deprese je otázkou perspektivy, manter a memů

z určité perspektivy ti přijde svět malý, hloupý a banální

memy jako "banalita", "prázdnota" ti vyvolávají emoci deprese

mantry jako "všechno je banální" ti sugerují negativismus

jsou to zaříkávací, kouzelné a NEBEZPEČNÉ formulky, algoritmy a struktury a ty jsi v transu hypnózy pod jejich zhoubným vlivem!!!

abraka dabra: a deprese je tu!

úplně stejně to funguje i naopak, v případě sugescí "pozitivního myšlení"

a tak se sebe-oblbujeme (Bondyho termín) na růžovo i na černo...

a kde je pravda?

žádná není: svět není černý ani bílý, svět jen je...a pro nás lidi je nepochopitelný, protože je tak hrozně veliký...

nudný je svět jenom tehdy, když o něm přemýšlíš pořád stejně a zavřel si ho do svých rigidních banálních schémat

svět často nemůže dosahovat tvých nároků, nemůže naplnit tvé potřeby a touhy, protože jsou produkovány umělými ideologiemi typu křesťanství, humanismu, komunismu, islámu...

naopak svět může dostačovat ideologii "posledního člověka" známého od Nietzscheho: potřebě jídla, bezpečí, dlouhého a pohodlného života, sexu, moci...nakonec jsme po většinu času všichni posledními lidmi!

když nereflektuješ a nepřemýšlíš, což je většina času, jsi posledním člověkem i ty!

zkritizovali jsme všechny možné ideologie a potom, abychom neupadli do deprese, jsme si sami nějakou vytvořili a za tu zuřivě bojujeme!

ale někde v pozadí na nás číhá NEBEZPEČNÁ MYŠLENKA, že i ta naše ideologie je dočista blbá...

a tak se stáváme víc a víc "posledními lidmi", sex měníme za rodinu, po rozvodu za přejídání, pivo nebo rybolov...

nebo jsme posledními lidmi tělesného aktivismu, sportu, běhu, kolečkových bruslí a horské aktivy, konzumace zážitků zážitkové pedagogiky...

je však život lidský až tak moc vzdálený životu zajíců a srnek na poli?

v čem se člověk vzdálil životu zajíce?

svými memy a ideologiemi, svoji kulturou, která se mu stala druhou přirozeností, často silnější než je ta první, často jdoucí proti té první, často ho vedoucí do záhuby...

ideologií je však dnes mnoho, a v tom tkví ten problém: člověk neví, do které by hlavu složil...na dobu delší než pár měsíců...

a tak jsme stále více posledními lidmi: kariéra a rodina, a taky konzum...víc už nic!

a není rodina dnes ideologií nejsilnější, právě proto, že se vydává za přirozenost?

a důraz na vztahy, na druhé lidi, na to, že potřebujeme druhé: není to ideologie dnešního velkoměsta, tolik potřebná v jeho odlidštěné anonymitě, kterou se snaží tato ideologická lež alespoň zčásti odstranit?

do kmenové vesnice se však už vrátit nelze...a tak jsme udělali kmeny z naší rodiny a přátel...rozpadající se rodiny a neupřímná přátelství přeplněná lajky z facebooku...a konzum, a kariéra, dřina v práci a strach, že nás z ní vyhodí...

víra a naděje je nejmocněji produkovaná právě ideologií, vždyť ideologie je zdánlivě konzistentním a zdánlivě evidentním či něčím evidentnějším a mocnějším garantovaným celkovým systémem přesvědčení produkujícím jistotu, naději a víru!

ale my nežijeme jen v myšlenkách: a ideologické ospravedlnění, garance a důvody potřebujeme jenom tehdy, když přehnaně myslíme

ideologie je falešný lék na depresi pramenící z jiné falešné ideologie, a tak lež léčíme jinou lží

a nikdo NEVÍ, zda stojí za to žít, zda stojí za to depresi vůbec léčit...

možná si jenom lžeme do kapsy: a smějeme se, že nás zase zlevnili banány!

možná běháme pro zdraví, které by bylo třeba vyměnit za smrt...i to je třeba zvážit: iluze optimismu a pud sebezáchovy kombinované s mechanismy selektivní optimistické paměti apod. nám lžou, že je to fajn, když to nikdy - a pro nikoho - fajn není...

ale to je zřejmě LEŽ: lidé se baví a smějí...

ale netrápí se nakonec každý po většinu času?

myslím, že NE...i když je třeba vzít v potaz právě optimistické psychologické mechanismy zakrývající nám pravdu každodenních útrap, frustrací, nenaplněných tužeb a strastí...

ale také pesimismus je selektivním a falešným pohledem...

začni být aktivní a ono tě to přejde...ponořen do aktivity posledních lidí (běh, sport, zdravá výživa, "posezení s přáteli u piva") a možná i do nějaké ideologické aktivity Nietzschem kritizovaných ideologů-"vyšších lidí" zapomeneš a budeš se zase smát...

ale stojí to za to? za co? prostě jen tak žijeme...jako ti zajíci...a vesele si hopkáme mezi brázdami...jen dejme pozor na myslivce! alespoň na chvíli, on nás potom stejně trefí...

no a co? dnešek může být krásný, tak ať krásný je!

být šťastný - to je do jisté míry otázka rozhodnutí

nešťastný je často ten, kdo se z nějaké falešné hrdosti štěstí vyhýbá, kdo být šťastný nechce - kdo se rozhodl, že šťastný nebude, protože by neměl být...

z perspektivy věčnosti nemá cenu si zakládat rodinu, protože stejně všichni zemřou: ale proč mít zrovna tuhle perspektivu? láska může mít smysl, i když pomine, zeptej se Romea!