jeden osvícený říkal: všechno už jsem zapomněl, i Buddhu, i nauku, všechno už jsem se odnaučil...myslím, že to je klíč: nepřidávat do sebe kvality, dovednosti, schopnosti, meditační dovednosti, vědomosti východních či západních nauk, ale spíše odebírat, odstraňovat, osekávat...zůstane to silné, co nás nese, podpírá, drží, vede, táhne, objímá, na čem stále jsme a budeme až do smrti...to, co jak říká Roman, se přes všechnu snahu neunaví, síla v nás, snad vědomí, snad život, která stále poznává, stále žije, stále dýchá...
naučili nás, že štěstí si musíme zasloužit, že se musíme snažit, hodně snažit a namáhat, abychom ho získali, měli...podobné představy máme o osvícení: lze ho dosáhnout ž po mnohaleté meditační dřině...zdá se, že je to naopak: když odstraníš snahu, štěstí přijde samo...když ho pak chceš udržet, zase odejde...
nebránit se zlému, obejmout zlé, a ono se ihned samo promění a vznikne láska
Roman říká, že je bublajícím potůčkem, už už ve svých aktivitách není, že tomu nechává volný průběh, samospád energie jeho těla a jednání a řeči se sám projevuje...stačí se tomu nebránit, odstranit snahu, ale nemít ji v nenávisti, jen se jednoduše NESNAŽIT, nechat tomu volný průběh
štěstí tu je, když nechci štěstí...moje snaha štěstí mít, snažit se o něj, je násilím, které brání jeho příchodu...moje snaha je navíc orientovaná do budoucnosti, takže se míjí se štěstím, které je teď a tady, v přítomnosti
když si vytvořím představu, že nejlíp je mi s panem XY v hospodě, budu po zbytek týdne, když tam s ním nebudu, trpět...nejlepší je představa, že nejlíp je nám POŘÁD
je třeba nelpět ani na štěstí a nebát se neštěstí, ocenit první a nebojovat s druhým...být v tom, co zrovna je, být v tom rád, přitakat s radostí a nadšením ŽIVOTU, který - přese všechno - je velmi krásný a zvláštní, podivuhodný
můžeme s láskou pít pivo, ale také s láskou a blažeností dýchat vzduch
nesnaž se být jiným či dokonalejším či lepším, než už jsi...spočiň ve svém vlastím individuálním specifickém konkrétním právě nyní reálném přirozeném stavu, neměň se, vnímej se, prostě jen buď, existuj, bez chtění čehokoliv...neklaď překážky své individualitě, nesnaž se jí vylepšit, nech ji, ať se samospádem plně sama projevuje...buď takový, jaký už jsi, beze strachu a s důvěrou, že tak je to správné...
Rady, které mi pomáhají: nebran se už ničemu, nebojuj s ničím, nesnaz se o nic, odevzdej se všemu, prijmej všechno, neodmitej nic, miluj a obejmi vše, pritakej všemu...Tolle mluví o společenství odevzdaných, to je ta nejlepší politická idea ze všech!
Nejsme šťastní ted hned, protože nevěříme tomu, ze to jde a je to az tak brutálně snadné
Utrpení a touha a chtění a snaha a úsilí jsou totéž, kdyz se nebudes snažit o nic, kdyz nebudeš vyvíjet žádné úsilí, prijde pokoj nevyjadritelny slovy...neni to mysticky ani nadprirozeny pokoj, ale pokoj tvuj vlastni, specificky, konkrétní, tobe prirozeny, ktery je osobitě tvuj
Nesnaz se uz vubec o nic a v te chvili budes ihned šťastný a plný miru a laskyplneho pokoje
Slovniky buddhismu a křesťanství jsou kulturně nahodilé, zkusenost je jen jedna a je za slovy obou
poslední a jedinou překážkou, která nám brání v dosažení štěstí, je naše touha být šťastnými
honba za štěstím vyvolává zbytečný strach z neštěstí, které je třeba obejmout, aby pominulo
krize a potíže, kterých se hrozně bojíme, bolí - až a pokud přijdou - mnohem méně, než si ve strachu myslíme a než to vypadá pro pozorovatele zvenku...a navíc obvykle nepřijdou...
upadni, spadni nebo padni do svého přirozeného stavu, který je ti vlastní, do toho, jaký jsi právě teď, jaký jsi úplně normálně, obyčejně, všedně...nic nehledej, nic nedělej, jenom buď...všechno už máš v sobě, veškeré blaho, pokoj a sílu i hloubku vědomí...odevzdej se prázdnotě v sobě, která je živá a plná síly...
nebuď veselý, nebuď šťastný, nebuď vysmátý, nebuď klidný, pokojný, tichý, hodný, milý, vyrovnaný, vymeditovaný, buď svůj...buď přirozený, takový, jaký jsi...nebraň se ničemu, co v tobě je, nech to projevit, nech to vyjevit, neodmítej to, neměj to v nenávisti...jenom spontánně buď...
sebe-nenávist a výčitky svědomí či pocity viny za to, co jsme udělali v minulosti, jen vše zhoršují: zvyšují vnitřní konflikt v tobě, mají v sobě násilí, napětí, jsou docela k ničemu...je třeba vnímat přítomnou chvíli a spontánně dělat to, co poznáváme jako nejlepší...
co je za slovy, když zmlkneme? pokoj, radost, klid a síla života...ta "síla života" nebo "prázdnota" nebo dokonce "nicota" jsou jen metafory pro nesdělitelný, ale přitom normální, přirozený pocit pohody...ale je to silný pocit, který má hloubku prožitku, zážitku
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!