MOŽNÁ PŘI OPERACÍCH TRPÍME, JEN SI TO NEPAMATUJEME

Uvažuje se o tzv. přístupovém/funkčním vědomí: to je jazykové a/nebo paměťové zachycení prožitků, např. bolesti.

Je možné, že globální anestezie během operace odstraní jen toto přístupové vědomí, zachová však prožitky (kvália, čisté fenomenální vědomí).

Takže při operaci možná i HODNĚ a DLOUHO trpíme, ale nepamatujeme si to a neumíme to jazykově zpracovat.

Takže pak doktorovi děkujeme za skvělou operaci, při níž jsme ale intenzivně a dlouho trpěli!

Naše prožitky, čím vlastně jsou? Může jít o lokální zpětnovazebné smyčky - a někdy tyto smyčky jen nejsou integrovány do globálních zpětnovazebních (reentry neboli rekurentních) smyček. Globální anestezie možná ruší jen tuto jejich globální integraci (globální gama synchronizaci, při frekvenci/oscilaci cca 40 Hz jak si všimli už Crick a Koch a nyní znovu Prinz, Lamme mluví o globálních rekurentních smyčkách a myslí si, že kvália mohou být už lokálními rekurentními smyčkami mezi specifickými oblastmi mozkové kůry).

Jak říká Jan Votava: je možné, že některá kvália máme, jen si je vůbec nepamatujeme, vůbec nepřijdou ani do krátkodobé/pracovní paměti.

Můžeme jich mít možná i víc najednou, a to třeba i jazyková kvália vnitřní řeči: možná si paralelně k naší primární vnitřní řeči ještě jiné mozkové oblasti povídají taky! Nebo máme současně s vjemem zelené ještě třeba vjem bolesti, jen to není přístupné jazyku a paměti ap.

To co vstupuje do paměti (krátkodobé, pracovní, dlouhodobé) a co je jazykově zpracovatelné (verbalizovatelné) souvisí také s tím, čemu říkáme pozornost: tu Prinz přímo ztotožňuje s vědomím a říká, že co je vědomé, tomu je věnována "pozornost" a je to dostupné pracovní paměti - může to do ní vstoupit (pracovní paměť má omezenou kapacitu a vyhasíná typicky, jak píší Polák s Marvanem, za cca 20 s).

A Votava dodává: záleží na tom, jak velké jsou tyto lokální reentry (reentrantní) smyčky - pokud jsou poměrně velké, může anestezie rušit i jejich vliv, pokud jsou naopak malé, nezruší je nic (kromě uřezání hlavy :-)

Také je možné, že za prožitky mohou ještě menší oblasti aktivity mozku, možná nejen zpětnovazebné smyčky, ale už třeba Lammeho rychlé dopředné aktivace.

Je nějaké řešení? Preventivně žádat, kdykoliv to jde, při operaci kromě globální i lokální anestezii, která ruší přívod vzruchů už z nervů na daných místech, kde se řeže. Některá místa však lokálně umrtvit zřejmě ani nejde (to nevím).

A taky při lokální anestezii chvíli počkat: placebo funguje tak, že zubaři hlásíme, že nás místo, kde vrtá, ne

bolí, ještě dřív, než začne fungovat lokální anestetikum. Jenomže nevíme, zda placebo ruší bolest v mozku - nebo ruší jen ono přístupové vědomí: v takovém případě bychom bolesti dál cítili, ale jen bychom na ni okamžitě zapomněli (a měli pořád další a další prožitky bolesti, na které bychom opět okamžitě zapomínali), potom by bolest nevstupovala ani do pracovní paměti a nebyla by jazykově (ani jinými vyššími kognitivními procesy) uchopitelná.

Možný protiargument vůči zde napsanému: Lamme říká, že kvália mohou být už lokálními rekurentními smyčkami mezi specifickými oblastmi mozkové kůry - tedy jde o zpětnovazební spojení určitých bližších oblastí mozkové kůry. Ale ty už možná globální anestezie opravdu ruší. Vím totiž, že v hlubším spánku se jednotlivé oblasti mozku aktivují, ale jejich aktivita/vzruchy se nešíří v mozku dál, je to jen velmi lokální aktivace mozkové kůry, zatímco zde by šlo přeci jen o spojení více oblastí (byť prostorově poměrně blízkých) mozkové kůry. Pokud globální anestezie funguje alespoň tak dobře jako silnější spánek, neměl by snad být problém a bolest bychom snad necítili (pokud ovšem bolest vzniká až u zpětnovazebných smyček a ne na ještě nižších úrovních neurální aktivity, jako je třeba Lammeho rychlá dopředná aktivace).