hedonici hedoné hedonické

Nejsou snad nakonec všechny neostré přechody redukovatelné na ostré přechody mezi barvami? Možná spíše většina, až na plynulé tmavnutí nebo světlání nějaké barvy.
ty si nemyslíš, že je slast jistým smyslem?
nebo zde píšeš spíš o jakési univerzální pochybnosti o všem???
Mnohé zdánlivě neostré přechody mezi barevnými skvrnami jsou nakonec redukovatelné na ostré přechody mezi barvami. Ale nejde to u plynulého tmavnutí nebo světlání nějaké barvy a jejího postupného přechodu na jinou barvu, kdy nejde přesně určit, kde jedna barva končí a druhá začíná.

CO MAJÍ DATA SPOLEČNÉHO?

Co mají společného data? Jsou bytím? Ne, ale jsou něco, tedy entitou. Jsou navzájem odlišné.
Takže to je další vlastnost.
Plus to, že vždy v proudu nějaké kvále je, nikdy tam není mezera, prázdno, nicota. U zrakových dat je potom víc zrakových dat zároveň, pravděpodobně.

V mužích je více napětí? Ne, ženy větší labilita, víc depresí a úzkostí.

MNICHOVÉ NA TO PŘIŠLI
Mniši na to přišli, mají uvolnění v klášteře.
Mnichove na to přišli, ale napětí z pevného klášterního řadu a poslušnosti, ale pak si zvyknou, odevzdají se a poslušnost a řád, kdy se nemusí sami o ničem rozhodovat, jim dá uvolnění
Rozhodovat se je totiž napětí.
Rozhodování je napětí svalů plus při něm běhají myslí možnosti a plánování.
Klášter, les, park = uvolnění.

Kastrace = uvolnění od sexuálního napětí.
Antidepresiva = uvolnění, protože způsobují emocionální plochost, otupělost, robotičnost, tedy redukci napětí.
Práce = napětí.

Nuda v práci lepší než povinnosti v ní, ty víc napětí.
Youtube: LIKE = uvolnění, DISLIKE = napětí.
Afričané dřou na poli, úředníci stres v práci i po ní, možná na tom lépe zemedelci, kteří mají po práci klid, ale ti mají zase hodně obav z neúrody.

ROMOVÉ – MAJÍ VÍC UVOLNĚNÍ?
Romové méně pracují a méně starostí, to je uvolnění, ale mají víc napětí z konfliktů a chudoby.
Romové asi ale celkově víc uvolnění než my.

Pivo uvolňuje paže a tváře.
Asiati jako pracovní roboti, víc napětí než jiné rasy.

MOŽNÝ IDEÁL
Možná ideál být celý den mírně přiopilý, tím si udržovat uvolnění.
Pořád si udržovat hladinku.
Nebo mírně zhulený.

POHYB?

Nesportovat, ale nepřejídat se a nejíst moc jednoduché rafinované monosacharidy, aby nebyla obezita vedoucí k námaze = napětí z pohybu.

CO JE JISTÉ OHLEDNĚ SLASTI/STRASTI?

Je jistější, že slast (totéž platí i pro strast) existuje, méně jisté je, že je příjemná a ještě méně jisté je, že má hodnotu. Ale toto vše je docela dost jisté.

Paměť jsou vždy záblesky z toho, co předtím v silnější podobě, není to nikdy naopak, to by byla jasnovidnost.

Zemědělci napětí z neúrody.

EXISTUJÍ NEOSTRÉ PŘECHODY BAREV?

Ne, vždy jen ostré přechody barev, protože neostrý přechod by potřeboval nekonečno barev k zcela souvislém přechodu, a nekonečno barev jistě nevnímáme.
Ale může být hodně barev, dost kontinuita, ale nakonec ostrost.
Kolik barev ve vědomí? Hodně, ale nikoliv nekonečno.
Neostré přechody jen hodně podobných barev ostře vedle sebe ve formě malých barevných políček, plošek nepravidelných tvarů.

Častěji vidíme ostré přechody barev, protože ty nám víc upoutávají pozornost.
Ale neostré přechody jsou skoro všude (pozn. zde se neostrými přechody myslí neostrost v konvenčním, ne v doslovném smyslu, tedy uznáváme, že jde ve skutečnosti o ostrost mnoha malých plošek podobných barevných skvrn vedle sebe).
Mezery v zrakové scéně/poli nejsou.
Při pozornějším vidění více neostrých přechodů, při málo pozorném vidění tam nejsou, mozek si vybarví plošky nepravidelných tvarů převládající barvou, ale jako neostrý přechod.
Při rychlém pohybu hlavou mozek nemá čas na vytvoření periferie, je tam jen focus.

Periferie se vyznačuje neostrými přechody mezi barevnými skvrnami.

Periferie zrakova není vždy, vždy je focus, někdy navíc s periferií zrakového pole, jindy bez ní.
Emoce negativní i pozitivní hned nejdřív největší intenzita, pak postupně slábne.
A někdy ještě znovu prudké zvýšení.
Asi i počáteční nástup postupný, ale tato postupnost velmi rychlá.
Toto velké navýšení dělá asi amygdala, nelze to ovládat, je to rychlý Systém 1, nikoliv pomalý Systém 2 z neokortexu.
Po slasti přijde obvykle znovu slast.
Po strasti taky obvykle znovu strast.
Když přijde v emocích po peaku (intenzivním vrcholu) další peak, tak bude pravděpodobně slabší.

Emoce dány kontextem: miliardáře nepotěší zisk nového jednoho miliónu tolik jako chuďase zisk 1000 Kč.

NA PODZIM A V ZIMĚ JSME MÉNĚ ŠŤASTNÍ

Zima tma víc napětí než teplo světlo, dobré je přestěhovat se na zimu na jih. Ovšem zima má vliv zejména tehdy, když pobýváme hodně venku. Nakonec to celkový hédonistický vliv moc nemá, tak cca 1-5% z celkové sumy slast/strast, což ale není málo, a víc když se bezprostředně přestěhujeme, tak si to víc uvědomujeme, ale pořád zde vliv je – takže lidé v teple a světle asi šťastnější než na podzim a v zimě.
I když brzký podzim ještě dost světla a tepla, naopak brzké jaro ještě dost tmy a zimy, takže nejhorší je to od půlky října do půlky nebo konce března.

KDE ŽÍT?
Přestěhovat se do Bulharska nebo kde je levně a pracovat na dálku a živit se z úspor. Pracovat na dálku jak? Třeba na dálku spravovat server nebo překládat texty.
Země kde nejnižší ceny a žít tam, třeba i v latinské Americe nebo v Asii.

Motivační systém u všech lidí je spíš hedonistický, ale ne zcela, obzvláště u ideologů méně.
Mnoho věcí chci, ač je chtít nemám.

Neostré přechody jen hodně podobných barev ostře vedle sebe ve formě malých barevných políček, plošek nepravidelných tvarů.???

u nízké kondice vadí co? námaha je totéž co napětí ?

co v pohybující se rozmazané ruce? nejde o neostré přechody? 

a stíny jsou neostrými přechody

co je v advaitě svědek? jen zrakové plátno a zrakový prostor, nic víc?

Oblečení volné vs těsné k uvolnění

Hedon deník

Záznam pěti minut

Kolik procent oblečení zima světlo, moc ne

Kolik procent obezita

Možná dost

Namaha z pohybu u špatné kondice je napětím

o kolik je člověk šťastnější v červnu než v listopadu? teplo+světlo, ale i možnost víc věcí dělat - můžeš být venku...nemůžeš vysedávat na lavičce v parku apod.

hedonicky výhodné sedět na lavičce v parku

pohyb pro obézního utrpením, nemusí se tolik sice hýbat, ale pak se zbavuje mnoha akcí, které jsou pro něho hedon. nevýhodné, ale byly by hedon. výhodné, kdyby byl štíhlejší

MOTIVAČNÍ SYSTÉM HRUBĚ ZKRESLUJE

říká, že je horší svírání břicha při strachu než nevolnost ze špatného jídla, přitom je to spíše naopak

JAK SE NENECHAT POHLTIT EMOCEMI?

Chovat se i během nich podle racionálních instrukcí, které si předtím stanovil a říci si o těch intencích emocí, že jsou iracionální, irelevantní a mimo program i o těch emocích (i o přílišném myšlení na daný pocit), což je jedno z těch pravidel.

Když máš špatnou náladu, tak jdi ven!

HEDONICKY DŮLEŽITÉ

reagovat uvolněně, spontánně, bez úsilí + moc nehloubat, nepřemýšlet, protože to dělá napětí svalů hlavně na hlavě

IDEOLOGIE ANTI-HEDONISMU

která je klamná, považuje slast za nízkou, a proto hledá jinou ideologii jiného smyslu, a jelikož ji nenachází, tak si zoufá

MEDITACE

když u meditace slyšen vnitřní hlas, tak se na něj méně emočně reaguje, pak vzniká iluze svědka ...jde o mód pozorování, což je vlastně pouhé nereagování


-- nemusíme taky vidět nějaké barevné mikro-skvrnky nebo mikro-plošky? aby nešlo dělení do nekonečna...vidíme mikro-plochy, mikro-ploštice? omezený počet barevných skvrn, které vidíte, někdy víc, jindy méně...

miliarda hedoniků

racionální snaha je napětím, úsilím, soustředěním, ale přejde do krve a postupně zbavuje napětí emobloků a tendence se hájit, protože sleduje jen logiku

první ataka emocí nejhorší, to je amygdala, až pak korekce mozkem

neostré přechody mezi barvami jsou ostrými přechody, kdy světlá či tmavne jedna barva nebo jedna barva přechází v jinou, ale podobnou barvu podobného odstínu (jemně světlejší či tmavší barvu) - vždy je to vlastně obojí, přechází v barvu jinou, ale podobnou, a současně trochu tmavší nebo světlejší -  znamená to jen to, že v neostrém přechodu jsou vedle sebe ostré pruhy či skvrny či plošky dvou podobných barev, kdy zároveň jedna je světlejší než druhá

máme jen body a linky/křivky (podmnožinou jsou přímky, úsečky)

genom člověka nejdéle v úrodných pásmech Afriky, není v něm tolik tendence k pohybu a činnosti, viz pralesní lovci a sběrači dnes

co tam advaita vidí, když mluví o věčném Já? asi zrakové plátno + fenomenální prostor, protože v mikročase jen zrakové plátno, ale v jen trochu delším mikročase je fenomenální (jevový) prostor už vzniká jako častý konstrukt...ale toto jen v 1/3 času u zrakových dat...ale je to cosi v nich stálého, vždy-přítomného v zrakových datech


((v sluchových datech je vždy zvuk)) - i zvuk (ale o něco méně výrazně než tělesná data, viz níže) vázaný na zrakový prostor

tělesná data - rychlá interpretační vázanost na zrakový prostor, protože na zrakové tělo

TOK DAT - BETA VERZE!!!

TOK DAT - VLASTNOSTI

Vědomí = množina/soubor minulých, přítomných a budoucích kválií.

Data = kvália = subjektivní prožitky, informace

Proč proud? Jde o dravou, chaotickou bystřinu, která však obsahuje i řád a zákonitosti, a nejrozšířenější z nich je kontinuita, návaznost.

Jaké jsou hlavní vlastnosti proudu zkušenosti?

1)      ZMĚNA – všechna data trvají velmi krátce, asi jen pětinu jedné vteřiny, a jsou ihned nahrazena daty jinými. Změna/pomíjivost je univerzálním rysem všech dat v proudu zkušenosti/vědomí, produkuje rozmanitost. Změnu obvykle označujeme za čas.

2)      UPOŘÁDANOST, ZÁKONITOST, ŘÁD – řád je nedokonalý – máme dva druhy řádu:

2a) ŘÁD KONTINUITA –  následnost + pokračování + opakování, což je výskyt podobného nebo opakovaný výskyt stejného, ale ne zcela, tedy i jistá DISKONTINUTA (což je již zmíněná změna, přerušovanost, těkání, přeskoky)

2b) ŘÁD KORELACE - jde o zákonitou korelaci, což je opakující se časová  následnost dvou a více zrakových, sluchových a tělesných dat - jde o speciální případ kontinuity, protože ta může vypadat i takto: "modrá, modrá, modrá, modrá,...", ale to není korelace, v korelaci jde o opakování alespoň dvou prvků (zelená, červená, zelená, červená,...).

3)      NEOSOBNOST - žádné kvále není egem, není zde žádné ego.

Pozn. buddhisté mají podobné, ale chybí jim druhý bod, tedy uspořádanost/řád, naopak chybně přidali strastiplnost, která není rysem všech dat.

A co je to prostor? To je vlastnost pouze jedné třídy dat, a to sice dat zrakových. Neexistuje prostor sluchový, hmatový, tělesný ani žádný jiný než prostor zrakový.

Patří mezi univerzální rysy dat vlastnost, že jsou přítomné, že se vyskytují vždy a jedině „nyní, právě teď“? Ne, „přítomnost“ je až konstruktem získaným z konstruktu fyzikalistického času, nejde však o skutečně vnímatelnou vlastnost. Díky paměti víme, že vždy nebylo to, co je nyní, proto hovoříme o přítomnosti a minulosti.

Existují pouze tři třídy dat, nic jiného nevnímáme.

Jde o data zraková, sluchová a tělesná. Nejvíc heterogenní je třída tělesných vjemů, jejíž cca polovina jsou neutrální tělesná data, další cca polovina jsou negativní a pozitivní emoce, tedy strast a slast, které jediné mají skutečnou hodnotu a význam ze všeho toho, co se v zkušenosti odehrává, vyskytuje.

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI ZRAKOVÝCH DAT

1)      Plochost, rovinatost

2)      Barevnost

3)      Jednota zrakové scény – jedno „plátno“, rovina bez mezer, švů, trhlin - barevné skvrny vždy mají vlastnost rozlehlosti, tedy toho, že spolu tvoří dohromady jednu rovinu, samy jsou ploché, vytvářejí + zaujímají jistou plochu

4)      Ostrost nebo neostrost přechodů mezi barevnými skvrnami – vidíme vlastně jenom barevné skvrny s ostrými nebo neostrými přechody. Mnohé zdánlivě neostré přechody mezi barevnými skvrnami jsou  nakonec redukovatelné na ostré přechody mezi barvami. Ale nejde to u plynulého tmavnutí nebo světlání nějaké barvy a jejího postupného přechodu na jinou barvu, kdy nejde přesně určit, kde jedna barva končí a druhá začíná.

5)      Můžeme vidět víc barev najednou (to u ostatních kválií neplatí, tam vždy jen jedno kvále, buď sluchové, nebo tělesné)

6)      Focus a fringe, tedy střed a okraj zrakové scény (není jisté, zda fringe existuje, zda tzv. „fringe“ není jenom rychlý mimoběžný vjem neostrých přechodů barevných skvrn, kdy z fokusovaného předmětu na zlomek vteřiny odběhnu „vedle“ a hned se k němu zase vrátím) – nevíme, zda focus může vidět jednu barvu, dvě barvy, s jak komplexním okrajem těchto barevných skvrn apod. Možná fringe neexistuje, a vše je jen rychle těkající focus. Ale pokud je i fringe, tak někdy může být s fokusem a jindy může být jen focuis sám, samotné fringe samozřejmě není nikdy. Je taky možné, že focus nemůže být nikdy bez fringe. Tedy jsou možnosti:

6a) je jen focus

6b) je focus někdy sám a jindy může být s fringem

6c) focus je vždy s fringem – k tomu inklinuje JV

6d) je jenom fringe – toto jistě není pravda

Fringe asi je, ale není jisté, zda musí být vždy, a nemůže být někdy jen focus sám, tedy možnost b). Nejpravděpodobnější je možnost c), druhá nejpravděpodobnější možnost b).

7)      Vnímaní pohybu (není přítomen vždy, ale často) – jediný pohyb, který vnímáme, je zrakový pohyb (nevnímáme pohyb sluchový nebo tělesný, hmatový)…Ale je možné, že ani zrakový pohyb nevnímáme, že jde spíše o sérii velmi rychle po sobě jdoucích statických fotografií, kdy na každé je „pohybující se“ objekt oproti svému relativně statickému okolí/pozadí nepatrně posunut (jako ve filmu), takže pohyb nevidíme, jen na něj (správně) usuzujeme. Nebo když rychlý pohyb, tak vidíme statický obrázek barev s neostrými přechody (rozmazaná ruka před očima, když jí rychle hýbeme tam a zpět se jakoby rozostřeně nachází na více místech své dráhy najednou).

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI SLUCHOVÝCH DAT

1)      Mají vždy určitou hlasitost

2)      Mají vždy určitou výšku tónu

3)      Mají vždy určitou kvalitu/jakost/“zabarvení“ tónu – jiný tón A na houslích a jiný na kytaře

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI TĚLESNÝCH DAT

1)      Přiřazována vždy k jen jednomu zrakovému/viditelnému tělu a lokalizována na něm či v něm, na jeho různých místech či částech (což lze, protože zrakové tělo je prostorový objekt jako každý jiný zrakový objekt, jde zde opět o kombinaci barevných skvrn vytvářející určitou relativně stálou strukturu)

2)      Cca polovina neutrální tělesná data, druhá cca polovina emoce, kde převažují negativní emoce nad pozitivními emocemi (poměrem cca 25:1 ve prospěch strasti), zde se dostává ke slovu třetí buddhistická charakteristika existence, tedy strastiplnost

Mohu zároveň vnímat data z různých tříd, tedy např. zraková data a současně sluchová data (třeba při letu ptáka) nebo zraková data a tělesná data (vidím les a současně cítím tělesný tlak na hýždích, protože sedím)?

Pokud se na něco soustředím (focus), tak ne, jedině že bych to vnímal na okraji/periférii vědomí (fringe) při panoramatické pozornosti, která má méně intenzivní focus. Myslím, že ani v tomto případě to však není možné, protože fringe je pravděpodobně jen u zrakových dat mezi sebou, nikoliv u jiných dat nebo u zrakových dat s jinými daty.

Co je přesněji panoramatická pozornost? Panoramatická pozornost je dána poměrem focus:fringe, kdy u focus pozornosti převažuje focus, u panoramatické pozornosti je i dost fringe, ale nikdy to nemůže být jenom fringe, vždy tam trochu focus pozornosti/zaměřenosti je.

TOK DAT - VLASTNOSTI - DŮLEŽITÉ - NOVÁ VERZE

TOK DAT - VLASTNOSTI

Vědomí = množina/soubor minulých, přítomných a budoucích kválií.

Data = kvália = subjektivní individuální „vnitřní“ prožitek, informace

Proč proud? Jde o dravou, chaotickou bystřinu, přesto však jejím kvantitativně nejrozsáhlejším řádem je kontinuita, návaznost.

Jaké jsou hlavní vlastnosti proudu zkušenosti?

1)      ZMĚNA – všechna data trvají velmi krátce, asi jen pětinu jedné vteřiny, a jsou ihned nahrazena daty jinými. Změna/pomíjivost je univerzálním rysem všech dat v proudu zkušenosti/vědomí. Dalším univerzálním rysem je neosobnost (žádné datum není egem ani zde není po žádném egu ani památky).

2)      KONTINUITA – návaznost, ale ne zcela, texy i jistá DISKONTINUTA (přerušovanost, těkání, přeskoky), nejvíc chaotické jsou emoce, avšak přítomnost obvykle je výsledkem minulosti a sama vytváří budoucnost

3)      UPOŘÁDANOST, ZÁKONITOST, ŘÁD  - opět ne dokonalý, ale je zde, nejvíc se ho snaží nalézt věda, jde o zákonitou korelaci (časový souběh nebo časovou následnost) zrakových, sluchových a tělesných dat mezi sebou

4)      ROZMANITOST – data nejsou monotónní: pestrost, heterogennost zkušenosti (lze si představit, třeba při popisech stavů na LSD, bohatší či méně bohatou zkušenost, než máme).

Změna, kontinuita změny, zákonitost (uspořádanost) změny je to, co obvykle označujeme za čas.

A co je to prostor? To je vlastnost pouze jedné třídy dat, a to sice dat zrakových. Neexistuje prostor sluchový, hmatový, tělesný ani žádný jiný než prostor zrakový.

Patří mezi univerzální rysy dat vlastnost, že jsou přítomné, že se vyskytují vždy a jedině „nyní, právě teď“? Ne, „přítomnost“ je až konstruktem získaným z konstruktu fyzikalistického času, nejde však o skutečně vnímatelnou vlastnost. Díky paměti víme, že vždy nebylo to, co je nyní, proto hovoříme o přítomnosti a minulosti, také díky tomu očekáváme budoucnost (a věříme, že bude v zásadních rysech podobná přítomnosti a minulosti).

Existují pouze tři třídy dat, nic jiného nevnímáme.

Jde o data zraková, sluchová a tělesná. Nejvíc heterogenní je třída tělesných vjemů, jejíž cca polovina jsou neutrální tělesná data, další cca polovina jsou negativní a pozitivní emoce, tedy strast a slast, které jediné mají skutečnou hodnotu a význam ze všeho toho, co se v zkušenosti odehrává, vyskytuje, co je přítomné.

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI ZRAKOVÝCH DAT

1)      Plochost, rovinatost

2)      Barevnost

3)      Focus a fringe, tedy střed a okraj zrakové scény (není jisté, zda fringe existuje, zda tzv. „fringe“ není jenom rychlý mimoběžný vjem neostrých přechodů barevných skvrn, kdy z fokusovaného předmětu na zlomek vteřiny odběhnu „vedle“ a hned se k němu zase vrátím)

4)      Jednota zrakové scény – jedno „plátno“, rovina bez mezer, švů, trhlin

5)      Ostrost nebo neostrost přechodů mezi barevnými skvrnami – vidíme vlastně jenom barevné skvrny s ostrými nebo neostrými přechody, tyto barevné skvrny navíc vždy mají vlastnost rozlehlosti, tedy toho, že spolu tvoří dohromady jednu rovinu, samy jsou ploché, vytvářejí+zaujímají jistou plochu

6)      Můžeme vidět víc barev najednou (to u ostatních kválií neplatí, tam vždy jen jedno kvále, buď sluchové, nebo tělesné)

7)      Vnímaní pohybu (ne vždy, ale často) – jediný pohyb, který vnímáme, je zrakový pohyb (nevnímáme pohyb sluchový nebo tělesný)…Ale myslím, že ani tento pohyb nevnímáme, že jde spíše o sérii velmi rychle po sobě jdoucích statických fotografií, kdy na každé je „pohybující se“ objekt oproti svému relativně statickému okolí/pozadí nepatrně posunut (jako ve filmu), takže pohyb nevidíme, jen na něj (správně) usuzujeme.

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI SLUCHOVÝCH DAT

1)      Mají vždy určitou hlasitost

2)      Mají vždy určitou výšku tónu

3)      Mají vždy určitou kvalitu/jakost/“zabarvení“ tónu – jiný tón A na houslích a jiný na kytaře

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI TĚLESNÝCH DAT

1)      Přiřazována vždy k jen jednomu zrakovému/viditelnému tělu a pociťována na něm či v něm, na jeho různých místech či částech (což lze, protože zrakové tělo je prostorový objekt jako každý jiný zrakový objekt, jde zde opět o kombinaci barevných skvrn vytvářející určitou relativně stálou strukturu)

2)      Cca polovina neutrální tělesná data, druhá cca polovina emoce, kde převažují negativní emoce nad pozitivními emocemi (poměrem cca 25:1 ve prospěch strasti)

Mohu zároveň vnímat data z různých tříd, tedy např. zraková data a současně sluchová data (třeba při letu ptáka) nebo zraková data a tělesná data (vidím les a současně cítím tělesný tlak na hýždích, protože sedím)?

Pokud se na něco soustředím (focus), tak ne, jedině že bych to vnímal na okraji vědomí (fringe) nebo že bych měl pozornost panoramatickou, tedy nezaměřenou na nic konkrétního, ale méně ostře vnímající vše. Myslím, že ani v tomto případě to však není možné.

Co je to tzv. panoramatická pozornost? Myslím, že jde jen o větší těkání, přecházení, chaotičtější „pobíhání“ mezi objekty, zatímco u pozornosti „focus“, tedy u zaměřené pozornosti, jde o větší soustředění, tedy se daný objekt, na který mám „focus“, v proudu dat objevuje/vyskytuje opakovaně. Když zrakovou scénu vnímám jenom panoramaticky, vnímám více neostrých přechodů mezi barevnými skvrnami, zatímco „focus“ mi umožní vidět víc ostrých přechodů mezi barevnými skvrnami, tedy i víc detailů (panoramatická zraková pozornost je podobná tomu, když nemám jakožto krátkozraký brýle, zatímco focus zraková pozornost je podobná situaci, kdy si je konečně nasadím na oči).

hedoné milión

slast či strast nemají tělesnou lokalizaci, ale bezprostředně po jejich prožitku je mozek umístí na konkrétní místo zrakového/viditelného těla: nevíme jak, je to mechanicky a spontánně, prostě víme nebo nonverbálně "dispozičně víme", že to je tam...

máme současně tělesný vjem a vjem zrakový nebo třeba máme současně zrakový a sluchový vjem? focus pozornost zvládá vždy jen jeden vjem, ale co pozornost méně focusovaná, více panoramatická, nevidí "na okraji pozornosti", tedy na okraji (fringe) Jamesem postulovaného vědomí vedle zrakového vjemu třeba i vjem tělesný (tlak židle na hýždě třeba)? asi ne...

jaký je rozdíl mezi focus a panoramatickou pozorností? při focus pozornosti z Betléma upřeně zírám třeba  na Ježíška, při panoramatické pozornosti vidím tak nějak méně zřetelně, méně pozorně a s menším množstvím detailů všechny postavy Betléma, tedy Josefa, Marii, oslíka, pasáčky...tato pozornost má méně ostrých linek, tedy ostrých přechodů mezi barvami a je tedy více rozostřená, tedy s větším množstvím rozostření/mlhavého pohledu, což znamená, že přechody mezi barvami jsou více "do ztracena", postupné...

a co mikropohyb, je námi skutečně vnímám, nebo vnímáme jen velmi rychle za sebou "sérii fotografií"? nejisté, klidně může jít jen o sérii velmi rychle za sebou jdoucích statických fotografií...

stupeň ostrosti/přesnosti dat (stupeň rozlišení, počet "pixelů", detaily, zoom, jas, kontrast, ostrost, přiblížení-oddálení) - to je jen počet barev a přechodů mezi nimi. ostřejší obraz má víc ostrých přechodů mezi barvami

toto není pravda: .jakoby každá scéna obsahovala určitý počet dat, jednotek, rozličných barev, a ty byly buď s méně detaily na větší ploše nebo s více detaily na ploše menší, ale celkový počet dat byl vždy stejný (to je jen spekulace)...některá scéna obsahuje hodně barev a dat, naopak jiná málo, jako když třeba hledím do bílé zdi/stropu

k tomuto:

není tomu ale tak, že se celý obraz při pohledu do ohně nebo do vodopádu mění, ale "plátno", podklad, rovina/plocha sám zůstává? ne nutně, můžeme také říci, že každá barvená skvrna je při pohledu do ohně/vodopádu hned nahrazována jinou barevnou skvrnou přesně stejného tvaru, aby zapadla do celkové barevné mozaiky/kaleidoskopu


spíše se proměňují barvy a jejich odstíny, ale obvykle pak i tvary, takže tomu obvykle není tak, že by zůstaly tvary barevných skvrn a ty by jen změnily barvu...spíš jde o sérii rychle za sebou jdoucích statických jakoby vizuálních fotografií...

---

JAK MĚŘIT POMĚR STRASTI A SLASTI?

Stačí zpočátku "čárková metoda": po určitý časový úsek si dělej čárky, když pocítíš strast a křížky, když pocítíš slast, neřeš zpočátku jejich intenzitu, a až později si stanov jejich intenzitu jednoduše jen na dvě možnosti: více a méně intenzivní, až pak přidávej další stupně intenzity.

plus jaks včera říkal ty barvičky v excelu a průběh intenzit postupně

máme současně tělesný vjem a vjem zrakový nebo třeba máme současně zrakový a sluchový vjem? focus pozornost zvládá vždy jen jeden vjem, ale co pozornost méně focusovaná, více panoramatická, nevidí "na okraji pozornosti", tedy na okraji (fringe) Jamesem postulovaného vědomí vedle zrakového vjemu třeba i vjem tělesný (tlak židle na hýždě třeba)? asi ne...

jaký je rozdíl mezi focus a panoramatickou pozorností? při focus pozornosti z Betléma upřeně zírám třeba na Ježíška, při panoramatické pozornosti vidím tak nějak méně zřetelně, méně pozorně a s menším množstvím detailů všechny postavy Betléma, tedy Josefa, Marii, oslíka, pasáčky...tato pozornost má méně ostrých linek, tedy ostrých přechodů mezi barvami a je tedy více rozostřená, tedy s větším množstvím rozostření/mlhavého pohledu, což znamená, že přechody mezi barvami jsou více "do ztracena", postupné...

a co mikropohyb, je námi skutečně vnímám, nebo vnímáme jen velmi rychle za sebou "sérii fotografií"? nejisté, klidně může jít jen o sérii velmi rychle za sebou jdoucích statických fotografií...

Možná neexistuje ani zrakova periferie, to je jen letmý rozmazaný pohled na zlomek vteřiny mimo focus a zas se vrátíme zpět k němu.

.

Pohyb nevnímám, jen statické fotografie, zkouším to

Rozmazany pohled jsou neostré přechody barev, tedy neostré linky a tvary

MÁME SE POHYBOVAT?

Pohyb nikdy není bez napětí. Jen když máme dobrou kondici, je tam napětí méně a vnímání pohybu obecně je méně ve vědom

Pohyb slast mnohdy přináší, ale strast z něj je mnohem delší, takže ji je víc, byť jsou tam slastne chvilky a někdy euforicky konec, a právě díky chybám paměti, která chybuje podle pravidla peak~end, pak sportovat chybně chceme

Sport a cvičení se liší v čem? Je to jen prodloužený a zrychlený pohyb končetin a je to totéž, neliší se.

Taichi stojí hodně úsilí, koordinace dělá v něm hodně napětí. Pohyb mysli není reálný pohyb, jen metafora. Ale myšlení vyžaduje soustředění, což je vlastně jen napínání svalů hlavy, a to skutečně strastne je.

MÁ CIVILIZAČNÍ POKROK NĚJAKOU HODNOTU?

Pokrok člověka nemá vůbec žádnou hodnotu, hodnotu má jen to, zda díky němu má víc slasti nebo víc trpí. Pravda je spíše to druhé: nejšťastnější jsou lovci a sběrači, kteří jsou líní, nesportuji, pořád se válejí a pracují dvě až tři hodiny denně.

POZOROVÁNÍ OSLABUJE SLAST I STRAST

Pozorování kladných i negativních emocí je zeslabuje, protoze část kapacity vědomí se odcerpa právě na snahu je pozorovat. Ovšem pokud jídlu obvykle nevenujeme pozornost skoro vůbec, slast se při pozorování, kdy si ho najednou všímame, zvětší

 Jelikož si však slasti všímáme obecně málo, její pozorování, ač ji zeslabuje, ji přivede častěji do vědomí, takže jí máme víc. To se někdy může stát ale i se strasti! Slast lze prodloužit tím, že si ji záměrně paměťove vyvolavam bezprostředně po tom, co jsem ji prožil nebo že zesilim ci prodlouzim působení jejích příčin, tedy jím více nebo déle, pomaleji.

STRACH NÁM LŽE

Strach, jako každá emoce, má ostrá nástup, začátek, ale pak klesne do průměru. Když se něčeho bojíš, myslíš si, že obávaná situace bude minimálně tak strastná jako pocit strachu/strasti, který máš při pomyšlení na ní. Je to lež a současně evoluční strategie, jak tě motivovat k tomu, abys usilovně přemýšlel, plánoval a jednal tak, aby k dané situaci nedošlo.

BUĎME PODEZŘÍVAVÍ KE SVÝM PROGRAMŮM, PUDŮM, CHTĚNÍM, VČETNĚ PUDU SEBEZÁCHOVY

Všechno jsou to evoluční strategie často sloužící k „zájmům“ našich genů, tedy k jejich reprodukci, naše zájmy jsou však zcela jiné: nikoliv reprodukovat naše geny, ale redukovat naši strast.

Fyzikální zákony si všímají řádu mezi zrakovými daty, občas přiberou i jejich korelace se zvukovými daty...Někdy přidají i korelace s tělesnými daty, dokonce i s negativními tělesnými vjemy (tíže předmětu, tíha gravitace). Obecně však fyzika je primárně zrakovou fyzikou.

Není tomu tak, že za barvami je čisté plátno, které rozmanitě a proměnlivě pokrývají, spíše všechny barvy mají vlastnost „plochost/rovinnost“ + jsou vždy vyskládané tak, že mezi nimi nejsou díry, trhliny, mezery nebo švy.

Jak dokážeme určit, ze kterého směru a vzdálenosti zhruba zvuk přichází? Souvisí to asi i s tím, do kterého ucha ho víc lokalizujeme, které ucho se víc napíná, tedy napínají se svaly kolem ucha, kolem ušního bubínku.

Je toto: „stupeň ostrosti/přesnosti dat (stupeň rozlišení, počet "pixelů", detaily, zoom, jas, kontrast, ostrost, přiblížení-oddálení)“ skutečná vlastnost proudu zkušenosti? Spíše jde o konstrukci ve fyzikalistickém světě, fenomenologicky je tomu tak, že někdy vnímáme víc barev vedle sebe s ostřejšími a jindy s méně ostrými přechody.

ZÁZNAMOVÝ ARCH PROUDU NAŠÍ ZKUŠENOSTI

Žlutou znač zraková data, zelenou sluchová data, různě světle/tmavě červenou strast a její intenzitu, modrou a její světlostí/tmavostí intenzitu slasti a třeba hnědou neutrální tělesná data. Všechny vjemy trvají pětinu jedné vteřiny. Mezi slastí a strastí jsou mezery v podobě zrakových, sluchových dat i v podobě neutrálních tělesných dat. I kdybychom tyto mezery odstranili, nedá kolísání slasti/strasti kontinuální křivku, ale opravdu jde spíše o chaotický průběh jejich intenzit.

PŘICHÁZÍ PO SLASTI OBVYKLE STRAST?

Platí tedy, že po slasti obvykle přichází zase slast? Ano, zas taková diskontinuita v emocionálním prožívání není. Ale slast většinou netrvá příliš dlouho, tedy čím déle trvá, tím větší šance je, že další okamžik už nebude slastný, ale strastný. A slast většinou ani není příliš intenzivní, tedy čím víc intenzivní slast už je, tím větší je šance, že v dalším okamžiku už tak intenzivní nebude. I když proti tomu jde fakt, že slast má někdy tendenci gradovat, stoupat. Ovšem její vrcholky jsou obvykle krátké a osamělé, i když výbuchy smíchu mají někdy tendenci se sdružovat, i když většinou je výbuch smíchu také jenom jeden.

MÁ ZVÍŘE MENŠÍ HODNOTU NEŽ ČLOVĚK?

Ne, protože lidská ani umělá ani zvířecí (delfíní,…) inteligence hodnotu nemá, stejně jako vědeckotechnologický či umělecký pokrok hodnotu nemá.

Hodnotu má jenom slast a strast. A zvíře, které je nositelem stejné slasti a strasti jako člověk, má i stejnou hodnotu jako člověk, resp. je prožívatelem/vlastníkem/nositelem/majitelem/konzumentem stejné hodnoty, jakou konzumuje i člověk.

To se však netýká rostlin, hub a nižších živočichů, kteří slast/strast nevnímají nebo je vnímají velmi slabě.

Ovšem takové kočky, psi, ale i prasata apod. vnímají bezesporu slast a strast stejně jako člověk.

Z hlediska egoistického hédonismu, který je myslím nejrozumnějším způsobem chování, však záleží jenom na mně, nikoliv na druhých lidech nebo zvířatech. Ovšem často platí, že když s druhými nemám konflikty a chovám se k nim naopak mile, příjemně, laskavě, sám se cítím lépe.

Tedy je vhodné se chovat k druhým dobře: důvodem je pouze a jenom to, že si tím navyšuji vlastní slast a snižuji vlastní strast.

---

mindful - uvolnění vs. pozorování - soustředění, úsilí, napětí
takže mindful a focus mohou být i opačné věci
ale mají stejné to, že zpomalení toku myšlenek (neurovědně je zde společná deaktivace default mode network, a aktivace systému externí vnější smyslové pozornosti, se kterým antikoreluje)

--

CVIČENÍ JAKO OCHRANA PŘED NEGATIVNÍMI EMOCEMI

 jen hypotéza - když tělo napjaté z cvičení, možná dobrá prevence před možným napnutím z negativních emocí - tělo ví, že se musí uvolňovat, relaxovat nikoliv dále napínat negativními emocemi, tak jich pak můžeme mít méně

po cvičení se dobře relaxuje, člověk má mindset (nastavení mysli), že teď by měl odpočívat, že je to zasloužené a žádoucí + fyziologicky si tělo víc uvolňování užívá, když je napjaté z cvičení, než kdyby napjaté nebylo + po napětí přijde při uvolnění slast z prokrvování zahřátých svalů

PROČ JE PO CVIČENÍ VÍCE STRASTI NEŽ U NEGATIVNÍCH EMOCÍ A PROČ JSME TAK HLOUPÍ, ŽE NÁM TO NEVADÍ?

tělo po cvičení napjaté kontinuálně, ale bez větších peaků (vrcholků), zatímco negativní emoce nejsou tolik strastné, ale mají mohutné nástupy, kvůli tomu je náš motivační systém nechce, což je evolučně výhodné: netrpíme u negativních emocí tolik, a přesto jsme silně motivováni je nechtít, zatímco po cvičení trpíme i více, ale kvůli tomu, že chybí peaky a je slastný konec, end (nakonec jsme krásně odpočatí), tak nám to podle pravidla "peak-end" tolik nevadí...

--

podobné - vždy v něčem stejné, i když to třeba smysly nevnímáme, ale rozumem to víme

--

focus - častější výskyt ve vědomí daného objektu, protože mindful se nezaměřuje na žádný konkrétní objekt

--

mozek funguje jednotným způsobem, když už používá nějaký mechanismus, tak ho použije vždy

SMYSL ŽIVOTA

parafráze dnešních slov Jan Votava:

Nejen člověk, který neví, jaký je smysl života, ale i ten, kdo si myslí, že žádný není, by měl být motivován k jeho hledání mnohem víc než ten, který už si myslí, že ho našel. O nic totiž svým přemýšlením o něm neztrácí, stejně si myslí, že nic smysl nemá, takže si nemůže myslet, že by měl dělat něco smysluplnějšího, může tedy jenom získat a smysl života možná i najít. Naproti tomu ten, kdo už smysl života má, by hledáním smyslu života mohl ztrácet čas, který by snad měl raději věnovat jeho získávání.

--

věci vytvořené člověkem mají jednodušší linky, tvary než věci vytvořené přírodou...a také jsou asi ostřejší přechody mezi barvami u přírodních věcí, často barvy u přírodních věcí přechází souvisle, kontinuálně tmavnou nebo světlají, zatímco u lidských věcí vidíme spíše souvislé jednobarevné plochy jednoduchých tvarů

---

přečti si to pečlivěji, o všimnutí tam mluvím: Jelikož si však slasti všímáme obecně málo, její pozorování, ač ji zeslabuje, ji přivede častěji do vědomí, takže jí máme víc. To se někdy může stát ale i se strasti!

Pozorné poslouchání hudby nebo jakékoliv jiné příčiny slasti může slast zvýšit, však to píšu v poslední větě příspěvku. Pozorné pozorování slasti samé působí opačně.

Kapacita vědomí je velmi omezená.

Přítomné momentální vědomí je vždy obsahově velmi chudé.

mindful - uvolnění vs. pozorování - soustředění, úsilí, napětí

takže mindful a focus mohou být i opačné věci

ale mají stejné to, že zpomalení toku myšlenek (neurovědně je zde společná deaktivace default mode network, a aktivace systému externí vnější smyslové pozornosti, se kterým antikoreluje) od Jan Votava

----

Otázka po smyslu života se ptá po tom, ZDA má v životě vůbec něco skutečnou hodnotu, ZDA je vůbec něco skutečně důležité. Také se ptá po tom, zda existuje vůbec nějaký cíl života, což by mohlo být totéž co (možná) hodnota sama.

smysl života - 1) cíl života 2) hodnota - mohou a nemusí být totožné

Jak moc jsi si jistý, že v životě nemá nic skutečnou hodnotu? Jsi si jistý zcela, totálně, a pokud ano, nebije se to s tebou proklamovanou totální pochybností?

Jan Votava Spíš takto: "S jakou jistotou si myslíš, že v životě není nic, o co by mělo cenu usilovat?"

Jan Votava To, že by mohlo existovat něco smysluplného, je myslíš stejná blbost, jako že by mohla být ta Russellova konvice?

Jan Votava Tak velká míra jistoty je zde na místě?

Jan Votava Já například si myslím, že to, zda něco smysluplného existuje nebo ne, je dost složitá otázka (jako ostatně všechny filozofické) a jsou dost otevřené obě možnosti. Ty to tak máš tedy taky (když mluvíš o totální pochybnosti)?

Jan Votava Už víme toto: je ti jedno, zda život smysl má + myslíš si, že nemá. Nevíme, s jakou jistotou si to myslíš (zda považuješ obě možnosti za dost otevřené). To je ta otázka.

Jan Votava Spíš takto: "S jakou jistotou si myslíš, že v životě není nic, o co by mělo cenu usilovat?"

CITÁT DNE

"Proč člověka smysl života zajímá? Podle mě otázka spíš stojí tak, co jiného by ho mělo zajímat  "

Jan Votava

------


EXISTUJÍ VŮBEC NEOSTRÉ PŘECHODY MEZI BARVAMI?

Nejsou snad nakonec všechny neostré přechody redukovatelné na ostré přechody mezi barvami? Možná spíše většina, až na plynulé tmavnutí nebo světlání nějaké barvy.