Bůh jakožto vědomí pravé hemisféry

toto je pokračování tohoto článku:

http://membra-disjecta.blogspot.cz/2013/06/dulezite-leva-prava-hemisfera-buh.html

můj článek je spíš ateistický: má ukazovat, jak můžeme cítit kontakt s osobou, cizím, a přeci tak blízkým vědomím - je to vědomí/osoba druhé hemisféry, není to bůh, ale jen náš mozek

mnoho modlících se má velmi silný pocit, že jim někdo odpovídá - cítí přítomnost boha silněji než přítomnost tebe, když s tebou mluvím...

cítí spíš přítomnost čehosi jiného, jakoby cizího vědomí, hlas beze slov - protože pravá hemisféra moc nemluví, spíš dělá emoční pozadí řeči...je to vědomí jiné, a přece dosti blízké...jiný styl vědomí...chci říct, že bůh může být jednoduše JEN vědomím naší pravé hemisféry

já chtěl ukázat, že tvé pocity přítomnosti jiné osoby, jiného stylu myšlení, který je ti blízký i vzdálený současně, který je stále přítomný jako "tichý hlas" nabitý emocemi a mající jiný, pravdivější a přesnější pohled na tvé skutky, současně bez analytických paradigmat...že tento pocit je vysvětlitelný jednoduše tím, že jsi ve spojení se svou pravou hemisférou, že jindy potlačovaný její styl vědomí najednou promluví víc...

proto indové říkají, že se propojují se svým vyšším božským já...a křesťané, že byli stvořeni k obrazu božímu a bůh je osobní a je to jejich partner a je stále přítomen, jen je někdy umlčen: umlčí ho jejich analytická pokrytecká levá hemisféra...

neříkám, že to tak je...jen ukazuji, že se zde nabízí docela originální (nikde jsem to nečetl, i když vycházím z nějakých zdrojů, které jsem složil dohromady) pohled na to, co je to bůh: vědomí tvé pravé hemisféry...dříve bylo těžké vysvětlit to, že jsme cítili přítomnost jiného vědomí, které myslelo jinak, a přece nám bylo blízké...navíc se zdá, že je nám nadřazené...proč? má vlastnosti, které mi jakožto levá hemisféra nemáme: lepší intuice, holistický pohled, pravdivější pohled, jiný styl vědomí

 je to samozřejmě zjednodušené, pravá hemisféra nás neustále taky spoluvytváří, ale je hodně oslabená dominantní levou hemisférou...ve chvílích, kdy levá hemisféra zmlkne a pokorně se skloní před tváří nejvyššího, se možná ve skutečnosti nechá jáství (což je zřejmě funkční systém mozku, neurovědci ho nazývají implicitní systém a je to po zrcadlových neuronech největší objev moderní neurovědy) víc ovlivnit pravou hemisférou, a klasické řečové vědomí levé hemisféry umlká

nasvědčuje tomu i aktivita mozku při náboženských prožitcích: aktivuje se hodně pravá hemisféra, ale nejen, v aktivitě je samozřejmě i levá (my přece nasloucháme)...také se aktivuje mentalizace, představujeme a modelujeme si boha podle nás samých a druhých lidí

to boha nevyvrací, jen poměrně přesvědčivě vysvětluje, jak by zážitek božství mohl vzniknout i bez boha

některé tradice chápou boha víc osobně než jiné (západ vs. východ): mají lidé na západě jiný styl uvažování pravé hemisféry, jiný styl vědomí pravé hemisféry než lidé na východě? to je možné...ale možná je to způsobeno jen memy, které jinak strukturují mozek na východě a na západě...západní individualismus víc individualizuje i pravou hemisféru Zápaďanů, proto se víc strukturuje do osobního boha, zatímco kolektivismus východu strukturuje pravou hemisféru zejména s akcentem na kontextualismus, vztahy, neosobní holistické děje

ale obě tradice zdůrazňují lásku a soucit, mezilidské vztahy, lásku přemáhající nenávist, pomáhání druhým...tedy méně ega, méně sobectví...usvědčují sobecké ego z jeho chyb a hříchů: to usvědčuje levou hemisféru pravdivější pravá hemisféra...levá hemisféra hodně zobecňuje, myslí si, že viděla nějaký objekt, zatímco viděla jen objekt podobný..naopak pravá hemisféra vždy přesně identifikuje jen ten objekt, který skutečně viděla

 proč však pravá hemisféra víc zdůrazňuje lásku a soucit? možná víc aktivizuje zrcadlové neurony, nebo jich je v ní víc, nebo je v ní víc sítí zodpovědných za teorii mysli, tedy za mentalizaci, díky níž víme, že druzí cítí a co cítí...a nebo se někdy tyto sítě odpovědné za mentalizaci zvláštním způsobem zasukují a zauzlí, takže přestáváme tolik rozlišovat mezi JÁ a TY a ONI a MY...změny v systému jáství (implicitní čili default systém) jsou už zaznamenány, tento systém způsobuje, zda se chápeme víc kolektivisticky nebo individualisticky, zda se víc identifikujeme např. s vlastní matkou či zda vidíme matku jako hodně od sebe oddělenou, opět jsou patrné změny mezi kolektivistickým číňanem a individualistickým američanem)

MOŽNÁ MĚL JAKOBY PRAVDU BERKELEY: JSEM JEN JÁ A BŮH NEBOLI KOMUNIKUJÍ JEN LEVÁ HEMISFÉRA S PRAVOU, JINAK NIC NENÍ NEBO TOHO O MOC VÍC NEMŮŽEME Z VNĚJŠÍHO SVĚTA POZNÁVAT

na co se chci za chvíli ve třech knihách z Koukolíka podívat: a) nakolik se aktivuje L a P hemisféra při mystických a náboženských stavech 

Koukolík, Nejspanilejší ze všech bohů, s. 183

!!! pocit jednoty s Bohem: aktivní mnoho oblastí v OBOU hemisférách

u obyčejných lidí jsou v kontaktu s Bohem činné oblasti aktivní při interakcích s lidmi, u jeptišek ne, tak se aktivovala poněkud jiná síť

!!! pocit kontaktu s Bohem odpovídá aktivaci PRAVÉHO středního spánkového laloku

186

meditace: příznivé stavy poznávacích funkcí, emotivity, imunity, paměti, emoční regulaci, kontroly odpovědi na podnět

190

úroveň sebepřesahu zvyšuje odnětí dolních částí temenních laloků, a to jak vlevo tak vpravo

192

za náboženskou víru odpovídá:

a) mentalizace - umožňuje sebeuvědomění, rozlišení sebe od druhých

b) sémantika (!) realizovaná v mozku

c) představivost

193

pochopit náboženskou doktrínu/katechismus: málo představivosti, ale aktivace části PRAVÉ hemisféry odpovídající za dekódování metafor a zvládání vysoké abstrakce výroků plus LEVÉ hemisféry odpovídající za jazykový obsah

nábož. prožívání (!) aktivuje síť, kterou uvádějí do chodu zrakové a hybné představy akce vlastního já

194

!!! objem mozkové kůry PRAVÉHO spánkového závitu u lidí schopných prožít osobní citový vztah k Bohu ZVĚTŠENÝ až k pólu spánkového lalloku

195

!!! u lidí schopných PROŽÍVAT BOŽÍ HNĚV naopak větší objem některých částí LEVÉ hemisféry!! že by to byla ta falešná víra, víra doktrinářská, slovní? nebo víra v tvrdého boha, který neodpovídá mírnému vědomí pravé hemisféry?!!!

u lidí non-religiózních (pragmatických, materialistických) je na rozdíl od lidí religiózních větší objem vnitřní temenní kůry a kůry sulcu calcarinus (jsou tam zrakové korové oblasti - že by větší důraz na zrakový senzualismus a empirismus?: Bůh není, protože ho nevidím a jelikož mám větší zrakovou kůru, má u mě vidění primát?!!!)

197

!!! věřící mají při srovnávání náboženských výroků s nenáboženskými aktivní OBĚ hemisféry, nevěřící jen LEVOU - rozdíl je viditělný na první pohled...jsou pak nevěřící opravdu jednostranní ve smyslu jedno-hemisféroví? levá hemisféra u nich ovládla vše a pravá hemisféra je jen její pasivní služkou? nebo je dobře, že je pravá hemisféra ukočírována, protože jen ruší čistou logiku levé hemisféry?

vidí nevěřící méně nebo věřící více? je nevěřící jednostranný nebo věřící zmatený?

198

když věřící odmítali platnost výroku "biblický Bůh je mýtus", aktivovala se jim jedna větší a jedna střední oblast pravé hemisféry a jedna o něco menší oblast levé hemisféry (měli pravou hemisféru aktivnější) - když s tímto naopak nevěřící souhlasili, aktivovala se jim levá a pravá hemisféra zhruba stejně...takže věřící věří spíše PRAVOU hemisférou, nevěřící nevěří oběma, ale převládá (viz předešlé výzkumy) levá hemisféra

b) jak to ovlivňuje implicitní systém neboli jáství a jeho spojení s mentalizací

196

VÍRA V PLATNOST JAKÉHOKOLIV VÝROKU, LHOSTEJNO ZDA NÁBOŽENSKÉHO NEBO NENÁBOŽENSKÉHO, OVLIVŇUJE SYSTÉM JÁSTVÍ, KTERÝ JE ALE V obou HEMISFÉRÁCH - tam je jáství, zpracování emočních asociací, systém odměny a trestu, chování podmíněné potřebou dosáhnout nějakého cíle

- víře v cokoliv, ať je to náboženské nebo nenáboženské, odpovídá aktivita STEJNÉ mozkové oblasti, rozdíly v objektu víry ohlašuje aktivita jiných částí mozku !!!

 c) jak jsou v tom zapojeny zrcadlové neurony 

jsou

d) specifika leváků, zda dojde např. u nich k tomu, že mají řečové oblasti spíše v pravé hemisféře...specifika hemisférově nevyhraněných...

Koukolík - nové vydání LIDSKÝ MOZEK - kapitola 8, LATERALITA

239

levá strana mozku se odlišuje od pravé makroskopicky, histologicky i chemicky

243

P hemisféra: sluchová prostorová pozornost, pracovní paměť

L hemisféra: jazyk!

244

mezi ženami je víc pravaček

leváctví nezapřičiňují perinatální stresové vlivy

proč drží většina pravaček i levaček matek dítě u svého levého ramene? tato poloha dětského obličeje možná snadněji oslovuje matčinu P hemisféru, pak je snadnější emoční komunikace mezi dítětem a matkou!

245

leváctví genetické

levácká asymetrie mozku patrná už v době narození, není tedy dána nkulturním vlivem

!!! NĚKTEŘÍ NEPRAVÁCI DOKÁŽÍ KRESLIT OBĚMA RUKAMA I SYNCHRONNĚ ZRCADLOVĚ USPOŘÁDANÉ OBRÁZKY - to je vážně drsné, jakoby obě hemisféry pracovali současně vedle sebe, jen zrcadlově převráceně - nevyvine se jáství lépem právě tím, že jedna hemisféra dominuje, vyhrává a druhou potlačuje? není u nevyhraněných vlastně neustálá duplicita dvou osobností, která sice má jeden behaviorální výstup, ale...ale!

246

pro různé činnosti mohou lidé preferovat různou ruku (oko, nohu, ucho)

ale u složitých a naučených úloh obvykle používají STEJNOU ruku

kterou rukou píšeš? kterou si čistíš zuby?

leváků je vždy méně, ale různě: u jednoho etnika jen 3,3%, u jiného skoro 27%!

248

u standardní dominance hemisfér: praváci, řeč v levé hemisféře:

L: jazyk, řeč, postupy při řešení problémů

249

P: vizuospaciální úlohy, zvládání 3D prostoru, některé rozměry emotivity

P: nemluví!

249

lidé s oddělenými hemisférami dokáží koordinovat dva prostorově konfliktní programy, což normální lidé nedokáží

mluvení pro sebe...vnitřní samomluva, tichý monolog

jsem vždy tím, kdo poznává i tím, kdo je poznáván - objektem i subjektem...zároveň, současně? nebo jen rychle za sebou? oscilace, kdy funkce jáství se rychle za sebou  připojí k doméně poznávajícího, pak k doméně poznávaného a potom k doméně, která jí informuje, že jde údajně o tutéž osobu?

prožívám se jednolitě...monolog v mé hlavě zní sám od sebe...poslouchám ho? ano, ale říkám ho taky? kdo ho říká? zčásti já...a zčásti se jen tak děje a já ho slyším

opravdu, je zajímavé, že si "něco říkám pro sebe": lépe si to artikuluji...OK, ale jak dochází k převodu neurčitých myšlenek do jasných forem slov? jak to dělám? nedělám: dělá se to samo

myšlení mi v hlavě neustále zní, alespoň když teď přemýšlím, hned už jako hotové věty...pak se na chvíli zastavím, a věty znějí dále...mé myšlení je současné s aktem mého psaní na klávesnici, má i stejný rytmus, jeho pomlky jsou zčásti dány právě povahou klávesnice (třeba tím, nakolik se trefuji do jednotlivých kláves)


jazyk je modus, ve které jsem: Mluvím (pro sebe), tedy jsem...

Hofstadter: Gödel, Escher, Bach

věci k ZEN-BUDDHISMU
269 koány jsou spouštěče
271
k jakému stavu bych měl cvičit mysl?
není žádná mysl, proto ji nemůžeš dostat do žádného stavu
273
odvyknout závislosti na slovech

vnímat bez vyčleňování předmětů, hranic, mezer

274
každodenní Cesta je ta pravá - čím víc studuješ, tím dál jsi od ní
275
Cesta není viditelná, není ani neviditelná, není známá, není ani neznámá...nehledej ji, nestuduj ji, nepojmenovávej ji.
ABY SES NA NÍ DOSTAL, OTEVŘI SE DOKOŘÁN JAKO OBLOHA.
276
svět se vůbec nedá rozložit na části

proč cestu nevidím?
protože myslíš na sebe!
a vy ji vídíte?
dokud vidíš dvojitě, dualisticky a říkáš věci jako JÁ VIDÍM  a VY VIDÍTE, zahaluje tvoje oči mlha

až tu nebude ani já, ani vy, bude cesta vidět?
kdo by ji (pak) asi chtěl vidět?!!!!!!!!!!!!!!!

280
společnenství lidí, kde každý se zobrazuje v myslích mnoha jiných lidí, kteří se dále zrcadlí v myslích dalších lidí, atd....otisknu se do někoho, on se i s otiskem mne otiskuje do dalšího...

281
cesta myšlení musí být zatarasena!

sjednotí se vaše subjektivita s objektivitou: bude to, jakoby se němému člověku zdál sen - ví o něm, ale není schopen ho nikomu vyprávět!

jakmile se člověk dostane do takovéhoto rozpoložení, skořápka jeho ega pukne a on dokáže otřást nebem a pohnout zemí!

zen může mít své limity/hranice!
není to poslední definitivní pravda? ne!!!!
co je za zenem? není to Buddha...
----------

MYSL

358
místo pasivních symbolů máme symboly aktivní, pravidla přímo spojena se symboly v mozku
359
můžeme spojovat a rozpojovat popisy stavů a objektů, kalkul popisů je jádrem myšlení

370
SYMBOL = neuronové sítě, moduly, balíčky

402
umíme popsat aktivitu své mysli pomocí hrubozrnných pojmů...mozkový mechanismus na popis momentálně aktivních stavů mozku - důležitost jazyka: jazyk je mmj. mechanismus, kterým mozek podává zprávu o sobě sobě i jiným mozkům

405
symbol pro sebe sama - podsystém...doména jáství v interakci s ostatními, zachycuje hromadný blokový popis aktivit jiných podsystémů

407
jáství komunikuje s jinými systémy - musí mít symboly pro jejich aktivitu
408
vědomí jakožto sledování aktivity mozku podsystémem mozku samotného

mozek vytváří kopii světa, byla by tam mezera, pokud by tam neumístil i kopii, reprezentaci sebe sama

AD: dodávám - stejně jako nevidíme strom, ale jen jeho vjem, nevidíme ani sebe, ale jen vjem/model sebe...nemám nikdy kontakt se sebou, ale s reprezentací sebe...nejsem ale pak já svou vlastní reprezentací, zatímco to, co reprezentuje, už nejsem já??!!! zde by epistemologie splývala s ontologií, vjem věci by byl totožný s věcí samotnou

493
filozof Lucas: nejsme stroje, stojíme vně systému a odtud můžeme vidět, že výrok "jsem nedokazatelný" je pravdivý, ač právě v daném systému nedokazatelný...Hofstadter správně namítá, že tuto zdánlivě zcela vnější pozici můžeme taky naprogramovat, může to být součástí systému

496
Lucas: ale stroj této "gödelizaci" nerozumí!
a rozumíme jí ve všech případech vůbec my samotní?

497
počítač, který by vystoupil vně sebe sama, z vnějšku se na sebe podíval a poté se "odtřelil" Gödelovou metodou...AD: nemožné, sebedestrukce

AD: můžu odstřelit vlastní myšlení tímto myšlením samotným? ne...odstřelím jen jeho části, a podle nutných pravidel, které uznávám

AD: jsou nějaká pravidla, která musím uznávat pořád? možná ne...ale jakýkoliv akt je umožněn jen tím, že v danou chvíli jeho vlastní pravidla/jeho přirozenost nepopírám, jinak akt nemůže proběhnout

AD: musím tedy vždy dodržovat nějaká pravidla...i když to mohou být pokaždé pravidla jiná...jsou některá pravidla (zákon sporu), která musím dodržovat stále?!

499
systém se může upravovat, jedna část zničit druhou, ale systém nemůže jednat mimo svá pravidla, mimo své postupy, to je nesmysl

systém jede tak, jak je nastaven - může být nastaven k přebudovávání, destrukci svých podstatných částí...snad i k autodestrukci

puzení k tomu překonat se, popřít se, vystoupit ze sebe, nad sebe, dostat se ven ze sebe

lze opustit vyjeté koleje...tedy z podsystému mozku jít do širšího podsystému mozku...jde o vzájemné ovlivňování podsystémů mozku, ale my můžeme mít pocit, že jsme "vystoupili ze sebe sama"

AD: sice mylný, ale vlastně ne úplně, protože nejsme celým mozkem, defaultní síť mohla být moc pod vlivem jednoho podsystému, teď se mohla více spojit s úplně jiným, takže mohlo dojít k radikální proměně, také mohla začít sebe chápat zcela jinak, třeba jakožto nějaké "my" místo "já" nebo se mohla identifikovat s celkem vesmíru, takže mohlo dojít k totální proměně...pak by z oné defaultní sítě zůstala stejná snad jen její formální jednota, a ani ta ne, mohla by se proměnit, vždyť vyzrává věkem, může degenerovat, restrukturalizovat se, navíc má mnoho podsystémů...takže "já" se opravdu může v podstatě zcela změnit, zemřít a narodit se jako někdo úplně jiný..a nemusí to být ani "někdo" (osoba, věc), ale třeba jen "něco"...proměna může být radikální (třeba u nirvány)



500
vyšší buddhismus není Buddha

jak toho zen dosahuje?
tím, že neustále porušuje všechna pravidla a úmluvy, dokonce své vlastní


AD: porozumět víc sobě tím, že znovu a znovu vystupuji z představ o sobě samém!
představy o mě mě do značné míry tvoří: ale do značné míry taky ne, jejich kauzální síla se přeceňuje: sociální fobik si myslí, že je do značné míry trapný, totálně neschopný, odporný, hnusný...a není to pravda a pravda to nebude, dokonce ani když si to bude neustále v mysli předříkávat!



601
Epimedinův paradox: dvě fyz. události v mozku nemohou nastat zároveň, mozek se pokouší o nemožné - paradox by vyžadoval součástný výskyt fyzicky neslučitelných událostí v mozku
701
požaduje každé myšlení pravidla vyšší úrovně, což vede k nekonečnému regresu?
ne, pravidla nejnižší úrovně zakódována přímo do hardwaru mozku

702
jen kdyby osoba navrhla/vytvořila samu sebe, zvolila si svá vlastní přání a volbu svých přání, měla by vlastní vůli...AD: to vede zas k nekonečnému regresu

spíše tedy jednáme podle toho, jak jsme nastaveni

pravidla se v průběhu myšlení mění - ale jen softwarová pravidla: flexibilita softwaru umožněna rigiditou hardwaru

- dle Koukolíka jsou hardware/software mozku neoddělitelné!

704
nelze změnit ze Hry nic na nejvyšší úrovni, protože neexistují pravidla, která by řekla, jak tuto změnu provést

AD: námitka: co když úroveň je s pravidly totožná? tím, jak se celý systém restrukturalizuje, postupně se mění i pravidla...musel by být celý vývoj systému předem naprogramován? co kvantová náhoda? ale pak jen nahodilé...

autor předpokládá, že pravidla jsou vůči změnám vždy vnější a jsou vždy na vyšší úrovni...musí toto vždy platit? nepřebírá až moc z počítačů do mozku?

celou soustavu šachovnic zkolabujeme (zkompaktifikujeme) do šachovnice jediné
pak je možné šachovnici vykládat dvěma způsoby:
a) jako pole pro pohyb figurek
b) jako pole různých pravidel pro pohyb figurek
- provede tah figurkou: a zároveň tím nutně změníte i pravidla
pravidla se tak budou neustále měnit
hranice mezi hrou, pravidly, metapravidly, atd. zmizela
tahy mění pravidla, pravidla určují tahy, a tak pořád dokolečka
odlišné úrovně sice nadále existují, ale rozdělení na "horní" a "dolní", vyšší/nižší zmizelo
- co bylo nedotknutelné, je nyní možné změnit

ale stále tu zůstává nedotknutelná úroveň: v ní se nacházejí interpretační konvence!
a je tu spletitá úroveň, v níž leží spletitá hierarchie
tyto dvě úrovně jsou nadále hierarchické: nedotknutelná úroveň ovládá spletitou, naopak ne

jistě lze i tyto dvě úrovně splést dohromady - toto superspletení však předpokládá dohodu o jistých konvencích ohledně zmíněných dvou úrovní: čímž se vytvoří nová nedotknutelná úroveň

705
úrovně se proplétají, hierarchie ruší, ale pořád zůstává nějaká základní, chráněná - když i tu zrušíme, musíme zavést jinou základní

707
spletitá podivná smyčka idejí v myšlení - hierarchie interagují, splétají se, pravidla se stávají vlastními prvky atd., ale jen díky tomu, že stojí na základní úrovně neuronální sítě

AD: musí to tak skutečně být?

ZPĚTNÁ VAZBA NENARUŠUJE HIERARCHII, PŘIROZENÁ ROZDĚLENÍ TÉTO HIERARCHIE, ale podivná smyčka ano

http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%B6biova_p%C3%A1ska

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kleinova_l%C3%A1hev

jazyk hovoří sám o sobě
autoreference


707
spletitá hierarchie vzniká tím, že se hierarchie překvapivě uzavře, čímž se zruší
708
podivnou smyčkou je už to, že jazyk PŘÍMO NEBO NEPŘÍMO hovoří sám o sobě: zde cosi UVNITŘ systému vystupuje ven a působí NA TENTO SYSTÉM, JAKOBY EXISTOVALO MIMO NĚJ...rozlišení na vnitřek a vnějšek je zamlženo

pocit špatné topologie

AD: není to moc mysticky vyjádřeno? prostě model sebe, se kterým systém pracuje, jej jistě promění...nakolik je tato proměna radikální? kvalitativním skokem, emergencí nebo ne?

AD: hovoří jazyk opravdu o sobě samém, nebo jen o modelu sebe sama?
jazyk se poznává v jiném, než je on sám, jen ve svém modelu, tato znalost jej jistě proměňuje, ale nepoznává se přímo...aneb nakolik jazykové modely jazyka jazyku odpovídají?!

AD: je to skutečně autoreference? jen velmi nedokonalá autoreference! referuje se jen na některé aspekty systému, jen na ty, které zjednodušeně předkládá sebe-model (symbol sama sebe)...autoreference jako v banálním výroku JSEM NEDOKAZATELNÝ zde neexistuje


AD: jazyk pracuje s modelem sebe sama stejně, jako s jakýmkoliv jiným symbolem: jen ho práce může proměňovat, ale naprosto nemysticky: třeba získá či ztratí motivaci pro další činnost

710
vše stojí na základních pravidlech, ale i  ty někdy dokážeme potlačit, třeba když chce pochopit kouzelníkův trik spočívající na vizuální iluzi - jenže z jaké pozice? AD z pozice, která přebírá momentální vládu...můžeme být pod vládou různých pozic...vše ale nakonec stojí na základní práci neuronů, k níž nemáme přístup, ale snad jí můžeme pohybem shora-dolů ovlivňovat, stejně jako ona nás ovlivňuje pohybem zdola-nahoru

AD. ale není to dualismus? existují opravdu oddělené úrovně? vyšší a nižší? existuje ale jistě jednodušší neur. síť a neurální síť složitější, které vzájemně interagují, v tomto smyslu to je pravda (my jsme tvořeni těmi složitějšími neurálními sítěmi, složenými z jednodušších a v interakci s dalšími sítěmi)

711
AD jaké je kritérium objektivity? na jakém kritériu samo stojí? na čem stojí zákon sporu? na ničem - vše stojí na něm, on sám na ničem

AD jistě lze zákon sporu rozdrobit do metaúrovní...nestojí však celá hierarchie metaúrovní zase na něm?

AD uvažuji teď z jisté úrovně, která má jistá implicitní pravidla, vnitřní mechanismy, vnitřní nutnost, kterou často ani explicitně neznám - samočinně se to děje...mohu to zpochybnit? mohu odstřelit sám sebe? ne...mohu se jen částečně proměňovat



714
nikdy nebudeme moci reprezentovat sami sebe
když schopnost systému reprezentovat svou vlastní strukturu dosáhne jistého kritického bodu, je to pro něj polibek smrti - honit se za sebepoznáním je nekonečná pouť, která nemá řešení

AD: možná je to tím, že systém poznává sebe jen přes modely, které si sám o sobě vytváří, nikdy ne přímo

AD jsme odkázáni jen na ty modely sebe sama: můžeme se maximálně soustředit: pozornost, stupeň uvědomění, vhledu, nadhledu, náhledu - a to je vše

AD: pořád doufáme, že přijde osvícení/probuzení, kdy konečně spatříme, čím tedy jsme

zdá se, že objekt zde programuje sám sebe - je uzavřen sám v sobě jako příčina sebe sama - nevidí totiž základní úroveň neuronů, na které běží (emergence, supervenience) - AD: není to dualismus, spíše složité neur. sítě totožné s vědomím se skládají z menších nevědomých, interagují s nevědomými, jsou nevědomými tvořeny, zapřičiňovány i další nevědomé vytváří, vytváří ale někdy i vědomé, nebo se na jejich tvorbě podílí spolu s nevědomými


725
"jsem nedokazatelný" - to nelze vysvětlit v dané úrovni, musíme na větu nahlédnout z metapozice: nedokazatelnost G je skutečností, jež je VNITŘNĚ NA VYŠŠÍ ÚROVNI

725
pak možná existuje pohled na mozek nebo mysl z vyšší úrovně, který užívá pojmů, které se na nižší úrovni nevyskytují a objasňuje tak něco, co jinak pochopit nelze

AD: pokud lze systém pochopit jen z vyšší úrovně, musí to nutně znamenat, že ontologicky existuje jen na této vyšší úrovni? je opravdovou úrovni reality ta úroveň popisu, ze které nám realita dává smysl, ze které je nám realita pochopitelná? TOTO JE DŮLEŽITÉ. zde se stýká epistemologie s ontologií.

726
důležité je to, že Gödelův paradox paradoxem není, má své jasné vysvětlení: nesmíme zůstat pouze na jediné úrovni, je nezbytné porozumět, jak daná úroveň reflektuje svou vlastní metaúroveň, a pochopit důsledky, které z této reflexe plynou

vědomí je druh podivné smyčky, tedy interakce mezi různými úrovněmi - horní úroveň ovlivňuje spodní úroveň a naopak! zacyklí se to...zpětná vazba

- jde o samopodněcovanou "rezonanci" mezi různými úrovněmi, podobnou Henkinovu výroku, jenž se pouhým vyslovením své vlastní dokazatelnosti stává dokazatelným

- tedy subjekt začíná existovat v okamžiku, kdy získá schopnost, aby reflektoval sám sebe

- redukcionistické vysvětlení musí používat vágní pojmy, jinak nebude srozumitelné

727
když se snažím popsat vlastní pocit, je to těžké: musím přejít do jiné úrovně, AD podle Nicka Laneho: jiné salvy neuronů - jeden typ salvy neuronů má být popsatelný jiným typem salvy neuronů, který má nějak reprodukovat jeho strukturu, být s ním izomorfní, což mnohdy jde jen velmi nedokonale!!!

proto problém téměř neanalyzovatelných pocitů při vnímání nás samotných !!! nedokážeme rozebrat, rozložit a znovu složit, rozkopnout či nahlédnout zvenčí naše pocity, jejich povahu a tvar, barvu

730
vyšší a nižší úroveň popisu, na vyšší úrovni symboly a významy -

 AD: jenomže není to opravdu ontologická, základní a jediná úroveň?! cožpak SKUTEČNĚ nejsme v rovině významů, pojmů, propozic? nebo je to jen zdání, jen epistemologická úroveň? takže neexistují teorie, pojmy, slova a věty? možná, že neexistují...není naše redukcionistické nutkání, díky němuž si myslíme, že jedině tak jsme pravými vědci, zde už trochu šílené?!



731
jáství monitoruje své vlastní procesy, ale jen do jisté úrovně - z rovnováhy této znalosti a neznalosti o svých procesech pramení iluze a pocit svobodné vůle...systém není schopen říci, kde se přesně konečné rozhodnutí vzalo...má jen intuitivní představu o svém fungování, monitoruje jen některé procesy (monitorování může být u něj nejen pasivním vnějším díváním, ale spíše živoucím prožíváním, což může mít nakonec podobné kognitivní funkce plus funkce motivační, pohnutky/pobídky k činu atd)

731-734
AD: Escherova OBRAZÁRNA: mladík se dívá na obraz města, ve kterém je galerie, v níž je tento mladík, který se dívá na obraz tohoto města
- samozřejmě jde o nesmysl, který je umožněn opět existencí vnější perspektivy (my jsme vně)
podobně dvě ruce, z nichž jedna kreslí druhou a naopak


AD: LŽU: co to říká? dává to jasný smysl, není to totiž myšleno jako autoreference...jako autoreference je to nesmysl, nikoliv mystický/magický paradox



deterministický program, ale na vyšší úrovni popisů je "tvůrcem": která úroveň popisů je však adekvátní?

763
nesmyslné symboly - zrcadlí, otiskují vnější objekty, izomorfie, tak získávají smysl (Tractatus, zrcadlové neurony v neurovědě dnes)

"sémantická magie" - vědomí a sémantika, já a významy vycházejí z jednoho zdroje: AD: pak podstatnou měrou vycházejí z JAZYKA!



764
nevyhnutelné sebezrcadlení, byť nedokonalé, je vířením podivných smyček
765
kroucení se vzad, zasmyčkování, skládání do sebe - nevyhnutelný vedlejší produkt ohromné síly systému, který ho může následně zásadně změnit

smysl/význam výroku je důležitý i ve formálních/beze-smyslných systémech!! právě VÝZNAM/SMYSL formule G (v rámci systému jsem nedokazatelná) zaručuje, že v rámci systému dokazatelná není - což je současně přesně to, co formule tvrdí!!! AD: znamená to, že smysl garantuje sám sebe?! stojí sám na sobě? je to vůbec možné?!

to odhaluje kauzální sílu významu...OK, ale co je význam, jen typ salvy neuronů?

766

jáství má strukturu, kauzální sílu a vynořuje se, když struktury mozku ZRCADLÍ ZRCADLENÍ světa v mozku a nakonec zrcadlí i samy sebe

AD: nakolik jazyk/systém jáství/systém poznávání-zrcadlení světa skutečně zrcadlí sám sebe? jen neúplně...nakolik zrcadlím vlastní poznávací procesy, procesy, v nichž zrcadlím svět (vidění, slyšení,...) a procesy, kdy zrcadlím sebe? nakolik tedy zrcadlím proces, jímž se sebe-zrcadlím?

AD děje se to pomocí symbolů, které mají do jisté míry být izomorfní s objekty/procesy/akty, které nějak reprezentují/zrcadlí

AD: nakolik poznávám proces mého sebepoznávání? jen velmi málo a neurčitě...spíše se to děje...spíše se snažím zaměřit pozornost na výsledek, vlastní proces je mi skryt téměř zcela...jak docházím k analýze např. mého smutku? nevím, zaměřím pozornost a je to...vůbec nevím, jak to dělám, zřejmě to nedělám já, ale spíše se mi to děje...možná do toho částečně mohu zasahovat...jenomže já mám zřejmě jen několikavteřinový život, než budu vystřídán jinak naladěným já s úplně jinými parametry (úplně jinými nebo podobnými?)




kamera zaměřená na monitor přenášející její záběry, a bude tak zabírat svůj vlastní záběr monitoru..a tento záběr pak bude zabírat opět sám sebe atd.: sebepohlcující televize, "úrovně křížící zpětnovazební smyčka"
vědomí či jáství je touto smyčkou, čím bohatší na autoreference, tím větší stupeň vědomí

AD: podobnost na teorii mysli, mentalizaci: petr myslí, že helena si myslí, že já podvádím sebe, když si myslím, že klamu je...k tomu třeba zrcadlové neurony...podobnost na rekurzi, důležitou funkci jazyka (vtělování vět do vět, produkce potenciálně nekonečného počtu prvků z konečného počtu prvků)



zrcadlím v sobě své přátele a oni mě, a tak zrcadlí i moje zrcadlení jich - do nekonečna, plus v interakci, vzájemném překřižování: a tak vzniká společnost a její struktura!!!

když systém odkazuje sám na sebe, věda zkoumá vědu, státní správa vyšetřuje přestupky státní správy, umění porušuje svoje pravidla, lidé uvažují o vlastních mozcích a myšlení..zauzlení, propletení

Blackmoreová: What Can the Paranormal Teach Us About Consciousness?

viz
http://www.csicop.org/si/show/what_can_the_paranormal_teach_us_about_consciousness
velmi zajímavé, mnohdy u parapsychologů chyby, podvody, špatná metodologie, ale mnohdy taky ne
podle ní nelze rozhodnout, jestli tyto efekty existují - možná, že ano, ale ona o tom pochybuje, ale spíše na základě osobní zkušenosti, která je bohatá, ale taky omezená

taky si dobře všímá, že parapsychologové všechny efekty hážou do jednoho pytle, přitom spolu nemusí souviset


můj podnět: nemohou efekty ukazovat spíše na omezenost každého experimentu? když budu opakovaně řadu let provádět hádání nahodile generovaných čísel, a hledat odchylky, chyby, nevyjde mi nakonec vždycky něco? a čím delší dobu to budu dělat, tím víc si mohu být jistý, že nejde o pouhou náhodu...a jelikož žádný známý fyzikální jev zde prý není, musí jít o sílu mysli...první námitka: třeba jde o zatím neznámý fyzikální jev, a "duše" v tom roli nehraje

já vím, snaží se experiment maximálně izolovat, vést v ideálních podmínkách: ale ty neexistují...možná naštěstí pro ně

dále: efekty jsou nenahodilé, ale velmi malé...pokud i tedy máme "mysl" či "vědomí" a tyto mají svou sílu/vůli, jejich schopnost i u nadaných je velmi malá!!!





ale problematičtější, v čemž má pravdu: nakolik tyto efekty souvisí s tzv. "sílou vědomí"?

 i nejúspěšnější subjekty NEVÍ, kdy se trefí a kdy ne, kdy uhádnou a kdy ne...děje se tak ESP nevědomě?

co způsobuje úspěch? může toho být spoustu: vědomí, stav vědomí, nevědomí, čas strávený v sezení, osobnost experimentátora, barva světla svítící do očí subjektů, mnoho dalších nevyzkoušených proměnných...

fyziologické reakce naznačují, že lidé mohou rozlišit, když na ně někdo zírá, když je někdo sleduje - ale nikoliv vědomě, ale nevědomě!!!

nemusí za to odpovídat vědomí, ale napětí svalů, kortikální vzrušení, očekávání, pálení specifických neuronů, aktivita specifických neuronálních sítí

chtělo by to měnit testy, aby se zjistilo, zda za to může vědomí, nebo třeba jen interakce s epifýzou, přítomnost daného těla, zkusit je rozptýlit, uvést do spánku, jiného stavu, bezvědomí atd...

mozek je masivní paralelní součinnost, propustnost bez zjevného centra - ale co Koukolíkův implicitní systém? jistě, není to centrum, není oddělené, ale přeci jen jde o jistou důležitou křižovatku, které říkáme "jáství"!!!

parapsychologové vychází z dualismu, představy, že vědomí je oddělená substance nadaná silou a schopná zapříčiňovat změny

odkazují se na kvantovou provázanost/propletenost - dle mého soudu příliš zbrkle to převádějí na "vědomí", protože vědomí je opravdu vágní pojem, plus kvantové jevy se buď vůbec nebo jen málo projevují v činnosti neuronů...

negativní emoce

GAD, OCD, soc. fobie:
tendence vyhnout se negativním emocím
jakoby byly něčím nevydržitelným
negativní emoce se stále znovu vynořují, dotyčný je opakovaně potlačuje - bez efektu

lépe než potlačovat je z nich vystoupit
podívat se zvenku na jejich podstatu:
a) jsou skutečně tak závažné, tolik bolí?
b) trvají neustále nebo brzo zanikají?
c) ničí tě, ochromují úplně opravdu?
d) co jsou? jaké je jejich jádro, tvar, povaha?
jsou to bezduché mechanismy, propojené se stahy těla, lokalizované na konkrétní místa těla, přeskakující na různá místa, zesilující, zeslabující, nikdy ne do extrému

stěžuješ si, že je máš pořád? je to pravda, nebo mnohdy (ba většinou!) děláš, myslíš na něco úplně jiného, směješ se beztarostně atd.?

co je kořen?
nesebevědomí
z čeho plyne? z neúspěchů?
obvykle ne!
spíše z neustálého sebeznehodnocování - negativní automatické myšlenky: Určitě to nezvládnu! Nemám na to! Bude to hrozné!
člověk nevěří vlastním shcopnostem, ač minulost nenasvědčuje tomu, že by je neměl...a případné minulé zraňující zkušenosti a ostudy nebyly žádnou katastrofou...

proč tomu tak je? úzkostný si myslí, že se zhoršuje, že jeho schopnosti uvadají, že doposud to jakž-takž zvládal, ale s tím je teď konec: teď už se úplně zhroutí!

nasvědčuje tomu něco v jeho současných interakcích? nebo reaguje stejně nervózně a mnohdy stejně bezstarostně jako dřív?

nervozita, úzkostnost...zhoršuje to metakognice: To se nedá zvládnout! Už to nechci! vztek, zuřivost, zlost na to, že je dotyčný má, to vše zhoršuje

jsou to dětské, primitivní, nepravdivé, hloupé instrukce: jak může rozum tolik zhloupnout? pod vlivem emocí, plus aktivizací zastaralých, rigidních, často infantilních schémat myšlení, selektivního vnímání, rigidních emočních reakcí...

zůstává však část jáství, která ví, že to tak není - a že zas tak o moc nejde
je třeba posilovat tuto flegmatickou část, která má nadhled
je třeba také posilovat sebevědomou část, která ví, že schopná opravdu je

já totiž rozhodně není jednotné - víc znaků, víc stylů myšlení, víc stylů vědomí

navázat se, spojit se snad se svou pravou hemisférou, která tolik "neřeší", neanalyzuje, neposuzuje a nerozebírá se neustále (ale nejde o plytké new age rady, ty mají v tomto část pravdy, i když ji přehánějí, moc zobecňují atd.)

Praško: inspirace z meditace všímavosti, vhledu, pozornosti

nácvik uvědomování
MINDFULNESS
325
aby mě druzí přijali, musím jim ve všem vyhovět
depresivní věří, že uzavřením dosebe, ruminací, se lépe ve svých pocitech vyznají, dokáží lépe řešit vzniklé problémy, v tom se ale mýlí

- lze u nich daleko snadněji smutným textem nebo písničkou vyvolat depku

326
"modus konání": mysl stále dokola chce odstranit rozpor..toto uvažování přitom není považováno za pouhý mentální proces, ale za skutečnou činnost...přitom si člověk svou současnou situaci uvědomuje jen částečně, protože se neustále zabývá budoucností

327
chce to přijetí, smíření s momentální úzkosti - bez snahy to měnit...když nemusíme poměřovat současný stav se žádoucím, můžeme plně prožít ten stávající...

modus konání některé emoce nazývá negativními, jiné pozitivní, a negativní se snaží odstranit, v "modu bytí" jsou emoce vnímány podobně jako zvuky: pomíjivé událsoti, které se objeví, trvají, odezní...učí se SNÁŠET negativní emoce, jen je klidně pozoruj

i myšlenky "udělej to, udělej ono" jsou vnímány jen jako události, na které netřeba reagovat...stačí pasivně být, pozorovat

vnímá své emoce z odstupem - není jimi stržen! pohlcen, je venku



důležité, aby procvičování "modu bytí" neprobíhalo v "modu konání" - tj. úsilím a hodnocením "tak to musí být, už musím být v modu bytí teď hned a napořád!"

329
uvědomit si negativní myšlenky a emoce a ZŮSTAT S NIMI, neutíkat před nimi, ANI S NIMI NEDISKUTOVAT...postoj přijetí, smíření, bez hodnocení "to je dobře" nebo "to je špatně"

místo toho: "je to v pořádku. Ať je to cokoliv, je to v pohodě, je to v pořádku, beru to."

postoj otevřeného přijetí negativních emocí...jen pozorovat, mnohé emoce se vracejí, opakují: "Aha, už je tu zase moje stará známá myšlenka: Bude to strašná ostuda!"

Praško: GAD

439
starostmi se vyhýbají negativním afektům, na které přehnaně citlivý a přehnaně zaměření
magické myšlení: věří, že starosti je připraví na nebezpečné situace
věří, že svět je nebezpečným místem pro život, lidé jsou nebezpeční, mocní, silní, zlí, agresivní, sobečtí, krutí atd.

nárůst pocitu ohrožení, který je permanentní
440
zhoršují se o víkendech, prázdninách, o samotě, kdy jim pozornost od úzkostných myšlenek neodvádějí vnější podněty


něco špatného se může každou chvíli stát

chrnociká ustaranost, očekávání toho nejhoršího, přehlížení vlastních předností, dovedností, shcopností, přehnaný odhad rizik

441
závratě, točení hlavy, chvění, třes
444
GAD nevyvolá trauma ztráty, to vyvolá depresi, GAD vyvolá očekávání ztráty, pocity ohrožení a nebezpečí v budoucnosti

446
hrozba krize v blízké budoucnosti
447
interpretují si banality jako ohrožující věci
katastroficky zpracovávají a přehánějí vlastní stresové reakce

448
všichni mě musí mít rádi
všechno musím udělat dokonale
musím být stále klidný
musím stále působit uvolněně, nikdo na mě nesmí poznat strach
je nebezpečné dát najevo, že cítím úzkost, byla by to ostuda, strašlivé ponížení, úplně bych se znemožnil, do země propadl

jedinec se snaží své starosti potlačit!!!
snaží se jich zbavit, čímž se paradoxně upevňují!!!
zároveň si myslí, že si starosti musí dělat, jinak se nepřipraví na nebezpečí, přehlédne ho
tedy dvě odlišné meta-kognite (hodnocení starostí), které si vzájemně odporují

449
bojí se, že se moc, nebezpečně, nezdravě, přehnaně obává - snaží se to zastavit, zbavit se toho, bojí se o své zdraví, že ho starosti zničí (fyzicky)

těmi myšlenkami si škodím

450
co budu dělat, když...
ci když...
obavy ovládnou mě, je to nebezpečné!
bude to ještě horší, musím rychle ty myšlenky zastavit! ale nejde to, jaká hrůza!
KONTROLA MYŠLENEK: myšlenky musím kontrolovat, programové "pozitivní myšlení", zákaz myšlenek, odvádění pozornosti

nesmím na to myslet!
toto vyhýbavé chování brání jedinci, aby:
451
a) své starosti do důsledků promyslel, zhodnotil a vyvodil konkrétní závěry


- chce to své starosti postupně PŘIJMOUT, PŘESTAT JE POTLAČOVAT, NEZÁPASIT S NIMI, ZAUJMOUT VŮČI NIM "POSTOJ POZOROVATELE", čímž se zmírní jejich negativní dopad

nadměrné obavy souvisí se sebestředností, perfekcionismem: nesmím udělat chybu, bylo by to strašné!

maladaptivní kognitivní schémata: svět je nebezpečné místo, jsem člověk, který není schopen zvládnout zátěž

452
snaha zmírnit úzkost vede ke kognitivnímu vyhýbání: postižený se snaží nemyslet na obavy...snaha blokovat myšlenky, soustředit se na práci

466
nepodceňujete své možnosti, jak problémové situaci čelit?!
470
nevyhýbat se silným negativním emocím...nejsou zas nic tak hrozného!
474
plné prožívání i negativních emocí, být plně v prožitku

expozice vůči obavám: vyhradit si 20 minut trvající ČAS NA OBAVY každý den, místo aby se jim kognitivně vyhýbal, rozvede je do nejhorších alternativ a katastrof....

475
5-10 % obav nechat, je nereálné a zbytečné je odstraňovat...žít s nimi, smířit se klidně a spokojeně a trpělivě a pokorně
480
přestat odvádět pozornost od svých obav!

Praško: sociální fobie

nejdřív mé úvahy:

kdo chce důstojnost, ztratí ji...kdo ji nehledá, má ji
strašlivá touha zapůsobit, sebestřednost převedená do patologie
falešný obraz druhých: nejsou to démoni!
falešný obraz zážitku ostudy, trapasu, ponížení: není to katastrofa, následky jsou malé!
druzí jsou pro soc. fobika vším
hlavně neukázat slabost! druzí jsou bohem i démonem, nejmocnějším soudcem, magickou a mystickou rodinou autoritou, hrůzostrašným otcem: záchvat paniky, třes, pocení dlaní, svírání žaludku, bušení srdce, zrychlený pulz...předjímání ostudy, katastrofy

soc. fobik je s druhými strašně moc propojen - ale ne kvůli nim samým, jde mu spíš o jejich sociální roli, ne o individualitu: je to úředník, autorita, lékař, "neznámý člověk", "cizí člověk" jako nebezpečná kategorie téměř mimozemšťanů, kteří nás přeci mohou překvapit úplně vším (!)

sociální fobik často dobře nevnímá druhé, nedokáže se do nich vcítit: jinak by věděl, že jsou mu velice podobní, snáze by se s nimi propojil


526
stud!
stres z očekávání negativního hodnocení od druhých
přesvědčen, že druzí si všimnou jeho příznaků stresu a prudce zareagují nebo si budou alespoň něco strašlivého myslet
všichni to vidí, že se mi třesou ruce - jaká hrůza!

527
nízké sebehodnocení - jsem hrozný, odporný, s nechutným ksichtem, odpornou povahou atd.

530
stud je způsoben přáním být v centru pozornosti! tak moc chce v centru být...že se strašně děsí, že by v něm byl! tak moc prahne po uznání

otázka: k čemu vlastně uznání od prodavačky, úřednice? protože mají vliv...ano, ale malý...jde ti o život? nemáš co jíst? ne!...tak proč je tolik řešíš?

533
snaha zakrýt třes, úzkost
534
je třeba se OTUŽIT, aby se přestal bát
skryté vyhýbání se hodnocení od druhýchc - udržovací faktor sociální fobie: nikdy nezačnou rozhovor, vyhýbají se očnímu kontaktu, odpovídají na otázky velmi krátce, snaží se od sebe odvést pozornost, křečovitě se usmívají, dělají, že sjou úplně v klidu

535
přecitlivělost na vnímání ohrožení v soc. interakcích - zraní je každý náznak odmítnutí, který zveličují, zabolí to extrémně

anticipační úzkost - jako "autohypnóza": strach předem je horší než strach v samotné situaci...proto se jí radši vyhnou, nebo dobu před ní protrpí...představují si stále dokola to nehorší, co by se v dané situaci mohlo stát

negativní jádrové schéma: jsem neschopný, nepřijatelný...druzí znehodnocují, ponižují a ničí ty, kteří nejsou dokonalí

soc. fobik sebe neustále posuzuje, má více negativní samomluvy

536
spouštěčem je očekávání expozice
nadměrné očekávání od vlastního výkonu! očekávání selhání a znehodnocení druhými
- zvýšené napětí: pozornost se zaměřuje na vlastní výkon, kognitivní ,emoční a somatické projevy úzkosti...očekávání opovrhujícího hodnocení druhých

pozornost zaměřená na sebe: všímají si automaticky vlastních tělesných pocitů, emocí, myšlenek a představ a málo vnímají zevní informace

místo soustředění na druhého se soustředí na to, co se děje vevnitř

opakovaně se objevují épředstavy vlastního selhání, čehož se velmi děsí

automatické negativní myšlenky
537
úzkostné otázky: co když to na mně poznají? co když se mi budou posmívat?!
myšlenky předvídající úzkost: určitě si toho všimnou!
OBAVNÁ katastrofická tvrzení: úplně se znemožním!
všichni to vidí - jsem strašný!
všichni mě budou pomlouvat - bude to hrozné!
to nejde vydržet!
myšlenky na únik: vyhnu se tomu, abych se neztrapnil
sebeznehodnocení: chovám se jako debil!
jsem úplně trapný!
vztahovačné myšlenky: stále si mě všímají, aby mě mohli kritizovat!
obavné představy a vzpomínky: všichni se na mě dívají, jak se třesu
pohrdavě se usmívají a vyměňují si významné pohledy...

zaujímání role oběti, chybná logika - kognitivní omyly

kognitivní schémata: jsem chudák...druzí odmítají slabé...pokud budu všechno dělat perfektně, nikdo mě neodmítne!...všichni si mě všímají a posuzují mě!...pokud promluvím, ukážu svou neschopnost!...lidé si budou myslet, že jsem neschopný a nebudou si mě vážit

538
hlavní maladaptivní přesvědčení: přijatelnost pro druhé, odmítání, vysmívání, pohrdání

negativní sebeobraz
vůbec neodpovídá skutečnosti
když se pak viděli na videu, byli překvapeni, o kolik je jejich výkon lepší, než si mysleli

součástí negativního sebeobrazu vzpomínka na negativní událost z dětství (výsměch od otce, před třídou)

představuje si pořád dokola, jak strašně bude vypadat, jak to bude hrozné

ani odborníci nerozeznali soc. fobiky od ostatních - všichni měli trému...

člověk jakoby se viděl, jak selhává, je neschopen reagovat

představuje si sebe jako neschopného a trapného

539
kognitivní omyly
540
pořád se pozoruje a negativně hodnotí a přitom předpokládá, že je středem pozornosti a negativního hodnocení od druhých

550
expozice soc. situacím - zvyšování POCITU ÚSPĚŠNOSTI při zvládání těchto situací
553
zpochybnit negativní automatické myšlenky, nacházet na ně rozumné odpovědi
554
tato myšlenka mi v ničem nepomáhá, jen mi škodí, zvyšuje moji úzkost, vede k nepříjemným tělesným pocitům a snižuje moje sebevědomí...nechci to tak

moje pocity nejsou objektivním hodnocením!

protože jsem se příliš soustředil na sebe...

555
přestat se tolik kritizovat
560
když lidé poznají, jaký jsem, budou mnou pohrdat

cožpak je ponížení peklem?!

co je Já?

pořád nevíme, ale jistě je to spojeno s kvalitativním chvějícím se přeměňujícím se přetrvávajícím stavem/pocitem, momentálním vjemem

sebe-vjem

funkce značení/identifikace: toto je dům, toto je maminka...a toto jsem já...je zde kvalitativní skok? nebo naopak předpokládají všechna tato značení to poslední, (není percepce bez apercepce? vsadil bych si, že je)

jáství se přidává dodatečně, radikálně systém přebuduje a integruje

nezdá se, že by měl Dennett ve své radikalitě pravdu: multiple drafts mají sjednocující formální bod, byť sám je spíše agregátem mnoha draftů

jak to, že zakouším SEBE? a jako CO se zakouším? jako TENTO POCIT plus EVIDENTNÍ SEBEIDENTIFIKACI, která mi oznamuje, skrze kterou zakouším, že jsem to já...jsem i touto identifikací samotnou? nikoliv, nevím, zda zde slovo "identifikace" něco vůbec popisuje...je to příliš mlhavé...

jsem pocitem plus "neviditelným zřením/monitorováním" tohoto pocitu: jsem něčím PLUS viděním tohoto něčeho...zároveň? oko, které vidí sebe samo? vidění vidící sebe? spíše jsem DVĚ ODLIŠNÉ VĚCI, mezi kterými bezobsažná formální jednota-funkce jáství osciluje, rychle přeskakuje: pocit a vidění pocitu...tam a zpátky...úroveň a metaúroveň...přeskakováním se úrovně navzájem proměňují...zpětnovazebná smyčka


formální bezobsažná integrativní funkce jáství, ona perspektiva první osoby (ale co je perspektiva? prostorové hledisko, úhel pohledu, soukromost - má zde ona prostorová metafora větší smysl nebo nemá?) si navléká rychle za sebou různé obsahy, různé zabarvení, afektivní naladění

jak vím, že jsem to stále já? zde odpovídá skvěle Damasio: stabilita mentálních map těla, zejména tělesných vnitřních orgánů...plus krátkodobá přetrvávání, rozšířená přítomnost vjemu tohoto "nitra", doslova tělesných útrob/vnitřností

jáství je současně věcí i místem, pozorovatelem divadla mysli i tímto divadlem samotným...je základem pyramidy duševního života...základním vztažným bodem...

jáství má dojem kontinuálního přetrvávání: jakoby v něm probíhaly děje, ono však zůstávalo statickým rámcem....okno rychlíku, v něm se míhají výjevy, okno však zůstává stále stejné..ale jak dlouho? myslím, že jen pár vteřin nebo pár desítek vteřin, déle to mozek nevydrží nebo není třeba to déle udržet

získává alespoň na těch pár chvil, co existuje, jáství vůli a schopnost a sílu něco měnit? zdá se mu, že ano: teď mohu pohnout rukou, říká Hume...

nejděsivější je asi to, že jsme průběžně vytvářeni a měněni mozkem, pak najednou mozkem vypnuti a jindy v podobné podobě znovu spuštěni (nakolik je podobná? problém osobní identity)...probíháme tak, jak nám mozek diktuje...a přece se nám zdá, že jsme zcela nezávislí: můžu si dělat, cokoliv jen chci, cokoliv mě jen napadne...ale řídím to, co chci a řídím to, co mě napadne a co mě nenapadne? napadá mě všechno naráz samo od sebe, stejně se najednou objeví touha na čokoládu nebo sex, a já ani nevím, jak: je tu a já ji automaticky považuji za svou, za své dílo nebo alespoň za se sebou totožnou (jsem vlastní touhou, jsem svým vlastním chtěním)

proud vědomí si automaticky kontinuálně ubíhá a plyne...ale BEZE MNE...já se k němu jen občas na chvilku připojuji(možná doslova: síť jáství se aktivizuje a připojí na chvíli k síti vědomí)

přímá citace s občasným komentářem: Ondřej Havlíček: Svoboda vůle a přístup k informacím o vlastních intencích

s. 10
Pokud by ale byla realita na hypotetické elementární úrovni diskrétní spíše než spojitá, mohl by hypoteticky jeden současný stav být způsoben i více minulými stavy. Determinismus by tak byl jen „jednosměrný“ ve směru (termodynamické) šipky času.
s.16
Některé interpretace kvantové mechaniky, napří-klad Bohmova, zachovávají determinismus zavedením tzv. skrytých proměnných na pozadí indeterministických kvantových jevů.

- a to nebylo vyvráceno, ale působení na dálku je pak ještě radikálnější, viz Greene

Již to, že například zmíněný radio-aktivní rozpad má stále Poissonovo rozdělení a nikoli při některých pozorováních jiné, nazna-čuje existenci skrytých proměnných. Tzv. Bellovy nerovnosti však zdá se vylučují možnost interpretace kvantové mechaniky, která by zároveň obsahovala skryté proměnné a byla tzv. lokální. Existují i lokální teorie obcházející Bellovy nerovnosti pomocí právě teorie chaosu (Stewart 2009).

(Hameroff a Penrose 1996). Téma je velmi kontroverzní, debata stále probíhá, ale tyto teorie obecně nejsou příliš uznávány, např. právě kvůli příliš rychlému procesu tzv. kvantové dekoherence v „teplém a vlhkém“ mozku (Tegmark 2000).

s.17
Akce, která má příčiny v mé kauzálně determi-nované zkušenosti, mých přáních a podobně, je z mého pohledu mnohem svobodnější a především moje, než akce, která má příčinu v náhodném (kvantovém) ději.

 s. 20
Robert Kane považuje za nutnou podmínku svobodné vůle tzv. ultimátní odpovědnost (Kane 1998). Abych byl morálně zodpovědný, musím být dle Kanea ultimátním zdrojem svých roz-hodnutí. Regres příčin musí být ukončen u mě. To znamená, že souhrn předchozích na mě působících vlivů nepostačoval k zapříčinění mého rozhodnutí. Toho má být dosaženo vlože-ním (kvantové) náhodnosti dovnitř tzv. praktického rozumu (faculty of practical reasoning). Kvůli náhodnému vlivu pak nebudou předchozí vlivy dostačující podmínky mého rozhodnutí.

s. 21
Kane uznává, že v mnoha případech (ne-li většině) se rozhodujeme deterministicky, ale přesto
2 Základní pojmy 21
jsme odpovědní, protože akce vycházejí z naší osobnosti či povahy (character). Ultimátní odpovědnost je odpovědnost právě za vlastní osobnost. Toho je dosaženo při tzv. sebe-utvářejících akcích (self-forming actions) a pouze u nich je důležitý indeterminismus. Jedná se o těžká dilemata, kdy máme dobré důvody pro více směrů konání. Náhoda způsobí, že zvolí-me právě jeden ze směrů, což ovlivní naši osobnost pro další rozhodování, ať už determinis-tická či nikoli. Na námitku, že za náhodné vlivy nejsme odpovědní, odpovídá Kaneova teorie tzv. pluralitní racionality. Jsme odpovědní za výsledný směr konání, protože jsme pro něj měli důvod, protože jsme ho chtěli. Kdyby náhoda rozhodla pro druhý směr, budeme za něj odpo-vědní též, protože i ten jsme chtěli.
-
nesmysl, je to obyčejný kompatibilismus

Zásadní přehodnocení teorie morální odpovědnosti přinesl P.F. Strawson (1975). Podle něj je chybou hledat založení morální odpovědnosti v nějakých racionálních či metafyzických krité-riích. Morální hodnocení vychází z tzv. reaktivních postojů a jejich role ve společnosti. Na-příklad někým poškozená osoba má obvykle osobní reaktivní postoj ukřivděnosti či zlosti. Okolí má reaktivní postoj rozhořčení a samotný škůdce může v reflexi získat postoj provinění (McKenna 2009). Bez ohledu na možné závěry filosofů či zjištění neurověd, těchto postojů se nemůžeme lehce zbavit (Pizarro 2011).

s. 22

jak si je Já vědomo věcí? Lze použít metaforu Já jako vnitřního agenta dívajícího se na plátno tzv. karteziánského divadla, kde se promítají děje okolního světa. Pak bychom ale potřebovali další
plátno a další Já uvnitř prvního Já atd. Pokud je Já substancí, co jsou jeho substanciální vlastnosti? David Hume argumentoval, že žádné takové nejsou. Já je podle něj soubor (bundle)
neustále se proměňujících složek bez žádného podkladového substanciálního jádra

s. 25
Kvůli zpoždění vědomého prožitku za objektivními ději ve světě se dá říci, že vlastně žijeme v minulosti. Dle současných výzkumů jde v případě jednoduchých vjemů (bliknutí světla) o cca 80 milisekund, při-
čemž vědomí je zpětně přetvářeno tak, že tuto latenci zatím ne příliš známými způsoby
kompenzuje (Eagleman a Sejnowski 2000).

s. 28
ad Libet a jeho svobodné vetování:
Mohlo by to znamenat, že naše tělo je neustále nevědomě nuceno
k různým akcím, které musíme neustále selektovat vetováním většiny z nich.
- ne vždy, jen když svobodně chce (ale co zde znamená svobodně chtít? a proč to chce? v našem kauzálním modu neumíme svobodu ani MYSLET)

Častým terčem kritik byl poměrně krátký časový rozdíl mezi přípravným motorickým potenciálem a časem W. Je proto možné odvolávat se na různé možné nepřesnosti v časových soudech účastníků a podobně. Úloha také nezahrnovala rozhodnutí mezi více možnostmi, ale
pouze ohledně času stisku: „when-decision“ namísto „what-decision“ (Brass a Haggard
2008).

Dalším omezením Libetova experimentu byla možnost zjišťování pouze přípravného

s. 29

motorického potenciálu, který je informací až o poměrně pozdní mozkové aktivitě předcházející pohyb.

s. 30
Predikci rozhodnutí 7 - 10 vteřin dopředu již není možné snadno zpochybnit odvoláváním se
na nepřesné časové odhady a jiné s tím spojené problémy, které byly relevantní v Libetově
experimentu. Dalším významným rozdílem je získání predikce konkrétního „what“ rozhodnutí, nikoli pouze nespecifické přípravné aktivity.

Prediktivní informace je poprvé získána z prefrontálních oblastí. Dle autorů se lze domnívat,
že právě zde dochází k začátku tvorby rozhodnutí, a nikoli až v suplementární motorické kůře
(SMA), jak bylo dříve předpokládáno (Eccles 1982). SMA kóduje spíše jen výsledný motorický plán.

s. 31

Zřejmou námitkou zastánců kauzální potence vědomí či ontologické svobody může být, že ani
zde nejde o skutečná svobodná rozhodnutí, zejména kvůli jejich jednoduchosti.

Už jen to, že mohu mluvit o svém vě-
domí, lze brát jako projev toho, že mé vědomí má příčinný vliv.

- ne nutně, vše to mohou dělat fyzikální stavy mechanicky

s. 33

Sense of Agency (SoA, prožitek či vědomí agence): „Vědomí (sense), že já jsem ten,
kdo způsobuje či produkuje danou akci. Například, vědomí, že jsem ten, kdo způsobuje
pohyb něčeho, nebo že jsem ten, kdo produkuje určitou myšlenku ve svém proudu
vědomí.“ (Gallagher 2000, s. 15)
● Sense of Ownership (SoO, prožitek či vědomí vlastnictví): „Vědomí (sense), že já jsem
ten, kdo prochází daným prožitkem. Například, vědomí, že mé tělo se hýbe, bez ohledu
na to, zda jde o volní pohyb.“ (Gallagher 2000, s. 15)
Sense of agency se dá dále diferenciovat na složku pocitu a soudu:
● Feeling of Agency (FoA, pocit agence): „nepojmový, nízko-úrovňový pocit bytí
agentem nějaké akce“ (Synofzik et al. 2008, s. 222)
● Judgment of Agency (JoA, soud agence): „pojmový, interpretativní úsudek o mém bytí
agentem“ (Synofzik et al. 2008 s. 222)

 Ve většině experimentů (ne-li ve všech) je zkoumán spíše soud
agence. Reflektivně interpretujeme své akce jako intencionálně a svobodně způsobené. Kdež-
to běžně ve svých životech cítíme spíše pocit agence.

s. 34
Wegner přichází s teorií zdánlivé mentální působnosti (apparent mental causation), dle které
jsou akce způsobené nevědomě a prožitek vědomé vůle vzniká na základě tzv. postdikce: je
zpětně vykonstruován na základě výsledku akce.

Wegner se také snaží podat evoluční vysvětlení toho, proč máme vědomý prožitek vůle. Vě-
domí není dle Wegnera (2008) zcela kauzálně impotentní; pouze nezpůsobuje akce přímo.
Místo toho nám vědomí prý poskytuje jakousi sociální emoci autorství, na které můžeme zakládat odpovědnost.

vědomí je jakýmsi
korelátem ideomotorického učení z důsledků akcí (Dennett 1984).
ideomotorické učení = učení se pohybu i v představách, viz wiki: kinestetické buňky v centrálním nervovém systému mohou být drážděny nejen periferně (aktivním pohybem), ale i centrálně (představou pohybu). 

s. 35
Sám Wegner toto zřejmě uznává. Je spoluautorem studie demonstrující, že 
„pocit agence“ nemusí vyžadovat předchozí intencionální, cílově orientované myšlenky, 
pouze očekávání konkrétních důsledků akce (Aarts et al. 2005). 

 Existují teorie, že 

v běžných cílově orientovaných situacích jsou prediktivní informace o důsledcích akcí generovány motorickým systémem a že podobný základ v motorických plánech mají i intence.

s. 36

V podstatné části případů, kdy účastníci indikovali, že se vědomě rozhodli pro stisk tlačítka,
to nemohli zjevně v tak krátkém čase stihnout. Introspekce účastníků v těchto případech zřejmě vedla k retrospektivnímu vytvoření soudu o záměrnosti akcí, a to nejspíše interpretativně
na základě výsledků akcí. V tomto soudu je zahrnut i soud o úspěšném vetování impulzivní
primární odpovědi, ale i tento soud o vetování je mylný.


Zajímavým otevřeným problémem je, proč dochází k tomuto introspektivnímu klamu pouze
v některých případech.

Klemm (2010) na základě zmíněného experimentu namítá i proti jiným typům experimentů,
že introspekce není důvěryhodným zdrojem pro hodnocení, zda byla nějaká akce svobodná.
Jakým jiným způsobem ale zjišťovat prožitek agence (SoA), než jako JoA pomocí interpretativní introspekce? Explicitní vyjádření pocitu o agenci (FoA) již vyžaduje reflexi a konceptualizaci, takže dochází také spíše k vytvoření soudu (JoA). Proto experimentálně zjišťovat
přímo pocit agence není snadné.

s. 37

Integrovaný model
Současný stav výzkumu fenoménu sense of agency naznačuje, že pro vytvoření SoA je důle-
žitá jak postdiktivní složka (vjem výsledku akce), tak prediktivní (Sato 2009). Predikce se
zakládá na intenci provést akci, která je pravděpodobně realizována jako motorický plán akce
obsahující očekávané důsledky akce (Haggard 2008). Britský neurovědec Patrick Haggard na
základě svých (např. Haggard et al. 2002) i jiných studií navrhuje model vysvětlující prožitek
intencí, agence a částečně i jáství: „Za prvé, intence predikují akce a cíle akcí, ke kterým odkazují. Za druhé, senzorický vjem akce a jejích důsledků spouští rekonstrukci intence konat.
Tyto procesy váží dohromady různé komponenty tohoto prožitku a vytvářejí uvědomění si
akce jako celku, smrštěné v čase relativně k podkladovým nervovým procesům. Toto nakonec
vytváří reprezentaci sebe jakožto agenta, který je schopen plynulého volního chování.“
(Haggard 2008, s. 941)

jak vědomý prožitek
svobodné vůle vzniká. Může být skutečně generován vazbou mezi (nevědomě vytvořenými)
„záměry“ a percepční zpětnou vazbou. Podrobněji tomu rozumíme u motorických akcí, ale
svobodné autorství cítíme i u vlastích myšlenek, aniž bychom se pozastavovali nad tím, odkud k nám vlastně přicházejí. Existují však i modely podobné modelům pro motorickou SoA,
které vysvětlují pociťované autorství myšlenek, i proč někteří schizofrenici naopak pociťují
některé myšlenky jakožto cizí (Gallagher 2000).

- zpětně si přisuzuji autorství "svých" myšlenek

s. 39
Byla navržena i poměrně radikální teorie, dle které je hlavním zdrojem našich teorií o vlastních interních mentálních
stavech pozorování vlastního chování (Bem 1967). Tyto teorie o nás samých mohou být stejně přesné, jako ke kterým dospěje cizí pozorovatel (Wilson a Stone 1985).

Nedávná studie (Kühn a Brass 2009) publikovaná v žurnálu Consciousness and Cognition zjistila, že si lidé dokáží retrospektivně přisuzovat intenci vlastní akce, ačkoli žádnou
intenci k akci neměli. Toto zjištění podporuje teorie, dle kterých je introspektivní soud o
agenci závislý na výsledku akce.

s. 63
Stisky tlačítka označené účastníky za volně rozhodnuté tak ve skutečnosti pravděpodobně odpovídají směsi dvou různých
typů odpovědi. Střední hodnota early decide-go událostí je příliš nízká, než aby za tu dobu
bylo možné vykonat vědomou inhibici reflexivní odpovědi a rozhodnutí o reiniciaci stisku
tlačítka, jak ukazují podobně krátké reakční časy v ostatních reflexivních typech událostí (PR,
failed-to-stop, failed-to-decide).

První typ odpovědi (early decide-go) tak ve skutečnosti bude
nejspíše reflexivní odpovědí na primární stimul, přičemž soud o jeho záměrnosti byl v těchto
případech mylně zpětně vytvořen. Druhý typ odpovědi (late decide-go) byl nejspíše skutečně
proveden po úspěšné inhibici primární odpovědi a deliberaci ohledně odpovědi na změněný
stimul.

Neurální procesy, které jsou podkladem odpovědí v early a late decide-go událostech jsou
pravděpodobně skutečně odlišné povahy. Analýzy ukazují, že uvnitř volní skupiny i uvnitř
reflexivní skupiny je větší míra podobnosti neurálních procesů než mezi těmito skupinami.
Early decide-go vykazuje podobnost spíše s failed-to-decide a failed-to-stop, kdežto late decide-go spíše se stop a decide-nogo.

s. 64
nejistota účastníků při introspekci ohledně záměrnosti jejich odpovědi.

Někteří účastníci po experimentu skutečně odpovídali, že odpověď na otázku „Rozhodnutí? Ano-Ne“ pro ně byla obtížná. Za míru jistoty odpovědí lze považovat čas potřebný
pro tuto následnou odpověď. V původní studii byla hypotéza o nejistotě účastníků odmítnuta,
protože v early decide-go událostech byla průměrná doba následné odpovědi významně kratší
(579 ms), než v late decide-go (660 ms). Naproti tomu v mé současné studii byly nalezeny
opačné výsledky. V early decide-go případech trvalo „rozhodnutí o rozhodnutí“ průměrně 912
ms, kdežto v late decide-go případech 690 ms. Zjištěný rozdíl je významný (t(764) = 5,518, p
< 0,001). Odlišnost oproti původní studii může být dána odstraněním časového limitu na provedení introspekce.

Co ale nejistotu a omyly způsobuje?

Mou hypotézou je, že introspekce účastníků zahrnuje vyvolání
vzpomínek na mentální obsahy přítomné v mysli před a při stisku klávesy. Jedním faktorem
tak může být míra uvědomění či pozornosti věnovaná vlastním mentálním obsahům, která
může ovlivnit proces jejich zapamatování.

- uvědom si! = soustřeď se! = buď pozorný!

Následně musí při introspekci dojít k vybavení předchozích mentálních obsahů z paměti, což je rekonstruktivní
proces, který může být ovlivněn externími faktory. Pomocí nich jsou někdy vytvořeny falešné
vzpomínky

Každé rozhodnutí může být zvažováno různě dlouho a komplexně, s různou mírou explicitního
uvažování i implicitních vlivů. Dennett uvádí příklad náhlého rozhodnutí (snap decision): Jeho žena se
ho zeptá, zda by jí po cestě do práce odvezl balíček na poštu. Odpoví takřka okamžitě, že ne, protože
by přišel pozdě na konzultaci se svým studentem. Provedl deliberativní rozhodnutí? Dennett (2004, s.
115) dále popisuje velmi dlouhý seznam důvodů vedoucích k jeho rozhodnutí, které přímo při
rozhodnutí vědomě nezvažoval, ale mohl je uvést a jeho rozhodnutí jistě nějak ovlivnily

Konfabulace41 může nastat z různých důvodů

s. 65
(Metcalf et al. 2007). Jednou z teorií je udržení obrazu své identity, konceptu svého Já jakožto
svobodně konajícího. V nejasných případech může dojít k inferenci typu „protože jsem akci
provedl, tak jsem to tak jistě chtěl“.

Jinou možnou teorií je zkreslení časové posloupnosti udá-
lostí. Účastníci mohli mít zpětně dojem, že si nejdříve uvědomili změnu stimulu a až následně
zahájili akci, přičemž to mohlo být naopak.

Podmínky vybavení z paměti jsou zřejmě ve
všech případech stejné. Proto se domnívám, že hlavním faktorem je povaha mentálních obsahů před a při akci, která ovlivňuje jejich zapamatování. Může jít o míru pozornosti a uvědomění změny stimulu, čas uvědomění změny relativně k zahájení akce.

Dle mé interpretace pokleslo množství early decide-go
událostí proto, že se účastníci více „soustředili“
42 na svoje mentální obsahy (vjem stimulu,
akční plán, pořadí,…), a proto si je dokázali při introspekci věrohodněji vybavit

Dennettovsky řečeno, tyto mentální obsahy kvůli své větší bohatosti výrazněji vítězily v kompetici o
ovlivnění chování a tedy i o vstup do paměti.

s. 66
Dle autorů to „jasně ukazuje proti Libetově (1999) předpokladu, že proces vetování
může být vědomě zahájen“ (Kühn a Brass 2009, s. 20). Domnívám se, že to je příliš silné zobecňující tvrzení. V mnoha případech (stop, decide-nogo, late decide-go) účastníci úspěšně
vetovali impulzivní odpověď. S určitostí lze tvrdit jedině to, že v některých případech nás
introspekce ohledně provedení veta klame.

- v těch, které jsou moc rychlé, takže jsme nejistí

s. 67
studie zkoumá retrospektivní přisouzení specifické intence k akci. Studie ukazuje, že si můžeme v některých případech zpětně vykonstruovat nepravdivé záměry
konání.

- empirická část vlastně není moc zajímavá, protože šlo o moc rychlé reakce, kde asi účastníci sami nevěděli, co přesně činí....zajímavější by to bylo u situací, kdy jsme si skutečně jisti, že se rozhodujeme dle našich intencí!

Koukolík: Já. 2013

výborné, jako vše od Koukolíka
22 očišťující selekce - nechává neutrální, vyřazuje škodlivé mutace
23
skákající geny neboli mobilní elementy: často mění v genomu polohu
Susumo Ohno: jádrem evoluce genů a organismů jen zdvojování částí chromozomů...základ evoluce nových funkcí, a jednu z kopií totiž nemá vliv očišťující selekce - jeden z hlavních mechanismů evoluce!!!
26
40% savčích genomů právě ze skákajících genů, rychlé horizontální výměny informace
27
vývoj zdvojených genů si podrží část původní funkce, zbytek zaniká....skoková událost, evoluce je "fušér": nové nástroje tvoří z kopií starých, které následně upraví
24
Gould: spandrely - by-produkt: exaptace: např. čtení a psaní, užívají systémy nejdřív určené k rozlišování drobných předmětů v prostoru (sběr, lov)

29
přírodní výběr není hlavní síla evoluce, ani kvantitativně dominantní, ale je důležitý (novinka!)
evoluce výsledkem neutrálních stochastických procesů kombinovaných s očišťující selekcí

genomická komplexita výsledkem slabé očišťující selekce v malých populacích, výsledkem adaptace není!
konzistentní růst komplexity neexistuje, takže neexistuje ani evoluční pokrok (!!!)

evoluce není gradualistická, po malých krůčcích, protože zdvojení genů, přeskupení, zdvojení celého genomu velké skokové variace!

55
hierarchie v mozku - vyšší části zpětnovazebně řídí nižší
56
paralelní způsob rychlejší, pak sen integruje
i jáství je funkční systém mozku interagující s dalšími funkčními systémy

62
lidský mozek není kvalitativně odlišný, ani kognitivní schopnosti nejsou unikátní
unikátnost v kombinaci a rozsahu mentalizace, imitace, soc. poznávání, tedy díky kultuře (memy!)
66
hypotéza machiaveliánské inteligence: velké mozky kvůli sociální soutěži

68
ale mít velké mozky je nákladné, reprodukční výhoda klesá úměrně nákladům, ale zatížení memy v kultuře stále roste...kde to skončí?
užívání memů zvyšuje mozky, muži vyhrávají v sexuální soutěži o ženy, která je dravější než mezi ženami - ale jak se to stupňuje, brzdí další rozvoj přírodní výběr: mít tak velké mozky už je nákladné, reprodukční výhoda úměrně s náklady klesá !!!

AD: ale my jsme přenesli část memů na počítače, takže jejich paměŤ ušetří tu naši, jejich "mozky" ty naše, takže by se kognitivní evoluce nemusela zastavit....




69
evoluční psychologie
v našich lebkách vědomí z doby kamenné
lidské psych. mechanismy adaptací na stabilní prostředí, pleistocenní africkou savanu
adaptace je opožděná, geny nereagují tak rychle na změny moderní společnosti
70
masivní modularita schopností, např. jak muži volí ženy
71
ale i procesy zvládající obecné problémy
všichni zdraví se chovají v malých skupinách víceméně morálně
JENŽE chyby!
ev. psychologie z doby, kdy vládl gradualismus, znalost genomu v plenkách !

evoluční změny jsou daleko rychlejší

72
dále, pleistocenní prostředí nebylo vůbec stabilní, pořád se měnilo - takže, adaptace na jaké prostředí? :-)

Fodorův nápad: funkční a anatomická modularita mozku
nezávislé moduly zpracovávají informace, které jsou následně integrovány v čelních lalocích
- evol. psych. chápe modulárně i centrální složku
např. oblast pro poznávání tváří rozlišuje i podobné předměty (mince, pečeti)

- je dokázána existence doménově obecných mechanismů učení, rozhodování, paměti, byť mohou vycházet ze specifičtějších

prefrontální kůra není souborem samostatných modulů, ale masivně se propojuje se všemi ostatními částmi mozku až na primární smyslové korové oblasti, tedy místa, kam údaje ze smyslů přijdou nejdříve

73 lidé méně geneticky rozmanitý než mnoho jiných druhů včetně opic, zřejmě jsme před 70-50 000 prošli zúženým hrdlem genetické láhve, kdy populace v důsledku tlaků nečetná, možná 10 000 lidí celkem

76
individuální jáství nesmysl, vždy v síti soci. vztahů

77
memy - kulturní evoluce - i drift, tedy nahodilý posun
79
kulturní tlak zřejmě rychle selektoval některé geny

KULTURNĚ PŘENÁŠENÁ INFORMACE VYJÁDŘENÁ A) V CHOVÁNÍ B) V ARTEFAKTECH (SEM PATŘÍ NÁSTROJ, STROJE, TECHNIKA) ZPĚTNĚ MODIFIKUJE A SELEKTUJE REPRODUKCI NĚKTERÝCH GENŮ, URYCHLUJE SELEKCI NĚKTERÝCH, ZESLABUJE JINÉ PLUS VLIV NAHODILÉHO POSUNU, DRIFTU
81
koevoluce genů a kultury: evoluCe učení, evoluce jazyka, inteligence, evoluce kooperace, etnických markerů, konformity - geny predisponující ke kooperaci uvnitř skupiny, hostilitu k lidem mimo skupinu, geny kódující prosociální emoce, internalizaci norem a konformitu, geny predisponující k učení od druhých lidí, zákaz incestu, sexuální chování: geny ovlivňující barvu kůže, vlasů, očí, tvar obličeje a těla, symetrii, neotenii, míru agresivity, osobnostních rysů, promiskuity, žárlivosti a věrnosti
83
parochialismus - nepřátelství k těm, co nejsou v mé skupině
altruismus i parochialismus pro jedince nevýhodné
parochailsitický altruismus se vyvíjí, když parochialismus spouští nepřátelství mezi skupinami, jeho kombinace s altruismem může přispět v těchto konfliktech k úspěchu...kořenem války
snad výhodné kvůli omezeným zdrojům?!

religiozita, autoritářství, konzervativismus hodně geneticky dány u konkrétního člověka - Z 40-60%

FERTILITA (PLODNOST) DANÁ KULTURNĚ

84
koevoluce genů a kultury: geneticky daná religiozita a kulturně daná fertilita po čase způsobí vyšší výskyt nábožensky založených lidí!!! (geny religiozity se rozšíří)

koevoluce genů a kultury: evoluce řeči, jazyka, mimické komunikace doprovázené anatomickými a fyziolgickými změnami, řečových korových oblastí mozku (AD: to jsem si myslel, evoluce memů může za dominanci pravé hemisféry, resp. ji zesílila!!!)...socializace, internalizace soc. norem, kooperace (Wright: Více než nic!)

Dawkins: Rozšířený fenotyp: memy ve formě ARTEFAKTŮ (včelí úly, bobří hráze), SOCIÁLNÍ STRUKTURY (způsoby lovu)..to je Dawkinsova varianta Popperova světa 3..taky předávána do další generace..jde o další základní epigenetický mechanismus


89
jádrem přírodního výběru soutěž, ale přírodní výběr není hlavním motorem evoluce

90
proč nejsme podrazáci? protože pocházíme z malých skupin, kde se každý znal s každým, takže to nemáme díky tomu v genech

skupinová selekce - přírodní výběr působí i na skupiny...skupina kooperujících je úspěšnější než skupina podrazáků
...předmětem sporů - nový název: multilevel selection - mnohoúrovňová
v rámci skupiny se víc množí podrazáci, mezi skupinami víc kooperující skupiny

95
jakmile je trestání nemožné, kooperace se hroutí

97
míra trestu různá v různých společnostech
čím větší míra trestu, tím větší míra altruismu
103
domény jáství
prostorová perspektiva: umístění sebe do prostoru
105
autoreferenční systém podporuje:
koordinaci přijatých smyslových podnětů s pohybovou odpovědí, ve vztahu orientace na cíl, s afektivním zabarvením,

štěně: Mě to bolí...nebo jen: Bolí to.  ???

jednou sebe-repreprezentaci mnoho savců...slučuje emoce, motivaci, pozornost


asi ano, toto by mohlo být jáství: momentální svazek komponent na stálém základě formální jednoty jednoho jáství (!!!)

111
obsahy vědomí stabilní po dobu několika set milisekund, pak se mění

112
procesy sebeuvědomnění reprezentují neuráloně já i ne-já, odlišují, propojují různé sítě

113
autonoetické vědomí: sebepoznávání sebeuvědomováním...velmi podobná s autobiografickou pamětí


114-115
neurální korelát vědomí:
neurální aktivita, která se přehoupne přes určitý práh
vědomí dáno zpětnou vazbou nebo zpětným návratem neurál. aktivity
vědomí vázáno na mluvící levou hemisféru
vědomí sítí propojující čelní a temenní kůru
proud zpracovávající barvy, vedle proud zpracovávající pohyby - oba trvale spolupracují

122
levá hemisféra vkládá smysl, stvoří logický celek


123
jaký je vztah orientované pozornosti a vědomí ???


124
hypotéza dynamického jádra, neur. darwinismus - Edelman, Tononi


Baars: teorie globálního pracovního prostoru

reentry = zpětný návrat informací - rybky se od dynamického hejna oddělují a zase se do něj vracejí
dynamickým jádrem je reentry mezi zadními a předními korovými oblastmi zprostředkované talamem
- experiment doložil propojování vzdálených korových oblastí úměrně tomu, nakolik si osoby uvědomovali vjem

126
globální pracovní prostor: slučují se zde informace jednotlivých funkčních systémů mozku (smyslové, paměťové, řídící), výstupem je motorický systém

řídící funkce čelních laloků: plánování, rozhodování

127
gramtotné ženy při řešení stejného problému daleko víc užívají levou hemisféru! --- memy ovládly mozek, dokončily dominanci levé hemisféry? čím víc myslím a mluvím, tím víc je levá hemisféra aktivní...

130 během tichého monologu aktivní default systém
aktivita mozku stále stejná, i v klidu, jen se aktivizují jiné sítě
131 v klidu aktivní zejména čelní laloky
podobné oblasti jako autobiografická paměť
132 oblasti default systému se aktivují taky v průběhu rozhodování
133 default systém má podsystémy a vyzrává věkem
134 systém jáství dost samostatný, stejně jako třeba zrakový systém
135 ale součástí širších sítí a používají ho i jiné funkce
ale docela samostatné
139 součástí systému nejsou primární senzorické oblasti mozku, takže do něj nevstupují primární smyslové informace
- součástí nejsou ani motorické oblasti, takže systém nerozhoduje o hybných akcích přímo (!!!)
- naopak součástí jsou systémy zodpovědné za paměť!

dvě možné funkce systému:
a) strážník/dohled v době, kdy nejsme soustředěni na řešení úkolu
b) niterná duševní činnost - převažuje tato hypotéza, a nevylučuje ani první
- propojení s dlouhodobou pamětí a tvorba scénářů budoucích akcí a rozhodnutí
- aktivizuje ho autobiografická paměť, mentalizace, osobní morální rozhodnutí, představy o osobní budoucnosti,

- implicitní systém kolísavě aktivní i při kómatu, takže neslouží jenom jáství

132 přidává se k ní i část mozku sbírající informace o tělesném nitru, vegetativní informace - spolutvůrcem základního pocitu mně je/není dobře...hodně ji aktivuje prožitek fyzického i morálního hnusu, zhnusení, odporu

144
jakmile se rozhodujeme o vlastnostech druhého člověka, porovnáváme ho vždy se sebou

při zpracovávání informací považovaných za součást já se oslabovalo spojení mezi uzly default sátě, ale zesilovano se propojení s dalšími oblastmi mozku

protože default systém není izolovaný modulus, ale křížovatkou, uzlem sítě, sítí propojenou  s dalšími sítěmi

- ano, tomu odpovídá i introspekce: důležitá je paměť, rozhodování, orientovaná momentální pozornost, autobiografická paměť, emoce, vegetativní informace, potenciální možnost napojit se na mnoho dalších dat


nejsem jako celek datový, složený z informací, významů? nejsem jednoduše sítí významů?

- je to pochopitelné: jak jinak by se jáství dostávalo k informacím z dlouhodobé a emoční a osobní paměti?...

implicitní systém z mnoha subsystémů, které aktivní úměrně zátěži a vzájemně si "povídají"

147
lidé jsou uzly v sítích mezilidských vztahů
151
implicitní síť se hodně překrývá s mentalizací
modeluje si stav bližních ve svém nitru...a pak jej zhruba "čteme"

155
psychopat: nepřítomnost empatie, přesně chápe, co se v druhých děje, ale není schopen to pochopit citově...nevcítí se...a co narcis? a racionalista? psychopat je sám pro sebe střed světa, frustruje ho, že nechápe, co se v druhých děje...přitom je to tak snadné: to, co v něm...a chápe to vůbec u sebe?! autismus?! absence sebeuvědomnění?

pokud nechápu city v druhých, mám je vůbec já sám? nebo: mám je v rozvinuté míře?!
mají poškozenou afektivní, nikoliv kognitivní složku mentalizace (teorie mysli)
- chovají se pak k druhým jako k předmětům, neživým nevědomým necítícím věcem, protože nerozumí tomu, že by druzí cítili
psychopati doslova experimentují s oběťmi, které mučili, a ptali se jich: CO SE V TOBĚ DĚJE? JAK TI JE?
- nedokážu to pochopit...vím, co cítí...ale necítím to...jak lze obojí rozpojit?! narcis? autista? sebestředný člověk? bezcitný racionalista?...

každopádně: empatie léčí tvou vlastní duši

160
podle A. D. Craiga vědomí sérií emočních okamžiků...při významných událostech krátce za sebou jdoucích subjektivní čas zpomaluje (autohavárie)...celkový globální emoční okamžik dán vlnou ner. aktivity jdoucí ze zadní do přední insuly, během toho se připojují další a další sítě, složitost a bohatost okamžiku narůstá, proměňuje se
163 pocit odměny je s jástvím souběžný/paralelní
oba systémy spolupracují: toto je mé blaho

implicitní síť uvádějí do chodu slastné pocity i bolest, i bolest druhého člověka
psychopati bolest druhého člověka chápou, ale neprožívají ji...mají odlišnou funkci této sítě

při nárůstu empatie se tzv. "uzdravuje duše"...může se restrukturalizovat default síť...zapojovat do širších oblastí, více interagovat a integrovat se sítí mentalizační...může narůstat: když narůstá tvá empatie, narůstá tvá mentalizační síť, pak možná lépe rozumíš nejen druhým, ale i sobě samému (!!!)

166
k čemu spánek?
a) možná k budování nových synapsí při upevňování/konsolidaci paměti

168
b) možná spánek k odstraňování nepotřebných synapsí
c) možná k odstranění škod z oxidativního stresu, zániku neuronů, únavou receptorů/chemických antén na povrchu nervových buněk
d) možná k homeostáze: ochlazení mozku a těla
e) k regeneraci
170 během REM fáze mozek aktivní tolik, jako za bděla při velmi aktivní činnosti

171 hodně aktivní ve spánku v REM fázi zrakové oblasti - zrakové představy

173 možná sny typu "shora dolů" pramení z abstraktních znalostí a myšlenek, které zpětně zpracovány jako vjemy..někdy naopak

174
podobá se snění bdělému stavu? ne, podobá se deliriu alkoholiků nebo schizofrenii..jiná teorie: ano, jde o kopie světa, o souvislé vyprávění

sny jen v REM fázi? ne

funkce snů?
a) příprava na integraci zkušeností získaných učením
b) mají vnitřní souvislost a význam ,ale funkci nemají žádnou, by-produkt spánku a vědomí

175
smysl snů?
a) pokus o nejlepší možný výklad aktivačních signálů...obsah téměř náhodný, interpretace však může psych. smysl přinést, vynalézt
b) vycházejí z pamě´tových záznamů, forma snů tak odráží individuální způsob abstrakce

mají sny vztah k předchozí zkušenosti?
a) ne, nemají vztah k událostem předešlého dne,
b) ne

implicitní síť antikoreluje s jiným systémem: čím víc jeden aktivní, tím víc druhý méně - druhý přispěchá, když  má člověk odpovídat na vnější podněty


ve spánku jáství oslabuje, i se ztrácí

177
celková anestezie zabraňuje integraci informací z jednotlivých sítí, rozpojí je

178
hypnózou lze bolest zvýšit i snížit, vidět i na mozku
179
hypnózou lze ovlivnit volní pohyby, vnímání barev, paměť
způsobí "ochrnutí" dolní končetiny

"vaše levá ruka je ochrnutá"
konfliktní příkaz: "pohněte rukou!"
kůra se připravovala na provedení pohybu
180
současně se ale víc aktivovalo jáství - implicitní síť
hypnóza zvyšuje míru sebe-sledování, chování pak vede hypnotická sugesce, nikoliv vlastní volní mechanismus..hypnotické ochrnutí tak není výsledkem přímého utlumení motorické kůry

181 kdo hodně medituje, má podstatně vyšší propojení předního těžiště implicitního systému...lepší sebekontrola, lepší zvládání orientované pozornosti

192 autista: chová se, jakoby mu druzí byli lhostejní nebo dokonce neexistovali

193 základní taktika sebe-ochrany, sebekontroly a sebe-definování je konstrukce a vyprávění příběhu druhým a sobě o tom, kdo jsme...jáství je těžiště, ze kterého plyne příběh

Thomas Metzinger: jáství se objevuje, jakmile systém vědomí pracuje pod transparentním modelem sebe sama (!!!) ..důležité

194
u zdravých se aktivuje systém při prohlížení vlastní tváře i tváří druhých, u autistů jen u vlastní tváře
195
autisté pocit "agency" mají, mají ale poškozenou mentalizaci

autisté porušeny autobiografickou paměť

mají změněné psychologické sebepoznávání (vlastní tvář poznají)
199
čím větší schizofrenik, tím větší propojení imlicit. systému, až abnormálně vysoké...a i u zdravých příbuzných výrazné změny implicit. systému proti zdravým (genetika!)
při vnějším podnětu se činnost implicit. systému málo tlumí u schizofreniků

201
velmi aktivní implict. systém i depresivní - nedokáží se odpojit od sebe samých...antikorelace na vnější podnět opět nefunguje
203
obvod nenávisti velmi aktivní při depresi, má navíc společné křižovatky s obvodem akutní romantické lásky
204
psychopatie antisociální chování, oploštěný afekt, impulzivita, problematické vztahy..spíše než nemoc nebo porucha jde o druh životní strategie, krajnost kontinua lidských vlastností (!!!)
- nápadná výmluvnost, povrchní půvab, velikášské sebehodnocení, potřeba stimulace, sklon k nudě, patologická lhavost, podvádění, manipulace, chybí pocit viny, výčitky svědomí, nedostatek empatie, parazitický styl života, impulzivita, nezodpovědnost

206
v populaci 1 % psychopatů

207
psychopati vystupňovanou sebestřednost

209 funkční propojení jáství u stárnoucích horší

211
hysterie
narušení tělesných funkcí probíhající ve vědomí - hysterická slepota
213
hysterická obrna: oblasti tlumící normální činnost hybných oblastí + propojení hybné kůry se třemi oblastmi implicitního systému...tedy odchylná činnost impl. systému odpovídající za sebeuvědomování a kontrolu emocí
217
západní lidé si víc pamatovali svoje vlastnosti, i než vlastnosti vlastní matky či blízkého přítele...číňané si pamatovaly STEJNĚ vlastnosti sebe, příbuzných, přátel

američané mluví spíš o osobně významných událostech, číňané spíš o obecných, interakcích druhých lidí, sociálních a historických událostech

219
zápaďáci systém k reprezentaci sebe, číňané sebe + matky (!)...jiné širší, kolektivističtější já

220
kolektivistické (my) nebo individualistické primingy (nevědomé stimuly) mění implicitní systém: zaměřenost na já, na my, národ, komunitu, rodinu, mění důležitou část mozku, jáství a co za ně chápeme, zda jen sebe, nebo třeba já + otec

221
implicit systém u individualistů hodně aktivní při sebehodnoceních (jsem asertivní), u kolektivistů mnohem víc u kontextových hodnocení (když mluvím s maminkou, jsem úplně přirozený)


222 u STEJNÝCH jedinců fotky z čínsk. kultury zeslabily odlišování sebe od matky, fotky ze západu zvýšily odlišování sebe od matky

OCD a potlačování...démoni a hastrmani

jak potlačuješ obsesi, jak se jí vyhýbáš, jak se proti ní zabezpečuješ?

už předem ji vytlačuješ, říkáš věty proti ní, zatínáš pěst/čelist proti ní, až jsi celý strnulý a s bolavou hlavou

vyhýbáš se tomu, co je neškodné...a jen samo toto vyhýbání ti škodí

vyhýbáním před nepřítelem neutíkáš, teprve ho tím vytváříš

a co ta nevinná myšlenka (obsese)? kdo jí říká a jakým hlasem? přece ty a tvým vlastním hlasem! proč ji říkáš a pak proti tomu bojuješ? nerozumíš si sám se sebou? proč?
a bojíš se jejího obsahu? někde v hloubce? proč? není to k smíchu? přece je to zjevná patologie...

máš slast z opakovaného přeříkávání myšlenky? jaký z toho máš zisk? je to obrana proti čemu? není to nakonec kontraproduktivní?

čeho se bojíš, že ti hrozivá myšlenka způsobí? už se to někdy stalo? vadilo to tolik? zničilo tě to?

v myšlence a jejím odříkávání je náboženský afekt, magické myšlení, mýtická posvátnost a hrůzostrašnost, iluze hloubky, která tam není: hrůza z posvátného produkuje tvé nutkání ho potlačit, takže se s ním nikdy nepotkáš, nestřetneš, abys zjistil, že posvátné nemá hloubku, není posvátným, je to jen holá věta bez významu,věta neutrální, neškodná a nevinná...divoši se bojí posvátného stromu, ten je přitahuje, děsí, fascinuje, je hrozivý, strašlivý: máš z myšlenky takový strach, jak kdysi z rodičovské autority, taky údajně nabité nepředstavitelnou silou, mocí a energií...kde je její energie teď? byla démonem nebo jen slabým člověkem? nakolik ti kdy skutečně ublížila? nebyla její démoničnost jenom v tvých očích? je v tom oheň náboženské fascinace, horkost náboženských frenetických repetitivních rituálů...posedlost dokola se točící myšlenky...kruh, který deptá, ale i uspokojuje...

myšlenku si říkáš ty sám a tvým hlasem...takže netřeba se jí bát

myšlenka je nevinná, utrpení nezpůsobuje ona sama, ale tvůj strach z ní, vedoucí k snaze jí potlačit, kontrolovat, regulovat, přebít, zapomenout...