INFORMACE

INFORMACE

platí korespondenční teorie pravdy? jsme uzavřeni ve vlastní zkušenosti, ale může jít o korespondenci v rámci kválií:

má zraková vzpomínka koresponduje se zrakovým vjemem, obrázek či mapa či model korespondují strukturálně se zrakovým vjemem

Rorty má pravdu v tom, že nelze vystoupit ze zkušenosti a porovnat, zda koresponduje se světem, avšak lze porovnat různé korespondence různých kválií (zrakových, sluchových, tělesných) mezi sebou

a jak je to s jazykem?

když řeknu, že venku sněží, má jazyková/zvuková kvália korespondují/shodují se se zrakovými kválii

mají snad stejnou strukturu? ne, souvislost je kauzální: zrakový vjem vyvolal tuto větu libovolných /konvenčně ustavených znaků, které jmenují/pojmenovávají to, co se právě děje, tedy že třeba právě sněží

je jazyk obrázkem či modelem světa, jak tvrdil Wittgenstein?

má se světem málo strukturálně společného, jazyk je souborem arbitrárních/libovolných znaků

jak vznikají pojmenování? lidskou konvenci: sada zrakových dat se kauzálně otiskne do jazyka, je to jen kauzální účinek, stejně jako po astronautovi na měsíci zůstal jeho kauzální účinek, tedy stopa jeho podrážky

potom, kdykoliv vidím zrakový vjem krávy, vyvolá to v mém organismu zvuk KRÁVA

jazyk je tisíckrát zašifrovaná mapa, je v něm nějaká informace, ale z větší části je to balast, který nereprezentuje nic ze světa, ale je pragmaticky funkční, umožňuje nám dobré přežití a fungování ve světě

dva základní druhy informace - ikona (strukturální podobnost s označovaným) vs. libovolný symbol, znak (strukturální podobnost nemá, je to věc dohody, konvence), např. slovo KRÁVA se nepodobá zrakovému vjemu, který je vyvolal

třetím typem znaku vedle symbolu a ikony je index jakožto kauzální účinek, symptom, projev, manifestace skryté příčiny

jazyk je jmenování věcí, což jsou primárně zraková kvália (někdy i sluchová, čichová, chuťová, hmatová), jejich přepisování do jazykového kódu

jazyk je hlavně vyvolávání věcí, jako když hlasatelka sportky vyvolává jména výherců: vyhrál Horák, Dolák, Novák...ve světě je kůň, u koně vůz, na koni jezdec, mezi koněm a jezdcem je vztah "být na"...

i vztahy jsou objekty svého typu, lze je zredukovat na primárně prostorové a časové vztahy věcí...co třeba vztah láska Pavla k Monice? je to množina prostorových a časových vztahů mezi nimi, jejich vzájemného postavení, blízkosti, poloh, oddalování, scházení, rozcházení...jako když se dvě hmotná tělesa magneticky přitahují, odpuzují, sbíhají, rozbíhají, spojují do jednoho, rozdělují...

existují vůbec vztahy? nejsou to přece žádné viditelné objekty...existují kontextuálně, ve smyslu vzájemného postavení viditelných objektů vůči sobě

jazyk a obecně jazyková informace je tedy překlad, přepis, interpretace, převod ze smyslovosti do slov

tři základní druhy vztahů mezi věcmi: prostorové (vedle sebe, nad sebou), časové (po sobě) a podobnost barev mezi sebou

co je to podobnost barev? barvy mají něco společného, nedokážeme to vnímat, ale dokážeme to popsat a hlavně je seřadit do tabulky po sobě: je to jas neboli jejich intenzita/svítivost

i vztahy jsou typem objektu...je to vzájemné postavení předmětů/věcí

jazyk sám strukturální podobnost se světem nemá, ale jeho slova nás vedou k vizualizacím, tedy k fantazijním tvořením "viděných" výjevů, obrazů, které už strukturální podobnost se světem mají...ale často jsou jen datem pro nevědomé oblasti mozku, kde je odkaz k nim nějak uložený, ale není vědomě zpřítomňovaný

a co strukturální informace DNA?...nejde o strukturální, ale jen kauzální účinky z předchozího přírodního výběru, který ji zformoval...v DNA je zhuštěno mnoho staletí a miliónů let přírodního výběru...není to strukturální, ale pouze kauzální otisk těchto staletí, ale pragmaticky je funkční...DNA tedy nepodává už takřka žádnou informaci o prostředí, o miliónech let, kdy vznikala, je to jen kauzální účinek jejich působení: avšak je to informace, jak postavit zvíře, a my můžeme přemítat, jakých asi muselo být těch mnoho miliónů let prostředí, když si vyžadovalo vznik zvířete s právě takovýmito vlastnostmi, systémy, mechanismy, funkcemi,...

jako když je na zdi namalovaný obraz, začne pršet a barvy obrazu stečou a slijí se do kaluže: strukturální podobnost barevných skvrn v kaluži s původním barevným obrazem na zdi je ztracena, ale kauzalita (spolu s jí implicitní kontinuitou) je zachována

základní verzí informace je tedy index, typ znaku zmiňovaný výše: informace je původně kauzálním vlivem, účinkem, působením, symptomem, manifestací, kontinuálním pokračováním toho, co ji v minulosti vyvolalo

DNA plní svoji funkci dobře: umíme ve světě fungovat, ale víme mnohem méně, co svět je...jde o adaptací, mnohem méně o poznání

v jazyce strukturální informace se světem není, jen je jazyk založený na konvenčním přiřazování znaků

Wittgenstein v Traktátu se tedy do značné míry mýlil: jazyk se světem nesdílí stejnou strukturu, formu, není jeho obrazem, obrázkem, modelem...ovšem toto nelze říci absolutně, jinak bychom dospěli k absolutní skepsi, čímž bychom se vyvraceli: jazyk na svět přece jen nějak odkazuje, nějak ho popisuje, byť s ním obvykle nesdílí formu, nemá stejnou strukturu jako on

může mít jazyk alespoň někdy strukturální podobnost se světem?

uvažme tuto větu: "PETR, ŠIMON A ALENKA jedou vedle sebe"...pořadí jejich jmen je objektivně určováno pořadím smyslových dat daných osob, k nimž odkazují, takže zde ano

pokud jazyk obvykle není strukturálně podobný světu, pak dají mnohem více přesných (i strukturálně přesných) informací o světě naše zraková data než jazyk, než slova, tedy naše obrázky, fotografie, filmy, vizualizace, animace...ale slova zase mohou obrázky vyvolávat z představivosti...a navíc slova mohou někdy přesně pojmenovat, tedy označit různé detaily z těchto obrázků: proto v knihách nejsou jenom obrázky, ale spíše jejich přesné popisy

jde o pragmatické kritérium, které určuje naše poznání: do značné míry máme povahu/přirozenost/nastavení/pud/program přežít a nikoliv skrze slova rozumět světu...slova nám slouží hlavně k přežití a získání postavení/prestiže/respektu/uznání ve skupině