O TECHNICE

definice:

DUCH = souhrn VŠEHO lidského myšlení, všech lidských principů (etické, estetické, epistemologické,...)


Hmota měla v potenci a ve své přirozenosti také LIDSKOU TECHNIKU: mocný nástroj na její radikální restrukturalizaci...

Záleží na tom, jakou kauzální účinnost měnit vesmír bude ještě TECHNIKA mít. A taky záleží na tom, jestli se technika s duchovními principy už nadobro nerozešla: a jestli není účinná právě díky tomu, že se s duchem rozešla!!!

Možná je DUCH brzdou techniky - a ona se nejradikálněji projeví BEZ NĚHO: viz ATOMOVÝ VÝBUCH...a tím by vše UPADLO zpět do síly hmoty bez ducha!

Duch je křehká, zranitelná, vysoce organizovaná a komplexní forma hmoty, vytvářející TECHNIKU, která má brutální účinnost, často působí přímočaře a jednoduše, ale bylo jí dosaženo skrze velmi sofistikované výkony ducha.

Možná je prostá banalita výbuchu Velkého třesku výsledkem velmi složitého VÝPOČTU nějakého Vesmírného Technika z minulého vesmíru...

Možná je celý vesmír pouze komplexním a-morálním (neobsahujícím morálku) VÝPOČTEM (vesmír jako třeba "kvantový" počítač...)...

Co je to TECHNIKA? Účinek jednostranného ducha, který svou vyhrocenou jednostranností však dosáhl velkých účinků! Nezmrazila ho skepse, humanismus ani etika, ale zkrátka počítal a počítal a počítal...Duch se změnil ve stroje, své myšlení proměnil v počítání a tak vypočítal ty nejdokonalejší stroje!

I technické je v hmotě přítomno jako její věčná potence, která se skrze lidi realizovala.

Jednostranný duch ( = jednostranné lidské myšlení) v podobě strojovitého počítání techniky produkující sofistikované a někdy jednoduché, vždy však BRUTÁLNĚ MOCNÉ stroje je zřejmě něčím, co bude pro budoucnost světa velmi významné. Brutální síla a energie hmoty a její schopnost se radikálně sebe-re-strukturalizovat se ještě asi projeví se vší razancí skrze techniku...

Technika však vtiskuje světu a všem lidem jednostrannost ducha techniků, inženýrů, teoretických fyziků a všemožných ajťáků: mění prostředí jednostrannou technickou racionalitou a tak i z nás všech činí jednostranné technické stroje! Protože to, kde žijeme, v čem dlíme se do nás zapisuje a mění našeho ducha! Už i příroda v podobě kultivovaných stejnoletých smrčáků-vojáků v unifikovaných řadách je aplikací technické instrumentální racionality, která vykastrovala DUCHA a CHAOTICKOU TVŮRČÍ ENERGII přírody ve prospěch mechanizované produkce dřeva a instumentalizovaného rekreačního pohodlí výletníků a turistů!

Svět se vlivem techniky mění na kvalitativně netvůrčí, zato však kvantitativně brutálně produktivní a mocný MECHANISMUS: tvůrčí chaos je potlačen, vládne rigidní sterilní řád, který nudí a je vlastně smrtí kosmu...

Technika je však brutální nestvůrnou mocností - brutální ryze fyzické působení vzniká z jemného sofistikovaného formálně-abstraktního VÝPOČTU...

Technika je aplikovaný strojový mechanismus počítání...

Vytváří mocné EFEKTIVNÍ stroje...eliminuje tvůrčí náhodu a chaos, díky kterým je produktivní biologická evoluce nebo lidské umění!

v umělecké tvorbě jsou prvky NAHODILOSTI: jak zrovna vylije barvu na plátno, nerovnosti plátna, nahodilá hustota barev



nahodilost je tvůrčí, jde o tvůrčí chaos - je to opak instrumentalizace, hyper-racionaliazce a efektivizace strojů 

projektovaných projektanty, inženýry a obecně techniky...



v technice se dostává ke slovu jen OBSAH jednostranného technického ducha, forma techniky je mu zcela podřízena - 

naopak v umění teprve obsah může vznikat, doslova TRYSKAT z nahodilostí spontánně se vyvíjející FORMY



obsah je v technice dán předem a stereotypně se otiskuje do jemu podřízené sterilní formy plné abstraktního nudného 

řádu: čas zde zamrzl, nic nového nevzniká, vše se jen banálně OPAKUJE...naopak v umění je vývoj, nové vzniká z 

chaosu nepravidelných změn FORMY


také tvorba nového je pro mě deterministickým nutným procesem, nutnou realizací původní potence ukryté v hmotě: nové 
je to v tom, že nejde o stereotypní kyvadlové opakování jako v technice...



Vše se díky technice mění v axiomaticko-deduktivní efektivní stroj. Je neosobní, mechanický, dravý: BRUTÁLNÍ!

Jeho produktivitu trochu chápal Deleuze.

Má v sobě KRÁSU chladného neosobního kosmu.

Chybí mu duch - a přináší jiného ducha. Ducha chladu a brutální efektivní tvrdosti. Jako když matematik sčítá na tabuli dvě číslice: a z výsledku vybuchne bomba.

Vesmír sám však není stroj - technika není všude. Stejně tak vesmír není vědomí - lidský duch není všude.

Vesmír je HETEROGENNÍ SMĚSÍ: má mnoho různých forem: jednou z nich je lidská technika a to, jak mění vesmír. Jinou je zase lidský humanisticko-etický duch.

Člověk díky technice získal MOC. Stal se technickým Bohem-matematikem. Bohem výpočtů.

Mnozí pak myslí, že celý vesmír je brutálně neosobní výpočet stroje. Vesmír jako kvantový počítač. Vše jako počítačová informace z jedniček a nul. Kauzalita jenom jako strojový neosobní mechanismus. Jsou to ale nedokonalé metafory, lidské projekce. Vesmír je něco, co zatím neznáme.

Technika má v sobě vznešenou strohou moc brutálního chladného stroje. Je strojové kolotání kvarků také tím, co nese naši kulturu a čehož je náš duch jen křehkou, tenkou a povrchovou slupkou?

Zdá se, že materialista v to věřit musí: vesmír nemusí kolotat zrovna jako stroj, ale neosobně, chladně kauzálně pro materialistu kolotá. Co nese toto kolotání? Co jej vytváří? Je skutečně soběstačné? Co je to za kolotání, když nakonec stvoří i lidského ducha?