O OSVÍCENSTVÍ A EXPERTECH: Důležitá diskuze s doktorem Janem Votavou o důležitosti expertů v určování morálky a politiky

:-)

·        

19:02

Jan Votava

Možná hlavní moje námitka, není to nic nového, možná jen jednovětná formulace: Jedním ze zásadních problémů teorie, podle které bychom měli všechny své názory radikálně podřizovat expertům, je podle mě to, že sami experti tuto teorii nezastávají.

·        

19:04

Antonín Dolák

Ano

Ale není to jednoznačné.

Možná jde říci, že většina z nich to nakonec zastává.

A většina stačí.

·        

19:05

Jan Votava

Kdyby to tak bylo, tak by tato námitka samozřejmě odpadala.

100% expertů samozřejmě nepotřebujeme.

·        

19:06

Antonín Dolák

Kdo z expertů to skutečně zastává? Hlavně liberálové...To je samozřejmě problém, protože mají v politické teorii většinu.

A vůči čemu to zastávají? Jen politika a morálka, ostatní by nechali expertům.

Ovšem jde z toho možná utéct: Na morálku jsou experti morální myslitelé, a jejich konsensus myslím arbitraritu hodnot nepodporuje.

Podobně političtí experti nepodporují arbitraritu, ale rámec politických hodnot, který považují za platný.

·        

19:10

Jan Votava

Pokud se vyškrtne politika a morálka a to, co je stejného charakteru, pak by myslím tvůj názor nebyl zas tak kontroverzní - a tím tedy i pro ostatní zajímavý atd.

·        

19:10

Antonín Dolák

Jj.

Až na medicínu, pro některé

·        

19:11

Jan Votava

myslím, že experti na morálku a politiku zároveň říkají, že to není arbitrární, zároveň prosazují svůj názor, ale zároveň nijak nezpochybňují tu dnes docela samozřejmou tezi, že si mají lidi dělat názory sami

Kdybych to položil tu otázku takto: kdo z expertů říká explicitně to stejné co ty?

ale každopádně je to směr uvažování, který stojí za to rozvíjet

kdyby to v budoucnu převládlo, námitka, kterou řeším, by odpadla

·        

19:15

Antonín Dolák

Skoro každý etik prosazuje nějaké hodnoty za obecně závazné.

A na mnoha z nich se shodne většina.

Jednou z těch hodnot je i právo na vlastní názor.

Ale ten vlastní názor má jasně dané limity.

Dané obecně uznávanými hodnotami.

Když se ale zamyslíme, kde si můžeme skutečně udělat vlastní názor, zjistíme, že to nejsou témata považována dnes za oblast etiky!

Potrat, gay styk, antikoncepce…Tam všude můžu mít vlastní názor právě proto, že jsou dnes konsensem expertů považovány za eticky irelevantní, podobně jako výběr dovolené.

Mmch. experti by měli určovat i estetiku, tedy to, co je krásné, ošklivé, vysoké a nízké umění, co je kýč apod.

Plus jde Tvoje námitku vyvrátit ještě jinak: nad experty stojí hodnota pravdy, hodnota samého rozumu, právě proto a jen proto experty chceme poslouchat…Ale ve chvíli, kdy jejich liberalismus jde proti pravdě, poslouchat je nemusíme, ba nesmíme.

Liberalismus vlastně umožňuje vlastní názor právě proto, že hodně témat vyňal z oblasti etiky, a umožňuje ho jen tam.

·        

19:30

Jan Votava

z toho to vypadá, jako bys říkal, že dnešní mainstream je rozdělit témata na ty, kterými se zabývají experti a na ty, kterými se experti nezabývají, a jenom v té druhé kategorii povolit vlastní názor lidí.

ale přece spíše je mainstream: udělejte si vlastní názor nejlépe po důkladném studiu toho, co k tomu říkají chytří lidé, kteří o tom přemýšlejí

takže to stejné tj. všechno řeší jak experti, tak laici, a v mnoho zásadních otázkách dává mainstream konečné slovo individuální analýze každého

ale možná se špatně chápeme

·        

19:32

Antonín Dolák

Ne, asi bohužel souhlasím.

Pak zůstává ten druhý argument: tam, kde experti jdou prokazatelně proti pravdě, tam s nimi jít nesmíme.

·        

19:34

Jan Votava

to zní ale jako klasický mainstream: souhlasím s experty tam, kde se mi zdá, že mají pravdu

tedy možná sázíš na to "prokazatelně"

·        

19:35

Antonín Dolák

·        

19:35

Antonín Dolák

Ne, je to něco jiného

Zde nepolemizuji s experty v obsahu, který mi nejde pod nos, jak to obvykle dělá mainstream.

·        

19:36

Jan Votava

jasně, tak nahrazuji výraz "zdá se mi" výrazem "myslím si"

·        

19:36

Antonín Dolák

Popírám experty tam, kde jasně už metodicky odvádí od pravdy.

Ne.

Mainstream s experty polemizuje v konkrétních věcech, o nichž ví méně než oni.

Ale mě jde o základní vazbu na pravdu.

Ale je to problém, to ano.

·        

19:41

Jan Votava

takže bychom měli dvě kategorie otázek: ty, v nichž se proti expertům mohu postavit, a ty, v nichž mám přejmout jejich názor

ale ty 2 kategorie jsme vlastně měli už dopoledne

to by nic nového nebylo

·        

19:41

Antonín Dolák

Ale tvá formulace, že s experty nesouhlasím, kde se mi zdá, že nemají pravdu, by měla být opravena na tu, že s nimi nesouhlasím tam, kde se vzdali nároku určovat pravdu.

Ano, pravda má zásadní hodnotu, ne experti, ti nám dobře slouží jen tehdy, dokud slouží pravdě.

·        

19:43

Jan Votava

to bezesporu

·        

19:43

Antonín Dolák

Plus nevím, jestli máš vůbec pravdu i s tou první námitkou: i liberál Rorty chce obecnou etiku, a individuální pochybnost nechává jen pro soukromí a umění.

Mainstream se dohaduje neprávem s experty o tom, v čem nemají pravdu, já se s nimi hádám o to, aby ji měli všude.

Musíme se ptát, z jakých přesně důvodů se experti pravdy někde vzdávají!

Jsou to důvody racionální, nebo plynou z ideologie demokracie?

Měj odvahu používat vlastní rozum, tak Kant definoval osvícenství...aby pak všem dal závaznou metafyziku, etiku i estetiku. :-)

·        

19:50

Jan Votava

dávat něco závazného ale vůbec neznamená nemyslet si, že lidé by si měli dělat názory sami

·        

19:50

Antonín Dolák

Asi je v pozadí víra osvícenství v univerzální rozum zakládající univerzální lidskou přirozenost.

·        

19:51

Jan Votava

to je možné

·        

19:51

Antonín Dolák

Mají-li všichni stejný rozum, dospějí všichni k témuž, věřili osvícenci…A pak nepotřebují experty, podle nich.

·        

19:52

Jan Votava

může být, nicméně už je to spekulování, proč jsou experti teď na omylu

·        

19:53

Antonín Dolák

Ano

·        

19:53

Jan Votava

proč si myslet, že zrovna v tomto jsou na omylu, když v jiných věcech (všech ostatních) bychom jejich názor měli přijmout?

·        

19:54

Antonín Dolák

napadá mě ještě jeden důvod: osvícenství je anti-expertní, protože je proti autoritě církve

je v jádru anti-křesťanské, samo je vzpourou proti expertům, expertům scholastiky

možná jen z tohoto historicky nahodilého důvodu nyní nechává svobodu lidem: muselo se zaštítit demokracií a vládou lidu, aby se vyvázalo z autority církve

ale to je nakonec, jak říkáš, jedno

je to liberalismus, upřednostňuje hodnotu svobody individua nad hodnotou pravdy

takže do mínění expertů vnikla politika, hodnota svobody, a potřísnila jejich vazbu na pravdu

·        

19:57

Jan Votava

ta historická poznámka zdá se sedí

což však ještě nutně neznamená, že nemohli mít v té kritické reakci zároveň pravdu

·        

19:58

Antonín Dolák

byl to jen standardní boj elit: nová elita se proti staré pojistila lidmi, teď to dělá - i když hnusně - Donald Trump

ale to asi není podstatné

zásadní je to, že experti nemají poslední slovo, poslední slovo má v poznání pravda sama

tam, kde jdou oni proti ní, musíme jít my proti nim

oni hrají s otevřenými kartami: říkají, PROČ to dělají, není důvod jim nevěřit: kvůli hodnotě svobody individua: obětovali svobodě pravdu, to je nepřípustné, poznání nemůže být přece definováno svobodou!

tedy přesně: jak mohou mít experti pravdu tam, kde říkají, že poznání má být určeno svobodou a nikoliv pravdou? Tam už z definice nemohou mít pravdu, ale jen "svobodu" J.

·        

20:10

Jan Votava

dejme tomu, že máš pravdu. pak ale považují v této věci svobodu za důležitější než pravdu

ale vlastně si nemyslím, že by oni to takto mysleli

spíš si myslí: komu jde o pravdu, měl by si sám co nejpečlivěji vytvářet vlastní názory

·        

20:13

Antonín Dolák

pak by šli sami proti sobě: za této situace by se neměli vůbec specializovat do jednotlivých disciplín a dělat každý jen svůj malý kousek, ale každý by si měl sám zjišťovat jako polyhistor pravdu celou

pokud by si toto skutečně mysleli, šli by proti ideji vědecké metody jako takové

tam, kde nepovažují pravdu za nejvyššího arbitra poznání, je nemáme následovat: jsou nám užiteční jen jako ukazatelé k pravdě, ne už jako „odvaděči“ od ní

·        

20:19

Jan Votava

no, experti by nám mohli říci i to, kdy máme o pravdu usilovat, a kdy nikoliv

·        

20:20

Antonín Dolák

zde už bych nesouhlasil

ale i kdyby, bylo by zde pádné podezření, že zde jsou zasaženi politikou, ba i přiznaně

a kde je politika, pravda na to doplácí - je to politická objednávka doby

naše diskuze je myslím plodný platonský dialog

jsou to vlastně intelektuální hádanky, jako šachy, jde o to, kdo předloží hlavolam, který už druhý nerozlouskne

ale smysl to má, snad by všichni racionální uvažovali podobným směrem jako my - jako stroje, to je ideál

i na Facebooku se dá dobře argumentovat, v něčem je diskuze i sevřenější a fixuje se do pevných vět, je transparentní i pro cizího čtenáře, je vidět její posloupnost

diskuze na Facebooku je možná dokonce produktivnější než osobní diskuze: je možná víc náročná, ale jde to bod za bodem, hezky strukturovaně se to odvíjí…

 

Měli by vládnout experti?

Ano, ale riziko jejich diktatury by mělo být umenšeno rozdělením jejich moci mezi konkurenční skupiny expertů, pokud možno navíc z více států, mělo by jít o heterogenní a navzájem si konkurující globální komunitu expertů. Plus by neměli experti mít osobní moc, ale měli by hlasovat - vyhrálo by většinové mínění. Do praxe by jejich konsensus uváděla neosobně byrokracie bez moci, jako dnes v EU.

Klíčová věc: experti by neměli určovat jen to, jak by lid měl svých zájmů dosáhnout, ale i to, jaké zájmy by měl mít. Určovali by to nikoliv libovolně, svévolně a diktátorsky, ale podle objektivních výzkumů lidské přirozenosti. Zde je dnes myslím nejdále Sam Harris a jeho utilitarismus prosazující co největší štěstí a co nejmenší utrpení pro co největší počet lidí. Lidská přirozenost je taková, že nechce utrpení a chce spokojenost: toto platí univerzálně. Lidé chtějí i jiné věci, ale myslím, že když se zamyslí nad tím, proč je chtějí, nemají pro své chtění uspokojivé argumenty, zatímco dobro/objektivní hodnota slasti a zlo/objektivní anti-hodnota strasti je evidentní z vlastní zkušenosti každému. Tedy by lid měl usilovat o minimalizaci strasti a maximalizaci slasti. Primát by měla mít minimalizace strasti před maximalizací slasti, protože strasti je více (trvá déle, je častější a intenzivnější), tedy se odstraňuje efektivněji, zatímco méně častá a méně intenzivní slast se získává obtížněji (tedy na kratší dobu a s menší intenzitou). V celkovém hédonistickém kalkulu pak uděláme lépe, když budeme spíše odstraňovat déle trvající strast než se snažit získat slast, natožpak slast intenzivní, která je velmi prchavá.

Strast může někdy člověka zlepšovat, ale jindy i zhoršovat. Je to na vědecké měření, aby to zjistilo. Každopádně však strast nikdo nechce a ani by chtít neměl: jedině instrumentálně, jak píšete, aby byla pak společnost lepší (protože lidé prošlí utrpením jsou možná lepší) a bylo pak zase více slasti pro všechny. Strast každopádně nesmí být cílem, ale jedině prostředkem k větší budoucí slasti.

JE PRAVDA RELATIVNÍ, MÁ KAŽDÝ SVOU PRAVDU?

Ne, máme vycházet z toho, co v současnosti experti považují za nej-pravdě-podobnější.

Ale současně je třeba mít na zřeteli, že kvůli omezenosti lidského poznání za 100 let mohou mít experti poznání zcela jiné, ba opačné.

To nás však neopravňuje k tomu, abychom si nyní mysleli cokoli: ne, máme vždy následovat experty, protože lepší zdroj pravdy nyní nemáme.

Stádo nemyslících strojů následujících poznání expertů je mnohem lepší než stádo individualistů, kde si každý vytváří svůj nepodložený vlastní názor. S menší pravděpodobností se totiž mýlí a s menší pravděpodobností pak škodí sobě i svému okolí. Takže ano, stádo nemyslících strojů je ideální společnost, pokud "nemyšlením" myslíme nevytváření si vlastního názoru, ale poslouchání rad expertů. Samozřejmě by si lidé měli nadále maximálně rozvíjet své racionální kapacity, nejlépe tím, že budou pečlivě studovat argumenty expertů, až se z některých z nich samotných stanou experti. Lidstvo složené z co největšího počtu expertů je ideální lidstvo. Mezi experty je pak pro vědecký pokrok samozřejmě vytváření si vlastního (ale kvalifikovaného, tedy expertního) názoru žádoucí a potřebné.

V Brexitu lidé v Británii přestali věřit expertům. Namísto argumentů, proč je Brexit špatný, je měli experti spíše přesvědčovat, proč je důvěra v rady expertů dobrá.

Ti, co ve společnosti vidí boj protikladných zájmových skupin, navazují na Marxe, který uvažoval jako Darwin a navazoval přímo na Hegela: primát v pohybu a vývoji společnosti má boj, konkurence, ne smír. Teorie her je však do značné míry vyvrátila: mnoho "her" je s tzv. nenulovým součtem, tedy prosperovat nejlépe budeme tehdy, když budeme následovat tzv. "Nashovy rovnováhy", což je "taková situace, kdy žádný z hráčů nemůže jednostrannou změnou zvolené strategie vylepšit svoji situaci". Tyto rovnováhy jsou často o kooperaci, vlastně vždy, když se hraje na více kol než jedno (jen ty jednokolové skutečně vedou k sobecké strategii). Potom se všem jednoduše více vyplatí celospolečenská globální spolupráce než konkurence mezi skupinami. Je to "win-win" strategie, hra s nenulovým součtem, vyhrávají všichni. Až bude lidstvo ještě racionálnější, pravděpodobně přejde na tento kooperativistický globální způsob, čemuž zatím trochu brání konkurence, která je v kapitalismu zřejmě esenciálně přítomná. Ale i kapitalismus je hodně o spolupráci. Predikuji, že poslední slovo zde bude mít teorie her, kde spíše vítězí kooperativismus. Musíme učinit kapitalismus více kooperativistický, o což se EU snaží. Přece je však bohužel v kapitalismu i hodně konkurence, tedy her s nulovým součtem, kdy vyhrává jen jeden. Nevím, zda jde produkovat bohatství i bez tohoto konkurenčního prvku v kapitalismu, zatím se zdá, že ne. Je to velmi složitá, ale zcela zásadní věc. Je to problém tzv. "tragédie obecní pastviny", kde se dlouhodobě vyplácí sobecká strategie, ačkoliv nakonec tratí všichni. Proto je třeba nadstátně regulovat moc bohatých kapitalistů, kteří mají z individuální perspektivy zcela správná sobecká nutkání.

Teorie her má stále komplexnější a komplexnější modely. Ale nutně každá teorie zaostává za komplexitou skutečnosti. Model marxistické teorie a její prognózy však zjednodušuje realitu zřejmě mnohem více než modelace teorie her, teorie her nečiní tak dalekosáhlé prognózy a nenabízí tak obecná řešení.

Fundamentálním problémem dnešní společnosti je příliš velké množství demokracie, liberalismu a individualismu vedoucí nás k tomu, abychom si na věci tvořili vlastní názor. V nejhorším případě to sklouzne k postoji Jaroslava Duška: zvol si sám takové mínění, které se ti libí. Pak si lidé volí alternativní léčbu rakoviny, kvůli čemuž posléze umírají jako Steve Jobs (ten toho, že se "léčil alternativně", před smrtí litoval), volí si neočkovat své děti, čímž ohrožují společnost, posílají své děti do waldorfských škol, kde je učí myslet pověrečně a nevědecky, nebo je vzdělávají doma, což z nich dělá nepřizpůsobené asociály. V lepším případě si svobodně vybíráme mezi různými názory expertů ten, který dle vlastního uvážení považujeme za nejlepší. Ale i to je špatně: svobodně vybírat bychom si neměli nic, jen poslušně a pokorně poslouchat vědce. Co když se však mýlí experti, jako v nacistickém Německu? Jejich zaujatost vyváží heterogenita a konkurence v globální komunitě expertů: mýlku německých expertů vyvažovali ostatní světoví experti. Co když však hrozí diktát světové komunity expertů, která je zaujatá jako celek? Má ho pak vyvažovat mínění lidu. Mé slovo má být až na poslední místě. To, zda jsou experti zaujatí, by neměl promyslet člověk sám, ale měla by to na prvním místě promyslet globální (celosvětová) komunita expertů, na druhém místě globální komunita všech lidí, na třetím místě evropská komunita lidí, na čtvrtém místě česká komunita lidí, na pátém místě Brňané...A nám jako individuím zbylo nevýznamné šesté místo! Nesmí to však sklouznout do opaku, kdy jsou experti "pod palcem" politické korektnosti, jako třeba v USA, kde nesmí svobodně zkoumat rozdílné biologické základy např. IQ mezi jednotlivými biologickými etniky. Na vlastní názor má člověk právo jedině tehdy, když je sám expertem: svobodu volby mezi jednotlivými argumenty mají mít jen experti daného oboru - mám si svobodně vytvářet a volit názor až tehdy, když věci skutečně rozumím a jsem na ní světový expert, což není nikdo z nás: ani já, a patrně ani nikdo z vás čtenářů. Do té doby mám pokorně a mechanicky následovat mínění expertů, což je osvobodivé a vede nejvíc k objektivní pravdě. Ovšem mám trochu naslouchat i mínění lidu, obzvláště, když se rozchází s míněním expertů: protože zde je podezření, že experti sledují vlastní zájmy. Pokud jsem však expertem, je svoboda bádání na místě. Ve vědeckém bádání si mám pak vytvářet mínění svobodně, ovšem jako člověk mám nadále zastávat vědecký konsensus, i když se rozchází s mým míněním jako vědce. Je totiž riziko, že se jako vědec mýlím: i když jsem expert, jeden expert se mýlí pravděpodobněji než konsensus expertů.

 Žádná léčba není 100%. Je však třeba hledět hlavně na pravděpodobnost, se kterou mě ta která léčba vyléčí. A zde jednoznačně vede klasická, konzervativní léčba oficiální medicíny.

Eutanazie je řešení krajní, ale také legitimní. Je třeba ošetřit riziko zneužití příbuznými + to, aby se trpící člověk nerozhodoval zkratkovitě, ale po zralé úvaze.

O způsobu léčby by myslím člověk sám rozhodovat neměl, nemá k tomu dost informací. Jistě má však priority: zda chce žít nebo ne, za jakých podmínek, s jakou mírou utrpení při léčbě je ochoten se smířit. I v určování těchto jeho priorit by však měl následovat radu expertů. Spíše se totiž mýlí jeden nezkušený člověk než mnoho lidí zkušených, navíc v situaci, která je pro něj krajně stresující a obtížná.

Stádo nemyslících strojů následujících poznání expertů je mnohem lepší než stádo individualistů, kde si každý vytváří svůj nepodložený vlastní názor. S menší pravděpodobností se totiž mýlí a s menší pravděpodobností pak škodí sobě i svému okolí. Takže ano, stádo nemyslících strojů je ideální společnost, pokud "nemyšlením" myslíme nevytváření si vlastního názoru, ale poslouchání rad expertů. Samozřejmě by si lidé měli nadále maximálně rozvíjet své racionální kapacity, nejlépe tím, že budou pečlivě studovat argumenty expertů, až se z některých z nich samotných stanou experti. Lidstvo složené z co největšího počtu expertů je ideální lidstvo. Mezi experty je pak pro vědecký pokrok samozřejmě vytváření si vlastního (ale kvalifikovaného, tedy expertního) názoru žádoucí a potřebné.

Konsensus globální komunity expertů by měl rozhodnout úplně vše, my bychom si neměli vytvářet vlastní názor ani na víru, náboženství, etiku, morálku, morální hodnoty, ideologie, politické ideologie. Proč? Protože náš vlastní názor je omezenější než názor expertů.

A jak to podle konsensu expertů vypadá?

V ekonomii vyhrává pravý střed před levicí - měli bychom tedy zastávat pravý střed.

V politologii vyhrává liberalismus před konzervativismem a individualismus před kolektivismem - měli bychom tedy být liberálními individualisty pravého středu.

A v diskuzích o Bohu vyhrává spíše ateismus, měli bychom být tedy spíše ateisty.

V migrační krizi pak vyhrává opatrný přístup k běžencům s tím, že určité jejich počty je třeba přijímat. Měli bychom tedy zastávat toto.

Není to však buď-anebo, je to spíše otázka důrazů, pravděpodobností: tato stanoviska jsou jen pravděpodobnější, i protistrana má jistou, ale menší pravděpodobnost.

Může být velmi osvobozující to, že si nemusíme, ba bychom ani NEMĚLI si vytvářet vlastní názor, jen bychom měli poslušně následovat autoritu expertů!

Cit by myslím neměl v rozhodování mít vůbec žádné místo. Nový expert se stávám expertem na základě uznání stávající globální komunitou už dříve uznaných expertů. Vyčísluje se to jeho citačním indexem: jak mnoho je světovými experty citován ve světových odborných časopisech.

Participace na rozhodování přináší rozhodně nějaký benefit, ale troufám si tvrdit, že pravděpodobně o dost menší, než jsou ztráty ze špatného rozhodnutí, které je díky tomu, že na rozhodování participují neodborníci, mnohem pravděpodobnější.

Moc lidu by měla být omezena ve prospěch expertů. Ale i moc expertů musí být rozdělena mezi mnoho skupin expertů a konkurenci mezi nimi (ona známá "dělba moci"), aby nedošlo k jejich diktatuře. Konečně, lid by měl experty také mírně korigovat: tedy vláda expertů v rámci zastupitelské demokracie, kde se však ještě ubere pravomoc lidu a zejména polici se více ve svém rozhodování podřídí expertům.

Ano, proč poslouchat experty? Ne kvůli expertům samotným, ale kvůli hodnotě objektivní pravdy, kterou samozřejmě nemá nikdo, ale experti se jí ze všech lidí blíží nejvíce. Chceme-li tedy řídit společnost racionálně, musíme důvěřovat expertům. Proč řídit společnost racionálně, tedy podle hodnoty pravdy? Protože pravdivé poznání nám nejpravděpodobněji zajistí prospěch a užitek.

A ještě se mi zdá, že by konsensus expertů dokonce mohl rozhodovat i pravděpodobnost jednotlivých ideologií, volba ideologie by neměla zůstat na vlastním názoru...pak zřejmě vyhrává mezi experty pravý střed před levicí v ekonomice a liberalismus před konzervativismem, tedy to, co zastává Respekt.

Co když se v některých věcech experti zcela neshodnou? Pak je dle mě třeba počkat, nevytvářet si vlastní názor, ale počkat, až k jisté shodě dojde. A co když je třeba jednat už právě teď? Pak je třeba sledovat mínění davu: po expertech má druhé slovo lid, ale až slovo druhé. Moje mínění by nemělo mít slovo ŽÁDNÉ, pokud tedy nejsem expert v oboru.

To, zda jsou experti zaujatí, by neměl promyslet člověk samotný, ale měla by to na prvním místě promyslet globální (celosvětová) komunita expertů, na druhé místě globální komunita všech lidí, na třetím místě evropská komunita lidí, na čtvrtém místě česká komunita lidí, na pátém místě Brňané...a nám jako individuím zbylo nevýznamné šesté místo!

Myslím si, že jeden člověk se může mýlit snadněji než větší počet lidí, tedy by měl mít prim větší počet lidí...

Tak zde jde o spor "skupinové sobectví vs. celospolečenský utilitarismus". I kdybychom však prosazovali skupinové sobectví, je třeba se zeptat expertů, jaké jsou skutečné zájmy mé skupiny, jaký je skutečně můj vlastní zájem. Já sám to určím jen velmi nedokonale. Dále experti musí rozhodnout i to, zda je racionálnější skupinový egoismus nebo celospolečenský utilitarismus nebo třeba individuální sobectví.

Lze se zbavit této kruhovosti? Ano! Kruhovost spočívající v tom, že následování expertů se děje jen na základě toho, že nám sami experti nebo vlastní rozum řeknou, že máme experty následovat, lze překonat hodnotou objektivní pravdy. Máme následovat pravdu, protože je to nejracionálněšjí. Kdo zná nejlépe pravdu o dané věci? Ten, kdo se jí nejvíce a nejvíc systematicky zabývá, tedy experti.

Zajímavé téma je schizofrenie v mysli experta: pokud jsem expertem, je svoboda bádání na místě. Ve vědeckém bádání si mám tedy vytvářet mínění svobodně, ovšem jako člověk mám nadále zastávat vědecký konsensus, i když se rozchází s mým míněním jako vědce. Je totiž riziko, že se jako vědec mýlím: i když jsem expert, jeden expert se mýlí pravděpodobněji než konsensus expertů. Pro vědecký pokrok je dobře, když nesouhlasím jako expert s názory jiných expertů, ale dokud se konsensus nezmění, mám jako člověk nadále zastávat převažující mínění expertů, byť si jako vědec myslím opak.

Navazuješ zde na Marxe, který uvažoval jako Darwin a navazoval přímo na Hegela: primát v pohybu a vývoji společnosti má boj, konkurence, ne smír. Teorie her je však do značné míry vyvrátila: mnoho "her" je s tzv. nenulovým součtem, tedy prosperovat nejlépe budeme tehdy, když budeme následovat tzv. "Nashovy rovnováhy", což je "taková situace, kdy žádný z hráčů nemůže jednostrannou změnou zvolené strategie vylepšit svoji situaci". Tyto rovnováhy jsou často o kooperaci, vlastně vždy, když se hraje na více kol než jedno (jen ty jednokolové skutečně vedou k sobecké strategii). Potom se všem jednoduše více vyplatí celospolečenská globální spolupráce než konkurence mezi skupinami. Je to "win-win" strategie, hra s nenulovým součtem, vyhrávají všichni. Až bude lidstvo ještě racionálnější, pravděpodobně přejde na tento kooperativistický globální způsob, čemuž zatím trochu brání konkurence, která je v kapitalismu zřejmě esenciálně přítomná. Ale i kapitalismus je hodně o spolupráci. Predikuji, že poslední slovo zde bude mít teorie her, kde spíše vítězí kooperativismus. Musíme učinit kapitalismus více kooperativistický, o což se EU snaží. Přece je však bohužel v kapitalismu i hodně konkurence, tedy her s nulovým součtem, kdy vyhrává jen jeden. Nevím, zda jde produkovat bohatství i bez tohoto konkurenčního prvku v kapitalismu, zatím se zdá, že ne. Je to velmi složitá, ale zcela zásadní věc.

Trefa do černého, kterou bych trochu poupravil: asi si nemyslíme, že experti jsou intrikáři, ale nakolik jsou nevědomky ovlivněni bublinou své skupiny? Jistě jsou, jako každý, ale tím, že jsou cepováni v kritickém myšlení a opravováni konkurenčními experty, tak ještě nejméně ze všech lidí.

 Ano, každý z nás si vybírá experty, kterým věří. Tato volba je důležitá, vlastně jednou z nejdůležitějších, přičemž je ale zcela nekompetentní. To je velmi smutné, ale jak tomu zabránit? Jedině tak, že svou volbu zcela minimalizujeme na pasivní následování konsensu většiny expertů.

Vzorem by nám zde mělo být BBC: analyzovat fakta, dělat neosobní predikce. Když se to bude dělat pečlivě, asi z toho vyplyne nadstátně regulovaný kapitalismus, cosi jako globální EU.

Ano, bylo by krásné, kdyby šlo nahradit dlouhodobou strast dlouhodobou slastí, ale toho nejsme schopni, tolik energie nemáme. Snazší je zamezit dlouhodobější strasti a být tak alespoň na nule, než si ještě namísto ní vyrobit dlouhodobou slast.

Takže jsme zase blíž konkretizaci toho, co máme dělat v mém fil. rámci: hledat příčiny dlouhodobých strastí a snažit se tyto příčiny odstranit či umenšit...u mě je to často pohodlnost, kterou když překonám, tak jdu ven, kde mám menší - i když také znatelnou - strast, než když zůstanu z lenosti doma

Ano, právě proto, že strasti obecně trvají déle a jsou intenzivnější, nelze je jednoduše vyměnit za slasti.

Pravda je vlastností vět. Věta je pravdivá tehdy, když plně odráží realitu. V tomto smyslu mnoho jistých pravd nemáme. Ale některé věty jsou mnohem pravdě-podobnější než jiné věty. Nej-pravdě-podobnější věty nám nabízejí experti.

Proč vůbec věřit expertům?

zdá se, že většina expertů by spíše souhlasila.

Plus je možné to stavět na hodnotě, která ještě experty přesahuje

a to je hodnota pravdy či racionality

chceme-li být blízko pravdy a být racionální, musíme poslouchat experty

a navíc nevadí, že některé autority nesouhlasí - jde o většinu autorit, ne o všechny

Egoismus: lepší formulace

 u příjemných stavů, které si užívám JÁ SÁM, vím, že mají objektivní hodnotu, je to zřejmé...NEPOPÍRÁM MOŽNOST jiné objektivní hodnoty, ale jelikož nikdo nepředložil adekvátní evidenci této jiné ob. hodnoty, a to jsem hledal a hledal, držím se - dokud mě nepřesvědčí někdo o jiné evidenci - egoismu. opět tečka.

evidenci pro ob. hodnotu jinou než konzumovanou námi samotnými nemáme žádnou: jsou to všechno jen domněnky bez empirické opory.

námitka: jak víš, že na Jupiteru právě teď není bouře? a stejně nevíš, zda štěstí druhých a altruismus nemá objektivní hodnotu.


místo Jupiteru bych tvůj argument přirovnal k oné pověstné čajové konvici...Russellova čajová konvice PŘESNĚ vystihuje tvou argum. chybu: chceš po mě vyvrátit něco, pro co není evidence, ale nemůžeme si být jistí, že to na 100% není

 kdybychom  nevěděli, jak často bouře jsou, přece bychom mnohé věděli: a) že je Jupiter b) že jsou bouře c) že jsou bouře někdy na Jupiteru...proto by mělo smysl, abych já dokazoval, že tam zrovna nejsou: protože tam Někdy JSOU...TVŮJ PŘÍPAD JE ZCELA JINÝ, U TEBE JE TO TA ČAJOVÁ KONVICE b. rUSSELLA

kdybychom doslova nevěděli, tak je to skutečně 50:50, jenomže my navíc něco o štěstí a utrpení druhých víme: a to sice to, že nám neprospívá a neškodí samo o sobě, tedy když ho konzumují sami, my z toho nic nemáme...takže víme, jaké to je, když příjemný stav konzumuje někdo jiný a víme to docela dobře: představíme si analogii se sebou...proto víme takřka na 100% (!) že kladný a záporný stav druhého pro nás ob. hodnotu nemá! vykřičník!

kdybychom nevěděli, že na Jupiteru někdy jsou bouře, bylo by na tobě, abys prokázal, že tam někdy jsou...my bychom tvrdili 50%50 (nevědění), dokud bychom Jupiter neprozkoumali - pak by se procenta upravila...a my prozkoumali to, když konzumuje kladný nebo záporný stav někdo jiný a víme tedy dost bezpečně, že z této konzumace kladného stavu nkým jiným doslova nic nemáme, žádný užitek, žádnou hodnotu, když druhý má kladný nebo záporný stav

jak víme, že štěstí druhých nemá OH (objektivní hodnotu)?

protože ji neprožíváme...OH je dána ryze naším prožitkem, ničím jiným, jen v prožitku má svůj základ a zdůvodnění

OH je dána ryze naším prožitkem, ničím jiným, jen v prožitku má svůj základ a zdůvodněn"

mnozí zde dělají chybu: myslí si, že OH je konzumovaný statek, pak jim vyplyne altruismus, ale OH není statek sám, ale moje konzumace tohoto statku (kladného, příjemného stavu)

JEDINÁ OH, která je evidentní (tedy zřejmá každému bez důkazů) je identická s MOU VLASTNÍ konzumací (užíváním si, vychutnáváním, spotřebováváním, zakoušením, prožíváním,...) příjemných (kladných, slastných, pozitivních) stavů...jelikož nikdo nepředložil jinou OH, která by byla evidetní, předpokládám, dokud ji nepředloží, že není...o alternativních OH, které neexplikuje, soudím, dokud je neprozkoumám (jako u všeho, o čem nic nevím), že mají 50:50 pravděpodobnost...altruisté však nakonec nějakou údajnou další OH ukáží, a to jsou podle nich kladné stavy jiných cítících bytostí...po prozkoumání konzumace kladných stavů jinými mohu bezpečně říci, že nevnímám OH této konzumace kladných stavů jinými vnímajícími bytostmi, neprožívám ji, a proto považuji pravděpodobnost, že jde o OH, blízkou nule...

důležitá, avšak z výše uvedeného zřejmá poznámka: OH nejsou příjemné stavy samotné, ale moje konzumace těchto příjemných stavů...sama má konzumace těchto kladných stavů má OH, stavy samy - pokud je nekonzumuji já sám - OH nemají...

NÁMITKA: PROČ PŘEDPOKLÁDÁŠ, ŽE BYS OH VNÍMAL, KDYBY TAM BYLA?

DŮLEŽITÁ ÚPRAVA:

nahlížím, že má konzumace příjemných stavů má OH objektivní, ale vždy jen pro mě, pro druhého to OH není - a on to má stejně...ob. hodnota tedy je objektivní, ale vždy je vázaná k danému jedinci: jen pro něho má nutnou a objektivní hodnotu

existují OH, ale OH je vázaná vždy k danému individuu

 tedy: není mi známá žádná OH, která by byla OH pro někoho jiného než pro daného jedince, pro něho je však OH nutně...pokud máš jinou, předlož ji...všechny, které předkládají altruisté, jsou OH pro dané druhé cizí lidi, ne pro nikoho jiného...proto jealtruismus založen na chybě: skutečnou OH, která je objektivní nutně a bezpochyby, ale JEN PRO JEDNOHO DANÉHO ČLOVĚKA, mylně považuje za OH pro všechny. TEĎ jsem se sebou spokojen.

BREXIT A POLITIKA

z mého veřejného profilu na Facebooku, mé texty:

Pravý expert hledá pravdu, takže bych jeho stanoviska tolik nerelativizoval. Navíc konsensus expertů vyrovná odchylky, hlavně když jde o konsensus jinak si konkurujících expertů z různých zemí, soc. tříd apod. Pokud konsensus expertů hledá pravdu, pak jeho závěry nemohou být pro lid nepřijatelné, protože jsou pravdivé. Je třeba poslechnout tento konsensus, protože nikdo nemá tolik času a informací, aby si mohl o jakékoliv otázce udělat skutečně kvalifikovaný názor. Mýlí se všichni, i konsensus expertů, ale ten se mýlí nejméně. Tedy bych - pokud budu racionální - měl ve všem (v otázkách jídla, sexu, morálky, politiky, ekonomiky,...) jednat a rozhodovat nikoliv podle svého názoru, ale podle názoru expertů. To už mnohým přijde nepřijatelné, ale myslím, že to tak je.

Vyjádření k mým postojům a úvahám v otázce Brexitu:

jen trochu domýšlím a syntetizuji názor konsensu expertů, a to i v případě prognóz...Vlastní názor bych nepovažoval za pravdu ani tehdy, kdybych byl největším expertem na Brexit, protože za kritérium pravdy pokládám převažující konsensus expertů, nikoliv mínění ojedinělého experta, který se často mýlí i v oboru, ve kterém je expertem, protože - jako každý člověk - podléhá svým zaujatostem a předsudkům, zvláště v takové oblasti, jako je politika, kde se to emocemi, předsudky a ideologií jen hemží...

Politika a morálka jsou oblasti lidského poznání jako každé jiné, a i ty by proto měly být řešeny experty. Morálka a politika se mají dělat vědecky, nikoliv skrze subjektivní a individuální názory nás běžných lidí. I v otázce politiky a morálky máme poslouchat experty, nikoliv náš nezkušený a zaujatý "vlastní názor/rozum", který je často jen předsudkem doby nebo tradice.

Nelze si plést kritickou reflexi s kritikou pro kritiku samu, kdy ve jménu lži kritizujeme jen proto, abychom byli tzv. "kritickými intelektuály". Ano, hájím status quo: rámcově je EU velmi dobrá (pro celou Evropu, pro Ukrajin, pro USA - jen pro Putina ne) a rámcově je Putin spíše špatný a v podstatě diktátor manipulující lid skrze média a lži v nich, navíc umlčuje opozici. V konkrétních věcech tomu může být naopak, ale většinově je to právě takto.

Podle dvou předních britských médií, tedy dle The Economist a The Guardian, bude Česko Brexitem čtvrtou ekonomicky nejpostiženější zemí...Camerone a Angličané, s výjimkou Londynanu, děkujeme!

Sledujte teď Otázky V. Moravce: Zaorálek mluví SKVĚLE, zcela souhlasím, Telička mlží, nejhorší je však europoslanec za ODS Jan Zahradil, ten je neuvěřitelně špatný, neumí snad ani komplexněji argumentovat...

KTERÝ TYP INTELEKTUÁLA JSTE VY SÁM/SAMA?

Jsou intelektuálové dvojího druhu: ti, kteří - vědomi si své omezenosti a individuální zaujatosti - poslouchají konsensus expertů. A pak je ten druhý typ, který se rád bouří, má rád revoltu, někdy je fascinován násilím, násilností revoluce (např. komunistické), silnou rukou diktátorů a autoritářů (jako je Putin). Je v tom totiž podívaná, emoce, děj, drama. Tento druhý typ intelektuálů je znuděn banální pravdou konsensu expertů, chce se hádat, fascinuje ho minoritní a šílené mínění jenom proto, že je minoritní a šílené, a vzbuzuje v něm tedy víc emocí. Je to totiž jistě zábavnější a méně obvyklé (protože minoritní) mínění. Problém u tohoto mínění je však v tom, že je to obvykle mínění nepravdivé.

V dějinách se mnohem častěji mýlili šílenci a rebelové než konsensus expertů, proto je velká pravděpodobnost, že se tento druhý typ intelektuálů mýlí i nyní (když třeba hájí Putina nebo Brexit). Jistě, tento druh intelektuálů se ohání rebely, kteří měli pravdu. Bylo jich však málo, na většinu jsme právem zapomněli. Dávali nám jen neužitečnou, ale zábavnou lež, stejně jako různí konspirační teoretikové. Nám však může k lepšímu světu pomoci jedině nudná pravda, nikoliv zábavná lež. Na zábavnou lež můžeme snadno všichni umřít: bývá totiž často nebezpečná, jako lži o "židovském spiknutí", "vyvolené rase", lži o "nezištném Stalinovi a progresivním Maovi" populární ještě ve Francii 60. let, nyní lži o "výhodnosti Brexitu", "zlé EU" a "hodném Putinovi", který se podle těchto lží jen brání.

Shrnuto: druhý typ intelektuálů v každém - i aktuálním - mínění velmi pravděpodobně nemá pravdu a navíc je velmi pravděpodobně nebezpečný pro všechny.

-----------

RUSKÁ MÉDIA A PRORUSKÉ ČESKÉ WEBY

Jsem proti totálnímu relativismu, který si vzala z postmoderny ruská média, aby mohla ospravedlnit svou stranickost a demagogii sloužící Putinovi. Falešně své pro-putinovství obhajují tvrzením, že stranický je každý, a oni jsou alespoň tak slušní, že to přiznají a řeknou, komu slouží. Je to však jasná lež: pravda existuje a nikdo sice není zcela objektivní, ale lze být zaujatý a stranický více nebo méně. Ruská média patří k těm nejvíce manipulativním na celém světě: vybírají si jen ta data, která se jim hodí, a i ta zkreslují. Míchají pravdu s polo-pravdou a lží do propagandistického koktejlu, který servírují Rusům denně. Smutné je to, že se jim podařilo zmanipulovat větší část ruské populace (ale ne všechny!). Měla by to být výstraha pro Česko. A dále: kdo u nás mluví jako ruská média a koho ruská média oslavně často citují? Je to Miloš Zeman.

Konečně, ruská média mají proti těm západním jasnou výhodu: západní média musí říkat i nepříjemnou pravdu (třeba přešlapy NATO, USA a EU), zatímco ruská média mohou systematicky, den za dnem, promyšleně klamat a lhát. Tím postupně svého konzumenta promění ve fanouška Putinovy diktatury.

-------------

Není důležité, zda já nebo vy jste pro nebo proti Brexitu. Víte proč? Protože já ani vy tomu pořádně nerozumime, nemáme informace, zkušenosti. Jen jsme něco slyšeli, četli a něco si myslíme. Něco si myslí každý, a je to docela irelevantní. Není důležité ani to, když pár expertů říká, že Brexit je super, protože výjimky a úchylky se najdou všude a obvykle neznamenají pravdu, ale odklon od ní. Důležité je jen to, že opravdu velký konsensus kompetentních expertů v daném oboru, ne třeba herců nebo slavných osobností, kteří tomu samozřejmě nerozumí, říká, že Brexit je problém. Oni tomu rozumí, my ne. Nechme se poučit a nedělejme si ani vlastní názor. Vlastní názor není ctnost, jen arogance ignorantu. To platí o všech otázkách, nejen o Brexitu. Jsem proti prime demokracii nás neznalých a pro demokracii zastupitelskou, kdy zastupovat nás mají experti. Přímá demokracie zní jako dobrý koncept, ale nakonec vede často k vládě hloupé emotivnosti, paniky a nenávisti. Ne nutně, ale Brexit byl přesně o tom.

---------------

ano, nyní na ČT24 toto pojmenovali jako POHODLNÁ FLOSKULE:

"zlý byrokratický Brusel, vládne nám byrokracie EU z Bruselu"

vyvrácení: je to nesmysl, na začátku i na konci každého důležitého rozhodnutí "EU" nebo "Bruselu" stojí prezidenti a premiéři a ministři členských zemí...

pokud se vám rozhodnutí EU nelíbí, tak nenadávejte na bruselské úředníky, ale volte lepší poslance a europoslance...nevolte je např. tak pravicové jako v Británii (Cameron)...

------------

Kvůli migrační krizi nemáte rádi EU, mně se také nelíbí, jak ji EU řeší. Ale chtít pro to EU rozbít nebo z ní vystoupit je stejné, jako kvůli tomu, že vám přítel sní čokoládu, požadovat rozchod. Vztah s ním vám přece přináší mnohem víc než jedna snědená čokoláda. Podobně je to s EU: my (ČR) jsme čistými finančními příjemci, jenom z ní bereme, spolupráce nám přináší mnohem víc než izolace.

------------------

Dnes nám Anglicane a Velsane ukázali, že přímá demokracie není mnohdy dobrá cesta ani u tak tradiční demokracie. Dříve jsme se od Angličanů demokracii učili, dnes jimi musím pohrdat pro jejich pokleslou iracionální a demagogickou debatou před referendem. Ignorovali argumenty a experty, teď na to doplatí a my s nimi. Snad to poučí americké voliče prezidenta USA a Trumpa nezvolí!

-----------------

Milí Angličané a Velsane! Dnes jste opustili vy nás, zítra opustí Skotové a severní Irové vás a vrátí se k nám. A přestanete být důležití pro USA...

-----------------

Za Brexit může David Cameron. Snad dnes ci do týdne rezignuje, těžká škoda, kterou nám všem, včetně UK, způsobil, tu s námi však zůstane roky, možná celé desetiletí. Poslední naději je Brusel: snad dá UK nové podmínky, aby zůstala. Ale přestávám věřit, Schulz dnes promluvil tvrdě.

-------------------

Neužívám vulgarismy, ale teď by byly opravdu na místě...UK volí Brexit kvůli migrantům z východní Evropy, přitom právě na jejich levné pracovní síle velmi vydělává...

------------

To je aspoň efekt motýlích křídel: v Londýně zaprsi a EU se začne kacet...

--------------

Možná bude Brexit jen kvůli dešti...v Londýně dost pršelo, tak přišlo o dvě až tři procenta méně lidí hlasovat, a Londýn chce spíše zůstat v EU...

------------------

Hororová noc, zdá se, že snad nakonec fakt bude Brexit...pokud ano, pozná to česká ekonomika velmi brzy...věřím ale tomu, že Brusel nakonec Británii dalšími ústupky umluvi, aby zůstala...ale asi by muselo být v Británii další referendum....i tak poznáme nestabilitu na trzích...divím se, že by se na burzách tak mýlili, když hádali s takovou jistotou spolu s bookmakery a sazkari, že UK neodejde...UK je pro český průmyslový export velmi důležitá...radost nyní může mít taky Putin...ale možná se pletu a Brexit nebude, poznáme ráno....zatím velká nejistota...jedno vím jistě: pokud Brexit bude, je to pro mě zcela zásadní argument PROTI přímé demokracii...vždyť téměř všichni experti jsou proti Brexitu, cožpak ti Britové fakt nemají pud sebezáchovy?...ještě v USA vyhraje Trump a budu si myslet, že lidé si demokraticky odhlasovali další ekonomickou krizi....

-----------------

Diskuze s Peter R. Schuster: jeho text v uvozovkách, má reakce v textu vždy pod každým odstavcem bez uvozovek:

"Několik protiargumentů: Británie má DVA roky na vyjednání vystoupení. Do té doby se neděje nic. S největší pravděpodobností zůstane členem ESVO, takže z hlediska mezinárodního obchodu se neděje nic ani potom."

Nepravda. Británie se nebude účastnit důležitých celoevropských rozhodnutí už nyní, což ovlivní i její ekonomiku (minimálně ztrátou jejího politického a geopolitického vlivu), viz:

http://zahranicni.ihned.cz/c1-65343910-zive-britove-hlasuji…

Dále, když bude Evropa rozhodovat bez Británie už nyní, bude už nyní slabší v koalici s USA proti Putinovi.

I z hlediska mezinárodního obchodu se děje mnohé: Británie nebude participovat na smlouvě mezi USA a EU, tedy na TTIPu, přičemž tato smlouva liberalizuje trh, usnadňuje obchodování.

"Kdo bude chtít v Británii pracovat, tak si holt musí časem připravit pas a zažádat o řádné pracovní povolení. A možná ubude též neplacených služek původem z východní Evropy v zazobaných britských domácnostech :)"

Ty "služky" nejsou neplacené, ale placené dobře a jsou tam rády.

Nejde o pas, ale o obstrukce a omezení, které povedou k tomu, že bude práci v UK velmi obtížné získat.

A díky odlivu levné pracovní síly bude klesat britský HDP, zdraží se hodnota práce, vzroste inflace.

"Libra se začala zotavovat už první den obchodování."

Jistě, protože se propadla přehnaně pod vlivem prvotního šoku, ale díky očekávanému propadu britské HDP to bude ještě smutné...

"A není žádný důvod, proč by to ostatně nějakého Čecha mělo znepokojovat."

Je: kurz libry ovlivňuje kurz eura, a ten zase výrazně ovlivňuje kurz české koruny. A dále: slabá libra neúměrně zdraží český export do UK, což je pro nás velký problém, protože UK je 4. hlavní země českého exportu.

"Rovněž akciové trhy jsou tažené sentimentem a spekulanty - ano, někteří makléři jistě pláčou."

Nepláčou jenom někteří spekulanti, pláčou všichni spekulanti, protože téměř všichni věřili, že Brexit nebude.

A pláčou i všichni experti na akciové trhy a téměř všichni bankovní experti. A zcela právem.

"Jinak není pro pokles žádný důvod, kromě čistě psychologického efektu taženého spekulanty."

Bez komentáře, viz výše.

"EU je významným obchodním partnerem Ruska. S tvrzením, že se "Kreml raduje" z jejího oslabení se setkávám často, nicméně čistě ekonomicky to příliš podklad nemá."

Pokud - jak tvrdíš - Brexit ekonomiku UK, a tedy i celé EU, neovlivní, nemělo by to přece geopolitickou radost Putina (buďme přece jmenovití: dnešní Kreml je autoritářskou vládou jednoho muže) z nyní evidentně politicky rozlomené EU ovlivnit.

"Pravda je, že Británie byla a je americkou expoziturou v EU."

Nepravda. Spojenec není pobočník.

"Nabízí se tedy možnost, že oslabení amerického vlivu na EU bude znamenat konec vměšování Evropské unie do situace na Ukrajině, konec dobrodružství s podporou státního převratu v Moldávii, provokací v Pobaltí atd., což umožní narovnat vztahy s Ruskou federací."

Nejkřiklavější nepravda: je to Putin, kdo se vměšuje do dění na Ukrajině. EU se do dění na Ukrajině nevměšuje, ale naopak svobodně zvolená vláda Ukrajiny chce spolupracovat s EU mnohem víc, než nyní.

"Ekonomický přínos ukončení protiruských sankcí je mnohem reálnější a bude hmatatelný ihned."

Ekonomicky jsou sankce problém, ale z geopolitických důvodů nezbytnost. Jinou páku na Putina nemáme.

"Mimochodem, spočítal někdo ekonomické ztráty EU spjaté s jejich zavedením? Které bylo zase spjaté s podporou puče na Ukrajině a financováním občanské války na Donbase mimo jiné formou fakticky nevratných půjček tzv. "proevropské" vládě v Kyjevě? Kolik milard euro a pracovních míst to stálo?"

Předně, nešlo o puč, protože podle definice "pučisté tvoří obvykle malou skupinu", což Majdan skutečně nebyl. Dále, nešlo o občanskou válku na Donbase, protože ta se děje z definice mezi občany daného státu, a zde bojovali ruští vojáci.

Ano, stálo to hodně euro. Jenomže jinak agrese Putina zastavit nešla.

"A není to příležitost i pro zásadní reflexi a reformu evropského integračního projektu? (pro mě osobně je reformovatelnost toho uskupení naprosto pochybná, ale mohu se zajisté mýlit)."

EU šlape dobře, až tedy na řešení migrační krize, reformu si však populisté skutečně asi vynutí.

"Last but not least - opravdu mě pobavil argument, že vyníkem Brexitu není značná nepopularita politiky (ekonomické, migrační atd.) Evropské unie, nýbrž Cameron, respektive referendum.
Tím se příčina a následek staví na hlavu, řekl bych.
Samozřejmě, pokud by lidem nedovolili hlasovat, nemohlo by hlasování dopadnout pro Brexit..."

Lidem se nemá dovolit hlasovat o věcech, kterým nerozumí, a kde by jim mohlo jejich hlasování reálně ublížit. Mají si demokraticky zvolit své zástupce, lídry a experty, kteří to rozhodnou adekvátněji za ně.

Dodávám: dalším viníkem Brexitu je bezpochyby Merkelová, která v dobré víře vnutila své příliš "vítačské" řešení migrační krize ostatním. A to se Angličanům (nikoliv tedy všem Britům, víme, že Skotové a severní Irové hlasovali jinak) nelíbilo, takže zvolili Brexit. Dlužno však říci, že Merkelová si stejně velkou část uprchlíků vzala sama do Německa a migraci do UK podporovali minimálně stejně silně britští podnikatelé.

SOBECTVÍ NEBO ZÁJEM VĚTŠINY?

jsou to 2 roviny: obecně prospěšné je prosazovat utilitarismus, z individuální perspektivy pro to není vůbec ŽÁDNÝ důvod. Individuální perspektiva vítězí, je třeba ji převychovat cukrem a bičem. Utilitarismus je nejlepší schéma politiky, egoistický hedonismus je nejlepší schéma etiky. Etika vítězí, politika je na vodě. Příklady s jatky, milenkou, mučením: ve všech by měl egoista jednat egoisticky. Je to racionální. Racionální = podložené skutečně platnými důvody. Kdo chce řídit společnost, má ale postupovat utilitaristicky, protože - ač je to na vodě - lepší politické schéma není.

+ proč pak vůbec dělat utilitarist. politiku? Protože pro egoistu je dobré, když se dělá, svět mu pak sype víc blaha (je přece i pro podrazáky dobré, když je podrazů co nejméně)! Takže ji lze i podepřít egoisticky! Ale když dojde ke kolizi a egoistu nechytnou, má se na utilitarismus vykašlat. To však zase nesmí prosazovat v politice, protože to není dobré pro jiné egoisty!!!

Je to známé jako "tragédie obecní pastviny" nejen v teorii her. Individuálně správným řešením je sobectví.

Jaké je řešení? Jednoduché: když tě nechytnou, buď sobecký, ale v politice prosazuj tvrdá pravidla, aby všechny sobce pochytali. A aby trestali nejen sobce, ale taky ty, kdo netrestají sobce.

To donutí většinu lidí být nesobeckými. A v "skulinách zákona" buď sobecký. Jak všichni ví, a jak velí teorie her.

PRODUCT PLACEMENT SKRZE TRESTNÝ ČIN?

k příspěvku mě inspirovala tato věta:

"Vzhledem k tomu, že je Škodovka sponzorem One Man Show, tak je taková akce dost naivní, ale dobře," upozorňuje například Mada Retsiem.

Je to zde:

http://magazin.aktualne.cz/…/r~7c3d502a2d4d11e6a3e50025906…/

Kdo nevíte, o co jde, je to v tom článku...

Podobný případ se stal s youtubery TVTwixx:

dali na železniční koleje batoh konkrétní firmy, která v popisku batohu garantovala, že je nezničitelný, a nechali ho přejet vlakem, aby jeho nezničitelnost demonstrovali...Museli jít kvůli tomu vypovídat na policii, ale asi se jim nic nestane...

Je tedy celý díl One Man Show jen skrytým product placementem Škody auto? A co ten batoh TVTwixx?

To se nikdy nedozvíme: pokud tomu tak je, firma to samozřejmě nesmí přiznat. Rusové by na takovou akci svého sponzora nereagovali jistě příliš dobře. Takže je to risk.

Pokud se Kazma se Škodovkou domluvil, byla akce samozřejmě mnohem snáze proveditelná. Pokud ne, je neuvěřitelná a pravděpodobně se takto nestala.

Také firma prodávající batoh dané značky nemůže přiznat, že možná (a možná ne, to se právě nedozvíme), měla s kluky dohodu.

Pokud se domluvili, jde o šikovnou reklamu: akce na hraně trestného činu se stane virálním videem, zpropaguje danou značku, a lidé v tom neodhalí reklamu, protože se zaměří na drsnost akce samotné. Tím bude reklama účinnější.

Půjde dost možná o nový trend: téměř trestný činy jako product placement, který firma nepřizná, ale proslaví ji...Vždy to bude čin na hraně, aby nešel klasifikovat jako trestný čin, ale pouhý přestupek. Kdyby šlo o trestný čin, už by to lidi mohlo odrazovat (a tvůrce samozřejmě poškodit).

Obecnější úvaha: ať už se dohodli nebo ne, lze předvídat, že reklama v budoucnosti bude stále agresivněji, ale současně stále skrytěji útočit na naše mysli. Že to jde obojí dohromady, je nyní už jasné.

Pokud naše mysli budou citlivé už jen např. na terorismus, může se reklama maskovat jako terorismus, nebo jako antiterorismus. Je snad už na čase se ptát, jakou nosí (anti)teroristé značku bot?

P.S. TVTwixx jsou ze skrytého product placementu podezřelí dost, pod jejich videem je přímo link, kde daný batoh zakoupit:

https://www.youtube.com/watch?v=VuoBEh5lWEg

a zde:

https://www.youtube.com/watch?v=lEahi6S2SGY&feature=youtu.be

Batoh zde Freescoot představuje dosti reklamně...

témata

1) Jaký vztah máš ke své slasti a strasti? Dotýkají se tě reálně nebo je jen vnímáš/registruješ a jsou jen přítomné bez toho, že by se tě dotýkaly: objeví se, chvíli pobudou a mizí?

Bolí tě smutek - nebo je jen přítomný? Užíváš si skutečně radost - nebo je jen přítomná jako pasivní objekt "před" tebou?

2) Jsi svým vnitřním hlasem? Tvoříš ho, vytváříš, vymýšlíš, řídíš a kontroluješ? Jsi jím? Je to něco, co se stále mění - měníš se spolu s tím? Je to něco, co se zjevuje bez tvého přičinění - přesto jsi tím? Jak to vytváříš? Jak to děláš? Volíš slova svého vnitřního hlasu? Jak se objevují jednotlivé slabiky tvého vnitřního hlasu? Zní ti v hlavě, "hučí" ti tam vnitřní hlas? Je to vůbec hlas a má barvu tvého mluveného (hlasitého) hlasu?

3) Věci a situace se spíše dějí samy od sebe, nebo je řídíš? Hýbeš svým tělem a volíš, jaká myšlenka tě právě napadne? Můžeš řídit svou radost, prodloužit ji? A můžeš potlačit svůj strach?

4) Všiml sis, že když zmlkne tvůj tvůj vnitřní hlas formulující přesvědčení, že je vše skvělé nebo špatné, že se nudíš, máš depresi nebo že jsi šťastný, tak v té chvíli nastane mír a klid a všechno je v harmonii a v přirozeném pořádku?

5) Je v proudu vjemů, myšlenek, pocitů, představ něco stabilního? Jsi to ty? Jak vypadáš? Máš nějaký tvar/formu? Nějakou (osobní) identitu?

6) Když vidíš očima své tělo, nemyslíš si, že jsi zrakovým vjemem svého těla, ale když své tělo cítíš "zevnitř", myslíš si, že jsi tímto pocitem: nedopustil si se zde chyby? Není tomu spíše tak, že jsou zde zrakové vjemy a vjemy tělesné, ale nejsi ani jedním z nich?

7) Pokud je pravda v hloubce, nelze říci slovy: postavy filmu se snaží nedokonale a v metaforách/podobenstvích říci něco o filmovém plátně, na kterém se film promítá...