historička, dobrá kniha, proti macho-kultuře, ale i proti slabým mužům, chce jejich střed: pevnost s něhou dohromady...navíc kyvadlově, střídavě dle potřeby: nejdříve k batoleti být táta/máma, později k puberťákovi spíše otec/mentor
námitka: je zde něco požadováno po mužích, aby byli ideálními...kladou stejné požadavky také muži vůči ženám? nebýt hysterickou, současně být emotivní...nebýt závislou, současně být milou a přítulnou atd...?
ve většině kultur patriarchát, strach z žen, že dříve byly poměry naopak, vládl matriarchát (mýtus matriarchátu)
brutální iniciační rituály: muž hlavně nesmí být jako žena, musí být chlap, nesmí být dítětem, ženou, gayem...mužská identita dána vymezováním proti ženskému, proti něze a oběti agrese a sobectví, vede k mysoginství, nezávislosti, homofobii, citové plochosti
větší požadavky na muže než na ženu: žena se stává ženou měsíčky, muž se musí stát chlapem bojem, prací, traumatem, prokázáním odvahy
muž vázán k matce, iniciace ho brutálně odřízne od matky, musí se napojit na mužskou solidaritu/hierarchii/konkurenci
dekadenti: jinoch (panic) je více ženským než ženy, ženy už v sobě mají cosi mužského
inspirace: ano, není "zralá žena" už dosti mužská? pragmatická, racionální, vypočítavá, tzv. zkušená, tedy ne naivní, chladná (za maskou roztomilosti chladný kalkul?)...není mužský sen o ženách opravdu jen snem? a některými ženami šikovně využivaným k manipulaci s mužem?...a o čem u mužů sní ženy? kovboj se srdcem romantika! jenomže pak je tu buď citově plochý a nevěrný kovboj...nebo romantik ňouma...jde dle evoluční psychologie o dva základní typy mužů: kovboj je dominantní, agresivní, nevěrný, sobecký (ženami upřednostńován v ovulaci: vysoký, hluboký hlas, tmavý, symetrický)...nebo živitel/opatrovník/taťka, tedy větší oči, jemnější rysy tváře, méně dominantní, více věrný, oddaný, obětavý (upřednostňován mimo nejplodnější fázi cyklu)
buď chlap! nutí nás otec, pak další muži a ženy...tlak na muže, který je ve skutečnosti mnohem ženštější, než se tváří, ale nesmí být...tlak, aby zašlapal svou ženskou stránku
Kristeva: dnes skoro nejsou muži, najdeme jen muže-ženu, muže-dítě, muže-puberťáka...
vymezit se proti ženě, muž jako negace ženy...binární myšlení, hierarchický dualismus, kdy já kvalitu mám (přítomnost mužství), opak ji nemá...
námitka: nejde o resentiment, tedy negativní-odvozená-převrácená existence, kdy se z svébytně ženského udělalo zlé, z jeho opaku pak dobré?
všechny kultury se vymezují vůči ženskému, které je u mužů známo z pozice závislého, pasivního batolete z jejich vlastní zkušenosti...
námitka: kniha dělá dojem, jakoby mužství nebylo také svébytným fenoménem, jakoby chlapství byla jen hra vnitřně nejistého muže/ženy
není mužství definováno dominancí vůči ženám (a jiným mužům)? libido dominance...strach z žen, hrůza z vlády žen, strach z rovnosti pohlaví - muž tím ztrácí vlastní identitu...a kde najít novou?
námitka: mnohé patriarchální kultury ukazují, že ženy jsou se svou podřízenou pozicí spokojeny (bití od manžela interpretují jako projev jeho větší pozornosti, lásky!)...osvícenství přineslo ideu rovnosti...opravdu je nutné ji aplikovat i na vztahy pohlaví?...je jisté, že mužům nadřazenost vyhovuje, ale nevyhovuje nakonec i ženám?...pokud je muž slabý, musí rozhodovat žena...to ji může vyčerpat až do hysterie, nemá oporu, bezpečí...se slábnutím muže se hroutí i žena...
na druhou stranu: jisté je, že ženy se s pohlavní rovností vypořádávají snáze než muži...muž jakoby ztratil smysl života, elán, vitalitu (virilitu)
hodně z pozic mezi pohlavími souvisí s dělbou práce, s podílení se na společností oceňovaných ekonomických činnostech, na přístupu ke zdrojům, vlastnictví, majetku
muž se bojí ženy (úzkost!), po ztrátě moci PLÁČE (zajímavé...)
muž se stydí projevovat něhu...zejména vůči jinému muži...(aby nebyl podezřelý z "nechutného" homosexualismus)
inspirace: není žena nakonec silnější? i v patriarchátu si muži stěžují, že za ně ve skutečnosti rozhodují ženy
vládli kdy muži skutečně? nebyla to jen vnějšková hra? a nestačí naivním mužům tato hra? nebyla to hra jen kvůli jiným mužům, aby neztratili tvář? netouží nakonec každý muž po vládě ženy-matky? (fantasma návratu do lůna, k prvotní dyádě matka-dítě, mýtus "dobrého prsu")
není muž silný jen křečovitě kvůli ženě, pro ženu? není MACHO jen ten, kdo nejvíc poslouchá ženinu výzvu, aby byl silný?
být obětí mužské role: role ovládání ovládá! sadista ovládaný masochistkou...
inspirace: zvrácené je démonizovat mužskou agresi a dominanci, jak to dělají současné feministky (vlastní agrese a agrese žen jim však nevadí, naopak)...zvrácené je démonizovat mužskou něhu, pasivitu, slabost, tedy potlačovat v muži jeho ženství, jak to chce většinová společnost ještě stále...
problém je však v tom, že ženy dle evoluční psychologie dále budou chtít tvrďáky, kteří nepláčou jako baby...kulturně to však lze zmírnit
muž je podřízen kontrole: sebekontrola, kontrola nad ženami, muži...kontrola jako etika, pravidla, důslednost, politika, řád, disciplína, kázeň, přesnost..kontrola rozumu nad emocemi
muž je žena, která nesmí být ženou
je-li mužství dominancí nad ženami i jinými muži, lze bez dominance být mužem?
mužství je jistě dominancí nad jinými muži, ale je SKUTEČNĚ i dominancí nad ženami? to není jisté...v patriarchátech formálně, vnějškově vládnou muži, taky rozhodují o tom, co je ženám lhostejné, ale ve věcech, na kterých ženám záleží: kdo tam rozhoduje? (a to i v případě, že na nich záleží i mužům?)
kdo je nakonec slabším pohlaví?
a je-li muž slabší, jak říkají i feministky, je správné kopat do mrtvol? nemá se mu spíše pomoc?
mmch. info z knihy: Hemingway měl drsnou homosexuální matku, ňoumu otce, celý život transexuální tendence, i jeho posmrtně vydaný román je takový, měl mužskou ženu, která, když ho objímala jako pasivní ženu, byl nejšťastnější...
odkud zuřivost některých feministek? že by ze strachu z mužů? z vlastního otce? nebo je ve feministkách hodně mužství a chtějí - jako každý muž - porazit své mužské konkurenty a být v hierarchii nad nimi? nebo zklamaná romantická ženská láska generalizovaná na všechny muže?
strategie feministek je hodně mužská: veřejná (byrokratickými kvótami, regulacemi, feministickou lingvistikou potvrzená) moc, moc politická...namísto rafinované, nepřímé (ale přitom jediné skutečné) moci žen...
muži se ženám často chtějí zalíbit...a to feministky požadují, ale ženám se to nelíbí: požadují jemný nátlak, ale ne hrubost, dominanci a důraznost, ale ne agresi...
ženy jsou s muži nespokojené: praví muži/chlapy už vymřeli...chybí jim jejich dominance, chtějí vyzvat chlapečky, aby byli chlapy jako jejich děda (a jejich dědovi jejich babička feministka vyčítala, že je moc hrubý, citově plochý, bez něhy, surový, krutý,...)
není feminismus jen dívčím snem o vysněném princi na bílém koni? o sjednocení protikladů, kdy v muži bude tvrdost i jemnost současně, tedy přání nemožné kontradikce?!
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!