""Ale když není objektivní smysl, každé jednání je stejně dobré."
Jsem rád, že jsi to takto uznal. Je pak stejně dobré vraždit na potkání, kohokoliv mučit, nenávidět, krást, podvádět, znásilňovat. A ty to, v logice svého uvažování, schvaluješ. Žádné partikulární etiky na tom nezmění zhola nic."
Nesouhlasím.
Jen metafyzik řekne:
Není-li objektivní etika, není žádná etika.
Není-li Boha, není žádná etika, žádný smysl.
My jsme však partikulární, doboví a sociální tvorové, proto se řídíme partikulárními, dobovými a sociálními (sdílenými, veřejnými, intersubjektivními) etikami.
Není to ono "buď-anebo": buď objektivní etika nebo vraždění, hrubá síla.
Naše jednání je vždy SITUOVÁNO v konkrétních kontextech, ze kterých vyrůstá pomíjivá, konkrétní, partikulární etika, která je může regulovat.
Nevyhrává jen hrubá síla: mnoha dobových etik, kterými se řídíme, nebo kterée dokonce společně sdílí i znepřátelené či dokonce válčící strany, preferuje spolupráci před hrubou silou a konkurencí...
Že dobové etiky mohou nahodile fakticky vyhrát nad hrubou silou, je jistě pravda, ale o to mi nešlo. Ty sám píšeš, že pokud není objektivní smysl, každé jednání je stejně dobré. A jednání hrubou silou, v příkladech jež jsem uvedl, je jednání - stejně dobré, jako všechny dobové etiky. Buď musíš tu mnou citovanou větu odvolat/opravit, nebo platí, že mám pravdu.
OdpovědětVymazat