vycházím z reflexe dokumentu:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1049919479-kristova-leta-damy/
doporučuji shlédnout
ženy zde chtějí být emancipované, ale doléhají na ně biologické hodiny - jak sladit obraz nezávislé ženy s obrazem dobré matky? navíc prosazují feminismus, odsuzují ženy, které jsou "pouhými" matkami, přitom však po tom touží...ptám se, zda nakonec nejsou největší obětí feminismu feministky samy: pokud jedna z nich na univerzitě přednáší, že tisíciletím prokletím ženy je být v domácnosti, nemůže - ani sobě - přiznat, že to chce také a musí pak žít uměle, proti vlastním potřebám...
mezi partou těchto bývalých spolužaček z gymplu je velmi rozšířená "kultura stěžování", zvláště na muže...chápou muže jako slabochy, vnitřně nejisté joudy, také jako pasivní "kusy", které snadno mohou mít: stačí nahodit udičku...problém je, že žádný z chlapů nestojí za to, každému něco podstatného chybí...k Bobovi (Boris Hybner) se partnerka chová jako k dítěti (otázkou je, zda si to nezaslouží)
i z jiných dokumentů mám pocit, že feministky často přestávají za stav světa vinit muže, ty chápou jako pasivní loutky žen, ale spíše jiné ženy: a) matky, že chlapy rozmazlily a vychovaly z nich joudy, kteří navíc čekají od ženy to, že jim bude sloužit b) ženy, které požadují silné muže, hledají spíše "hajzly" než "rodinné typy"...
převychovatelské úsilí feministek se tak pomalu začíná obracet od mužů k jiným ženám: feministky chtějí, aby ostatní ženy byly jako ony...a ty, které nejsou, k tomu ještě nedorostly...
musíme vzít v potaz, že hovory těchto žen nejsou zcela upřímné: v jejich kolektivu se nenosí muže chválit, spíše na ně nadávat, také je třeba působit jako silná, suverénní, nezávislá žena...dodávají si navzájem sebevědomí
a jsou neustále nespokojené, chtějí to, co zrovna nemají...a to mají skoro všechno...problém vidím v jejich narcismu, sebestřednosti, neustále se ptají, zda už jsou tedy skutečně šťastné, DOKONALE šťastné
neustále něco požadují od muže (což jistě není špatně), chtějí vysněného muže (jednotu protikladů: instalatér a umělec v jednom), ale neptají se, zda také ony samy jsou pro případného partnera dobrou partnerkou...zda mají co nabídnout, čím potěšit mužské srdce
tím, že mužům ve svých očích vezmou skoro všechnu hodnotu, dostávají se do situace, kdy je potom samozřejmě žádný muž uspokojit nemůže...navíc, jestliže na muže tlačí svými vzájemně si odporujícími požadavky, opět se dostáváme do slepé uličky (muž nemůže ani projevit vlastní iniciativu, která by nakonec třeba ženu mile potěšila...musí se totiž snažit dostát jejím požadavkům, u kterých je problém, že je daná žena možná ani nechce)
nevidíme však to, jak se pak reálně k partnerům chovají, zřejmě ne tak suverénně...spíše se zdá jejich chování v babském kolektivu kompenzací (takže čím víc sebevědomé a na mužích nezávislé tam, tím méně v reálu...)
důraz na sebe-prezentaci: hlavně aby nikdo nepoznal, že jsem vnitřně zoufalá...a pak se hroutí, potom zase věří, že tentokrát ten chlap (americký architekt) už bude lepší...
přiznávají závislost na mužích, pořád o mužích mluví, shazují je jako joudy, mluví také o sexu ("zásun"), mohla jsem teď mít dva "kusy"...chtějí lásku, sní svůj sen o panu vysněném, nedokáží přijmout realitu...bloudí a tápou
nemyslím, že jde o obraz všech žen, spíš o jistý vzorek polo-intelektuálek s uměleckými ambicemi z vyšší střední pražské vrstvy
problém identity je jasně znát: chtějí mít nepatriarchální identitu, zároveň však zoufale prahnou potom, aby je za ni uznávalo a přijímalo jejich víceméně stále patriarchální okolí (které za jeho patriarchálnost stále odsuzují, útočí na něj, zároveň však jeho podporu životně potřebují)
chtějí, aby se "vlk nažral a koza zůstala celá": být dobrou matkou bez závislosti na domácnosti...mít identitu tradiční i moderní zároveň...což nejde, jde o protiklady...a stejnou protikladnost požadují po muži (patriarcha i měkota v jednom)
ale chápu je, byly okolím vedeny k nezávislosti, zároveň v okolí vidí maminy...takže, co teď?
otázkou také je, zda okolí skutečně patriarchální je...jestli není problém opravdu v jejich narcistickém egocentrismu...za vnitřní problémy viní okolí...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!