jak potlačuješ obsesi, jak se jí vyhýbáš, jak se proti ní zabezpečuješ?
už předem ji vytlačuješ, říkáš věty proti ní, zatínáš pěst/čelist proti ní, až jsi celý strnulý a s bolavou hlavou
vyhýbáš se tomu, co je neškodné...a jen samo toto vyhýbání ti škodí
vyhýbáním před nepřítelem neutíkáš, teprve ho tím vytváříš
a co ta nevinná myšlenka (obsese)? kdo jí říká a jakým hlasem? přece ty a tvým vlastním hlasem! proč ji říkáš a pak proti tomu bojuješ? nerozumíš si sám se sebou? proč?
a bojíš se jejího obsahu? někde v hloubce? proč? není to k smíchu? přece je to zjevná patologie...
máš slast z opakovaného přeříkávání myšlenky? jaký z toho máš zisk? je to obrana proti čemu? není to nakonec kontraproduktivní?
čeho se bojíš, že ti hrozivá myšlenka způsobí? už se to někdy stalo? vadilo to tolik? zničilo tě to?
v myšlence a jejím odříkávání je náboženský afekt, magické myšlení, mýtická posvátnost a hrůzostrašnost, iluze hloubky, která tam není: hrůza z posvátného produkuje tvé nutkání ho potlačit, takže se s ním nikdy nepotkáš, nestřetneš, abys zjistil, že posvátné nemá hloubku, není posvátným, je to jen holá věta bez významu,věta neutrální, neškodná a nevinná...divoši se bojí posvátného stromu, ten je přitahuje, děsí, fascinuje, je hrozivý, strašlivý: máš z myšlenky takový strach, jak kdysi z rodičovské autority, taky údajně nabité nepředstavitelnou silou, mocí a energií...kde je její energie teď? byla démonem nebo jen slabým člověkem? nakolik ti kdy skutečně ublížila? nebyla její démoničnost jenom v tvých očích? je v tom oheň náboženské fascinace, horkost náboženských frenetických repetitivních rituálů...posedlost dokola se točící myšlenky...kruh, který deptá, ale i uspokojuje...
myšlenku si říkáš ty sám a tvým hlasem...takže netřeba se jí bát
myšlenka je nevinná, utrpení nezpůsobuje ona sama, ale tvůj strach z ní, vedoucí k snaze jí potlačit, kontrolovat, regulovat, přebít, zapomenout...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!