O hledání jediného cíle...a o hledání jediné správné ideologie

potřebuje člověk hlavní cíl k životu?

pořád?

nebo jen tehdy, když se na něj nutkavě ptá?

zbavíš-li se potřeby cíle, uleví se ti

otázky typu:

PROČ TU JSEM?

PROČ TO VŠECHNO?

CO TU DĚLÁM?

JAKÝ TO CELÉ MÁ SMYSL?

K ČEMU TO CELÉ JE?

stačí chápat HLEDÁNÍ HLAVNÍHO CÍLE jako jednu z her, které můžeme přestat hrát

můžeme hrát jiné hry, třeba hru UŽÍVÁNÍ SI BLBOSTÍ, nebo hru HLEDÁNÍ CÍLŮ PLATNÝCH NA MĚSÍC ČI ROK

co když nás to však nenaplní?

je představou hry HLEDÁNÍ HLAVNÍHO CÍLE, že nás naplní jedině hlavní cíl

jsou v nás ideologicko-memeticky zakotveny potřeby:

a) nebýt jako zvíře

b) mít PŘESAH-VERTIKÁLU

c) mít trvalý jediný cíl

všech se lze zbavit, jak dokazují příklady i moudrých a inteligentních a zkušených lidí

intelektuál si vybírá z palety mu nabídnutých ideologií...žádnou nevytváří

vybírá tedy jen zdánlivě individuálně: jeho výběr je v rámci komunity intelektuálů ryze konvenční

tím, že však vidí pluralitu ideologií, žádné nevěří plně

normální člověk se rodí do společně sdílené ideologie, je v ní zakořeněně, přijímá ji spontánně, automaticky spolu s ostatními

dnešní západní hra však všechny učí vlastní ideologie zpochybňovat - zčásti to může vést k větší toleranci, ve větší míře však k tomu, že člověk nevěří ničemu a je zklamaný a smutný a nešťastný

dříve se žilo snáze: všichni byli v jediné kolektivní ideologii o které nevěděli, že je to ideologie

ale i my máme dnes kolektivní ideologie: obvykle jim říkáme NORMALITA, PŘIROZENOST, ZDRAVÝ SELSKÝ ROZUM

patří k nim obvykle:

IDEOLOGIE RODINY

IDEOLOGIE ŠTĚSTÍ A ŽIVOTNÍ SPOKOJENOSTI

IDEOLOGIE VÝKONU

IDEOLOGIE ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

IDEOLOGIE AKTIVISMU

IDEOLOGIE UČENÍ SE Z NOVÝCH ZKUŠENOSTÍ

IDEOLOGIE POZITIVNÍHO MYŠLENÍ

IDEOLOGIE KONZUMU

IDEOLOGIE KRITIZUJÍCÍ VŠEOBECNÝ NEŠVAR KONZUMERISMU

také filozofie je ideologie, obvykle má zejména:

IDEOLOGII ZÁKONA SPORU  A KONZISTENCE

IDEOLOGII ÚDAJNÉ CTNOSTI KRITIČNOSTI

IDEOLOGII SKEPTICKÉ METODY

IDEOLOGII BEZ-EMOČNÍHO ÚDAJNĚ OBJEKTIVNÍHO STANOVISKA