nakonec se ale vrátíme tam, odkud jsme vyšli...roztažená přítomnost, jakoby se čas zastavil ve věčném teď (TLP: věčně žije ten, kdo žije v přítomnosti)
108: proč qualia, zombie by též přežily? OK, ale qualia vytváří JÁSTVÍ!
jáství jako vlastník qualií...nebo jako meta-quale či specifický typ quale samotný
Aristoteles: dočasná hloubka okamžiku podkladem jáství!: pocit jáství v nepřetržitém čase
109 cítím, tedy jsem
bez qualií jáství neexistuje
nikdo nikdy nebyl já ani nikdo nikdy neměl já...já je proces
130
jakoby vnější objekty měly qualia, rozměr subjektivní přítomnosti..to je naše projekce...do světa dáváme i naše naladění, emoce
149
Sherrington: mysl se rozlišuje skrze pohybové akty svého těla
150
Huxley: vůle je jen pocit symbolizující stav mozku zapříčiňující pohyb
163
když se snažím promluvit, nejenže nevyslovím to, co cítím, ale to, co cítím, se pomalu mění v to, co říkám
164-5
nespojité pod-já se kolem třetího roku propojí, spolupracují na společném úkolu, ale i bojují, vytvoří jedno vědomí..mezi nimi živý rozhovor na jednom stole...v rámci jednoho subjektu
166
pevnou a reálnou existenci propůjčuje já právě quale, zejména iluze dočasné roztaženosti přítomného okamžiku...to je quale v té chvíli skutečně existujícího já
toto základní já se napojuje na širší, až na sociální jáství
quale jáství, quale roztažené přítomnosti pocit reality jáství
229
adaptační je zřejmě spirituálno, víra v boha ne, transcendentální sociální je hlavní, náboženství jen jeho aspekt (tedy utopie lásky všech se všemi)
243
začalo to reprezentací tělesné odezvy na smyslový stimul
nastavení: ateista
Jamesova klasifikace, dva typy lidí
zkusím rozvést
ateista: pesimista, škarohlídství vydávající za vyzrálost, realismus...cynismus za pravdu...nevěří na pohádky...směje se snílkům...hodně rozvinutou řečovou levou hemisféru, logika, filozofie jazyka, analýza....možná úzké CC (propojující hemisféry)..jeho já je jazykové
teista: optimista, slyší nejazykový hlas pravé hemisféry (mystika), která není řečová, ale podílí se na emočním doprovodu řeči a má vlastní styl nonverbálního vědomí (ale toto je ateistické vysvětlení)...zejména je to optimista
zkusím rozvést
ateista: pesimista, škarohlídství vydávající za vyzrálost, realismus...cynismus za pravdu...nevěří na pohádky...směje se snílkům...hodně rozvinutou řečovou levou hemisféru, logika, filozofie jazyka, analýza....možná úzké CC (propojující hemisféry)..jeho já je jazykové
teista: optimista, slyší nejazykový hlas pravé hemisféry (mystika), která není řečová, ale podílí se na emočním doprovodu řeči a má vlastní styl nonverbálního vědomí (ale toto je ateistické vysvětlení)...zejména je to optimista
k já
já jako pocit, quale, základní quale
já jako sebevztah, pozitivní zpětnovazbná smyčka
já jako střed, žvýkačka, která se volně roztahuje do světa (Heideggerův Dasein) a stahuje v distanci (Descartovo ego cogito) - extrakce a kontrakce
já se cítí jako živá bytost/jednota/agent - sebe-zakoušení, sebecit
promlouvající a jednající tok řekne: toto jsem já, toto dělám já, toto si myslím já
já1, které se děje a já2, které se s tímto děním identifikuje - já a meta-já
identitifikuje se meta-já s já nebo jen s modelem/reprezentací já?
šipka mířící na sebe samu (a kruh se uzavírá...)
já se děje, prožívá - ale nevytváří
najednou jsem tu - a nevím, odkud jsem se vzal...netvořím se
probíhám po nějakou dobu, pak zmizím, pak se zase vynořují
vynořuje se stále stejné já? v ČEM je stejné? je to neurčitá formální jednota - jednotné, nedělitelné, jen jedno
autisté si sebe asi neuvědomují, a ani druhé
k uvědomnění já je třeba nikoliv uvědomnění ne-já (svět minus mé tělo), ale uvědomnění Ty...zrcadlové neurony...empatie, soucit...bezcitní psychpaté či sociopaté: mají menší vědomí Já?
a co egocentrik? uvědomuje si já přespříliš? nebo nějak divně?!
egocentrik nevnímá druhé já jako mu podobná, ale spíše jako věci, nevšímá si jich (podobně jako autista!)...systém je zaměřen na sebe, odtrženost od světa, falšené vnímání, ale možná systému leckdy prospěšné
šíčka CC propojující hemisféry: čím širší, tím víc já integrováno? čím užší, tím víc vládne levá hemisféra, tedy systematičnost a šablonovitost bez korekce pravé hemisféry, která je pravdivá, doslovná, ďáblovým advokátem vůči levé, protože udává anomálie...zřejmě mám příliš dominantní levou hemisféru, změny jen při mystických (neb osnad jen pseudo-mystických) prožitcích...
myšlenky samy přicházejí a já je přitom chápu jako své...jakobych je sám myslel, vytvářel...jakým způsobem a proč se s nimi identifikuji?
já jako špička psychické momentální dimenze, jako hrot, hákladní místo
já jako půda, jako místo...ego jako divadlo (pódium, jeviště) mysli
stojí ego na půdě mysli nebo je samo touto půdou?
možná se tělo a mozek dějí sami...a vědomí jsou jen střípky, které se objeví jako mezikroky nevědomých operací (třeba proto, že jakožto vědomé jsou tyto stavy explicitní, tedy dostupné většímu počtu nevědomých domén najednou), a jako vedlejší produkt potom vzniká snaha je sloučit do kontinuálního vědomého jáství...zde pomáhá fabulace...DŮLEŽITÉ: vědomé střípky jsou vedlejší produkt, který se dále může užít k další sebe-regulaci organismu
DĚLÁ něco vědomí? síla vůle? potlačování/tlak/přesměrování/převedení pozornosti?
když něco (ne)chci, snažím se něco dělat...např. OCD pacient potlačuje myšlenky, protože je nechce mít...ale to je kontraproduktivní, dosáhne opaku...ale je kauzálně účinný, byť opačně...
OCD pacient tlačí, zatlačuje myšlenku...potlačování je do jisté míry motorické: zatíná čelist, pěst, zadržuje dech, samovolně se mu stahují svaly...ale to je patologie
jak probíhá obvyklá regulace? reguluji já sám, či jen zčásti či jen zdánlivě? zpětně se s akcí identifikuji?
zamysli se, vzpomeň si, mysli ještě na tento bod, tohle pomiňme: samomluva pomáhá v regulaci, ale reguluji ji já?
"já" je svazek momentálních percepcí...(SVAZEK!)...
já je vjem, prožitek, kvalitativní pocit...jenže, tento pocit mám/vlastním/zakouším já!...nebo ne?!...co jsem já? jen tento momentální pocit? sebepocit já je možná jáství samotným...já není ničím víc než tím, jako co se zakouší
pocit ukazující sám na sebe...sebereflexivní oblouk...zpětnovazná sebeposilující se chvíli přetrvávající smyčka...pro jáství je tedy podstatný čas, bergsonovské časové přetrvávání...obvykle v řádu vteřin, desítek vteřin, myslím, že nikdy ne déle než minutu
je tu pocit, který má spojitost s dalšími sítěmi, z nichž se některé posutpně přidávají, jiné odcházejí....tento pocit, který je jástvím samotným, se tak i pociťuje: toto jsem já, já jsem já, já jsem právě toto, já zcela jistě existuji, jsem, přetrvávám...já jsem jediný, přetrvávající...
pocit odkazující sám na sebe..OK, tedy řekněme jsem, ale JAKO CO?...holý, prostý pocit, plus úzké pole propojovat se s dalšími daty...většina propojení probíhá mechanicky, bez mé vůle, některé snad podléhají mé vůli...pokud ano, má pocit k dispozici jisté omezené množství vůle..co je to vůle? schopnost měnit, síla úzce spojená s emocemi, s touhami, obavami...
co je to vůle? velmi těžké:
a) kolik vůle máme k dispozici?
b) nakolik je vůle spojená s jástvím?
c) nakolik je vůle spojená s emocemi (touhy, obavy, přání)
d) vůle je spojena s motorikou, svaly, pohyby těla: vůle jako síla tlačit, směrovat...nejdříve vůle jako motorická síla, potom jako síla mentální, vnitřní, regulující emoce a myšlenky...
tělo může měnit věci kolem sebe..může skutečně měnit i svoje myšlenky? např. nepřímo, odvedením pozornosti
něco chci změnit - ale proč to chci? jaktože to najendou začnu chtít? nevím, jen to chci...
když se na sebe podívám, když se podívám dovnitř do sebe/na sebe, co vidím? jednoduchý chvějící se pocit jáství...maličké okamžikové já přetrvávající několik (desítek) vteřin...já je spojeno s časem, časováním, časovým trváním...já se během tohoto několika vteřinového přetrvávání kontinuálně mění, zpětnovazebně posiluje či oslabuje, pak zaniká, někdy se zas vynořuje, ale jako jiné, s jiným přídechem/zabarvením/naladěním
já jako žhavý "energetický" plamínek, chvějící se plamen uvnitř lebky/těla
já má každý stejné !!! je to jen jedno jediné já mnohokrát opakované v mnoha tělech, plus napojené na různé druhy sítí (různé vzpomínky, proměnlivé tvary těl)...ale jak říká Damasio, jáství základně vychází ze stavu a tvaru a fyziologie vnitřností, proto ho má každý stejné...tedy základní já jakožto vnitřek, nitro, duše/duch uvnitř těla stejné
a já spojeno s vůlí, ovládá svaly a zčásti proud myšlení, tedy disponuje "vůlí" (možná je víc typů vůlí: vůle hýbat rukou, vůle vzpomenout si, vůle myslet na něco jiného,...)
já je obsahově chudé, nevzniká samo ze sebe
já je jakoby nabito energií, silou působit, vlastní vnitřní mocí: já je třaskavina uvnitř těla, která ho mění
já se chvěje, proměňuje, ale jeho jednota obvykle zůstává
já je přilepené k tělu
pozoruj své tělo, jak se hýbe samo...a tvé tělo zpětně si jeho pohyby přivlastňuje, identifikuje se s nimi...podobně proud myšlení...já vstupuje dodatečně do rozjetého vlaku myšlení (jak říká M. Frank)
já je spojeno s autonomií, svobodou, nezávislostí, hranicemi, odděleností od okolí, vymezením se vůči okolí
já jako sebevztah, pozitivní zpětnovazbná smyčka
já jako střed, žvýkačka, která se volně roztahuje do světa (Heideggerův Dasein) a stahuje v distanci (Descartovo ego cogito) - extrakce a kontrakce
já se cítí jako živá bytost/jednota/agent - sebe-zakoušení, sebecit
promlouvající a jednající tok řekne: toto jsem já, toto dělám já, toto si myslím já
já1, které se děje a já2, které se s tímto děním identifikuje - já a meta-já
identitifikuje se meta-já s já nebo jen s modelem/reprezentací já?
šipka mířící na sebe samu (a kruh se uzavírá...)
já se děje, prožívá - ale nevytváří
najednou jsem tu - a nevím, odkud jsem se vzal...netvořím se
probíhám po nějakou dobu, pak zmizím, pak se zase vynořují
vynořuje se stále stejné já? v ČEM je stejné? je to neurčitá formální jednota - jednotné, nedělitelné, jen jedno
autisté si sebe asi neuvědomují, a ani druhé
k uvědomnění já je třeba nikoliv uvědomnění ne-já (svět minus mé tělo), ale uvědomnění Ty...zrcadlové neurony...empatie, soucit...bezcitní psychpaté či sociopaté: mají menší vědomí Já?
a co egocentrik? uvědomuje si já přespříliš? nebo nějak divně?!
egocentrik nevnímá druhé já jako mu podobná, ale spíše jako věci, nevšímá si jich (podobně jako autista!)...systém je zaměřen na sebe, odtrženost od světa, falšené vnímání, ale možná systému leckdy prospěšné
šíčka CC propojující hemisféry: čím širší, tím víc já integrováno? čím užší, tím víc vládne levá hemisféra, tedy systematičnost a šablonovitost bez korekce pravé hemisféry, která je pravdivá, doslovná, ďáblovým advokátem vůči levé, protože udává anomálie...zřejmě mám příliš dominantní levou hemisféru, změny jen při mystických (neb osnad jen pseudo-mystických) prožitcích...
myšlenky samy přicházejí a já je přitom chápu jako své...jakobych je sám myslel, vytvářel...jakým způsobem a proč se s nimi identifikuji?
já jako špička psychické momentální dimenze, jako hrot, hákladní místo
já jako půda, jako místo...ego jako divadlo (pódium, jeviště) mysli
stojí ego na půdě mysli nebo je samo touto půdou?
možná se tělo a mozek dějí sami...a vědomí jsou jen střípky, které se objeví jako mezikroky nevědomých operací (třeba proto, že jakožto vědomé jsou tyto stavy explicitní, tedy dostupné většímu počtu nevědomých domén najednou), a jako vedlejší produkt potom vzniká snaha je sloučit do kontinuálního vědomého jáství...zde pomáhá fabulace...DŮLEŽITÉ: vědomé střípky jsou vedlejší produkt, který se dále může užít k další sebe-regulaci organismu
DĚLÁ něco vědomí? síla vůle? potlačování/tlak/přesměrování/převedení pozornosti?
když něco (ne)chci, snažím se něco dělat...např. OCD pacient potlačuje myšlenky, protože je nechce mít...ale to je kontraproduktivní, dosáhne opaku...ale je kauzálně účinný, byť opačně...
OCD pacient tlačí, zatlačuje myšlenku...potlačování je do jisté míry motorické: zatíná čelist, pěst, zadržuje dech, samovolně se mu stahují svaly...ale to je patologie
jak probíhá obvyklá regulace? reguluji já sám, či jen zčásti či jen zdánlivě? zpětně se s akcí identifikuji?
zamysli se, vzpomeň si, mysli ještě na tento bod, tohle pomiňme: samomluva pomáhá v regulaci, ale reguluji ji já?
"já" je svazek momentálních percepcí...(SVAZEK!)...
já je vjem, prožitek, kvalitativní pocit...jenže, tento pocit mám/vlastním/zakouším já!...nebo ne?!...co jsem já? jen tento momentální pocit? sebepocit já je možná jáství samotným...já není ničím víc než tím, jako co se zakouší
pocit ukazující sám na sebe...sebereflexivní oblouk...zpětnovazná sebeposilující se chvíli přetrvávající smyčka...pro jáství je tedy podstatný čas, bergsonovské časové přetrvávání...obvykle v řádu vteřin, desítek vteřin, myslím, že nikdy ne déle než minutu
je tu pocit, který má spojitost s dalšími sítěmi, z nichž se některé posutpně přidávají, jiné odcházejí....tento pocit, který je jástvím samotným, se tak i pociťuje: toto jsem já, já jsem já, já jsem právě toto, já zcela jistě existuji, jsem, přetrvávám...já jsem jediný, přetrvávající...
pocit odkazující sám na sebe..OK, tedy řekněme jsem, ale JAKO CO?...holý, prostý pocit, plus úzké pole propojovat se s dalšími daty...většina propojení probíhá mechanicky, bez mé vůle, některé snad podléhají mé vůli...pokud ano, má pocit k dispozici jisté omezené množství vůle..co je to vůle? schopnost měnit, síla úzce spojená s emocemi, s touhami, obavami...
co je to vůle? velmi těžké:
a) kolik vůle máme k dispozici?
b) nakolik je vůle spojená s jástvím?
c) nakolik je vůle spojená s emocemi (touhy, obavy, přání)
d) vůle je spojena s motorikou, svaly, pohyby těla: vůle jako síla tlačit, směrovat...nejdříve vůle jako motorická síla, potom jako síla mentální, vnitřní, regulující emoce a myšlenky...
tělo může měnit věci kolem sebe..může skutečně měnit i svoje myšlenky? např. nepřímo, odvedením pozornosti
něco chci změnit - ale proč to chci? jaktože to najendou začnu chtít? nevím, jen to chci...
když se na sebe podívám, když se podívám dovnitř do sebe/na sebe, co vidím? jednoduchý chvějící se pocit jáství...maličké okamžikové já přetrvávající několik (desítek) vteřin...já je spojeno s časem, časováním, časovým trváním...já se během tohoto několika vteřinového přetrvávání kontinuálně mění, zpětnovazebně posiluje či oslabuje, pak zaniká, někdy se zas vynořuje, ale jako jiné, s jiným přídechem/zabarvením/naladěním
já jako žhavý "energetický" plamínek, chvějící se plamen uvnitř lebky/těla
já má každý stejné !!! je to jen jedno jediné já mnohokrát opakované v mnoha tělech, plus napojené na různé druhy sítí (různé vzpomínky, proměnlivé tvary těl)...ale jak říká Damasio, jáství základně vychází ze stavu a tvaru a fyziologie vnitřností, proto ho má každý stejné...tedy základní já jakožto vnitřek, nitro, duše/duch uvnitř těla stejné
a já spojeno s vůlí, ovládá svaly a zčásti proud myšlení, tedy disponuje "vůlí" (možná je víc typů vůlí: vůle hýbat rukou, vůle vzpomenout si, vůle myslet na něco jiného,...)
já je obsahově chudé, nevzniká samo ze sebe
já je jakoby nabito energií, silou působit, vlastní vnitřní mocí: já je třaskavina uvnitř těla, která ho mění
já se chvěje, proměňuje, ale jeho jednota obvykle zůstává
já je přilepené k tělu
pozoruj své tělo, jak se hýbe samo...a tvé tělo zpětně si jeho pohyby přivlastňuje, identifikuje se s nimi...podobně proud myšlení...já vstupuje dodatečně do rozjetého vlaku myšlení (jak říká M. Frank)
já je spojeno s autonomií, svobodou, nezávislostí, hranicemi, odděleností od okolí, vymezením se vůči okolí
a co Bůh?
silné argumenty proti:
a) podobnost se zvířaty, přirozený původ morálky
námitky: jsou i rozdíly, přirozený původ by nemusel vadit
b) nahodilost evoluce
námitky: nemusí být nahodilá z globálního hlediska Boha
c) zakouším svět bez nadpřirozených faktorů
námika: třeba jsem zaslepený scientismem
d) empirismus
námitky: empirické nemusí postihnout vše...a i kdyby ano, je poznamenáno mou scientistickou redukcí empirického
- má pýcha nechce přijmout a skutečně prožít možnost opaku
ale co svědčí PRO Boha?
zkušenost nadpřirozeného mravního řádu, nadpřirozené krásy, dobra, zážitek vztahu s Bohem, evidence dobra, hodnot, idejí nevysvětlitelných z přirozených mechanismů světa, a přesto zcela jistě a nutně existujících a svět formujících, řídících
- mohou to být subjektivní zkušenosti, ale nemusí
- teista je možná poblouzněný - ale možná je ateista zaslepený
- vše lze vysvětlit naturalisticky, evolucionisticky, skrze kauzální mechanicismus
- ale není to jen redukce, jendostranné chápání, možná zcela falešné pochopení?
- víme opravdu, jaký je svět?
- přehlížím anomálie, odchylky, které svědčí proti...jsem vědecky konvenční, konzervativní, para-nábožensky zaťatý pro "pravdu" naturalismu...cítím silné emoce, zaujatost pro dané stanovisko...a zaujatost proti druhému stanovisku, odpor, vztek, nenávist
- člověk chce mít klid a jasno, definitivní a úplné poznání
- mnoho moudrých lidí věří v boha, mají bohaté zkušenosti, zdravý rozum, citlivost, vnímavost
- nechybí scientistům vnímavost, citlivost? nejsou mechanicisté samy příliš mechaničtí, robotičtí, necitlivý, bez empatie, zaslepení?
ad citlivost, vnímavost: buď díky ní teista vidí víc, nebo vidí to, co není...buď vidí ecxistující ideály nebo vidí to, co není...jak rozhodnout?
jsem já slepý a omezený nebo je teista patetický sentimentalista?
nic ve vědě tomu nenasvědčuje...opravdu? a vidí vědci vše? není věda jen omezeným přístupem?
mám v sobě blok proti teismu...otázka emocí, chtění a nechtění, rozhodnutí, zaťatosti? ateismus je podobný nábožensk. přesvědčení, emočně prožívaný stejně
a) podobnost se zvířaty, přirozený původ morálky
námitky: jsou i rozdíly, přirozený původ by nemusel vadit
b) nahodilost evoluce
námitky: nemusí být nahodilá z globálního hlediska Boha
c) zakouším svět bez nadpřirozených faktorů
námika: třeba jsem zaslepený scientismem
d) empirismus
námitky: empirické nemusí postihnout vše...a i kdyby ano, je poznamenáno mou scientistickou redukcí empirického
- má pýcha nechce přijmout a skutečně prožít možnost opaku
ale co svědčí PRO Boha?
zkušenost nadpřirozeného mravního řádu, nadpřirozené krásy, dobra, zážitek vztahu s Bohem, evidence dobra, hodnot, idejí nevysvětlitelných z přirozených mechanismů světa, a přesto zcela jistě a nutně existujících a svět formujících, řídících
- mohou to být subjektivní zkušenosti, ale nemusí
- teista je možná poblouzněný - ale možná je ateista zaslepený
- vše lze vysvětlit naturalisticky, evolucionisticky, skrze kauzální mechanicismus
- ale není to jen redukce, jendostranné chápání, možná zcela falešné pochopení?
- víme opravdu, jaký je svět?
- přehlížím anomálie, odchylky, které svědčí proti...jsem vědecky konvenční, konzervativní, para-nábožensky zaťatý pro "pravdu" naturalismu...cítím silné emoce, zaujatost pro dané stanovisko...a zaujatost proti druhému stanovisku, odpor, vztek, nenávist
- člověk chce mít klid a jasno, definitivní a úplné poznání
- mnoho moudrých lidí věří v boha, mají bohaté zkušenosti, zdravý rozum, citlivost, vnímavost
- nechybí scientistům vnímavost, citlivost? nejsou mechanicisté samy příliš mechaničtí, robotičtí, necitlivý, bez empatie, zaslepení?
ad citlivost, vnímavost: buď díky ní teista vidí víc, nebo vidí to, co není...buď vidí ecxistující ideály nebo vidí to, co není...jak rozhodnout?
jsem já slepý a omezený nebo je teista patetický sentimentalista?
nic ve vědě tomu nenasvědčuje...opravdu? a vidí vědci vše? není věda jen omezeným přístupem?
mám v sobě blok proti teismu...otázka emocí, chtění a nechtění, rozhodnutí, zaťatosti? ateismus je podobný nábožensk. přesvědčení, emočně prožívaný stejně
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)