NAMÍTÁM: glorifikace utrpení, jako v křesťanství, masochismus, utrpení nás spasí: přivede k vyššímu člověku (u křesťanů do nebe), kázeň utrpení = slast ze sebe-drezúry
- cíl je nikoliv v překonání překážek, ale v neustálém překonávání (cesta je cíl, průběh je cíl) - jako pán nechci klid (to je nuda, prázdnota), nechci konec překážkám, chci další a další nebezpečí, výzvy, boje - mám radost z jejich překonávání
-110 vznešená morálka ze sebepřitakání, otrocká morálka říká NE každému MIMO, JINAK, JINÉ, NE-JÁ: chce zakonzervovat své já, xenofobie, paranoia, stihomam, konzervativismus (pohoda, klid, bezpečí, zatuchlý klídek)
důležitá otázka dělící pána od raba: je život v podstatě dobrý či zlý? přátelský či nepřátelský?
pán je zahleděný do sebe, je to sobec, sebestředný, ambiciozní - rab je dívá na druhé, bojí se jich, takže je nenávidí a chce je zničit...NAMÍTÁM, že nevidí malé tiché lidi, kteří si žijí neambiciózně v klidu pro sebe, nechtějí nikoho ničit, ale ani bojovat
NAMÍTÁM: pán vidí všude jen diferenci, zatímco rab vyostřený PROTIKLAD - platí-li mezi pánem a rabem protiklad (a ne pouhá diference), není víc aktivní rab, který tento PROTIKLAD do světa vnesl?
110 rab je úzkostnou obranou pasivity, ne radostným potvrzením aktivity
111 rab má nejpropastnější nenávist = nenávist z nemohoucnosti
112 rab je intelektuál, musí opřít své jednání o racionální důvody, pán je voluntarista - jednání má důvod v rozhodnutí samém
- mudrlant neschopný činu může být za vznešené vlády jen šaškem - Sokrates byl šašek, který docílil toho, že ho ostatní brali vážně...NAMÍTÁM, zda už se tímto nestal pánem, neboť určoval hodnoty...Nietzsche ale namítne že ne, protože šel proti životu
113 rozdíl mezi pánem a rabem nevzniká intelektuální volbou, ale volním postojem, na fyziologické úrovni - rab je výrazem slabé/nemocné vůle k moci
NAMÍTÁM, že zde jde o černobílé dualismy - dobro a zlo, síla a slabost, vznešené a nízké, afirmace a negace, rozum a síla, zdraví a nemoc, pán a rab...černobílé myšlení je myšlením raba, je tedy Nietzsche myšlením rabem?
DÁLE NAMÍTÁM, že ač Barša s F.N. uvažuje dualisticky, postuluje obvykle dualismus na zápornou stranu, monismus (imenenci) si vyhrazuje pro ty hodné...nejde zde o personu a její stín? nepřátelům odkážu (projikuji) to, co na sobě nenávidím?
114 NAMÍTÁM, že Barša chce hegelovsky znovunastolit jednotu poznání a jednání - jeho metodou je hegelovsky nejdříve protiklady klást, potom je usmiřovat v nové jednotě...klade afirmaci, dále negaci, kterou usmiřuje skrze negaci negace
114 oslava bezdůvodného rozhodnutí jen převrací hierarchický dualismus rozumu a vůle a dále jen reprodukuje!
115 rozum a síla se mají vzájemně nikoliv rušit, ale posilovat, to je stupňování života
115 je nezbytné mít nepřítele jako odvodní stoku pro afekty závisti, hádavosti, rozpustilosti...
rab chce přesvědčit sám sebe, že ani u pána není štěstí pravé
116 pán bojuje o moc, vychází z přitakání životu - rab bojuje o život a vychází ze strachu ze smrti
116 pod povrchovým dualismem dvou typů vůle je však vůle jediná (Hegel!)...proti fyziologům: sebezáchova není hlavní pud, hlavní je pud projevit se, projevit svou sílu!
117 moc není prvotně podmaněním druhého (to je teprve následný efekt), ale sebe-manifestací..NAMÍTÁM, že jde o jakousi divnou utopii bájného božského dítěte plného sil, které si jen tak blbne, dovádí a hraje si!!!
pro silného je podmanění druhého bočním důsledkem sebepotvrzení, pro slabého je podmanění druhého základem i cílem jednání
smysl porážky není v ní samé, nýbrž v procesu, který k ní vede - v radostném výdaji životních sil...život a panství (vláda) mohou být obětovány při sledování jediného cíle, kterým je stupňování moci
odlišný vztah k utrpení - pán netrpí méně...vůle je tím zdravější, čím větší překážky dokáže zvládat a převracet v potvrzení vlastní moci...jde o sebe-překonávání, překonání nemocné vůle
118 zdraví není absence nemoci, ale schopnost léčit se..každý pán má v sobě také raba
choroba je energetický stimul, aby člověk žil, více žil
úpadkem vůle je její skluz z přitakání do popírání..v zápase má paradoxně převahu rab...rabů je totiž více + jsou chytřejší (mají více ducha: opatrnost, trpělivost, lest, přetvářka, velká sebevláda, "ctnost")...kdo má sílu, nepdovolí se totiž duchu
NAMÍTÁM, že přece i lest, přetvářka podle FN patří k životu, proč tedy popírá raby? jakoby tím ve prospěch zásvětí (čistého světa samých pánů) popíral realitu, nechtěl přijmout realitu pro utopii...to, co vičítá náboženství a ideologiímk nakonec sám dělá...proti nim staví další náboženství/ideologii...nechce totiž přitakat životu takovému, jaký je v přítomnosti, imenenci a cykličnosti, ale staví zase teleologii, vize, linearitu, pokrok k vyššímu člověku!!!
tento základní rozpor F.N., jak NAMÍTÁM, kdy proti cykličnosti věčného návratu staví teleologii pokroku k vyššímu člověku a nadčlověku, si uvědomoval i Nietzsche, bylo mu zle při pomyšlení, že stále znovu a znovu přijdou oni hnusní malí červi, onen resentiment
NAMÍTÁM, že tím FN idealisticky odmítá část reality a dělá to, co vytýká rabům
rozpor si uvědomil Deleuze a reformuloval věčný návrat téhož v návrat jen vznešeného...NAMÍTÁM, že tím zcela neguje smysl myšlenky FN, a místo cyklicismu zase zavádí starý křesťanský progresivismus (víš a dál, zpátky ni krok)..navíc Deleuze nechce návrat téhož, ale návrat vždy už jiného (primát diference před identitou)...tím se rozpadá nejen Nietzscheho cyklicismus, ale i jakýkoliv smysl věčného návratu vůbec (navracet se může jen stejné či podobné, nikoliv protikladné či dokonce zcela jiné, nesouměřitelné - - to už přece není žádný návrat)
119 NAMÍTÁM, že protiklad pána a raba je vyhrocen - oba odstraňují překážky proto, aby se rozvíjeli...pán jenc je u toho šťastný, rab unavený a nenávistný, rozvíjí to však oba, oba to dělají proto, aby je okolí nesemlelo
NAMÍTÁM, že FN vidí svět paranoidně jako boj - svět je i láska, komunikace...zdá se, že se FN nejdříve bál bojovného světa, pak to přijal a pak začal dokonce jeho bojovnost glorifikovat..přitom neviděl jednostrannost vlastního pohledu...člověka přece nerozvíjí jenom boj, ale i spolupráce...pokud se chci rozvíjet, nemůžu vyčerpat všechnu energii jen na popírání druhých!...kultura a věda se rozvíjí ve válce i míru,k jen pokaždé jinak, a jiné typy kultury...obojí však jsou hodnotné
119 naplnění života je v radosti z pohybu, napětí, výdeje energie..životní plnost není v odpočinku po překonání překážky...tehdy je pocit prázdna a nudy
NAMÍTÁM, že je to vyhrocené: je čas boje, je čas odpočinku...obojí je plností života..tedy proti dualismu FN stavím monismus života - k životu patří i rabové, resentiment, odpočinek, lenost, prázdnota, slabost a nemoc vůle...to jen dualista FN chce toto vymýtit, tím se prohřešuje proti základní afirmaci života, kterou sám hlásá
od Spinozy přejal, že afekt radosti je během růstu (proces) vlastní moci
120 pán nechce nepřítele zničit, má rád strasti, ctí nepřítele
utrpení je podmínkou svobody, spásy (NAMÍTÁM: kopíruje Ježíše, křesťanství)
122 chce zachovat pevně distanci, rozestup, dotyky jsou mu dotěrné, blízkost a soucit stáda nepříjemné...proti sociálnosti, blízkosti...NAMÍTÁM, že FN byl paranoidní, bál se druhých, jejich blízkosti, bál se lásky, vztahu, bál se zranění
123 základ v sebedůvěře, důvěře ve svět
124 resentiment život i sebe popírá, rozdvojuje (dualismus na místo monismu)...jde o sebe-popření, -rozdvojení, -rozštěp
125 fyziologická slabost není v objektivní slabosti vůle, ale v POCITU, že úkol nezvládneme..nedostatek důvěry ve vlastní síly
- prvotní sebepociťování řídí naše vědomé rozhodnutí...chce se dostat za protiklad subjektu a objektu, ale NAMÍTÁM, že vše zakládá v subjektu, protože v pocitu, byť i nevědomém...(navíc, nevědomý pocit není pocitem, musí jít spíše o pocit polovědomý)
126 chce jít za dichotomii voluntarismus/determinismus (negace negace, Hegel) - znovusjednocení těla a duše (zase Hegel)
127 triumf nad odporem
naše tělo je společenstvím mnoha duší, chtějící tak ve svém potěšení rozkazujícího přibírá potěšení vykonávajících, úspěšných nástrojů, služebných pod-vůlí, pod-duší..neustálé sjednocování mnoha sil do jedné činné síly (Artaude je přesný opak: drobení, rozklad)
vůle musí působit jen na vůli, nikoliv na látky, nervy - NAMÍTÁM: dualismus
vůle musí působit jen na vůli...vše je vůlí k moci...kopíruje Schopenhauera...takový jen svět viděný zvnitřku (NAMÍTÁM: a co zvenčí? jednostranný subjektivistický voluntarismus)
128 rozštěp na dva světy, protože vůle nepřijímá utrpení a boj, chce se jich zbavit
129 neulpětn na osobě, i kdyby byla nejmilovanější, každá osoba je vězením, slepou uličkou !!!
neulpět ani na vlastním odpoutání, ani na nebezpečí letícího
130 mobilizovat aktivní proti pasivnímu jáství..NAMÍTÁM, že skutečně silný boj vyžaduje diferenci, ba dokonce protiklad, nemusí tedy i pán, chce-li bojovat opravdu intenzivně, přijmout dualisticko-antagonistickou představu raba?!!!
131 rab chce jen co nejdelší a nejpohodlnější život
132 v naší upadlé době si všichni navzájem pomáháme, každý je v určitém stupni nemocným, každý ošetřovatelem nemocných
133 vymýcení boje, násilí, utrpení, nebezpečí přinese vymýcení života a jeho nahrazení pasivní adaptací
134 fyziologie, biologie nezná základní pojem VLASTNÍ AKTIVITY - zná pouhou reaktivitu, adaptaci...přitom přednost mají spontánní, přesahující, útočné, nově soudící, vykládající, tvořící síly
135 vysoká a příkrá vznešenost, cit k přísnosti a tvrdosti...dnes chorobná přecitlivělost, křehkost...morálka ustrašenosti ..dnes chceme, aby člověk nemusel mít už vůbec strach...proti liberální demokracii, socialismu, anarchismu...z osvícenství vzešlá forma autonomního stáda rovných práv...víra ve společnost/stát jako vykupitelku
136 dnes popírají život hlavně vědci - ASKETICKÝ IDEÁL...ochuzení života: afekty zchlazeny, tempo zpomaleno, instinkt nahrazen dialektikou, do tváří a gest vepsána vážnost (hlavní znak obtížnější látkové výměny, zápasícího, namáhavěji pracujícího života)
137 vůle k nicotě, odpor k životu, vědec se stává dobrovolným otrokem
138 nechce vykořenit násilí a utrpení, protože vede k úpadku, odpor k utrpení pochází z nemocné vůle
navíc snaha odstranit utrpení povede k opaku - k rozšíření a zintenzivňování utrpení
nevykořenitelnost agresivity, včetně rozkoše, kterou máme z utrpení ostatních
snaha odstranit utrpení je jen odvádí jinam, dovnitř, tím se stupňuje, je ještě krutější...NAMÍTÁM, že to by ohlo být také dobře: větší překážky mohou přinést větší růst!!! to ostatně FN, který měl hodně zvnitřněné agrese, dokázal i svým dílem...jen díky tomuto zvnitřnění ho dokázal napsat
139 negativní vůle primárně nechce dobro, ale popřít zlo, má tedy větší rozkoš z ničení než z tvoření
tři rétorické figury proti konzervativismu proti osvícenství: bude to mít opační důsledky, realita je nezměnitelná, reformy ohrožují již dosažené výdobytky
pán je krutý z nedbalosti a egocentrismu, rab je krutý pro krutost samu, má primárně rozkoš ze způsobování utrpení
otrok je pesimistou, nedoufá v jinou rozkoš, než jakou mu přináší mučení slabších
DODÁVÁM, že takový je obraz i v pohádkách: odsuzujeme malicherné sadisty, obdivujeme velkomyslné tvořivce...jenomže tímto FN přijímá pohádkový černo-bílý dualismus...nepřijímá monismus reality samotné
demokracie přináší zákeřnější podoby krutosti a utrpení...NAMÍTÁM, že to není pravda: trpíme pořád, ale pohodlněji, méně bolestivě
140 Sokratova falešnost: spokojil se s přelstněním sebe sama: přehlédl iracionálno v morálním soudu (tedy jeho nezdůvodněnost)
141 agresivita je jednáním u pána vybita a proto je v rozumných mezích...u otroka je oddálením a zadržením akumulována a vyhnána do krajních podob..NAMÍTÁM: a není to dobře? čím víc boje, krutosti, tím víc růstu (dle FN)!
143 mezi pány vlastně rovnost, reciprocita, vzájemné uznání, protože kde není jasná převaha, tam by se boj stal neúspěšným vzájemným poškozováním, tedy se soupeři snaží dorozumět - NAMÍTÁM, že přesně o totéž se snaží i osvícenství: místo neustálého boje kooperace, komunikace
146 druhý svým útokem demonstroval, že se mě nebojí...tímto podceněním mé schopnosti vrátit mu ránu mě urazil a ponížil
pán je u Hegela na rozdíl od raba v boji o uznání schopen překonat svůj strach o život...NAMÍTÁM, že zde je rozdíl v motivech pána a raba ne rozdíl v přitakání životu vs. strach ze smrti, ale překonání strachu ze smrti vs. strach ze smrti, tedy nikoliv afirmace vs. negace, ale negace (rab) vs. negace negace (pán)
čet je urážená a obnovována v očích druhého a přihlížitelů...proto bude odplata tím větší, oč více se uražený projektuje do duše oponenta a přihlížitelů...pokud mu chybí tato imaginace, nepomyslí na odplatu, protože není zraněn...podobně se nebude mstít, pohrdá-li oponentem a přihlížiteli...ten, kým pohrdám, mi čet nemůže dát ani vzít...
147 nebudu oplácet jedině když jsem beze cti, nebo pohrdám oponenty nebo je miluji
resentiment nezná odplatu, ale MSTU - mstou si nekompenzuji materiální a morální újmu, ale svou vlastní slabost!!!...vylévám si svou nenávist k životu na jednotlivcích a skupinách !!!
148 vznešený se měří tím, kolik i vědomě uvalené škody dokáže snést, aniž by to považoval za újmu či urážku...mocná společnost netrestá příživníky, parazity, přezíravě je ignoruje (vznešený má soucit jen se slabými)
149 život je bytostně přisvojováním, zraňováním, přemáháním slabšího a cizího, VYKOŘISŤOVÁNÍM (NAMÍTÁM: JEDNOSTRANNÝ POHLED)
150 bez ohrožení a nejistoty se vysušuje pramen energie a obnovy života...proto nechce věčný mír mezi národy, ale potenciálně válečný stav
151 Evropa má nemocnou vůli, katalyzátorem její vnitřní syntézy mohou být Židé, které považuje za nejsilnější rasu, především díky resolutní víře, která se nemusí stydět před moderními idejemi
153 celistvější člověk = celistvější BESTIE
velcí se pro realizaci své velikosti potřebují opírat o malé..aristokracie nemá sloužit celku, ale celek jí...zavrhuje tradiční pojetí paternalistické reciprocity pánů a poddaných...proti hierarchii vzájemnosti jednostrannou služebnost..NAMÍTÁM: zase Baršovo dualistické myšlení, proti zlu staví jeho antitezi, tedy - samozřejmě - dobro...
154 smyslem a účelem rabů jsou páni..smyslem a účelem pánů jsou oni sami
155 vztah k ženě je smíšeným typem: jednak panství a soucit, také boj
emancipace žen ruší podrobenost ženy muži i její boj s ním
jen mělký duch popírá nejpropastněšjí antagonismus a nutnost věčně-nepřátelského napětí mezi mužem a ženou...žena musí být chápána jako majetek, jako něco určeného ke služebnosti a v ní dosahujícího dokonalosti
156 žena se přestáváv bát muže, protože muž přestává být mužem
emancipací žena mizí
vliv ženy se zmenšil tím, že vzrostla její práva...oslabují se a otupují ženské instinkty...žena opustila své ženství a napodobuje všechny hlouposti muže...tím je stále hysteričtější a méně schopná svého prvního a posledního povolání, rodit silné děti...žena ztratila cit pro to, kde člověk nejjistěji dosáhne vítězství, neumí zacházet s vlastními zbraněmi, ztrácí jemnou lstivou pkoru..emancipace připravuje muže o jejich víru v zásadně odlišný, v ženě ZAHALENÝ ideál, v cosi věčně a nutně ženského, bere jim přesvědčení, že by žena musela být udržována, obstarávána, chráněna, šetřena jako křehké, podivuhodně divoké a často příjemné domácí zvířátko
NAMÍTÁM, že dle evoluční biologie muž ženě poskytuje zdroje, péči a ochranu kvůli jejím větším rodičovským investicím, jenomže jelikož dnes po ženách často děti nechceme, není k této péči a poskytování zdrojů žádný důvod...ale naše evoluční mechanismy samozřejmě budou pracovat dál...
157 nivelizuje se forma ženy, která doplňuje, obohacuje a stimuluje muže..žena je poddaným a nepřítelem, proto u muže vzbuzuje schopnost soucitu, ochrany, ale i bojeschopnost
na ženě vzbuzuje respekt i bázeň její přirozenost, přirozenější než u muže, její ryzí dravčí lstivá poddajnost, tygří spár v rukavičce, naivita v egoismu, nevychovatelsnot, niterná divokost, neuchopitelnost, šíře jejích tužeb...při vší bázni vzbuzuje s touto krásnou kočkou ženou soucit to, že se jeví jako více trpící, zranitelnější, potřebnější lásky a ke zklamání odsouzenější než kterékoliv zvíře...vztah k ženě je tragédií, která rozdírá tím, že uchvacuje...
NAMÍTÁM, že typický obraz ženy: lest, dětskost, beztvará látka, zvíře, neurčitost, skrytá, lest, agrese + slabost, zranitelnost
ale tato ambivalence k ženě je, podobně i od ženy k muži...obojí pohlaví se v něčem zdá být více kultivované, v jiném zas více divoké, obojím pak přitahuje, nudí, děsí, pohoršuje, vábí...
otrok nemá slabé síly, ale MALOMYSLNOST, STIHOMAM
158 rab zvatší a nadsadí negativní aspekty světam do podoby absolutního zla, ty se pak snaží maximálně krutě odstranit
159 místo pánovi veselé hry s každodenními nástrahami života hluboký existenciální pesimismus, nedůvěra v tento svět
---
412 S. Toulmin: racionalita je dedukce zvláštního z obecného...je třeba ji doplnit rozumností: tedy řešit zvláštní problémy ze zvláštních kontextů samotných
obnovená jednota obou pólů (Hegel)
414 !!! řečové akty nejsou vyvozeny z abstraktního kódu, ale čerpají svůj smysl z lokálních kontextů zvláštních sociálních praktik
416 je naléhavé stavět mosty mezi kulturami, ale také je důležitév udržovat rozestupy - bez negativní zkušenosti utrpení a boje z druhými by život ztratil svou kreativitu
k životu patří konkurence i kooperace..vše vzájemně vyvažovat..osedlat nepřátelství do bojových rituálů
boj zmírněn dialogem, odlehčen hrou, přerušen darem, milostí ..NAMÍTÁM: FN by nesouhlasil ,Barša by pro něj byl stádním člověkem, který chce zmírňovat překážky, FN by je chtěl spíš zvětšovat, rozhodně se jim nevyhýbat, naopak je vyhledávat
417 nahradit pluralistický partikularismus (multikulturalismus, postmodernismus, Huntingtonova idea střetu civilizací) pluralistickým univerzalismem...kritika falešného imperialistického univerzalismu nesmí zahodit univerzalistickou aspiraci samotnou - přece jen je Barša osvícenec...
418 romantická kritika osvícenství (herder) není útokem na osvícenství ale jeho radikalizace... utopickým horizontem by měla být civilizace, v níž by se žádná kultura nemohla chlubit přístupem k univerzalitě, ale všechny kultury by k univerzálnu aspirovali
NAMÍTÁM, že i zude jde jen za převlečený partikularismus naší osvícenské západní kultury, vydávaný jako předtím za univerzalismus - jen se z něj odebraly příliš nápadně západní ideje, ale jiné, jako tolerance k jinakosti, diaqlog s jiným, snaha druhého nepřeměňovat se zachovaly...tedy opět se Barša a další snaží předělat ne-západní civilizace podle západního modu, navíc PROTIKLADNĚ i proklamovaným osvícenským hodnotám tolerance a ne-předělávání...předělává je do stavu, kdy nebudou druhé předělávat...ABSURDNÍ, SEBEVYVRACEJÍCÍ SE!!!
v osvícenství se střetává snaha druhé předělat k obrazu svému se snahou být tolerantní...tyto dvě snahy se vyvažují, ale jde stále o partikulární snahy vydávané za vše-lidské...
Pascal: máme ideu pravdy, nepřemožitelnou žádným pyrrhonismem a bezmoc ji dokázat, nepřemožitelnou žádným dogmatismem...NAMÍTÁM, že jde v podstatě o skepsi až dogmatický relativismus...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!