zde:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3816715/
- paralelita systémů, jak však chápat poznání jakožto emergentní vlasntost? viz:
Human cognition is increasingly characterized as an emergent property of interactions among distributed, functionally specialized brain networks.
- chce popsat síť mezi třemi sítěmi: DMN, DA a FPC - větší spojení v rámci každé z nich než mezi nimi
DA a DMN sdílí málo pozitivních spojení (antikortelují), naopak FPC spojeno s oběma hodně
3 typy uzlů FPC: napojené na DA, napojené na DMN a duální, napojitelné na obojí
FPC je regulátor dvou dalších sítí:
The results provide evidence consistent with the idea that the frontoparietal control network plays a pivotal gate-keeping role in goal-directed cognition, mediating the dynamic balance between default and dorsal attention networks.
- tedy, FPC udržuje systém pozornosti a reguluje antikorelaci mezi ním a defaultem
Spatially distributed task-driven activity coheres to these intrinsic connectivity patterns (Laird et al., 2011; Smith et al., 2009), suggesting that intrinsic connectivity networks form meaningful neurocognitive networks
- vlastní konektivita sítí formuje smysluplné neurokognitivní sítě
- sítě mohou mít vlastní zapojení, ale dynamické vzory mezi nimi jsou pro komplexní kognici nutné:
Differentiation of intrinsic networks has revealed specialized information processing modules, but dynamic patterns of regional co-activation and internetwork coupling are nonetheless necessary to support complex cognition
FPC je šéf a zahrnuje spojení s oblastmi regulující DMN:
Characterization of the frontoparietal control network is generally consistent with the “executive control” network (e.g., Seeley et al., 2007) and includes connectivity with the aINS and msPFC, regions associated with the salience network that have been implicated in modulating default network activity (Menon & Uddin, 2010; Seeley et al., 2007).
FPC je anatomicky posatvena mezi DMN a DA
the frontoparietal control network mediates goal-directed cognition by modulating the dynamic balance between default and dorsal attention networks.
spojení části DMN s FPC:
The right SFG, engaged during task with regions of the default network, showed a greater intrinsic functional association with the frontoparietal control network.
a nachází další propojení sítí mezi sebou...
chtějí zjistit vzory interakcí sítí zajišťujících řízení na cíl zaměřené kognice:
A central goal of the current study was to examine patterns of intrinsic functional interactions among brain networks subserving the direction of goal-oriented cognition.
- objeveny tři vzory:
1) uvnitř sítí: silná integrace
2) nody v FPC
3) nody propojující FPC s jednou nebo oběmi sítěmi
odlišné struktury mezi uzly FPC a tři typy uzlů FPC spojující ji s jednou nebo dvěma dalšími sítěmi:
differentiated structure among the frontoparietal control network nodes, with different nodes demonstrating preferred connectivity with either default, dorsal attention, or both networks.
vzory jsou zaznamenávány při opakujících se úkolech a znovu použity:
Evidence suggests that patterns of intrinsic connectivity are sculpted by a history of repeated task-driven co-activation of brain regions, which in turn facilitates efficient coupling within task-relevant networks during future task performance.
sítě se v závislosti na úkolech dost MĚNÍ:
This change in network affiliation suggests that these particular regions may have a more flexible connectivity profile, dynamically altering connections and network allegiance based on task demands.
DMN aktivována spíš autobiografickým ptaním než vypnutím externího řízení úloh:
This dissociation of regions is likely due to our more sensitive task-based definition of the default network as regions activated by an autobiographical task rather than relying on externally driven patterns of task-induced deactivation, which frequently include the PCu region as part of the default network.
pondělí 11. srpna 2014
Dawkinsův argument a jeho kritika Davidem Černým
trochu mě to zaujalo, viz zde:
https://www.youtube.com/watch?v=clgX_sERqFE
David Černý argument kritizuje asi takto:
- komplexní dílo musí dělat komplexnější bytost jen v našem světě, v možném transcendentním světě to může být jinak
Má námitka: to je ale argument typu "co by, kdyby": můžeme si toho představit mnoho, ale bez nějakých evidencí máme přijímat jenom ty principy, které jsou zřejmé - viz Occamova břitva
David Černý by možná odvětil: nahodilost jsoucen i světa jakožto celku i struktury implikuje nutnost nutného objektu/ů
Má námitka: směšuje se zde dvojí pojetí toho, co je to "nahodilost":
a) to, co netrvá věčně nebo nemusí trvat věčně (existuje alespoň jeden možný svět, ve kterém dané jsoucno není, tedy: je zde možnost, že dané jsoucno nebylo, není či nebude)
b) to, co je závislé na nutném jsoucnu
ad a) některé struktury hmoty jsou evidentně pomíjivé, ale není jisté, že je pomíjivá nějaká základní látka, energie či struktura vesmíru
ad b) tato možnost je logickým kruhem, předpokládá to, co má dokázat (tedy nutné jsoucno)
David Černý by asi namítal, že i věčná základní látka či energie musí být závislá na nutném jsoucnu, protože je např. dělitelná nebo se mění
Má odpověď: věčná základní hmota může mít přirozenost věčného pohybu a nezáviset už na ničem, nebo dokonce může sama vytvářet pomíjivé struktury bez toho, že by se sama nějak měnila - anebo se i sama mění, no a co, třeba je to její přirozenost!...
novotomista by na mě vyrukoval s aristotelským pojetím pohybu a obecně každé změny jakožto realizované potence, tedy by řekl, že tím, že by se věčná hmota měnila, by v sobě měla potenci, tedy by nebyla nutná...namítám, že toto omezené aristotelské pojetí pohybu nemusíme vůbec přijímat
Dále David Černý argumentuje takto:
- i kdyby Bůh komplexní byl, může být vysvětlením pro svět, dobrým vysvětlením je ne cokoliv, co samo nepotřebuje vysvětlení (Dawkins má příliš silné požadavky na explanaci), ale to, co samo nemusí být vysvětlováno tím samým
Má odpověď:
OK, ale Dawkins míří k tomu, že hypotéza Boha nám nijak uspokojivě komplexitu světa nevysvětlila, zatímco kosmologické a biologicko-evoluční teorie ano
tedy: můžeme přijmout obecně přijímané slabší požadavky na vysvětlení, a pak se v tomto případě bude jednat o regulérní vysvětlení, ale tím, že přináší neznámý transcendentní faktor X, zamotá nám hlavu ještě víc než před tím!
v tomto smyslu Dawkins nepřijímá dané vysvětlení jakožto vysvětlení, protože dobré vysvětlení by podle jeho soudu mělo věci objasňovat, nikoliv ještě více zatemňovat!
tomisté a novo-tomisté převlečení do analytických metafyziků se nás snaží přesvědčit, že tento svět potřebuje vnějšího Činitele, který jej stvořil
- postupují tomisticky: aplikují na svět vlastnosti - zejména nahodilost, chápanou navíc zmatečně a mnohovýznamově (viz výše) - které pak existenci transcendentního intencionálního agenta sugerují
--
ještě taková zajímavost: evolucionisté ani kosmologové samozřejmě tuhle premisu: "komplexní dílo musí dělat komplexnější bytost" nepřijímají
svět vznikl z jednoduchých prvků...
je to samozřejmě zvláštní a implikuje to jakýsi pre-formismus: jakoby všechna složitost byla zabalena v jednoduchém kousku hmoty/energie (Velký třesk) a teď se jen - skrze čas - postupně rozvíjela
samozřejmě to nemusí být rozvinování striktně deterministické, může zde působit ještě objektivní kvantová náhoda, která proces činí nepředpověditelným a poněkud chaotickým...
--
celý problém stojí takto:
svět má proměnlivé a pomíjivé struktury - může být PŘESTO soběstačný?
dále:
David Černý tvrdí, že svět má:
a) nahodilé objekty - to je pravda
b) nahodilou celkovou strukturu - to o nějaké základní či globální struktuře světa být pravda nemusí
c) svět je nahodilým objektem jako celek - to opět pravda být nemusí
(pozn. David Černý zřejmě přijímá tuto definici nahodilosti:
X je nahodilé tehdy a jen tehdy, existuje-li alespoň jeden možný svět, ve kterém X neexistuje)
https://www.youtube.com/watch?v=clgX_sERqFE
David Černý argument kritizuje asi takto:
- komplexní dílo musí dělat komplexnější bytost jen v našem světě, v možném transcendentním světě to může být jinak
Má námitka: to je ale argument typu "co by, kdyby": můžeme si toho představit mnoho, ale bez nějakých evidencí máme přijímat jenom ty principy, které jsou zřejmé - viz Occamova břitva
David Černý by možná odvětil: nahodilost jsoucen i světa jakožto celku i struktury implikuje nutnost nutného objektu/ů
Má námitka: směšuje se zde dvojí pojetí toho, co je to "nahodilost":
a) to, co netrvá věčně nebo nemusí trvat věčně (existuje alespoň jeden možný svět, ve kterém dané jsoucno není, tedy: je zde možnost, že dané jsoucno nebylo, není či nebude)
b) to, co je závislé na nutném jsoucnu
ad a) některé struktury hmoty jsou evidentně pomíjivé, ale není jisté, že je pomíjivá nějaká základní látka, energie či struktura vesmíru
ad b) tato možnost je logickým kruhem, předpokládá to, co má dokázat (tedy nutné jsoucno)
David Černý by asi namítal, že i věčná základní látka či energie musí být závislá na nutném jsoucnu, protože je např. dělitelná nebo se mění
Má odpověď: věčná základní hmota může mít přirozenost věčného pohybu a nezáviset už na ničem, nebo dokonce může sama vytvářet pomíjivé struktury bez toho, že by se sama nějak měnila - anebo se i sama mění, no a co, třeba je to její přirozenost!...
novotomista by na mě vyrukoval s aristotelským pojetím pohybu a obecně každé změny jakožto realizované potence, tedy by řekl, že tím, že by se věčná hmota měnila, by v sobě měla potenci, tedy by nebyla nutná...namítám, že toto omezené aristotelské pojetí pohybu nemusíme vůbec přijímat
Dále David Černý argumentuje takto:
- i kdyby Bůh komplexní byl, může být vysvětlením pro svět, dobrým vysvětlením je ne cokoliv, co samo nepotřebuje vysvětlení (Dawkins má příliš silné požadavky na explanaci), ale to, co samo nemusí být vysvětlováno tím samým
Má odpověď:
OK, ale Dawkins míří k tomu, že hypotéza Boha nám nijak uspokojivě komplexitu světa nevysvětlila, zatímco kosmologické a biologicko-evoluční teorie ano
tedy: můžeme přijmout obecně přijímané slabší požadavky na vysvětlení, a pak se v tomto případě bude jednat o regulérní vysvětlení, ale tím, že přináší neznámý transcendentní faktor X, zamotá nám hlavu ještě víc než před tím!
v tomto smyslu Dawkins nepřijímá dané vysvětlení jakožto vysvětlení, protože dobré vysvětlení by podle jeho soudu mělo věci objasňovat, nikoliv ještě více zatemňovat!
tomisté a novo-tomisté převlečení do analytických metafyziků se nás snaží přesvědčit, že tento svět potřebuje vnějšího Činitele, který jej stvořil
- postupují tomisticky: aplikují na svět vlastnosti - zejména nahodilost, chápanou navíc zmatečně a mnohovýznamově (viz výše) - které pak existenci transcendentního intencionálního agenta sugerují
--
ještě taková zajímavost: evolucionisté ani kosmologové samozřejmě tuhle premisu: "komplexní dílo musí dělat komplexnější bytost" nepřijímají
svět vznikl z jednoduchých prvků...
je to samozřejmě zvláštní a implikuje to jakýsi pre-formismus: jakoby všechna složitost byla zabalena v jednoduchém kousku hmoty/energie (Velký třesk) a teď se jen - skrze čas - postupně rozvíjela
samozřejmě to nemusí být rozvinování striktně deterministické, může zde působit ještě objektivní kvantová náhoda, která proces činí nepředpověditelným a poněkud chaotickým...
--
celý problém stojí takto:
svět má proměnlivé a pomíjivé struktury - může být PŘESTO soběstačný?
dále:
David Černý tvrdí, že svět má:
a) nahodilé objekty - to je pravda
b) nahodilou celkovou strukturu - to o nějaké základní či globální struktuře světa být pravda nemusí
c) svět je nahodilým objektem jako celek - to opět pravda být nemusí
(pozn. David Černý zřejmě přijímá tuto definici nahodilosti:
X je nahodilé tehdy a jen tehdy, existuje-li alespoň jeden možný svět, ve kterém X neexistuje)
zajímavá diskuze o Kantovi s Jakubem Moravčíkem
nejprve moje stanovisko:
- Kant se neptá, proč by měl apriorní aparát rozumu u rozumu samého platit, jednoduše to předpokládá, protože nenašel důvod, proč by platit neměl
naopak našel důvod, proč neplatí u empirického poznání: je docela jiné než rozum, takže ho rozum poznat nemůže
jak vůbec rozum poznal jinakost tohoto empirického poznání? jednoduše tak, že zjistil, že všechny jeho formy jsou z něj samého...
jak pak vůbec ví, že je to poznání JINÉ?
protože máme pasivní smyslovou receptivitu, kdy máme dle Kanta zkušenost s počitky, které nepocházejí z rozumu samého
vychází z tradičního dělení poznání na poznání ze smyslů a rozumu (empirismus vs. racionalismus)
to, jak obsahově realita vypadá, je dáno rozumem samým, tedy je to fikce
o realitě víme jen proto, že atakuje naši smyslovou mohutnost chaotickou tříští vjemů a počitků
jak víme, že jde o chaotickou tříšť?
protože všechen řád a jednotu do ní dává až rozum sám, a tím z ní tvoří fikci
my ani nevíme, že je to CHAOS - jen víme, že její řád a jednota je z rozumu, ne z ní samé
-
nyní, pro zájemce, celá diskuze:
- Kant se neptá, proč by měl apriorní aparát rozumu u rozumu samého platit, jednoduše to předpokládá, protože nenašel důvod, proč by platit neměl
naopak našel důvod, proč neplatí u empirického poznání: je docela jiné než rozum, takže ho rozum poznat nemůže
jak vůbec rozum poznal jinakost tohoto empirického poznání? jednoduše tak, že zjistil, že všechny jeho formy jsou z něj samého...
jak pak vůbec ví, že je to poznání JINÉ?
protože máme pasivní smyslovou receptivitu, kdy máme dle Kanta zkušenost s počitky, které nepocházejí z rozumu samého
vychází z tradičního dělení poznání na poznání ze smyslů a rozumu (empirismus vs. racionalismus)
to, jak obsahově realita vypadá, je dáno rozumem samým, tedy je to fikce
o realitě víme jen proto, že atakuje naši smyslovou mohutnost chaotickou tříští vjemů a počitků
jak víme, že jde o chaotickou tříšť?
protože všechen řád a jednotu do ní dává až rozum sám, a tím z ní tvoří fikci
my ani nevíme, že je to CHAOS - jen víme, že její řád a jednota je z rozumu, ne z ní samé
-
nyní, pro zájemce, celá diskuze:
- Antonín Dolák9. srpna 2014 14:20- Kant zjišťuje, že jeho apirorní formy jsou podmínkou možnosti zkušenosti, takže logicky nemohou být ze zkušenosti samé...něco jiného je to, že mohou - třeba z evolučních důvodů - být i ve světěOdpovědětVymazat
-
Kant je hlavně v jednom velkém rozporu, neboť podle něj jsou vše jen jevy, ale současně říká, že lidskou hlavu a její apriorní aparát poznal "o sobě" ...Vymazat
-
ne, v rozporu není - vše kromě poznávacího apriorního aparátu jsou jen jevy, tento aparát je "o sobě"Vymazat
-
Jak mohl Kant poznat tento aparát o sobě? Nijak, protože jej poznal tímtéž aparátem, který vše fenomenalizuje.Vymazat
-
- ale on "všechno fenomenalizuje" jenom tehdy, když je aplikovaný na něco jiného, než je on sámVymazat
- ale je-li aplikovaný sám na sebe, poznává se adekvátně -
To teda fakt nevím, proč by měl mít tuhle privilegovanou výjimku.Vymazat
-
protože jinak nelze myslet - tedy ze stejného důvodu, jako i Fuchs...důkaz nemožností opakuVymazat
-
Že tak nelze myslet? Myslím že celé dějiny filosofie dokazují opak :-)Vymazat
-
Resp. nechápu to. Když popřu princip sporu, tak ihned nahlížím, že to činím jedině principem sporu, protože ten je použit v každém pojmu mého výroku. Když popřu apriorní formy, nevidím nic analogického.Vymazat
-
- to takhle čteš a komentuješ všechny blogy nebo jsi nutkavým prohlížečem jenom toho mého? :-)Vymazat
- možná jsi tu rád, protože to nikdo jiný nečte :-)
- -
- máš pravdu, tak to zkusím jinak:Vymazat
podle Kanta můžeme poznat jen to, co sami bezprostředně máme, tedy apriorní poznávací aparát, každá jeho aplikace už je jen jeho projekce, tedy nepravda
aplikuji-li aparát na něj samého, poznává správně - rozum platí jen v oblasti rozumu
proč?
protože nepravda vzniká až tehdy, aplikuji-li aparát na něco, co s ním není sourodé, co není jím samým
zákony lidské mysli platí jen v lidské mysli samotné -
-
vždyť jak Kant ospravedlňuje fenomenalitu=nepravdivost poznání?Vymazat
ne tím, že by aparát byl chybný, ale tím, že byl aplikován na záhadné X, které je možná jiné podstaty
- to má samozřejmě za předpoklad, že existuje apriorní poznání, které je mimo běžnou empirickou zkušenost: že pravdy rozumu poznávám jinak než pravdy skutečnosti, empirické fakty
- konečně pravdy rozumu nepodléhají formám času...horší je to s kauzalitou, ale ani ta tam vlastně není, je tam dedukce, vyplývání
- poznávání pravd rozumu se samozřejmě pro nás děje - jakožto zkušenost myšlení a poznávání - v apriorní formě času a prostoru, ale to vlastně není podstatné, protože v samotných pravdách rozumu prostor a čas obsažen není, narozdíl od všech empirických jevů
- Kant vlastně pomocí zákonů logiky obhlíží vlastní mysl a ptá se, co je v poznání jen z ní a proč je pak poznání jenom fenomenální
-
-
- a i kdyby byly pravdy rozumu třeba i prostorové, nevadilo by to, protože rozum je správný na vlastním území, stejné se poznává stejným, ale jakmile chce poznávat něco jiného, potřísní to svou jinakostí a přejinačí to podle sebe!OdpovědětVymazat
-
Komentuju i pár jiných blogů (rozhodně ne všechny), v posledních dnech nejvíc http://dangerousidea.blogspot.com/OdpovědětVymazat
-
"podle Kanta můžeme poznat jen to, co sami bezprostředně máme"OdpovědětVymazat
Netuším proč
"tedy apriorní poznávací aparát"
Tady je především dogmatický předpoklad, že existuje nějaký apriorní poznávací aparát. Jak se na to jakože vůbec přišlo? A jak Kant ví, že má zrovna ten charakter, jaký on tvrdí, že má?
"aplikuji-li aparát na něj samého, poznává správně - rozum platí jen v oblasti rozumu"
Vůbec zde není vysvětleno, proč by měl být apriorní aparát zrovna takový, že nefenomenalizuje sám sebe. Co když fenomenalizuje?
Jinak řečeno, vnitřně koherentní systém to možná je, ale proč by měl korespondovat s realitou, netuším.-
ad "Jinak řečeno, vnitřně koherentní systém to možná je, ale proč by měl korespondovat s realitou, netuším."Vymazat
to, jak obsahově realita vypadá je dáno rozumem samým, tedy je to fikce
o realitě víme jen proto, že atakuje naši smyslovou mohutnost chaotickou tříští vjemů a počitků
jak víme, že jde o chaotickou tříšť?
protože všechen řád a jednotu do ní dává až rozum sám, a tím z ní tvoří fikci
my ani nevíme, že je to CHAOS - jen víme, že její řád a jednota je z rozumu, ne z ní samé
-
-
- Kant se neptá, proč by měl apriorní aparát rozumu u rozumu samého platit, jednoduše to předpokládá, protože nenašel důvod, proč by platit neměl
naopak našel důvod, proč neplatí u empirického poznání: je docela jiné než rozum, takže ho rozum poznat nemůže
jak vůbec rozum poznal jinakost tohoto empirického poznání? jednoduše tak, že zjistil, že všechny jeho formy jsou z něj samého...
jak pak vůbec ví, že je to poznání JINÉ?
protože máme pasivní smyslovou receptivitu, kdy máme dle Kanta zkušenost s počitky, které nepocházejí z rozumu samého
vychází z tradičního dělení poznání na poznání ze smyslů a rozumu (empirismus vs. racionalismus)
Gao W, Lin W. Frontal parietal control network regulates the anti-correlated default and dorsal attention networks. Human Brain Mapping 2012; 33, s. 192 - 202.
zde:
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3131466/
FPC síť reguluje sítě, pozitivně koreluje s úkolovými sítěmi, negativně se sítěmi antikorelujícími s úkolovými sítěmi
our results strongly support the notion that the FPC regulates the anti-correlated default and DA (síť dorzální pozornosti) networks.
je zde i exekutivní síť pro dělání rozhodování
- společná synchronizace FPC a DA běhme úkolů zjištěna
DMN je řízena sítí FPC - ale není to naopak, ne, FPC reguluje obě opoziční soupeřící sítě, tedy DA i DMN
ale během denního snění při sledování přírodního filmu je to spíše interakce všech tří systémů:
In contrast, the forward and feedbacks influences are more balanced between FPC and DA/DF (míněn default, tedy DMN) during the more “internally complex” movie watching task, suggesting more interactive information changing among these three networks (both forward and feedback).
FPC mnohem víc reguluje při dělání úkolů (synchronizován s DA) než při denní snění, kdy to trochu šéfuje DMN
- asi FPC víc řídí DA během úkolů než DMN během sledování přírodních filmů, ale možná mohou být úkoly, kde víc řídí i DMN (i víc než při úkolech tady řídila DA)
asi ale FPC šéfuje, viz:
Finally, at the system level, the intriguing selective regulation pattern reported in this study seems to suggest that the three networks (FPC, DA, and default) form a functional “triad” with FPC at the apex regulating the two branches (větví) —DA and default.
DA asi zase řídí motorickou kontrolu a zpracování smyslových dat:
that the motor control and sensory processing networks are hierarchically underneath the DA
to svědčí pro kontrolu shora-dolů:
This structure is essentially consistent with the top-down control theory [Buschman and Miller, 2007]
naopak DMN zdá se pracuje (někdy) samostatně:
For the other branch, the default network seems to work alone based on our study.
možná DMN šéfuje emocionální síti (pak by měli stoikové pravdu):
Nevertheless, one potential network that may be hierarchically underneath the default network is the emotional network.
svědčí pro to to, že komponenty emočního zpracování jsou v hlavních uzlech DMN:
Evidence to support this hypothesis can be found from several previous studies showing an emotional processing component within the major nodes of the default network
také je střední jádro DMN aktivní při afektivním rozhodování:
Furthermore, Andrews-Hanna et al. [Andrews-Hanna et al.] have recently explicitly showed that the “middle core” of the default network is active during affective decision making
tedy:
FPC up-regulates DA/DF and down-regulates DF/DA during FT/MW (FT jsou úkoly s prsty a MW sledování přírodního filmu)
tedy:
FPC tightly regulates the opposing DA and default network
je to silná regulace
http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3131466/
FPC síť reguluje sítě, pozitivně koreluje s úkolovými sítěmi, negativně se sítěmi antikorelujícími s úkolovými sítěmi
our results strongly support the notion that the FPC regulates the anti-correlated default and DA (síť dorzální pozornosti) networks.
je zde i exekutivní síť pro dělání rozhodování
- společná synchronizace FPC a DA běhme úkolů zjištěna
DMN je řízena sítí FPC - ale není to naopak, ne, FPC reguluje obě opoziční soupeřící sítě, tedy DA i DMN
ale během denního snění při sledování přírodního filmu je to spíše interakce všech tří systémů:
In contrast, the forward and feedbacks influences are more balanced between FPC and DA/DF (míněn default, tedy DMN) during the more “internally complex” movie watching task, suggesting more interactive information changing among these three networks (both forward and feedback).
FPC mnohem víc reguluje při dělání úkolů (synchronizován s DA) než při denní snění, kdy to trochu šéfuje DMN
- asi FPC víc řídí DA během úkolů než DMN během sledování přírodních filmů, ale možná mohou být úkoly, kde víc řídí i DMN (i víc než při úkolech tady řídila DA)
asi ale FPC šéfuje, viz:
Finally, at the system level, the intriguing selective regulation pattern reported in this study seems to suggest that the three networks (FPC, DA, and default) form a functional “triad” with FPC at the apex regulating the two branches (větví) —DA and default.
DA asi zase řídí motorickou kontrolu a zpracování smyslových dat:
that the motor control and sensory processing networks are hierarchically underneath the DA
to svědčí pro kontrolu shora-dolů:
This structure is essentially consistent with the top-down control theory [Buschman and Miller, 2007]
naopak DMN zdá se pracuje (někdy) samostatně:
For the other branch, the default network seems to work alone based on our study.
možná DMN šéfuje emocionální síti (pak by měli stoikové pravdu):
Nevertheless, one potential network that may be hierarchically underneath the default network is the emotional network.
svědčí pro to to, že komponenty emočního zpracování jsou v hlavních uzlech DMN:
Evidence to support this hypothesis can be found from several previous studies showing an emotional processing component within the major nodes of the default network
také je střední jádro DMN aktivní při afektivním rozhodování:
Furthermore, Andrews-Hanna et al. [Andrews-Hanna et al.] have recently explicitly showed that the “middle core” of the default network is active during affective decision making
tedy:
FPC up-regulates DA/DF and down-regulates DF/DA during FT/MW (FT jsou úkoly s prsty a MW sledování přírodního filmu)
tedy:
FPC tightly regulates the opposing DA and default network
je to silná regulace
neděle 10. srpna 2014
default mode network in depression, Sambataro
viz:
http://www.clinicalneuropsychiatry.org/pdf/sambataro_web.pdf
- oblasti a subsystémy oscilují synchronně
- může mít stěžejní roli v afektivní kognici
jak?
1) připisuje osobní či sociální hodnotu stimulům
2) plánuje chování pomocí paměťi, dělá si scénáře možných sociálních situací
3) interaguje s dalšími exekutivními sítěmi které modulují přesouvání pozornosti na různé procesy
- má jádrový subsystém, přední, zadní atd., dělá i morální rozhodnutí, i ve vizuálním zpracování, motorickém plánování
k afektivní kognici
DMN zprostředkovává automatické aspekty emocionální regulace
- pozměněné informační zpracování včetně paměti, očekávání a pozornosti zprostředkovává DN
- chyby v systému dopaminu
DMN interaguje s dalšími sítěmi
-spojení DMN a stria je v depresi zeslabené, přitom souvisí se zpracováním odměny a informací, jeho oslabení může za anhedonii a ztrátu motivace
- mají zesílenou antikorelaci mezi DMN a vnější pozorností ve prospěch ruminace v DMN
- terapie všímavosti zaměřená právě na modulaci DMN!!
http://www.clinicalneuropsychiatry.org/pdf/sambataro_web.pdf
- oblasti a subsystémy oscilují synchronně
- může mít stěžejní roli v afektivní kognici
jak?
1) připisuje osobní či sociální hodnotu stimulům
2) plánuje chování pomocí paměťi, dělá si scénáře možných sociálních situací
3) interaguje s dalšími exekutivními sítěmi které modulují přesouvání pozornosti na různé procesy
- má jádrový subsystém, přední, zadní atd., dělá i morální rozhodnutí, i ve vizuálním zpracování, motorickém plánování
k afektivní kognici
DMN zprostředkovává automatické aspekty emocionální regulace
- pozměněné informační zpracování včetně paměti, očekávání a pozornosti zprostředkovává DN
- chyby v systému dopaminu
DMN interaguje s dalšími sítěmi
-spojení DMN a stria je v depresi zeslabené, přitom souvisí se zpracováním odměny a informací, jeho oslabení může za anhedonii a ztrátu motivace
- mají zesílenou antikorelaci mezi DMN a vnější pozorností ve prospěch ruminace v DMN
- terapie všímavosti zaměřená právě na modulaci DMN!!
Egon Bondy - Oblbenost a báseň "Hovno"
jedny z nejlepších básní...
zde:
https://www.youtube.com/watch?v=w8UARDgB1wk
a zde:
https://www.youtube.com/watch?v=dvokbU_JpeU
Bondy zde má depresi - zastává nihilismus:
vše je bezcenné, bez hodnoty, protože to nemá žádný vyšší cíl, nikam to nesměřuje, protože žijeme jako zvířata a nalháváme si, že ne (a on to demaskuje), a protože všichni zemřeme a smrt znicotní vše, co jsme dělali, vše je tedy pomíjivé
co na to říci?
proč by aktivita měla mít smysl jedině tehdy, když směřuje k vyššímu cíli?
Bondy tvrdí, že si uvědomujeme nesmyslnost svých aktivit, a tak si vytváříme falešné ideologie nabízející nám falešné cíle
Bondy si uvědomuje, že žije jako zvíře, na rozdíl od ne-lidských zvířat však o tom ví a ví, že si jeho současníci nalhávají, že jsou víc - a tím trpí
namítám, že jsme víc: víme o tom, že jsme zvířata - to zvířata nevědí...a taky máme nejen biologické, ale i kulturní cíle, Bondy se mýlí, když tvrdí, že ne, a když redukuje vše na biologično...samotná Bondyho tvorba je důkazem toho, že nemáme jen biologické cíle...pokud by Bondy řekl, že i tato tvorba sloužila biologickým pudům (třeba potřebě uznání), můžeme říci, že jsme víc alespoň v tom, že sice máme biologické cíle, ale také velice sofistikované a inteligentní prostředky k jejich dosažení (např. právě Bondyho tvorba je krásným a inteligentním prostředkem k možná biologické potřebě Bondyho sebeprosazení v normalizačním kolektivu českého lidu)
mnozí však jsou k sobě upřímní a řeknou: ano, jsem zvíře, žiju jako zvíře - a nevadí mi to
důležité jsou zde tyto pojmy:
a) hodnota, význam věcí a jevů
b) cíl a jeho (ne)trvalost - motiv činu, jeho účel...čin je poměřován teleologicky, tedy tím, k čemu vede
c) člověk vs. zvíře: Bondy je smutný, protože měl ideál, že není zvíře a najednou zjišťuje, že je...
d) pomíjivost vs. věčnost - Bondy je smutný, protože vše pomine...zastává premisu: co není trvalé, nemá hodnotu
ano, všichni umřeme a vyšší smysl to nemá
ano, často si nalháváme, že jsme nesmrtelní a že naše skutky mají mnohem větší význam
ale nesouhlasím, že věci nemají vůbec žádnou hodnotu: pro mnoho lidí má mnoho věcí specifickou hodnotu, neexistuje univerzální pohled, který by řekl, že vše nemá hodnotu: hodnota je totiž lidský vztah k věci, nikoliv objektivní fakt
jistě, často přeceňujeme význam mnoha věcí a to, jak nás mohou skutečně naplnit - Bondy však je v opačném extrému a jejich význam NEDOCEŇUJE
jsme všichni pořád nespokojení a tajíme to sami před sebou?
myslím, že ne...ale nespokojenosti je na světě jistě dost, to je objektivní fakt
ale je zde i RADOST...konečně, i Bondy se často radoval...jistě i jeho práce pro něj byla nejen zabíjením nudy, nutkavou nutností, ale i vášní, posedlostí, radostí: skutečně ho bavila
Bondy je v tomhle modu myšlení: jelikož nic nemá trvalou hodnotu a vyšší cíl, vše je bezcenné
můžeme odvětit: přestože nic nemá trvalou hodnotu a vyšší cíl, může a má to smysl teď tady pro nás, může nás to skutečně a na dosti dlouhou dobu zcela naplňovat, přinést nám okouzlení, fascinací, úžas, radost a vášeň!
zde:
https://www.youtube.com/watch?v=w8UARDgB1wk
a zde:
https://www.youtube.com/watch?v=dvokbU_JpeU
Bondy zde má depresi - zastává nihilismus:
vše je bezcenné, bez hodnoty, protože to nemá žádný vyšší cíl, nikam to nesměřuje, protože žijeme jako zvířata a nalháváme si, že ne (a on to demaskuje), a protože všichni zemřeme a smrt znicotní vše, co jsme dělali, vše je tedy pomíjivé
co na to říci?
proč by aktivita měla mít smysl jedině tehdy, když směřuje k vyššímu cíli?
Bondy tvrdí, že si uvědomujeme nesmyslnost svých aktivit, a tak si vytváříme falešné ideologie nabízející nám falešné cíle
Bondy si uvědomuje, že žije jako zvíře, na rozdíl od ne-lidských zvířat však o tom ví a ví, že si jeho současníci nalhávají, že jsou víc - a tím trpí
namítám, že jsme víc: víme o tom, že jsme zvířata - to zvířata nevědí...a taky máme nejen biologické, ale i kulturní cíle, Bondy se mýlí, když tvrdí, že ne, a když redukuje vše na biologično...samotná Bondyho tvorba je důkazem toho, že nemáme jen biologické cíle...pokud by Bondy řekl, že i tato tvorba sloužila biologickým pudům (třeba potřebě uznání), můžeme říci, že jsme víc alespoň v tom, že sice máme biologické cíle, ale také velice sofistikované a inteligentní prostředky k jejich dosažení (např. právě Bondyho tvorba je krásným a inteligentním prostředkem k možná biologické potřebě Bondyho sebeprosazení v normalizačním kolektivu českého lidu)
mnozí však jsou k sobě upřímní a řeknou: ano, jsem zvíře, žiju jako zvíře - a nevadí mi to
důležité jsou zde tyto pojmy:
a) hodnota, význam věcí a jevů
b) cíl a jeho (ne)trvalost - motiv činu, jeho účel...čin je poměřován teleologicky, tedy tím, k čemu vede
c) člověk vs. zvíře: Bondy je smutný, protože měl ideál, že není zvíře a najednou zjišťuje, že je...
d) pomíjivost vs. věčnost - Bondy je smutný, protože vše pomine...zastává premisu: co není trvalé, nemá hodnotu
ano, všichni umřeme a vyšší smysl to nemá
ano, často si nalháváme, že jsme nesmrtelní a že naše skutky mají mnohem větší význam
ale nesouhlasím, že věci nemají vůbec žádnou hodnotu: pro mnoho lidí má mnoho věcí specifickou hodnotu, neexistuje univerzální pohled, který by řekl, že vše nemá hodnotu: hodnota je totiž lidský vztah k věci, nikoliv objektivní fakt
jistě, často přeceňujeme význam mnoha věcí a to, jak nás mohou skutečně naplnit - Bondy však je v opačném extrému a jejich význam NEDOCEŇUJE
jsme všichni pořád nespokojení a tajíme to sami před sebou?
myslím, že ne...ale nespokojenosti je na světě jistě dost, to je objektivní fakt
ale je zde i RADOST...konečně, i Bondy se často radoval...jistě i jeho práce pro něj byla nejen zabíjením nudy, nutkavou nutností, ale i vášní, posedlostí, radostí: skutečně ho bavila
Bondy je v tomhle modu myšlení: jelikož nic nemá trvalou hodnotu a vyšší cíl, vše je bezcenné
můžeme odvětit: přestože nic nemá trvalou hodnotu a vyšší cíl, může a má to smysl teď tady pro nás, může nás to skutečně a na dosti dlouhou dobu zcela naplňovat, přinést nám okouzlení, fascinací, úžas, radost a vášeň!
Mars RB, Neubert F-X, Noonan MA P. On relationship between the „default mode network“ and the „social brain“. Frontiers in Human Neuroscience 2012; 6, Article 189, s. 1 – 9.
DMN aktivní nejen při odpočinku, ale i při sociální kognici, zejména při přisuzování mentálních stavů druhým
- částečné překrytí sítí při mentalizaci
- DMN je od denního snění k pocitu sebe
zde: Pearson, J. M., Hayden, B. Y., and Platt, M. L. (2011). “A role for posterior cingulate in policy switching and cognitive control,” Neural Basis of Motivational and Cognitive Control, eds R. B. Mars, J. Sallet, M. F. S. Rushworth, and N. Yeung (Cambridge, MA: MIT Press), 127–143. - podporují první hypotézu, DN k detekci změn v prostředí a následný vliv na chování
hypotéza sociálního mozku: pro složité rozhodování v soc. kontextu třeba spojení soc. kognice s DN
DN má některé velmi silné uzly spojující ji s dalšími oblastmi mozku, i vzdálenými
- částečné překrytí sítí při mentalizaci
- DMN je od denního snění k pocitu sebe
zde: Pearson, J. M., Hayden, B. Y., and Platt, M. L. (2011). “A role for posterior cingulate in policy switching and cognitive control,” Neural Basis of Motivational and Cognitive Control, eds R. B. Mars, J. Sallet, M. F. S. Rushworth, and N. Yeung (Cambridge, MA: MIT Press), 127–143. - podporují první hypotézu, DN k detekci změn v prostředí a následný vliv na chování
hypotéza sociálního mozku: pro složité rozhodování v soc. kontextu třeba spojení soc. kognice s DN
DN má některé velmi silné uzly spojující ji s dalšími oblastmi mozku, i vzdálenými
default systém/jáství In: Buckner RL, Andrews-Hanna JR, Schacter DL. The brain´s default network: anatomy, function, and relevance to disease. Ann NY Acad Sci 2008; 1124, s. 1 – 38.
zde: http://www.nslc.wustl.edu/courses/bio3411/woolsey/Readings/Lecture11/Buckner%20et%20al%202008.pdf
- mnoho interagujících subsystémů
- jádrem mozkového systému spontánní kognice
- při sebe-popisném denním snění
- aktivní, když vnímání vnějšku zmenšeno či chybí
- jeho anatomie omezuje jeho funkční možnosti
- je to systém podobně jako pohybový, zrakový, sluchový,...
- při aktivitách zaměřených přímo na úkol se zeslabuje či vypíná
- propojený s pamětí, ne s primárními senzorickými či pohybovými oblastmi
- pode první možnosti konstruuje různé mentální simulace budoucích možností dle minulých osobních zkušeností
- dle druhé možnosti monitoruje vnější prostředí když zaměřená pozornost relaxuje
- je opoziční vůči mozkovým systémům užívaným na zaměřenou vnější pozornost a smyslové procesy
čím méně systém vněšjí pozornsoti aktivní, tím víc aktivní DN
- antikorelace mezi systémem vnější pozornosti a DN!! - dva mody informačního zpracování - soupeření dvou mozkových systémů
- jak je tato kompetice regulována? - je zde oddělený kontrolní systém? nebo jen soutěží mezi sebou a interagují s vstupními senzory?...pravděpodobně platí první , viz Vincent and colleagues (2007b)
- autismus: chyba v teorii mysli - narušení DN - nevědí, že druzí myslí
- možná narušen kontrolní systém regulující antikorelaci DN a vnější pozornosti, takže DN možná mají neporušené
- schizofrenici hyperaktivní DN
- mnoho interagujících subsystémů
- jádrem mozkového systému spontánní kognice
- při sebe-popisném denním snění
- aktivní, když vnímání vnějšku zmenšeno či chybí
- jeho anatomie omezuje jeho funkční možnosti
- je to systém podobně jako pohybový, zrakový, sluchový,...
- při aktivitách zaměřených přímo na úkol se zeslabuje či vypíná
- propojený s pamětí, ne s primárními senzorickými či pohybovými oblastmi
- pode první možnosti konstruuje různé mentální simulace budoucích možností dle minulých osobních zkušeností
- dle druhé možnosti monitoruje vnější prostředí když zaměřená pozornost relaxuje
- je opoziční vůči mozkovým systémům užívaným na zaměřenou vnější pozornost a smyslové procesy
čím méně systém vněšjí pozornsoti aktivní, tím víc aktivní DN
- antikorelace mezi systémem vnější pozornosti a DN!! - dva mody informačního zpracování - soupeření dvou mozkových systémů
- jak je tato kompetice regulována? - je zde oddělený kontrolní systém? nebo jen soutěží mezi sebou a interagují s vstupními senzory?...pravděpodobně platí první , viz Vincent and colleagues (2007b)
- autismus: chyba v teorii mysli - narušení DN - nevědí, že druzí myslí
- možná narušen kontrolní systém regulující antikorelaci DN a vnější pozornosti, takže DN možná mají neporušené
- schizofrenici hyperaktivní DN
námět na článek: TELEOLOGIE jako základ jáství a teleologie jako ŽIVOTNÍ POTŘEBA
telos = účel, cíl
chceme mít pro svou aktivitu cíl
činnost nás často baví, je-li prostředkem k cíli
ale co je tím cílem, za kterým se všichni ženeme?
nakonec spokojenost či štěstí nás či druhých
není to ale málo?
chybí nám nějaký vyšší účel
člověk myslící moc teleologicky může přestat vychutnávat zážitky: jsou pro něj jen prostředkem, samotná cesta k cíli je slastná: každý prostředek je slastný, hlavně když vede k cíli
proč bychom ale měli teleologicky myslet? lze myslet i jinak?
tohle myšlení redukuje mnohé věci na pouhé prostředky
ale zase dává našemu životu jednotící linku: právě teleologie je základem jednoty jáství i představy, že toto jáství je svobodné: teleologie dělá z našeho života příběh, naraci, vyprávění, dobrodružství strukturované zejména teleologicky
hrdina "já" jde za svým životním cílem, přemáhá překážky, vše je mu prostředkem k tomu, aby dosáhl svého životního účelu...takto jsou už strukturovány první mýty a zejména hrdinské báje a ságy!
co je tedy základem jáství?
a) narace - jáství je příběh
b) forma času - jáství je časová narace/příběh
c) teleologie - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky
d) zákon sporu, logika - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy
e) kultura - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy a vše je oděné do kulturních forem
f) biologie - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy a vše je oděné do kulturních forem a vše má biologický základ (proto-jáství) umocněný konektomem defaultní/implicitní sítě (funkční systém mozku)
teleologie tedy dává naraci jednotu - jednotící linku DOBRODRUŽSTVÍ (podobné je to v románu či filmu, kde hlavní hrdina sleduje svůj záměr, cíl, projekt, účel)
ale současně může degradovat všechny aktivity, které nějakému cíli neslouží - a nakonec život jako celek, shledáme-li, že onen cíl (dobro, spokojenost, štěstí, spravedlnost, poznání, racionalita) je malý a malicherný
uvažují všechny kultury teleologicky? a uvažují teleologicky tak moc?
zde je teleologie "vymknutá ze svých praktických kloubů": teleologie je dobrý sluha v praktických věcech, ale špatný pán, má-li se celý život podřídit jedinému nutnému a obecnému TELOS
zřejmě v mozku došlo k emergenci teleologického plánování, tedy ke vzniku jiného typu kauzality...i když Dennett si myslí, že ve skutečnosti teleologicky neuvažujeme, že připisování teleologie (Dennett mluví o tom, že druhým organismům i sobě samým připisujeme "intencionální strategie") je jen náš evolučně vyvinutý nástroj k predikci jednání druhých i sebe samých..I kdyby měl pravdu, říká tím, že minimálně dokážeme predikovat a tato predikce ovlivňuje naše chování...i to už by byl zcela jiný typ kauzality, než na který jsme zvyklí z newtoniánské nebo i einsteinovské fyziky...
teleologie je tedy MOŽNÁ redukovatelná na predikování...ale to nestačí, predikuji různé možnosti a vyhodnocuji, která z nich je nejlepší...jenomže nejlepší podle jakého kritéria? podle toho, čeho chci dosáhnout, často to bývají veskrze biologické, instinktivní a emotivní cíle:
a) přežít
b) mít klid a bezpečí
c) redukovat strach a stres
d) být zdravý
e) mít moc
f) mít přátele
spojují se tyto v cíle v nějakém jediném a hlavním?
podle Dawkinse ano: jediným cílem organismu nakonec je předání genů - tedy kopírování svých genů a vytvoření klonu...klon vytvořit ale nejde, tedy alespoň vytvoření polo-klonu, kterému říkáme "dítě"
ale do tohoto biologického cíle mohou zasahovat a zcela ho měnit cíle memetické, kulturní, např. "vyhladit všechny Židy", "uskutečnit světový komunismus", "hlásat do všech koutů Kristovo evangelium",...
proč je zde potřeba JEDINÉHO cíle?
protože ten motivuje samozřejmě nejvíc, nejstáleji
nejlépe ho poskytuje ideologie - ta je však náchylná k vyvrácení
další možností je biologie: zdá se, že my Češi máme v tomto dobrou pozici: to, co podporuje naše ideologie rodiny, konzumu, přátelství a humanismu, má i dobrou biologickou (instinktivní) podporu...
Poláci se svou katolickou ideologií náchylnou k vyvrácení jsou na tom hůř: ale na druhou stranu tato katolická ideologie může zesilovat jejich morální biologické pudy
když se tak rozhlížíme, zdá se často, že všechno, co děláme my sami nebo druzí, postrádá hlubší, vyšší či trvalejší smysl: jsou to jen blbosti
na druhou stranu: obvykle nám zcela stačí mít smyslů a cílů víc a nevadí nám, že jsou pomíjivé
Křivohlavý však píše o tom, že ten, kdo má smysl jediný, trvalý a považuje ho za skutečně důležitý (nejlépe nejdůležitější ze všech a dalece všechny převyšující), je nejšťastnější: naplňuje ho cesta přes všechny - i bolestivé - překážky k němu
mnohý řekne, že sice každodenně uspokojuje své potřeby a cítí pomíjivé štěstí, ale chybí mu trvalý vyšší cíl, takže mu chybí trvalé NAPLNĚNÍ, SKUTEČNÉ USPOKOJENÍ
ale nezažívá tento pocit:
a) jen někdy
b) jen ve chvílích, kdy v této filozoficko-memetické hře "hledání jediného pravého cíle" reflektuje svůj život jako údajný celek
?
mnozí jsou šťastní i bez trvalého cíle...ba skoro všichni, protože až na fanatiky si skoro nikdo jistě nemyslí, že takový cíl je: a většina lidí depresi nemá...a ani se ze zoufalství svého bezcílného života nezabíjí...
většinou jsme POHLCENI MOMENTÁLNÍ SITUACÍ nebo žijeme AUTOMATICKY A BEZMYŠLENKOVITĚ: řešíme krátkodobé cíle a projekty, pohnuti momentální emocí strachu, momentálním problémem, se snahou zmírnit momentální stres a dosáhnout momentálního klidu a bezpečí, nebo dosáhnout uspokojení momentální sexuální touhy, vybít momentální hněv a někoho seřvat, momentálně se s kamarádem pobavit v atmosféře momentálního pomíjivého pocitu blízkosti...
jsme všichni MOMENTALISTÉ :-)
někdy hloubáme nad svým životem jako celkem a přitom zapomínáme, že zřejmě neexistuje žádné trvalé jáství, trvalý subjekt, který by ho mohl prožívat
chceme mít pro svou aktivitu cíl
činnost nás často baví, je-li prostředkem k cíli
ale co je tím cílem, za kterým se všichni ženeme?
nakonec spokojenost či štěstí nás či druhých
není to ale málo?
chybí nám nějaký vyšší účel
člověk myslící moc teleologicky může přestat vychutnávat zážitky: jsou pro něj jen prostředkem, samotná cesta k cíli je slastná: každý prostředek je slastný, hlavně když vede k cíli
proč bychom ale měli teleologicky myslet? lze myslet i jinak?
tohle myšlení redukuje mnohé věci na pouhé prostředky
ale zase dává našemu životu jednotící linku: právě teleologie je základem jednoty jáství i představy, že toto jáství je svobodné: teleologie dělá z našeho života příběh, naraci, vyprávění, dobrodružství strukturované zejména teleologicky
hrdina "já" jde za svým životním cílem, přemáhá překážky, vše je mu prostředkem k tomu, aby dosáhl svého životního účelu...takto jsou už strukturovány první mýty a zejména hrdinské báje a ságy!
co je tedy základem jáství?
a) narace - jáství je příběh
b) forma času - jáství je časová narace/příběh
c) teleologie - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky
d) zákon sporu, logika - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy
e) kultura - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy a vše je oděné do kulturních forem
f) biologie - jáství je teleologická časová narace/příběh, kdy sledujeme účel v budoucnosti skrze současné prostředky v rámci logické formy a vše je oděné do kulturních forem a vše má biologický základ (proto-jáství) umocněný konektomem defaultní/implicitní sítě (funkční systém mozku)
teleologie tedy dává naraci jednotu - jednotící linku DOBRODRUŽSTVÍ (podobné je to v románu či filmu, kde hlavní hrdina sleduje svůj záměr, cíl, projekt, účel)
ale současně může degradovat všechny aktivity, které nějakému cíli neslouží - a nakonec život jako celek, shledáme-li, že onen cíl (dobro, spokojenost, štěstí, spravedlnost, poznání, racionalita) je malý a malicherný
uvažují všechny kultury teleologicky? a uvažují teleologicky tak moc?
zde je teleologie "vymknutá ze svých praktických kloubů": teleologie je dobrý sluha v praktických věcech, ale špatný pán, má-li se celý život podřídit jedinému nutnému a obecnému TELOS
zřejmě v mozku došlo k emergenci teleologického plánování, tedy ke vzniku jiného typu kauzality...i když Dennett si myslí, že ve skutečnosti teleologicky neuvažujeme, že připisování teleologie (Dennett mluví o tom, že druhým organismům i sobě samým připisujeme "intencionální strategie") je jen náš evolučně vyvinutý nástroj k predikci jednání druhých i sebe samých..I kdyby měl pravdu, říká tím, že minimálně dokážeme predikovat a tato predikce ovlivňuje naše chování...i to už by byl zcela jiný typ kauzality, než na který jsme zvyklí z newtoniánské nebo i einsteinovské fyziky...
teleologie je tedy MOŽNÁ redukovatelná na predikování...ale to nestačí, predikuji různé možnosti a vyhodnocuji, která z nich je nejlepší...jenomže nejlepší podle jakého kritéria? podle toho, čeho chci dosáhnout, často to bývají veskrze biologické, instinktivní a emotivní cíle:
a) přežít
b) mít klid a bezpečí
c) redukovat strach a stres
d) být zdravý
e) mít moc
f) mít přátele
spojují se tyto v cíle v nějakém jediném a hlavním?
podle Dawkinse ano: jediným cílem organismu nakonec je předání genů - tedy kopírování svých genů a vytvoření klonu...klon vytvořit ale nejde, tedy alespoň vytvoření polo-klonu, kterému říkáme "dítě"
ale do tohoto biologického cíle mohou zasahovat a zcela ho měnit cíle memetické, kulturní, např. "vyhladit všechny Židy", "uskutečnit světový komunismus", "hlásat do všech koutů Kristovo evangelium",...
proč je zde potřeba JEDINÉHO cíle?
protože ten motivuje samozřejmě nejvíc, nejstáleji
nejlépe ho poskytuje ideologie - ta je však náchylná k vyvrácení
další možností je biologie: zdá se, že my Češi máme v tomto dobrou pozici: to, co podporuje naše ideologie rodiny, konzumu, přátelství a humanismu, má i dobrou biologickou (instinktivní) podporu...
Poláci se svou katolickou ideologií náchylnou k vyvrácení jsou na tom hůř: ale na druhou stranu tato katolická ideologie může zesilovat jejich morální biologické pudy
když se tak rozhlížíme, zdá se často, že všechno, co děláme my sami nebo druzí, postrádá hlubší, vyšší či trvalejší smysl: jsou to jen blbosti
na druhou stranu: obvykle nám zcela stačí mít smyslů a cílů víc a nevadí nám, že jsou pomíjivé
Křivohlavý však píše o tom, že ten, kdo má smysl jediný, trvalý a považuje ho za skutečně důležitý (nejlépe nejdůležitější ze všech a dalece všechny převyšující), je nejšťastnější: naplňuje ho cesta přes všechny - i bolestivé - překážky k němu
mnohý řekne, že sice každodenně uspokojuje své potřeby a cítí pomíjivé štěstí, ale chybí mu trvalý vyšší cíl, takže mu chybí trvalé NAPLNĚNÍ, SKUTEČNÉ USPOKOJENÍ
ale nezažívá tento pocit:
a) jen někdy
b) jen ve chvílích, kdy v této filozoficko-memetické hře "hledání jediného pravého cíle" reflektuje svůj život jako údajný celek
?
mnozí jsou šťastní i bez trvalého cíle...ba skoro všichni, protože až na fanatiky si skoro nikdo jistě nemyslí, že takový cíl je: a většina lidí depresi nemá...a ani se ze zoufalství svého bezcílného života nezabíjí...
většinou jsme POHLCENI MOMENTÁLNÍ SITUACÍ nebo žijeme AUTOMATICKY A BEZMYŠLENKOVITĚ: řešíme krátkodobé cíle a projekty, pohnuti momentální emocí strachu, momentálním problémem, se snahou zmírnit momentální stres a dosáhnout momentálního klidu a bezpečí, nebo dosáhnout uspokojení momentální sexuální touhy, vybít momentální hněv a někoho seřvat, momentálně se s kamarádem pobavit v atmosféře momentálního pomíjivého pocitu blízkosti...
jsme všichni MOMENTALISTÉ :-)
někdy hloubáme nad svým životem jako celkem a přitom zapomínáme, že zřejmě neexistuje žádné trvalé jáství, trvalý subjekt, který by ho mohl prožívat
Jaká je ideologie tohoto blogu a mého myšlení?
tedy jakou mám ideologii?
určitě iracionální víru v sílu rozumu a iracionální víru v nadřazenost západního myšlení a filozofování nad jinými formami života, které svět také poznávají...to je moje ideologie
dále iracionální víru v to, že když poznávám bez emocí a zvenčí, poznávám objektivně - ideologie objektivity vedoucí k pravdě
dále to, že obecné poznání je vyšší než konkrétní - ideologie univerzality vedoucí k pravdě
dále ideologie toho, že pochybovat je lépe než získávat s plným nasazením zkušenosti: zůstávám stát před "dveřmi" mnoha ideologií a zážitků - a nevstoupím pořádně do žádných z nich...
určitě iracionální víru v sílu rozumu a iracionální víru v nadřazenost západního myšlení a filozofování nad jinými formami života, které svět také poznávají...to je moje ideologie
dále iracionální víru v to, že když poznávám bez emocí a zvenčí, poznávám objektivně - ideologie objektivity vedoucí k pravdě
dále to, že obecné poznání je vyšší než konkrétní - ideologie univerzality vedoucí k pravdě
dále ideologie toho, že pochybovat je lépe než získávat s plným nasazením zkušenosti: zůstávám stát před "dveřmi" mnoha ideologií a zážitků - a nevstoupím pořádně do žádných z nich...
sobota 9. srpna 2014
K čemu však to celé všechno?
otázka sugeruje odpověď: k ničemu.
A sugeruje i emoci, která se záhy dostavuje: depresi.
Depresivní afekt spíš otázku už předchází a je jí dále posilován.
OK, nemá to celé žádný smysl.
No a co?
Proč ti to vadí?
Skutečně ti to vadí?
Vadí ti to pořád?
Nevadí ti ve skutečnosti něco banálnějšího (partner?, práce?, vyhoření?)?
otázka nás uhranula a očarovala, ba zaklela, protože nám přijde být důležitá a metafyzicky zásadní
ale co když není?
je to jen otázka - jedna z mnoha otázek...
Musí mít tvůj život trvalý cíl, abys byl šťastný a zcela naplněný?
A nedopovídej mi, když máš depresi.
Zkus mi odpovědět, když ji nemáš (jak moudře říká Petr B.).
A sugeruje i emoci, která se záhy dostavuje: depresi.
Depresivní afekt spíš otázku už předchází a je jí dále posilován.
OK, nemá to celé žádný smysl.
No a co?
Proč ti to vadí?
Skutečně ti to vadí?
Vadí ti to pořád?
Nevadí ti ve skutečnosti něco banálnějšího (partner?, práce?, vyhoření?)?
otázka nás uhranula a očarovala, ba zaklela, protože nám přijde být důležitá a metafyzicky zásadní
ale co když není?
je to jen otázka - jedna z mnoha otázek...
Musí mít tvůj život trvalý cíl, abys byl šťastný a zcela naplněný?
A nedopovídej mi, když máš depresi.
Zkus mi odpovědět, když ji nemáš (jak moudře říká Petr B.).
O hledání jediného cíle...a o hledání jediné správné ideologie
potřebuje člověk hlavní cíl k životu?
pořád?
nebo jen tehdy, když se na něj nutkavě ptá?
zbavíš-li se potřeby cíle, uleví se ti
otázky typu:
PROČ TU JSEM?
PROČ TO VŠECHNO?
CO TU DĚLÁM?
JAKÝ TO CELÉ MÁ SMYSL?
K ČEMU TO CELÉ JE?
stačí chápat HLEDÁNÍ HLAVNÍHO CÍLE jako jednu z her, které můžeme přestat hrát
můžeme hrát jiné hry, třeba hru UŽÍVÁNÍ SI BLBOSTÍ, nebo hru HLEDÁNÍ CÍLŮ PLATNÝCH NA MĚSÍC ČI ROK
co když nás to však nenaplní?
je představou hry HLEDÁNÍ HLAVNÍHO CÍLE, že nás naplní jedině hlavní cíl
jsou v nás ideologicko-memeticky zakotveny potřeby:
a) nebýt jako zvíře
b) mít PŘESAH-VERTIKÁLU
c) mít trvalý jediný cíl
všech se lze zbavit, jak dokazují příklady i moudrých a inteligentních a zkušených lidí
intelektuál si vybírá z palety mu nabídnutých ideologií...žádnou nevytváří
vybírá tedy jen zdánlivě individuálně: jeho výběr je v rámci komunity intelektuálů ryze konvenční
tím, že však vidí pluralitu ideologií, žádné nevěří plně
normální člověk se rodí do společně sdílené ideologie, je v ní zakořeněně, přijímá ji spontánně, automaticky spolu s ostatními
dnešní západní hra však všechny učí vlastní ideologie zpochybňovat - zčásti to může vést k větší toleranci, ve větší míře však k tomu, že člověk nevěří ničemu a je zklamaný a smutný a nešťastný
dříve se žilo snáze: všichni byli v jediné kolektivní ideologii o které nevěděli, že je to ideologie
ale i my máme dnes kolektivní ideologie: obvykle jim říkáme NORMALITA, PŘIROZENOST, ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM
patří k nim obvykle:
IDEOLOGIE RODINY
IDEOLOGIE ŠTĚSTÍ A ŽIVOTNÍ SPOKOJENOSTI
IDEOLOGIE VÝKONU
IDEOLOGIE ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU
IDEOLOGIE AKTIVISMU
IDEOLOGIE UČENÍ SE Z NOVÝCH ZKUŠENOSTÍ
IDEOLOGIE POZITIVNÍHO MYŠLENÍ
IDEOLOGIE KONZUMU
IDEOLOGIE KRITIZUJÍCÍ VŠEOBECNÝ NEŠVAR KONZUMERISMU
také filozofie je ideologie, obvykle má zejména:
IDEOLOGII ZÁKONA SPORU A KONZISTENCE
IDEOLOGII ÚDAJNÉ CTNOSTI KRITIČNOSTI
IDEOLOGII SKEPTICKÉ METODY
IDEOLOGII BEZ-EMOČNÍHO ÚDAJNĚ OBJEKTIVNÍHO STANOVISKA
pořád?
nebo jen tehdy, když se na něj nutkavě ptá?
zbavíš-li se potřeby cíle, uleví se ti
otázky typu:
PROČ TU JSEM?
PROČ TO VŠECHNO?
CO TU DĚLÁM?
JAKÝ TO CELÉ MÁ SMYSL?
K ČEMU TO CELÉ JE?
stačí chápat HLEDÁNÍ HLAVNÍHO CÍLE jako jednu z her, které můžeme přestat hrát
můžeme hrát jiné hry, třeba hru UŽÍVÁNÍ SI BLBOSTÍ, nebo hru HLEDÁNÍ CÍLŮ PLATNÝCH NA MĚSÍC ČI ROK
co když nás to však nenaplní?
je představou hry HLEDÁNÍ HLAVNÍHO CÍLE, že nás naplní jedině hlavní cíl
jsou v nás ideologicko-memeticky zakotveny potřeby:
a) nebýt jako zvíře
b) mít PŘESAH-VERTIKÁLU
c) mít trvalý jediný cíl
všech se lze zbavit, jak dokazují příklady i moudrých a inteligentních a zkušených lidí
intelektuál si vybírá z palety mu nabídnutých ideologií...žádnou nevytváří
vybírá tedy jen zdánlivě individuálně: jeho výběr je v rámci komunity intelektuálů ryze konvenční
tím, že však vidí pluralitu ideologií, žádné nevěří plně
normální člověk se rodí do společně sdílené ideologie, je v ní zakořeněně, přijímá ji spontánně, automaticky spolu s ostatními
dnešní západní hra však všechny učí vlastní ideologie zpochybňovat - zčásti to může vést k větší toleranci, ve větší míře však k tomu, že člověk nevěří ničemu a je zklamaný a smutný a nešťastný
dříve se žilo snáze: všichni byli v jediné kolektivní ideologii o které nevěděli, že je to ideologie
ale i my máme dnes kolektivní ideologie: obvykle jim říkáme NORMALITA, PŘIROZENOST, ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM
patří k nim obvykle:
IDEOLOGIE RODINY
IDEOLOGIE ŠTĚSTÍ A ŽIVOTNÍ SPOKOJENOSTI
IDEOLOGIE VÝKONU
IDEOLOGIE ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU
IDEOLOGIE AKTIVISMU
IDEOLOGIE UČENÍ SE Z NOVÝCH ZKUŠENOSTÍ
IDEOLOGIE POZITIVNÍHO MYŠLENÍ
IDEOLOGIE KONZUMU
IDEOLOGIE KRITIZUJÍCÍ VŠEOBECNÝ NEŠVAR KONZUMERISMU
také filozofie je ideologie, obvykle má zejména:
IDEOLOGII ZÁKONA SPORU A KONZISTENCE
IDEOLOGII ÚDAJNÉ CTNOSTI KRITIČNOSTI
IDEOLOGII SKEPTICKÉ METODY
IDEOLOGII BEZ-EMOČNÍHO ÚDAJNĚ OBJEKTIVNÍHO STANOVISKA
deprese je otázkou perspektivy, manter a memů
z určité perspektivy ti přijde svět malý, hloupý a banální
memy jako "banalita", "prázdnota" ti vyvolávají emoci deprese
mantry jako "všechno je banální" ti sugerují negativismus
jsou to zaříkávací, kouzelné a NEBEZPEČNÉ formulky, algoritmy a struktury a ty jsi v transu hypnózy pod jejich zhoubným vlivem!!!
abraka dabra: a deprese je tu!
úplně stejně to funguje i naopak, v případě sugescí "pozitivního myšlení"
a tak se sebe-oblbujeme (Bondyho termín) na růžovo i na černo...
a kde je pravda?
žádná není: svět není černý ani bílý, svět jen je...a pro nás lidi je nepochopitelný, protože je tak hrozně veliký...
nudný je svět jenom tehdy, když o něm přemýšlíš pořád stejně a zavřel si ho do svých rigidních banálních schémat
svět často nemůže dosahovat tvých nároků, nemůže naplnit tvé potřeby a touhy, protože jsou produkovány umělými ideologiemi typu křesťanství, humanismu, komunismu, islámu...
naopak svět může dostačovat ideologii "posledního člověka" známého od Nietzscheho: potřebě jídla, bezpečí, dlouhého a pohodlného života, sexu, moci...nakonec jsme po většinu času všichni posledními lidmi!
když nereflektuješ a nepřemýšlíš, což je většina času, jsi posledním člověkem i ty!
zkritizovali jsme všechny možné ideologie a potom, abychom neupadli do deprese, jsme si sami nějakou vytvořili a za tu zuřivě bojujeme!
ale někde v pozadí na nás číhá NEBEZPEČNÁ MYŠLENKA, že i ta naše ideologie je dočista blbá...
a tak se stáváme víc a víc "posledními lidmi", sex měníme za rodinu, po rozvodu za přejídání, pivo nebo rybolov...
nebo jsme posledními lidmi tělesného aktivismu, sportu, běhu, kolečkových bruslí a horské aktivy, konzumace zážitků zážitkové pedagogiky...
je však život lidský až tak moc vzdálený životu zajíců a srnek na poli?
v čem se člověk vzdálil životu zajíce?
svými memy a ideologiemi, svoji kulturou, která se mu stala druhou přirozeností, často silnější než je ta první, často jdoucí proti té první, často ho vedoucí do záhuby...
ideologií je však dnes mnoho, a v tom tkví ten problém: člověk neví, do které by hlavu složil...na dobu delší než pár měsíců...
a tak jsme stále více posledními lidmi: kariéra a rodina, a taky konzum...víc už nic!
a není rodina dnes ideologií nejsilnější, právě proto, že se vydává za přirozenost?
a důraz na vztahy, na druhé lidi, na to, že potřebujeme druhé: není to ideologie dnešního velkoměsta, tolik potřebná v jeho odlidštěné anonymitě, kterou se snaží tato ideologická lež alespoň zčásti odstranit?
do kmenové vesnice se však už vrátit nelze...a tak jsme udělali kmeny z naší rodiny a přátel...rozpadající se rodiny a neupřímná přátelství přeplněná lajky z facebooku...a konzum, a kariéra, dřina v práci a strach, že nás z ní vyhodí...
víra a naděje je nejmocněji produkovaná právě ideologií, vždyť ideologie je zdánlivě konzistentním a zdánlivě evidentním či něčím evidentnějším a mocnějším garantovaným celkovým systémem přesvědčení produkujícím jistotu, naději a víru!
ale my nežijeme jen v myšlenkách: a ideologické ospravedlnění, garance a důvody potřebujeme jenom tehdy, když přehnaně myslíme
ideologie je falešný lék na depresi pramenící z jiné falešné ideologie, a tak lež léčíme jinou lží
a nikdo NEVÍ, zda stojí za to žít, zda stojí za to depresi vůbec léčit...
možná si jenom lžeme do kapsy: a smějeme se, že nás zase zlevnili banány!
možná běháme pro zdraví, které by bylo třeba vyměnit za smrt...i to je třeba zvážit: iluze optimismu a pud sebezáchovy kombinované s mechanismy selektivní optimistické paměti apod. nám lžou, že je to fajn, když to nikdy - a pro nikoho - fajn není...
ale to je zřejmě LEŽ: lidé se baví a smějí...
ale netrápí se nakonec každý po většinu času?
myslím, že NE...i když je třeba vzít v potaz právě optimistické psychologické mechanismy zakrývající nám pravdu každodenních útrap, frustrací, nenaplněných tužeb a strastí...
ale také pesimismus je selektivním a falešným pohledem...
začni být aktivní a ono tě to přejde...ponořen do aktivity posledních lidí (běh, sport, zdravá výživa, "posezení s přáteli u piva") a možná i do nějaké ideologické aktivity Nietzschem kritizovaných ideologů-"vyšších lidí" zapomeneš a budeš se zase smát...
ale stojí to za to? za co? prostě jen tak žijeme...jako ti zajíci...a vesele si hopkáme mezi brázdami...jen dejme pozor na myslivce! alespoň na chvíli, on nás potom stejně trefí...
no a co? dnešek může být krásný, tak ať krásný je!
být šťastný - to je do jisté míry otázka rozhodnutí
nešťastný je často ten, kdo se z nějaké falešné hrdosti štěstí vyhýbá, kdo být šťastný nechce - kdo se rozhodl, že šťastný nebude, protože by neměl být...
z perspektivy věčnosti nemá cenu si zakládat rodinu, protože stejně všichni zemřou: ale proč mít zrovna tuhle perspektivu? láska může mít smysl, i když pomine, zeptej se Romea!
memy jako "banalita", "prázdnota" ti vyvolávají emoci deprese
mantry jako "všechno je banální" ti sugerují negativismus
jsou to zaříkávací, kouzelné a NEBEZPEČNÉ formulky, algoritmy a struktury a ty jsi v transu hypnózy pod jejich zhoubným vlivem!!!
abraka dabra: a deprese je tu!
úplně stejně to funguje i naopak, v případě sugescí "pozitivního myšlení"
a tak se sebe-oblbujeme (Bondyho termín) na růžovo i na černo...
a kde je pravda?
žádná není: svět není černý ani bílý, svět jen je...a pro nás lidi je nepochopitelný, protože je tak hrozně veliký...
nudný je svět jenom tehdy, když o něm přemýšlíš pořád stejně a zavřel si ho do svých rigidních banálních schémat
svět často nemůže dosahovat tvých nároků, nemůže naplnit tvé potřeby a touhy, protože jsou produkovány umělými ideologiemi typu křesťanství, humanismu, komunismu, islámu...
naopak svět může dostačovat ideologii "posledního člověka" známého od Nietzscheho: potřebě jídla, bezpečí, dlouhého a pohodlného života, sexu, moci...nakonec jsme po většinu času všichni posledními lidmi!
když nereflektuješ a nepřemýšlíš, což je většina času, jsi posledním člověkem i ty!
zkritizovali jsme všechny možné ideologie a potom, abychom neupadli do deprese, jsme si sami nějakou vytvořili a za tu zuřivě bojujeme!
ale někde v pozadí na nás číhá NEBEZPEČNÁ MYŠLENKA, že i ta naše ideologie je dočista blbá...
a tak se stáváme víc a víc "posledními lidmi", sex měníme za rodinu, po rozvodu za přejídání, pivo nebo rybolov...
nebo jsme posledními lidmi tělesného aktivismu, sportu, běhu, kolečkových bruslí a horské aktivy, konzumace zážitků zážitkové pedagogiky...
je však život lidský až tak moc vzdálený životu zajíců a srnek na poli?
v čem se člověk vzdálil životu zajíce?
svými memy a ideologiemi, svoji kulturou, která se mu stala druhou přirozeností, často silnější než je ta první, často jdoucí proti té první, často ho vedoucí do záhuby...
ideologií je však dnes mnoho, a v tom tkví ten problém: člověk neví, do které by hlavu složil...na dobu delší než pár měsíců...
a tak jsme stále více posledními lidmi: kariéra a rodina, a taky konzum...víc už nic!
a není rodina dnes ideologií nejsilnější, právě proto, že se vydává za přirozenost?
a důraz na vztahy, na druhé lidi, na to, že potřebujeme druhé: není to ideologie dnešního velkoměsta, tolik potřebná v jeho odlidštěné anonymitě, kterou se snaží tato ideologická lež alespoň zčásti odstranit?
do kmenové vesnice se však už vrátit nelze...a tak jsme udělali kmeny z naší rodiny a přátel...rozpadající se rodiny a neupřímná přátelství přeplněná lajky z facebooku...a konzum, a kariéra, dřina v práci a strach, že nás z ní vyhodí...
víra a naděje je nejmocněji produkovaná právě ideologií, vždyť ideologie je zdánlivě konzistentním a zdánlivě evidentním či něčím evidentnějším a mocnějším garantovaným celkovým systémem přesvědčení produkujícím jistotu, naději a víru!
ale my nežijeme jen v myšlenkách: a ideologické ospravedlnění, garance a důvody potřebujeme jenom tehdy, když přehnaně myslíme
ideologie je falešný lék na depresi pramenící z jiné falešné ideologie, a tak lež léčíme jinou lží
a nikdo NEVÍ, zda stojí za to žít, zda stojí za to depresi vůbec léčit...
možná si jenom lžeme do kapsy: a smějeme se, že nás zase zlevnili banány!
možná běháme pro zdraví, které by bylo třeba vyměnit za smrt...i to je třeba zvážit: iluze optimismu a pud sebezáchovy kombinované s mechanismy selektivní optimistické paměti apod. nám lžou, že je to fajn, když to nikdy - a pro nikoho - fajn není...
ale to je zřejmě LEŽ: lidé se baví a smějí...
ale netrápí se nakonec každý po většinu času?
myslím, že NE...i když je třeba vzít v potaz právě optimistické psychologické mechanismy zakrývající nám pravdu každodenních útrap, frustrací, nenaplněných tužeb a strastí...
ale také pesimismus je selektivním a falešným pohledem...
začni být aktivní a ono tě to přejde...ponořen do aktivity posledních lidí (běh, sport, zdravá výživa, "posezení s přáteli u piva") a možná i do nějaké ideologické aktivity Nietzschem kritizovaných ideologů-"vyšších lidí" zapomeneš a budeš se zase smát...
ale stojí to za to? za co? prostě jen tak žijeme...jako ti zajíci...a vesele si hopkáme mezi brázdami...jen dejme pozor na myslivce! alespoň na chvíli, on nás potom stejně trefí...
no a co? dnešek může být krásný, tak ať krásný je!
být šťastný - to je do jisté míry otázka rozhodnutí
nešťastný je často ten, kdo se z nějaké falešné hrdosti štěstí vyhýbá, kdo být šťastný nechce - kdo se rozhodl, že šťastný nebude, protože by neměl být...
z perspektivy věčnosti nemá cenu si zakládat rodinu, protože stejně všichni zemřou: ale proč mít zrovna tuhle perspektivu? láska může mít smysl, i když pomine, zeptej se Romea!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)