představa, že obávaná myšlenka či představa přichází zvnějšku, že je to automatický mechanický proces, kterým mne mozek opakovaně a PROTI MÉ VŮLI (OCD je porucha regulačních, kontrolních, volních a exekutivních mechanismů mozku) bombarduje
čím víc vidím myšlenku jako cosi vnějšího, tím víc se jí bojím
podobné platí u sociální fobie: čím víc jsou druzí cizí a nevyznám se v nich, tím víc se jich bojím...podobné u paranoie
je třeba vidět, že:
a) myšlenka zní mým hlasem
b) myšlenka vychází z jisté části mne, je třeba s touto částí spolupracovat, usmířit se s ní, vést s ní dialog, zjistit, co chce, co požaduje...
c) myšlenka není nic nebezpečného, je to neutrální mechanický algoritmus jehož význam se proměnil až zanikl v stereotypnosti cyklického neustálého opakování
d) myšlenku nese strach z hrozných následků, budeli-li v hlavně stále znovu a znovu zaznívat...přehnaná katastrofizace následků
úterý 11. června 2013
přespříliš jazykové myšlení
snažím-li se jazykem a logikou přijít na to, co je to já, svět atd...je to jen jeden z mnoha přístupů a má své limity, meze
taky běžné ego-vnímání může být opravdu liché: třeba meditace, LSD mohou vědomí odpoutat od jeho ego--hranic...možná je to naopak deformace zdravého vnímání, možná jeho rozšíření, možná jen něco jiného (ani vyšší ani nižší)
možná je to jen změna, rozšíření nebo degradace sebe-identifikační funkce: najednou se začnu identifikovat i se stolem, stromem, druhým člověkem, skupinou...(to se může stát snad i v davu)
taky běžné ego-vnímání může být opravdu liché: třeba meditace, LSD mohou vědomí odpoutat od jeho ego--hranic...možná je to naopak deformace zdravého vnímání, možná jeho rozšíření, možná jen něco jiného (ani vyšší ani nižší)
možná je to jen změna, rozšíření nebo degradace sebe-identifikační funkce: najednou se začnu identifikovat i se stolem, stromem, druhým člověkem, skupinou...(to se může stát snad i v davu)
pokoru?
pýcha odstraňuje strach z vlastní neschopnosti, motivuje k činnosti, přináší sebezálibnou slast, dodává energii
zapotřebí je i trocha pýchy, jinak je člověk ochromený nízkým sebevědomím
ale moc pýchy zatemňuje rozum, soustředí člověka jen na sebe samého: egomaniakální sebestředné tendence
když jsem moc pyšný, jsem uzavřený jinému stylu myšlení, jiné teorii, dogmaticky hájím své
pokora mě otevírá jiným teoriím a jiným lidem
nikoliv se povyšovat, ale VŘAZOVAT se do jedné řady (v-řazovat) MEZI druhé a být SPOLU s nimi
člověk pak cítí lidské teplo, pocit lidské sounáležitosti, aktivuje se jeho stádní pud
zapotřebí je i trocha pýchy, jinak je člověk ochromený nízkým sebevědomím
ale moc pýchy zatemňuje rozum, soustředí člověka jen na sebe samého: egomaniakální sebestředné tendence
když jsem moc pyšný, jsem uzavřený jinému stylu myšlení, jiné teorii, dogmaticky hájím své
pokora mě otevírá jiným teoriím a jiným lidem
nikoliv se povyšovat, ale VŘAZOVAT se do jedné řady (v-řazovat) MEZI druhé a být SPOLU s nimi
člověk pak cítí lidské teplo, pocit lidské sounáležitosti, aktivuje se jeho stádní pud
Kvantová realita anebo DVĚ nebo JEDNA úroveň reality?
nakolik se kvantové efekty projevují v makrosvětě?
existují opravdu dvě vrstvy reality, makrosvět a mikrosvět?
makrosvět: ontologická nová vrstva reality emergující nad kvantovou vrstvou nebo jen hrubozrnná úroveň našeho popisu?
možná se vše chová kvantově, ale pro naše účely stačí popisovat to mechanicky
dochází k "zproměrování" kvantových jevů: ale je toto zprůměrování jevem ontologickým nebo jde jen o hrubozrnnost našeho popisu?
myslím, že realita je jen jedna, ale že kvarky opravdu tím, jak se shlukují a interagují a dochází snad u nich k dekoherenci nabývají trochu odlišných vlastností a tím kvantové efekty do značné míry mizí (ale ne zcela: možná jsou v buněčné oxidaci a kvantová provázanost ve fotosyntéze na chlorofylech a na sítnici ptáků červenek při jejich orientaci v magnetickém poli na dálkových letech)
existují opravdu dvě vrstvy reality, makrosvět a mikrosvět?
makrosvět: ontologická nová vrstva reality emergující nad kvantovou vrstvou nebo jen hrubozrnná úroveň našeho popisu?
možná se vše chová kvantově, ale pro naše účely stačí popisovat to mechanicky
dochází k "zproměrování" kvantových jevů: ale je toto zprůměrování jevem ontologickým nebo jde jen o hrubozrnnost našeho popisu?
myslím, že realita je jen jedna, ale že kvarky opravdu tím, jak se shlukují a interagují a dochází snad u nich k dekoherenci nabývají trochu odlišných vlastností a tím kvantové efekty do značné míry mizí (ale ne zcela: možná jsou v buněčné oxidaci a kvantová provázanost ve fotosyntéze na chlorofylech a na sítnici ptáků červenek při jejich orientaci v magnetickém poli na dálkových letech)
Husserl: analogická aprehenze jako vcítění a moje jiné chápání EMPATIE
jak se vciťuji? představuji si, jak bych se v té situaci cítil já
autista či sebestředný to nemá
vyzná se tedy sebestředný vůbec v sobě?
--
ale myslím, že mechanismus vcítění může být i opačný, z vnějšku dovnitř: pozoruji řeč těla, mimiku, hlas a oči druhého a pocit, který to ve mně vyvolává pak zpětně přisuzuji druhému
toto je dle mého soudu nejčastější zdroj empatie: tedy nevyvolávám si sám aktivně to, jak by se druhý mohl cítit, ale nechám na sebe pasivně působit smyslově vnímanou jeho rozlobenou tvář a uvidím, co to ve mně vyvolá...a pak si myslím, že tohle má i on...ono se to od Husserla zas tak moc neliší, jen snad v tom, že toto je víc pasivní proces
sebestředný se pak jednoduše možná na druhé NEDÍVÁ (protože ho nezajímají, má příliš starostí sám se sebou), proto neví, jak se cítí...nevnímá je totiž ryze SMYSLOVĚ
pro sebestředného jakoby druzí skutečně ani NEBYLI, jeho svět je ochuzený, žije pořád jen ve vlastní perspektivě ! pro něho se svět smrkne do jeho vlastního zrcadla, nevidím bohatství různě jinak zrcadlících jiných zrcadel: "paprsek světa" se v nich lomí jinak a v síti zrcadel se zpětnovazebně ohýbá a interferuje sám se sebou...
--
někteří psychopaté se v druhých vyznají jen kognitivně, afektivně ne
nemají v mozku síť překládající smutnou/rozlobenou tvář druhého do emocí, které by při tom sami zakoušeli...překládá se jim to jen do pojmů: aha, ten je rozlobený...ale vůbec jeho vztek sám necítím...
mají porušenou část (jeden typ) zrcadlových neuronů
--
lze se vyznat v sobě, když se nevyznám v druhých?
nevyznám se v druhých proto, že se nevyznám v sobě nebo naopak? zřejmě to jde ruku v ruce, vzájemně se to obohacuje
sebestředný má možná nižší úroveň sebeuvědomění..a nebo sebe vnímá dobře a nedokáže jen vnímat druhé..jeho zrcadlové neurony jednoduše nedokáží "překládat" výrazy tváří jiných tváří do pocitů...podobě to má autista...sebestřednost může být lehčí formou autismu, ale autista nemá introspekci nebo ji má vážně poškozenou...zdá se, že tedy i sebestředný se v sobě pak moc nevyzná
podle Ramachandrana je introspekce jen inverze či rekurze zrcadlových neuronů sloužících mmj. k empatii na sebe sama čili do sebe sama, neodráží.-li dobře jiné, nemohou ani samy sebe zrcadlit správně
ale možná mohou někdy sebe zrcadlit dobře, jen jiné špatně
podobně člověk, který neumí oddalovat slast, musí mít menší slast teď než větší slast v budoucnosti: neplánuje tolik, žije víc v přítomnosti, neprojektuje tedy sama sebe do mnoha různých budoucností a tedy si ani sama sebe tolik neuvědomuje (tuto myšlenku má Kaku)...protože, jak dodávám, přemýšlení zřejmě slouží JEDINÉ VĚCI: přípravě budoucích pohybů těla, k tomu je třeba mít dobrou predikci budoucnosti, pevný koncept ega, oddělení ega od okolí, současně pružný koncept ega: abych do něho mohl zařadit nebo částečně zařadit příbuzné či spolupracovníky...
s rostoucí empatií se zřejmě defaultní systém restrukturalizuje, aktivuje se pak už nejen při informacích o mě, ale třeba i o mém partnerovi (kolektivní my, vrůstání do komunity)
možná že mystické stavy opravdu mohou zvyšovat úroveň vědomí, přinášet jeho jiný typ, snad ne lepší, ale kvalitativně jiný: L hemisféra nás drží v egu, oddělenosti od světa, pevných hranicích/hradbách, nepustí nás do souvislého energetického a informačního toku Celku...
jde však o to, nakolik je celek celkem, nakolik je zde skutečné propojení, heterogennost odlišné koncentrace jeho částic tu zjevně je, asi i limitní rychlost šíření signálu/kauzálního vlivu, kvantová provázanost se ZŘEJMĚ projevuje jen v nepatrných kvantových efektech (i když nevíme, ale myslím, že asi ano)...taky jde o to, nakolik tu jsou "informace"...možná je to jen epistemologická kategorie lidmi chybně ontologizovaná...a na energetickém toku není nic mystického, energie je jen jinou formou hmoty (ale hmota není pasivní bezduchá netečnost, jak si mysleli v antice)
--
jak se tedy vciťujeme?
a) pozorně druhého VNÍMÁME smysly - mimika, gesta, řeč těla, oči, pohled očí, rytmus a tón hlasu
b) pozorně nasloucháme tomu, co říká
- snažím se vyčistit od sebe, aby se do mně mohl druhý co nejvíce "tisknout" (aby moje zrcadlové neurony nebyly zaměstnány mnou, ale jím)
-to jsou pasivní stránky
- pak je tu ještě aktivní:
c) jsme mu otevřeni, aktivně se snažíme ho pochopit a spoluprožívat (aktivizujeme zrcadlové neurony anticipačně a záměrně)
- nejlépe to však jde, když je to spontánní plus když jsme POZORNÍ: jednoduše stačí pozorně vnímat a naslouchat, neutíkat myšlenkami jinam
autista či sebestředný to nemá
vyzná se tedy sebestředný vůbec v sobě?
--
ale myslím, že mechanismus vcítění může být i opačný, z vnějšku dovnitř: pozoruji řeč těla, mimiku, hlas a oči druhého a pocit, který to ve mně vyvolává pak zpětně přisuzuji druhému
toto je dle mého soudu nejčastější zdroj empatie: tedy nevyvolávám si sám aktivně to, jak by se druhý mohl cítit, ale nechám na sebe pasivně působit smyslově vnímanou jeho rozlobenou tvář a uvidím, co to ve mně vyvolá...a pak si myslím, že tohle má i on...ono se to od Husserla zas tak moc neliší, jen snad v tom, že toto je víc pasivní proces
sebestředný se pak jednoduše možná na druhé NEDÍVÁ (protože ho nezajímají, má příliš starostí sám se sebou), proto neví, jak se cítí...nevnímá je totiž ryze SMYSLOVĚ
pro sebestředného jakoby druzí skutečně ani NEBYLI, jeho svět je ochuzený, žije pořád jen ve vlastní perspektivě ! pro něho se svět smrkne do jeho vlastního zrcadla, nevidím bohatství různě jinak zrcadlících jiných zrcadel: "paprsek světa" se v nich lomí jinak a v síti zrcadel se zpětnovazebně ohýbá a interferuje sám se sebou...
--
někteří psychopaté se v druhých vyznají jen kognitivně, afektivně ne
nemají v mozku síť překládající smutnou/rozlobenou tvář druhého do emocí, které by při tom sami zakoušeli...překládá se jim to jen do pojmů: aha, ten je rozlobený...ale vůbec jeho vztek sám necítím...
mají porušenou část (jeden typ) zrcadlových neuronů
--
lze se vyznat v sobě, když se nevyznám v druhých?
nevyznám se v druhých proto, že se nevyznám v sobě nebo naopak? zřejmě to jde ruku v ruce, vzájemně se to obohacuje
sebestředný má možná nižší úroveň sebeuvědomění..a nebo sebe vnímá dobře a nedokáže jen vnímat druhé..jeho zrcadlové neurony jednoduše nedokáží "překládat" výrazy tváří jiných tváří do pocitů...podobě to má autista...sebestřednost může být lehčí formou autismu, ale autista nemá introspekci nebo ji má vážně poškozenou...zdá se, že tedy i sebestředný se v sobě pak moc nevyzná
podle Ramachandrana je introspekce jen inverze či rekurze zrcadlových neuronů sloužících mmj. k empatii na sebe sama čili do sebe sama, neodráží.-li dobře jiné, nemohou ani samy sebe zrcadlit správně
ale možná mohou někdy sebe zrcadlit dobře, jen jiné špatně
podobně člověk, který neumí oddalovat slast, musí mít menší slast teď než větší slast v budoucnosti: neplánuje tolik, žije víc v přítomnosti, neprojektuje tedy sama sebe do mnoha různých budoucností a tedy si ani sama sebe tolik neuvědomuje (tuto myšlenku má Kaku)...protože, jak dodávám, přemýšlení zřejmě slouží JEDINÉ VĚCI: přípravě budoucích pohybů těla, k tomu je třeba mít dobrou predikci budoucnosti, pevný koncept ega, oddělení ega od okolí, současně pružný koncept ega: abych do něho mohl zařadit nebo částečně zařadit příbuzné či spolupracovníky...
s rostoucí empatií se zřejmě defaultní systém restrukturalizuje, aktivuje se pak už nejen při informacích o mě, ale třeba i o mém partnerovi (kolektivní my, vrůstání do komunity)
možná že mystické stavy opravdu mohou zvyšovat úroveň vědomí, přinášet jeho jiný typ, snad ne lepší, ale kvalitativně jiný: L hemisféra nás drží v egu, oddělenosti od světa, pevných hranicích/hradbách, nepustí nás do souvislého energetického a informačního toku Celku...
jde však o to, nakolik je celek celkem, nakolik je zde skutečné propojení, heterogennost odlišné koncentrace jeho částic tu zjevně je, asi i limitní rychlost šíření signálu/kauzálního vlivu, kvantová provázanost se ZŘEJMĚ projevuje jen v nepatrných kvantových efektech (i když nevíme, ale myslím, že asi ano)...taky jde o to, nakolik tu jsou "informace"...možná je to jen epistemologická kategorie lidmi chybně ontologizovaná...a na energetickém toku není nic mystického, energie je jen jinou formou hmoty (ale hmota není pasivní bezduchá netečnost, jak si mysleli v antice)
--
jak se tedy vciťujeme?
a) pozorně druhého VNÍMÁME smysly - mimika, gesta, řeč těla, oči, pohled očí, rytmus a tón hlasu
b) pozorně nasloucháme tomu, co říká
- snažím se vyčistit od sebe, aby se do mně mohl druhý co nejvíce "tisknout" (aby moje zrcadlové neurony nebyly zaměstnány mnou, ale jím)
-to jsou pasivní stránky
- pak je tu ještě aktivní:
c) jsme mu otevřeni, aktivně se snažíme ho pochopit a spoluprožívat (aktivizujeme zrcadlové neurony anticipačně a záměrně)
- nejlépe to však jde, když je to spontánní plus když jsme POZORNÍ: jednoduše stačí pozorně vnímat a naslouchat, neutíkat myšlenkami jinam
co je jáství?
co je jáství? dech, jemný živý pocit v hrudi, vnitřnosti, kterýkoliv pocit, na který ser zaměřím...poměrně chudý momentální stav mého těla s chudým momentálním obsahem
--
jáství jakožto základní meta-quale, jakožto forma momentálních qualií, jakožto jejich momentální kvantum/balíček, jakožto jejich balení do jednoho balíčku, do jedné perspektivy první osoby
--
já jsem ten, který se dívá a reflektuje...sám pro sebe neviditelný, aktivní pozorovatel, činný duch, činný pohyb (Aristoteles)...co to však je? síla/duch? co je to? bezrozměrná, beztvará entita, spíše pohyb než věc
k jáství nutně patří to, že já ví o sobě, že je já...a že se já odděluje, vyčleňuje od okolí
jáství je zejména jakýsi pohyb, samopohyb
jakýsi chvějivý pohyb
pohyb s "příchutí", kvalitativním aspektem "jáství"
--
jáství má chudý momentální obsah
jáství je něco momentálního
jáství pociťuje sama sebe: cit, který cítí sama sebe
cítící se pohyb, zakoušející se pohyb
na toto základní jáství se nabalují další (autobiografické, projekce jáství do možných budoucností)
jáství spjato s pohybem těla, teď ale myslím hlavně na pohyb vnitřní, pohyb "duše", pohyb vnitřní síly, pohyb vůle
jáství jako momentální chvějící se přetrvávající stav, cítící pohyb cítící sama sebe během svého kontinuálního přetrvávání a existující v rozšířené přítomnosti momentálního okamžiku nadaný jednotností svých qualií, protože zabalený do meta-qule sebe-pociťujícího se pocitu jáství
jáství jako chvějící se plamen svíčky
jáství jako něco, co má chuť/příchuť, jehož subjektivní jakost cítíš na jazyku...
jáství jako do sebe vnořená intimita, uzavřenost, soukromost
jáství jako něco spojeno s pojmem "já": když se ptám KDE JE JÁ? KDO JE JÁ? JSEM?, aktivuje se v jazykové síti (síti významů) tento pojem a pojmy s ním asociované a city s těmito pojmy asociovanými a tím se možná teprve rodí jáství jakožto produkt jazykového konstruktu...
jáství jako něco spojeného se základním pocitem těla, s jeho základním nastavením (default mode, defaultní čili implicitní síť)
jáství je neviditelné, je to neviditelný duch
jáství je koncentrované samo do sebe, sebe-stažené (sebe-koncentrace, sebe-kontrakce): možná tento pohyb sebe-kontrakce v jediném živém toku energie vytváří tyto ostrůvky jáství, tato zdánlivě izolovaná ega...a je možné je v mystických stavech do jisté míry rozpustit, splynou s veškerenstvem
jáství je prázdné, nemá hlubší obsah, je jen tím povrchem, který momentálně jest
jáství jako přetrvávající chvějivý živý stav
jáství jako neurčité skoro-nic, velmi intenzivně však pociťované: velmi silně vnímám skoro-nic !!!
jáství jako chvění vevnitř mého těla
jáství jako holý prázdný momentální stav, jako základní forma proměnlivých obsahů, jako perspektiva první osoby daná i prostorovou lokalizací mého těla, způsobu jeho pohybu, rozložení jeho smyslových receptorů, tváře udělané jako maska a komunikátor pro boj a kooperaci v sociálním světě....
jáství jako do sebe zanořený pocit, jako pokaždé něco jiného
co však zůstává stejné? ta jeho jednota, momentální jednota přetrvávající několik chvilek...chvějivé přetrvávání
promyslet můj vztah s věcmi a druhými! velmi těžké! odbývá se to jako kauzální mechanická interakce, komplexní zpětná vazba, vylaďování/nalaďování, vazba/propojení, ale nikdo neví, co to znamená! jak rezonuji s druhými? jaké trhliny v komunikaci jsou? místa neporozumění...co se děje, když si rozumíme...někdy se urputně snažím se s druhým vyladit, ale jednoduše to NEJDE
já se prožívám, pak jakoby ze sebe vyskočím a snažím se uchopit v pojmu či metafoře...to však nejde, všechny pojmy selhávají
cítíme se však nejazykově, víme o sobě a víme, co jsme, zakoušíme to na vlastní kůži neustále...neustále nebo jen někdy????
jáství je prchavé, pomíjivé...zůstává nějaký stálý podklad, půda, místo, na kterém se to odehrává, "tichý základ"? jakou by měl povahu? Je tam skutečně něco takového?
já jako mlha, která se protrhává, řídne nebo houstne
já jako kontinuálně se přelévající vodní nádrž, rybník...rychleji se mění vlnky na hladině...pod nimi je voda klidnější....a ke dnu není vidět, ale je to tam ještě stabilnější...
jáství jako tichý podklad, není to však kamen, ale jakési chvějivé klidné ticho, které je skoro až prázdnem...bezpodstatná hlubina...chvějivé dno...opravdu jako dno rybníka...
ovšem je tam tento tichý podklad opravdu stále? je stálým pozadím, stálým zarámováním, stálým rámcem? a pokud i ano, je zde stálé sebe-uvědomění na pozadí? myslím, že ne
co to znamená, že (jak zpívá Radůza) "já jsem tebou a ty jsi mnou"?
lze já propojit s ne-já, s ty, s my?
Jill Taylor - mrtvice - poškození levé hemisféry, mystika
http://www.ted.com/talks/jill_bolte_taylor_s_powerful_stroke_of_insight.html
(zapni si české titulky)
- odpovídá to tomu, co jsem tu psal: mystika/bůh/holismus je pravá hemisféra
tvrdí, že P hemisféra je paralelním systémem, L hemisféra sériovým (jako počítač)
1) po mrtvici viděla jiný svět díky P hemisféře...to nás může vést k skepsi, zda svět viděný obvykle skrze L hemisféru (řeč, konzistence, logika, metodičnost, sériovost, dedukce, jasně oddělené předměty, kauzální vazby) je reálný !!!
2) po mrtvici viděla svět holisticky - vše je jednou energií/polem...co to ale znamená? cožpak vědomí nejsou do jisté míry oddělená? jistě, sdílíme se, vzájemně ovlivňujeme, naše myšlenky přechází z hlavy do hlavy, otiskujeme se jeden do druhého, jsme zrcadla, která zrcadlí další zrcadla, zrcadlí i své vlastní zrcadlení (introspekce) a zrcadlí to, jak se zrcadlí v jiném zrcadle a naopak atd.
jsme uzly sítě, křižovatky, které s mění tak, jak se mění síť - jde o to, zda je tu limitní rychlost šíření signálu/kauzálního či jakéhokoliv vlivu...pokud ano, neovlivňuje nás okamžitě proměna celku a celek se ani najednou nemění ( a nemůže, protože v tomto případě neexistuje absolutní přítomnost/současnost, viz STR a OTR)...pokud ne, může se celek proměňovat najednou (k tomu poukazuje, ale rozhodně nedokazuje, kvantová provázanost)
výborná Radůza:
http://www.youtube.com/watch?v=rBrFtbDxC_g
vše je jedním...já jsem tebou a ty jsi mnou...já jsem mořem, ty jsi mořem, vše je jedním, ty jsi jedním, já jsem jedním, já jsem nebem, vše je nebem,...
ale co to znamená? hranice jsou slabší, spojení větší, vzájemná závislost větší, otiskujeme se jeden do druhého, naše city a myšlenky se prostupují v jednom toku...ale přece nejsme úplně jedním!
3) říká, že L hemisféra říká "já jsem" a tím nás vyděluje z jednoho toku, procesu...P hemisféra naopak zapojuje...že oddělenost je iluze, ego neexistuje...
4) NEJZAJÍMAVĚJŠÍ: i když se L hemisféra vyřadila, jáství bylo dál, ale beze slov, vnímající mohutně smyslovou přítomnost...to by svědčilo pro to, že defaultní síť jáství interaguje často s L hemisférou, která je Gazzanigovým jazykovým interpretem, dávající věci do narace, sloužícím hodně k projektování budoucnosti, ale může se při mystických a jiných situacích spojit s P hemisférou a jen být, vnímat (i případ knih Tolleho: Moc přítomného okamžiku, Ticho promlouvá...z těchto názvů knih jakoby "mluvila" P hemisféra)
..můžeme samozřejmě POCHYBOVAT, zda jáství po vyřazení L hemisféry dál bylo...třeba je to jen retrospektivní spletenec L hemisféry do jednoho narativu z chaotické tříště vjemů prožívaných P hemisférou...Jill mluví o tom, že jí L hemisféra naskakovala a zase se vypínala, když vypnula, nořila se do rajského světa, když se zase na chvíli zapnula, snažila se přivolat pomoc...mohlo to být tak, že L hemisféra těsně před tím, než se plně aktivovala, ze střípků produkovaných předtím P hemisférou rychle smontovala souvislý příběh/prožitkový dlouhý proces, kterému roztáhla subjektivní čas
--
tichý monolog L hemisféry v hlavě probíhá, když není moc vnějších podnětů, tělo dělá rutinní automatismy...proč? evolučně proto, aby se tělo připravilo, projektovalo na budoucí situace, rozhodovalo se "pro a proti" mezi možnostmi, projektovalo sama sebe jak se bude chovat a jednat v budoucích situacích...proto je tolik propojen v těchto případech defaultní systém s L hemisférou....
podobná aktivace při řešení nových problémů, ale ne vždy - když je málo času, tak je člověk pohlcen řešením, já se neobjevuje, když je času víc a je třeba promyslet sama sebe v možných situacích, jáství se aktivizuje
(zapni si české titulky)
- odpovídá to tomu, co jsem tu psal: mystika/bůh/holismus je pravá hemisféra
tvrdí, že P hemisféra je paralelním systémem, L hemisféra sériovým (jako počítač)
1) po mrtvici viděla jiný svět díky P hemisféře...to nás může vést k skepsi, zda svět viděný obvykle skrze L hemisféru (řeč, konzistence, logika, metodičnost, sériovost, dedukce, jasně oddělené předměty, kauzální vazby) je reálný !!!
2) po mrtvici viděla svět holisticky - vše je jednou energií/polem...co to ale znamená? cožpak vědomí nejsou do jisté míry oddělená? jistě, sdílíme se, vzájemně ovlivňujeme, naše myšlenky přechází z hlavy do hlavy, otiskujeme se jeden do druhého, jsme zrcadla, která zrcadlí další zrcadla, zrcadlí i své vlastní zrcadlení (introspekce) a zrcadlí to, jak se zrcadlí v jiném zrcadle a naopak atd.
jsme uzly sítě, křižovatky, které s mění tak, jak se mění síť - jde o to, zda je tu limitní rychlost šíření signálu/kauzálního či jakéhokoliv vlivu...pokud ano, neovlivňuje nás okamžitě proměna celku a celek se ani najednou nemění ( a nemůže, protože v tomto případě neexistuje absolutní přítomnost/současnost, viz STR a OTR)...pokud ne, může se celek proměňovat najednou (k tomu poukazuje, ale rozhodně nedokazuje, kvantová provázanost)
výborná Radůza:
http://www.youtube.com/watch?v=rBrFtbDxC_g
vše je jedním...já jsem tebou a ty jsi mnou...já jsem mořem, ty jsi mořem, vše je jedním, ty jsi jedním, já jsem jedním, já jsem nebem, vše je nebem,...
ale co to znamená? hranice jsou slabší, spojení větší, vzájemná závislost větší, otiskujeme se jeden do druhého, naše city a myšlenky se prostupují v jednom toku...ale přece nejsme úplně jedním!
3) říká, že L hemisféra říká "já jsem" a tím nás vyděluje z jednoho toku, procesu...P hemisféra naopak zapojuje...že oddělenost je iluze, ego neexistuje...
4) NEJZAJÍMAVĚJŠÍ: i když se L hemisféra vyřadila, jáství bylo dál, ale beze slov, vnímající mohutně smyslovou přítomnost...to by svědčilo pro to, že defaultní síť jáství interaguje často s L hemisférou, která je Gazzanigovým jazykovým interpretem, dávající věci do narace, sloužícím hodně k projektování budoucnosti, ale může se při mystických a jiných situacích spojit s P hemisférou a jen být, vnímat (i případ knih Tolleho: Moc přítomného okamžiku, Ticho promlouvá...z těchto názvů knih jakoby "mluvila" P hemisféra)
..můžeme samozřejmě POCHYBOVAT, zda jáství po vyřazení L hemisféry dál bylo...třeba je to jen retrospektivní spletenec L hemisféry do jednoho narativu z chaotické tříště vjemů prožívaných P hemisférou...Jill mluví o tom, že jí L hemisféra naskakovala a zase se vypínala, když vypnula, nořila se do rajského světa, když se zase na chvíli zapnula, snažila se přivolat pomoc...mohlo to být tak, že L hemisféra těsně před tím, než se plně aktivovala, ze střípků produkovaných předtím P hemisférou rychle smontovala souvislý příběh/prožitkový dlouhý proces, kterému roztáhla subjektivní čas
--
tichý monolog L hemisféry v hlavě probíhá, když není moc vnějších podnětů, tělo dělá rutinní automatismy...proč? evolučně proto, aby se tělo připravilo, projektovalo na budoucí situace, rozhodovalo se "pro a proti" mezi možnostmi, projektovalo sama sebe jak se bude chovat a jednat v budoucích situacích...proto je tolik propojen v těchto případech defaultní systém s L hemisférou....
podobná aktivace při řešení nových problémů, ale ne vždy - když je málo času, tak je člověk pohlcen řešením, já se neobjevuje, když je času víc a je třeba promyslet sama sebe v možných situacích, jáství se aktivizuje
setkání
člověk čeká na velké setkání
a až zpětně mu dojde, že setkání, která prožíval jako nudná, banální, falešná, pokrytecká a jen provizorní (před těmi skutečnými)
byla ta největší, co kdy měl
a až zpětně mu dojde, že setkání, která prožíval jako nudná, banální, falešná, pokrytecká a jen provizorní (před těmi skutečnými)
byla ta největší, co kdy měl
sobci
máme odpor k sebestředným lidem a darebákům, co myslí jen na sebe
a sami jsme obvykle přesně takovými
není těžké se empaticky vcítit do člověka dobrého
zlého si démonizujeme, máme odpor se do něho vžít
kdybychom to udělali, poznali bychom, že je taky lidský
že je jako my
a že je v jeho sobectví cosi sympatického, živého, osobitého, dětského, nabitého emocemi, kouzelného: odtud plyne i přitažlivost narcistických osobností pro druhé...proto i matky obdivují svoje narcistické synky a otcové své narcistické dcerky...
proto obdivujeme frajírka Rédla třeba zde:
http://www.youtube.com/watch?v=0P9C7Eh69tY
má však i nesporný talent
taky je to herec, sebestředný
a sami jsme obvykle přesně takovými
není těžké se empaticky vcítit do člověka dobrého
zlého si démonizujeme, máme odpor se do něho vžít
kdybychom to udělali, poznali bychom, že je taky lidský
že je jako my
a že je v jeho sobectví cosi sympatického, živého, osobitého, dětského, nabitého emocemi, kouzelného: odtud plyne i přitažlivost narcistických osobností pro druhé...proto i matky obdivují svoje narcistické synky a otcové své narcistické dcerky...
proto obdivujeme frajírka Rédla třeba zde:
http://www.youtube.com/watch?v=0P9C7Eh69tY
má však i nesporný talent
taky je to herec, sebestředný
pondělí 10. června 2013
morálka je kvůli lidem
v etice se píše o ctnosti, mravní dokonalosti, abstraktních morálních pravidlech, smyslu pro čest
nakonec jde ale jen o lidi:
TRPÍ kvůli mému jednání?
POMÁHÁ jim mé jednání?
ŠKODÍM jim hodně?
CO PROŽÍVAJÍ, JAK SILNĚ A JAK DLOUHO po tom, co něco udělám, co jim něco provedu?
JAK MOC je to zraňuje?
JAK MOC je to může napořád zasáhnout, zničit, zdeformovat, zkazit morálně, udupat lidsky?
celkem zajímavý film k tomu:
http://www.csfd.cz/film/31715-ochranne-zbarveni/
je třeba ale uvažovat i pragmaticky, což není v rozporu s morálkou:
Když se budu snažit dodržovat morálku, pomůžu tím někomu?
Neuškodím jen sobě?
Nebude to jen prázdný morální apel?
Není to jen malichernost?
V důležitých věcech však zřejmě je třeba postupovat morálně, ale přiznávám, že jsem to většinou NEDOKÁZAL a z ryze sobeckých důvodů ani NECHTĚL.
V zájmu dobré věci je vhodné někdy ustoupit zlu v menších věcech, abychom mohli zasáhnout ve věcech důležitějších.
Vždy jde nakonec o člověka, jak říká socialistická fráze v krásném snímku:
http://www.csfd.cz/film/8149-fararuv-konec/
mnohdy jde moralistům bohužel jen o to, aby byli morálními, aby byli mravně nadřazenými, aby byli dokonalými, čistými, svatými, vnitřně krásnými: a pak jsou ošklivými egomaniaky až k zblití...
--
opravdová morálka ale nevyvyšuje pomáhajícího: všichni jsme na jedné lodi...je třeba pomoci...jsme tu na zemi SPOLEČNĚ, máme SPOLEČNÝ ÚDĚL...jde o NAŠE KOLEKTIVNÍ MY...
úzkostlivý nebo narcis se neustále VYČLEŇUJE, ostražitě se vyděluje - a pak se bojí, co mu druzí udělají
nevím však, jestli jsem to kdy já skutečně POCHOPIL...myslím, že NE
k tomu dvě věci:
http://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4
http://www.youtube.com/watch?v=UyaKTKPbfK8
--
člověk však u těchto věcí pociťuje i ODPOR, pohrdání, nelibost vůči slabým a ubohým...to, že pomoc jim je velmi nákladná a jen málo jim může skutečně dlouhodobě pomoci...a onen sobecký hlas: A PROČ JIM VŮBEC POMÁHAT? CO Z TOHO MÁM? CO JE MI PO NICH? jsou přece tak ubozí, hloupí, vypadají jako "rozbité stroje"...lhostejnost, bezcitnost...to v nás TAKY je...a HODNĚ..tedy ony hlasy: a co z toho budu mít já?! je to vysilující, otravné, únavné, tady se s nimi "zahazovat", mohl bych si radši užívat...nebudu naivní hlupák a nebudu jim pomáhat...
a taky: pokud je Bůh, proč stvořil takovéto lidi? proč jim dal takovéto handicapy? není jejich existence výsměchem představy o krásném a harmonickém stvoření, o božské prozřetelnosti?
člověk k nim pociťuje odpor, pohrdání, výsměch...a lhostejnost...a pak vidí Kuffu, který je úplně jiný, pomáhá jim přirozeně, automaticky, spontánně, jde mu to "ze srdce" (i když se taky rád předvádí a je to showman: no a co, tím lépe, nehraje si na svatého)...jak to ten člověk dokáže? a ten vyléčený alkoholik v tomto dokumentu, jak jim obětavě pomáhá, s jakou něhou a láskou! buď je to to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl, a právě v tom se zjevuje Boží svatost...a nebo to nejnaivnější, nejtrapnější, nejubožejší a NEJABSURDNĚJŠÍ...kde je PRAVDA?
podobně Neckář, jak v daném klipu zvedne ruce: je to jen komerční tah? na efekt? je v tom síla jeho těla, chuť žít navzdory těžké mrtvici? nebo je v tom Bůh? nebo jen degradace jeho osobnosti a mozku po mrtvici? kde je pravda? vylučují se tato vysvětlení?
a pak toto.
http://www.youtube.com/watch?v=RLedel_ypd0
člověk potřebuje druhé...jsme spojeni
--
a velmi dobrá Martausová:
http://www.youtube.com/watch?v=02lkesv6QYk
http://www.youtube.com/watch?v=2ki9zzjR2n8
http://www.youtube.com/watch?v=64upvxgLxes
(nyní má nejoblíbenější)
a její nová, střízlivější, obyčejnější, hezká:
http://www.youtube.com/watch?v=VU4rqQyiXww&feature=share
přítomnost boha nebo jen sebeklam?
velmi silná intuice boha, velmi silná pokora, normálnost, zdravost...někdy jsem měl pocit boží přítomnosti díky těm písním taky, ale mohl to být jen můj sebeklam, ale taky NEMUSEL
RADOST, která z ní čiší
ale co ty zlé věci, co se dějí lidem, kteří jsou staří a ne tak mladí a krásní jako Martausová?
ale na ty ona taky myslí, viz její písnička o kůrce chleba...
nelze vyloučit, že Bůh je...a je to důležitá možnost, protože tím by se měnilo VŠECHNO
co svědčí PROTI Bohu?
a) naše podobnost se zvířaty: ale člověk je také hodně odlišný..a je možné, že i zvířata a celý vesmír jsou v různých stupních či kvalitách obrazem Božím...že i zvířata mají cosi jako "duši"
b) neurovědy ukazující, že svobodná vůle, vůle obecně a jáství ve smyslu duše nejsou: neurovědy jsou v plenkách..a takto radikálně to neříkají, spíše jsou zde náznaky, tendence k tomu...ale nelze vyloučit vliv módy, konvence ve vědě, současného redukcionistického paradigmatu...a co Libetovy experimenty dokazující, že člověk nemá svobodnou vůli? nejsou zas tolik přesvědčivé, protože okamžik rozhodnutí nelze zřejmě přesně lokalizovat v čase, navíc šlo v experimentech o banální rozhodnutí, která opravdu být automatickými mohla...nelze popřít, že mnohdy jednáme mnohem víc automaticky a nevědomě, než si myslíme...a nelze se Libeta ani jen tak jednoduše zbavit: jeho pokusy jsou důležité a na nesvobodu minimálně poukazují!
c) zdá se, že zde nejsou zázraky, boží prozřetelnost, vše je jen obyčejné, všední, mechanické...opravdu? není to jen má mřížka, kterou se na realitu subjektivně dívám? třeba mi často zázraky setkání s někým či zázraky harmonické přírody unikají...
d) ad Bůh v přírodě: a co dravci, utrpení jezevce, který se v agónii třepal na kraji cesty? stovky rozpláclých a vysušených žab? roztrhaní ptáci, požíráni hravě "milou" kočičkou? mentálně a tělesně postižení? trpící v LDN?...ano, nelze před tím zavírat oči, utrpení by se nemělo odvysvětlovat...třeba Bůh není tak hodný, třeba je tvrdý nebo dokonce sadistický a ďábelský...a nebo to jen nechápeme...to ale neznamená, že Bůh není...ani to, že je nutně zlý...
--
mnohdy člověk CHCE, aby Bůh nebyl, proč?
a) permanentní Boží dozor, svět jako Boží káznice či Božská kasárna: tato představa plyne z pravděpodobně mylného obrazu Boha
b) svět je s Bohem neuzavřený, má nesnesitelná tajemství, nemůžeme ho vtěsnat do srozumitelného matematického vzorečku, nemůžeme mít pak nad ním moc a cítit se v bezpečí (a cítí se výjimeční: jako ti chytří, kteří svět na rozdíl od naivních "křesťánků" střízlivě, dospěle a "vědecky" "prokoukli"), protože ho nemůžeme definitivně poznat: a není takovýto svět zábavnější? není kouzelnější a zajímavější? neskýtá kromě obav i naději a možnost zázraku?
c) pokud je Bůh, člověk si nemůže být nikdy jistý, co si pro něj přichystá, že ho třeba bude trestat nebo zkoušet, člověk tak nemá nikdy klid, kdyby existovala jen mechanická příroda, bylo by zde "ontologické bezpečí, přehlednost, srozumitelnost", bylo by alespoň jasné, na čem jsme...s Bohem člověk neví, protože neví, jaký je, jestli to náhodou není starozákonní tyran, tvrdý a nemilosrdný, trestající a mstící se Bůh, Bůh nelítostný, Bůh hněvu..konečně dokonce i Ježíšova slova v evangeliích někdy mluví o věčném ohni pekelném, ani Ježíš sám není vždy tím laskavým a hodným, jak nám ho předkládají moderní křesťané, Martausová, Bezák, Putna a další...oni vychází ze své evidence toho, jaký Bůh je, ale třeba se radikálně mýlí...
člověk si tedy myslí, že bez Boha by se mu žilo lépe, nic by ho nemohlo překvapit a vykolejit, mechanicko-kauzální neosobní cesty přírody neprobouzejí paranoiu, která by se mohla objevit v případě, že by Bůh byl
člověku se zdá, že bez Boha je svobodnější, že s ním je malým dítětem pod dozorem tvrdého otce, že křesťanství je tedy infantilizace, návrat do dětství, nutnost být pokorným a poslušným služebníkem, otrokem, servilně a ustrašeně velebícím svého Pána/tyrana
jenomže mechanické kolotání přírody je absurdní, nesmyslné: člověk si tam taky nemůže být ničím jistý! nemůže ani nikoho vinit, ani se na nikoho hněvat, a jelikož v takovéto mechanické přírodě neexistuje prozřetelnost, nemůže člověk ani nic předvídat a v nic doufat
otázka tedy stojí takto: pokud je Bůh, jaký je? přes všechna tvrdá slova bible se zdá, že - pokud má ovšem bible pravdu a není jen naivním starověkým textem - nakonec dobrý a větší než všechno lidské dobro, co si dokážeme představit
--
jistě zajímavé je i toto (jsou tam i slovenské titulky, stačí zapnout):
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=SV_1fWW7Ww8
v těch lidech je racionalismus, střízlivost, možná ale taky nový fanatismus, nová paranáboženská jistota, ale taky ukazují, že věřili spíše v tvrdého Boha, báli se pekla, božího hněvu
- pokud takovýto Bůh je, jistě to není celý Bůh: je hněv základní podstatou Boha? důležitá otázka!
člověk chce mít klid a pokoj: bez boha by tu bylo jen to, co VIDÍM (možná primát vnějších smyslů, zejména zraku u materialistů, naturalistů, ateistů..naopak primát vnitřního zraku, intuice, emočního naladění u teistů)..bylo by JASNÉ, co je a co není...bylo by to HMATATELNÉ...člověk by věděl, na čem je...s tím Bohem člověk nikdy neví: neví, jaký Bůh je!
to je pravda: ale je tu i NADĚJE, že vše nakonec dobře dopadne...což naturalismus nenabízí
a jsou tu i silné zážitky, že by to tak mohlo být! jaké zážitky? třeba když je člověk sám v lese, vidí krásný film, setká se s nějakým člověkem, jde letní nedělní ulicí po Brně...někdy se zdá, že svět je VÍC než to, co vidíme...že tu je dobro a krása...
jsem fanoušek STAR TRACKU: nejsou fanoušci tohoto seriálu typicky naturalisté, s fascinací do techniky, s radostí žijící v umělém, strohém a sterilním prostředí kanceláří (podobných kajutám na vesmírné lodi) a používající přehnaně moc všechny ty umělé technické "vymoženosti"? je jejich pohled správný? obsahuje tato "vulkánská střízlivost" celou pravdu? zbavit se všech emocí?
tato střízlivost, střídmost v poznání, uměřenost, chladnost až lhostejnost k poznávaným předmětům, bezevztažnost vůči nim, nezaujatost je také živena ohněm jakého si emocionálního naladění...ohněm tohoto: já jsem ten nejchytřejší, protože zcela nezaujatě zkoumám svět, nepropadám směšným a dětisnkým emocím, křiku a pláči, ubohému hněvu, naivnímu patosu, poblouzněnému pohnutí a rozechvění, vidím svět takový, jaký je, protože jsem chladnokrevný a JAKO STROJ, JAKO KALKULAČKA/POČÍTAČ chladně počítající/myslící/kombinující všechna pro a proti...Spock, Tuvok, android Data, ale zčásti i "Sedmá z Devíti", Sherlock Holmes (také v novém seriálu "Sherlock")...udělali ze sebe dobrovolně stroje, protože si myslí, že stroje myslí lépe než lidé!!!
opak však může být pravdou: v tom je inspirativní Merleau-Ponty: předmět poznám jen tehdy, jsem-li s ním ve vztahu...moje emoce nejsou jen citovým subjektivním balastem, ale odráží něco z jeho struktury...emoce je třeba jistě metodicky prozkoumávat, nepřijímat každé poblouznění, ale taky respektovat jejich kognitivní hodnotu, vážit si jich, být k nim opatrný, nepotlačovat je jako Vulkánci ze Star Tracku!
chce to podrobněji prozkoumat omezenost pohledu technokratů, inženýrů a stoiků...opravdu jsou bez emocí? opravdu je jejich poznání očištěné od emocí? opravdu poznávají objektivněji? není jejich poznání víc zabedněné, oploštělé, dogmatické, fanatické? fanatismus může být v tomto: je jasné, že mám pravdu já, protože poznávám chladně a nezaujatě, ty jsi jen "citovec", poblouzněný nevyzrálý snílek, podléháš svým emocím, neumíš je kontrolovat a potlačovat tak, jako já, a proto jednáš iracionálně, tvé pozná je irelevantní
když si člověk myslí, že poznává objektivně a pravdivě, nejsnáze sklouzne do fundamentalistického fanatismu, zde do sekty hyper-racionalistů, kteří jsou samolibí, sebestřední, duševně ploší a zřejmě i duševně nemocní: své emoce totiž nezdravě potlačují, což vyvolává psychickou tenzi, která může jejich zdánlivě chladný a neosobní úsudek značně pokřivovat...
Tuvok a Spock v nás vyvolávají představu dokonalosti, nad-člověka zbaveného obtěžujících emocí, který poznává Pravdu, dokonale se Kontroluje, má tedy dokonale svobodnou vůli a nejedná vůbec lidsky a subjektivně jako my...je jako Bůh...zbožštěný stroj: kalkulačka se ve Spockovi stala Bohem...
zdá se, že bez emocí je náš pohled jasný, čistý, nezkalený kalem emocí, vše je přehledné a srozumitelné: možná tedy hyper-racionalisté neumí se svými emocemi v poznání pracovat, když si je připustí k tělu, hned je zahltí, proto je potlačují zcela...a pak si myslí, že to tak mají všichni (podle zásady "podle sebe soudím tebe"): takže je to možná všechno naopak! hyper-racionalista jen neumí se svými emocemi během poznání pracovat, sám je tedy často poblouzněný, což si kompenzuje tím, že se vzhlíží v Spockovi a snaží se očistit od svých neurotických emocí, od své úzkostlivosti, od svého vnitřního vzteku, od své emoční lability...naopak takový hermeneutik nebo Merleau-Ponty mají emoce více pod kontrolou, tolik jim nepodléhají a pak snáze mohou s nimi pracovat a nemusí je potlačovat a ničit jako Spock s Tuvokem...nezapomínejme, že Doyle, autor Holmese (a tedy v podstatě i Spocka a Tuvoka, kteří jsou jejich kopiemi) sám tendoval k mysticismu a často bláznivému spiritismu...podobně Poe, který tuto figuru hyper-racionalisty vytvořil jako první v postavě Dupina (která byla předobrazem Holmese) byl psychicky velmi labilní...
důležité je i to, že potlačování emocí není zdravé a obvykle emoce nepotlačí, ale ještě zhorší jejich působení
důležité je ale také to, že možná mají hyper-racionalisté pravdu, ani to nelze vyloučit - možná je zapotřebí se lockeovských "sekundárních kvalit" opravdu vzdát...
třeba je ale také iluze, že zde jsou vůbec nějaké bez-emoční a a-subjektivní "primární kvality": snad v každém poznání, v každém vjemu je vždy už přítomna emoce...i podle neurověd nelze rozum od emocí oddělit, emoce tedy zřejmě mají kognitivní funkci...čím víc se jich vzdáváme, tím je naše poznání chudší a omezenější...avšak je třeba je samozřejmě regulovat, ale nikoliv potlačovat a zcela ignorovat!
je Spock ideálním vzorem poznání nebo směšnou karikaturou skutečného poznávání?
je třeba víc prozkoumat údajně zcela objektivní "střízlivé a chladné" poznání a údajně zcela subjektivní "uchvácené, pohnuté" poznání..to druhé je jistě víc pokorné, uznává, že nepozná všechno, počítá s neuzavřeností, tajemstvím reality...to první je arogantní, suverénní, sebevědomé...tenduje k dogmatismu definitivní pravdy
nakonec jde ale jen o lidi:
TRPÍ kvůli mému jednání?
POMÁHÁ jim mé jednání?
ŠKODÍM jim hodně?
CO PROŽÍVAJÍ, JAK SILNĚ A JAK DLOUHO po tom, co něco udělám, co jim něco provedu?
JAK MOC je to zraňuje?
JAK MOC je to může napořád zasáhnout, zničit, zdeformovat, zkazit morálně, udupat lidsky?
celkem zajímavý film k tomu:
http://www.csfd.cz/film/31715-ochranne-zbarveni/
je třeba ale uvažovat i pragmaticky, což není v rozporu s morálkou:
Když se budu snažit dodržovat morálku, pomůžu tím někomu?
Neuškodím jen sobě?
Nebude to jen prázdný morální apel?
Není to jen malichernost?
V důležitých věcech však zřejmě je třeba postupovat morálně, ale přiznávám, že jsem to většinou NEDOKÁZAL a z ryze sobeckých důvodů ani NECHTĚL.
V zájmu dobré věci je vhodné někdy ustoupit zlu v menších věcech, abychom mohli zasáhnout ve věcech důležitějších.
Vždy jde nakonec o člověka, jak říká socialistická fráze v krásném snímku:
http://www.csfd.cz/film/8149-fararuv-konec/
mnohdy jde moralistům bohužel jen o to, aby byli morálními, aby byli mravně nadřazenými, aby byli dokonalými, čistými, svatými, vnitřně krásnými: a pak jsou ošklivými egomaniaky až k zblití...
--
opravdová morálka ale nevyvyšuje pomáhajícího: všichni jsme na jedné lodi...je třeba pomoci...jsme tu na zemi SPOLEČNĚ, máme SPOLEČNÝ ÚDĚL...jde o NAŠE KOLEKTIVNÍ MY...
úzkostlivý nebo narcis se neustále VYČLEŇUJE, ostražitě se vyděluje - a pak se bojí, co mu druzí udělají
nevím však, jestli jsem to kdy já skutečně POCHOPIL...myslím, že NE
k tomu dvě věci:
http://www.youtube.com/watch?v=45mbYID0ec4
http://www.youtube.com/watch?v=UyaKTKPbfK8
--
člověk však u těchto věcí pociťuje i ODPOR, pohrdání, nelibost vůči slabým a ubohým...to, že pomoc jim je velmi nákladná a jen málo jim může skutečně dlouhodobě pomoci...a onen sobecký hlas: A PROČ JIM VŮBEC POMÁHAT? CO Z TOHO MÁM? CO JE MI PO NICH? jsou přece tak ubozí, hloupí, vypadají jako "rozbité stroje"...lhostejnost, bezcitnost...to v nás TAKY je...a HODNĚ..tedy ony hlasy: a co z toho budu mít já?! je to vysilující, otravné, únavné, tady se s nimi "zahazovat", mohl bych si radši užívat...nebudu naivní hlupák a nebudu jim pomáhat...
a taky: pokud je Bůh, proč stvořil takovéto lidi? proč jim dal takovéto handicapy? není jejich existence výsměchem představy o krásném a harmonickém stvoření, o božské prozřetelnosti?
člověk k nim pociťuje odpor, pohrdání, výsměch...a lhostejnost...a pak vidí Kuffu, který je úplně jiný, pomáhá jim přirozeně, automaticky, spontánně, jde mu to "ze srdce" (i když se taky rád předvádí a je to showman: no a co, tím lépe, nehraje si na svatého)...jak to ten člověk dokáže? a ten vyléčený alkoholik v tomto dokumentu, jak jim obětavě pomáhá, s jakou něhou a láskou! buď je to to to nejkrásnější, co jsem kdy viděl, a právě v tom se zjevuje Boží svatost...a nebo to nejnaivnější, nejtrapnější, nejubožejší a NEJABSURDNĚJŠÍ...kde je PRAVDA?
podobně Neckář, jak v daném klipu zvedne ruce: je to jen komerční tah? na efekt? je v tom síla jeho těla, chuť žít navzdory těžké mrtvici? nebo je v tom Bůh? nebo jen degradace jeho osobnosti a mozku po mrtvici? kde je pravda? vylučují se tato vysvětlení?
a pak toto.
http://www.youtube.com/watch?v=RLedel_ypd0
člověk potřebuje druhé...jsme spojeni
--
a velmi dobrá Martausová:
http://www.youtube.com/watch?v=02lkesv6QYk
http://www.youtube.com/watch?v=2ki9zzjR2n8
http://www.youtube.com/watch?v=64upvxgLxes
(nyní má nejoblíbenější)
a její nová, střízlivější, obyčejnější, hezká:
http://www.youtube.com/watch?v=VU4rqQyiXww&feature=share
přítomnost boha nebo jen sebeklam?
velmi silná intuice boha, velmi silná pokora, normálnost, zdravost...někdy jsem měl pocit boží přítomnosti díky těm písním taky, ale mohl to být jen můj sebeklam, ale taky NEMUSEL
RADOST, která z ní čiší
ale co ty zlé věci, co se dějí lidem, kteří jsou staří a ne tak mladí a krásní jako Martausová?
ale na ty ona taky myslí, viz její písnička o kůrce chleba...
nelze vyloučit, že Bůh je...a je to důležitá možnost, protože tím by se měnilo VŠECHNO
co svědčí PROTI Bohu?
a) naše podobnost se zvířaty: ale člověk je také hodně odlišný..a je možné, že i zvířata a celý vesmír jsou v různých stupních či kvalitách obrazem Božím...že i zvířata mají cosi jako "duši"
b) neurovědy ukazující, že svobodná vůle, vůle obecně a jáství ve smyslu duše nejsou: neurovědy jsou v plenkách..a takto radikálně to neříkají, spíše jsou zde náznaky, tendence k tomu...ale nelze vyloučit vliv módy, konvence ve vědě, současného redukcionistického paradigmatu...a co Libetovy experimenty dokazující, že člověk nemá svobodnou vůli? nejsou zas tolik přesvědčivé, protože okamžik rozhodnutí nelze zřejmě přesně lokalizovat v čase, navíc šlo v experimentech o banální rozhodnutí, která opravdu být automatickými mohla...nelze popřít, že mnohdy jednáme mnohem víc automaticky a nevědomě, než si myslíme...a nelze se Libeta ani jen tak jednoduše zbavit: jeho pokusy jsou důležité a na nesvobodu minimálně poukazují!
c) zdá se, že zde nejsou zázraky, boží prozřetelnost, vše je jen obyčejné, všední, mechanické...opravdu? není to jen má mřížka, kterou se na realitu subjektivně dívám? třeba mi často zázraky setkání s někým či zázraky harmonické přírody unikají...
d) ad Bůh v přírodě: a co dravci, utrpení jezevce, který se v agónii třepal na kraji cesty? stovky rozpláclých a vysušených žab? roztrhaní ptáci, požíráni hravě "milou" kočičkou? mentálně a tělesně postižení? trpící v LDN?...ano, nelze před tím zavírat oči, utrpení by se nemělo odvysvětlovat...třeba Bůh není tak hodný, třeba je tvrdý nebo dokonce sadistický a ďábelský...a nebo to jen nechápeme...to ale neznamená, že Bůh není...ani to, že je nutně zlý...
--
mnohdy člověk CHCE, aby Bůh nebyl, proč?
a) permanentní Boží dozor, svět jako Boží káznice či Božská kasárna: tato představa plyne z pravděpodobně mylného obrazu Boha
b) svět je s Bohem neuzavřený, má nesnesitelná tajemství, nemůžeme ho vtěsnat do srozumitelného matematického vzorečku, nemůžeme mít pak nad ním moc a cítit se v bezpečí (a cítí se výjimeční: jako ti chytří, kteří svět na rozdíl od naivních "křesťánků" střízlivě, dospěle a "vědecky" "prokoukli"), protože ho nemůžeme definitivně poznat: a není takovýto svět zábavnější? není kouzelnější a zajímavější? neskýtá kromě obav i naději a možnost zázraku?
c) pokud je Bůh, člověk si nemůže být nikdy jistý, co si pro něj přichystá, že ho třeba bude trestat nebo zkoušet, člověk tak nemá nikdy klid, kdyby existovala jen mechanická příroda, bylo by zde "ontologické bezpečí, přehlednost, srozumitelnost", bylo by alespoň jasné, na čem jsme...s Bohem člověk neví, protože neví, jaký je, jestli to náhodou není starozákonní tyran, tvrdý a nemilosrdný, trestající a mstící se Bůh, Bůh nelítostný, Bůh hněvu..konečně dokonce i Ježíšova slova v evangeliích někdy mluví o věčném ohni pekelném, ani Ježíš sám není vždy tím laskavým a hodným, jak nám ho předkládají moderní křesťané, Martausová, Bezák, Putna a další...oni vychází ze své evidence toho, jaký Bůh je, ale třeba se radikálně mýlí...
člověk si tedy myslí, že bez Boha by se mu žilo lépe, nic by ho nemohlo překvapit a vykolejit, mechanicko-kauzální neosobní cesty přírody neprobouzejí paranoiu, která by se mohla objevit v případě, že by Bůh byl
člověku se zdá, že bez Boha je svobodnější, že s ním je malým dítětem pod dozorem tvrdého otce, že křesťanství je tedy infantilizace, návrat do dětství, nutnost být pokorným a poslušným služebníkem, otrokem, servilně a ustrašeně velebícím svého Pána/tyrana
jenomže mechanické kolotání přírody je absurdní, nesmyslné: člověk si tam taky nemůže být ničím jistý! nemůže ani nikoho vinit, ani se na nikoho hněvat, a jelikož v takovéto mechanické přírodě neexistuje prozřetelnost, nemůže člověk ani nic předvídat a v nic doufat
otázka tedy stojí takto: pokud je Bůh, jaký je? přes všechna tvrdá slova bible se zdá, že - pokud má ovšem bible pravdu a není jen naivním starověkým textem - nakonec dobrý a větší než všechno lidské dobro, co si dokážeme představit
--
jistě zajímavé je i toto (jsou tam i slovenské titulky, stačí zapnout):
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=SV_1fWW7Ww8
v těch lidech je racionalismus, střízlivost, možná ale taky nový fanatismus, nová paranáboženská jistota, ale taky ukazují, že věřili spíše v tvrdého Boha, báli se pekla, božího hněvu
- pokud takovýto Bůh je, jistě to není celý Bůh: je hněv základní podstatou Boha? důležitá otázka!
člověk chce mít klid a pokoj: bez boha by tu bylo jen to, co VIDÍM (možná primát vnějších smyslů, zejména zraku u materialistů, naturalistů, ateistů..naopak primát vnitřního zraku, intuice, emočního naladění u teistů)..bylo by JASNÉ, co je a co není...bylo by to HMATATELNÉ...člověk by věděl, na čem je...s tím Bohem člověk nikdy neví: neví, jaký Bůh je!
to je pravda: ale je tu i NADĚJE, že vše nakonec dobře dopadne...což naturalismus nenabízí
a jsou tu i silné zážitky, že by to tak mohlo být! jaké zážitky? třeba když je člověk sám v lese, vidí krásný film, setká se s nějakým člověkem, jde letní nedělní ulicí po Brně...někdy se zdá, že svět je VÍC než to, co vidíme...že tu je dobro a krása...
jsem fanoušek STAR TRACKU: nejsou fanoušci tohoto seriálu typicky naturalisté, s fascinací do techniky, s radostí žijící v umělém, strohém a sterilním prostředí kanceláří (podobných kajutám na vesmírné lodi) a používající přehnaně moc všechny ty umělé technické "vymoženosti"? je jejich pohled správný? obsahuje tato "vulkánská střízlivost" celou pravdu? zbavit se všech emocí?
tato střízlivost, střídmost v poznání, uměřenost, chladnost až lhostejnost k poznávaným předmětům, bezevztažnost vůči nim, nezaujatost je také živena ohněm jakého si emocionálního naladění...ohněm tohoto: já jsem ten nejchytřejší, protože zcela nezaujatě zkoumám svět, nepropadám směšným a dětisnkým emocím, křiku a pláči, ubohému hněvu, naivnímu patosu, poblouzněnému pohnutí a rozechvění, vidím svět takový, jaký je, protože jsem chladnokrevný a JAKO STROJ, JAKO KALKULAČKA/POČÍTAČ chladně počítající/myslící/kombinující všechna pro a proti...Spock, Tuvok, android Data, ale zčásti i "Sedmá z Devíti", Sherlock Holmes (také v novém seriálu "Sherlock")...udělali ze sebe dobrovolně stroje, protože si myslí, že stroje myslí lépe než lidé!!!
opak však může být pravdou: v tom je inspirativní Merleau-Ponty: předmět poznám jen tehdy, jsem-li s ním ve vztahu...moje emoce nejsou jen citovým subjektivním balastem, ale odráží něco z jeho struktury...emoce je třeba jistě metodicky prozkoumávat, nepřijímat každé poblouznění, ale taky respektovat jejich kognitivní hodnotu, vážit si jich, být k nim opatrný, nepotlačovat je jako Vulkánci ze Star Tracku!
chce to podrobněji prozkoumat omezenost pohledu technokratů, inženýrů a stoiků...opravdu jsou bez emocí? opravdu je jejich poznání očištěné od emocí? opravdu poznávají objektivněji? není jejich poznání víc zabedněné, oploštělé, dogmatické, fanatické? fanatismus může být v tomto: je jasné, že mám pravdu já, protože poznávám chladně a nezaujatě, ty jsi jen "citovec", poblouzněný nevyzrálý snílek, podléháš svým emocím, neumíš je kontrolovat a potlačovat tak, jako já, a proto jednáš iracionálně, tvé pozná je irelevantní
když si člověk myslí, že poznává objektivně a pravdivě, nejsnáze sklouzne do fundamentalistického fanatismu, zde do sekty hyper-racionalistů, kteří jsou samolibí, sebestřední, duševně ploší a zřejmě i duševně nemocní: své emoce totiž nezdravě potlačují, což vyvolává psychickou tenzi, která může jejich zdánlivě chladný a neosobní úsudek značně pokřivovat...
Tuvok a Spock v nás vyvolávají představu dokonalosti, nad-člověka zbaveného obtěžujících emocí, který poznává Pravdu, dokonale se Kontroluje, má tedy dokonale svobodnou vůli a nejedná vůbec lidsky a subjektivně jako my...je jako Bůh...zbožštěný stroj: kalkulačka se ve Spockovi stala Bohem...
zdá se, že bez emocí je náš pohled jasný, čistý, nezkalený kalem emocí, vše je přehledné a srozumitelné: možná tedy hyper-racionalisté neumí se svými emocemi v poznání pracovat, když si je připustí k tělu, hned je zahltí, proto je potlačují zcela...a pak si myslí, že to tak mají všichni (podle zásady "podle sebe soudím tebe"): takže je to možná všechno naopak! hyper-racionalista jen neumí se svými emocemi během poznání pracovat, sám je tedy často poblouzněný, což si kompenzuje tím, že se vzhlíží v Spockovi a snaží se očistit od svých neurotických emocí, od své úzkostlivosti, od svého vnitřního vzteku, od své emoční lability...naopak takový hermeneutik nebo Merleau-Ponty mají emoce více pod kontrolou, tolik jim nepodléhají a pak snáze mohou s nimi pracovat a nemusí je potlačovat a ničit jako Spock s Tuvokem...nezapomínejme, že Doyle, autor Holmese (a tedy v podstatě i Spocka a Tuvoka, kteří jsou jejich kopiemi) sám tendoval k mysticismu a často bláznivému spiritismu...podobně Poe, který tuto figuru hyper-racionalisty vytvořil jako první v postavě Dupina (která byla předobrazem Holmese) byl psychicky velmi labilní...
důležité je i to, že potlačování emocí není zdravé a obvykle emoce nepotlačí, ale ještě zhorší jejich působení
důležité je ale také to, že možná mají hyper-racionalisté pravdu, ani to nelze vyloučit - možná je zapotřebí se lockeovských "sekundárních kvalit" opravdu vzdát...
třeba je ale také iluze, že zde jsou vůbec nějaké bez-emoční a a-subjektivní "primární kvality": snad v každém poznání, v každém vjemu je vždy už přítomna emoce...i podle neurověd nelze rozum od emocí oddělit, emoce tedy zřejmě mají kognitivní funkci...čím víc se jich vzdáváme, tím je naše poznání chudší a omezenější...avšak je třeba je samozřejmě regulovat, ale nikoliv potlačovat a zcela ignorovat!
je Spock ideálním vzorem poznání nebo směšnou karikaturou skutečného poznávání?
je třeba víc prozkoumat údajně zcela objektivní "střízlivé a chladné" poznání a údajně zcela subjektivní "uchvácené, pohnuté" poznání..to druhé je jistě víc pokorné, uznává, že nepozná všechno, počítá s neuzavřeností, tajemstvím reality...to první je arogantní, suverénní, sebevědomé...tenduje k dogmatismu definitivní pravdy
výtky k parapsychologii
a) z nepatrných dat dělají moc silné teorie
b) i kdyby tyto schopnosti mělo lidské tělo nebo mozek, nemusí je mít vědomí
c) i kdyby je mělo vědomí, jsou to schopnosti malé, větší u mimořádných lidí, ale i tam malé
d) i kdyby to byla schopnost vědomí, dále nevíme, co to vědomí je, nedokazuje to nesmrtelnost lidské duše
e) zaujala mě prekognice - může jít o kvantovou provázanost přítomnosti s budoucností, ale opět to jen mění obraz fyziky, nedokazuje to duši
f) Sheldrake opakuje stále totéž už řadu desetiletí, i když mnohé experimenty minimálně jeho teorii morfických polí výrazně ZPOCHYBNILY, pořád říká totéž, jen nabaluje další a další věci (psi, zírání/sledování, anděly), vidím v tom dogmatismus, je velmi podobný Dawkinsovi i v sebestřednosti a fanatismu: forma stejná, obsah přesně opačný...což mi přijde humorné...dva angličtí sebestřední akademičtí snobové: jin a jang a přece totéž!
g) Sheldrake hovoří o andělech pseudovědeckým slovníkem, takže zde mu jistě vědci nekřivdí, když ho odsuzují: i kdyby andělé existovali, nemá určitě zatím data, aby o nich mohl vědecky mluvit
h) zaujalo mě u Blackmoreové toto: subjekty nevědí, kdy odhadnou danou věc (třeba číslo) správně a kdy ne...tedy vědomí tyto schopnosti nemá pod přímou kontrolou...nebo snad některé subjekty VĚDÍ, kdy se URČITĚ trefily?
neděle 9. června 2013
Kulišťák - Neuropsychologie
119
exekutivní funkce není jedním centrálním systémem v čelních lalocích, ale mnoho konkrétnich a nepřekrývajících se
123
logické myšlení nemá základy v percepci a motorice (prostorových oblastech) ale v levé hemisféře a řeči !!! takže zákon sporu neodvozujeme z empirie, ale získáváme h oz jazyka, který je do jisté míry vrozený (nebo spíše dispozice k němu)
k rozvoji logiky i levé hemisféry tak jistě přispěla memetická evoluce
exekutivní funkce není jedním centrálním systémem v čelních lalocích, ale mnoho konkrétnich a nepřekrývajících se
123
logické myšlení nemá základy v percepci a motorice (prostorových oblastech) ale v levé hemisféře a řeči !!! takže zákon sporu neodvozujeme z empirie, ale získáváme h oz jazyka, který je do jisté míry vrozený (nebo spíše dispozice k němu)
k rozvoji logiky i levé hemisféry tak jistě přispěla memetická evoluce
Možné vyvrácení údajného sobectví lidí
Pokud budeme chtít ve všech
motivech vidět sobectví našich genů, snadno ho tam najdeme. Ale možná
neadekvátně.
Dále
jsme nezohlednili evoluci memů: ty mohou podstatně ovlivnit případné sobectví
jedinců. Jedinec se může natolik identifikovat se skupinovými memy, že jeho tělo
přestane jednat sobecky.
Dále
jsme nezohlednili možnost existence Boha: pokud existuje, což rozhodně není
vyloučeno, univerzální sobectví neoplatí.
Nevzali
jsme ani důsledně v potaz to, že jde o sobectví genů, nikoliv
o vědomé sobectví lidí. Sobectvím genů může vzniknout nikoliv vždy
agresivní, sobecký a krutý člověk, ale naopak člověk mírný, laskavý
a kooperující. Kooperace často vede k reprodukci genů snáze.
Hovořili
jsme o pohlavním výběru ze strany žen: platí však jen u žen mladých
a ne-ošklivých, navíc je tento výběr modifikován a často zcela
znemožněn vlivem patriarchálních memů, které mohou ženy velmi utlačovat.
Dále
je možné, že se rozšíří některé geny pro čistou nezištnost, obětavost ve
prospěch skupiny: důvodů může být několik. Za prvé, nacházejí se blízko genů,
které radikálně zvyšují fitness, a jsou tedy jako by-product předávány
s nimi. Za druhé, vyselektovala je kulturní evoluce memů, která nemusí
vždy sledovat zájem genů, ba často může jít proti němu, ač obvykle se hovoří spíše
o koevoluci, tedy o interakci, vzájemném ovlivňování kulturní
a genetické evoluce.
Dále
koncepce sleduje triviální schéma: organismus sleduje vlastní zájem, protože
chce přežít. To nemusí vždy platit, ať z důvodu patologie, odlišného
genetického nastavení (geny nejednají vždy jednotně) nebo „infikací“
prosociálními memy.
Další
schéma, které jsme sledovali, a nemusí platit: organismu jde vždy jen
o vlastní slast a strast: to je problematické zejména proto, že
identifikuje-li se tělo kolektivisticky, je jeho slastí úspěch kolektivu,
skupiny atd. Tedy sleduje-li slast, sleduje zájem své skupiny, nikoliv jen
svůj. A navíc se může identifikovat s celým národem, lidstvem,
světem, vesmírem. Zde už o sobectví vůbec nelze mluvit. Tato identifikace
opět může vzniknout genetickou anamálií nebo vlivem memů.
Tvrdili
jsme, že hlavním zdrojem evoluce je boj, konkurence. To je sice pravda,
pomineme-li ovšem minimálně stejně zásadní mechanické procesy na úrovni genů
(zdvojování genů, chromozomů, celých genomů, „skákající geny“ neboli mobilní
elementy rychle v rámci genomu měnící pozice a následně
i funkce),[1] ovšem
v lidské společnosti je – také vlivem kulturní evoluce – stále zásadnější
kooperace. Kooperující skupiny prosperují více než skupiny znesvářené egismem
jejich členů, pravdou je však také to, že v rámci skupin se daří lépe
egoistům. Skupina si však postupně vynalézá stále účinnější nástroje na
potrestání „příživníků“. Otázkou tedy zůstává, zda za rozvojem kooperace v lidstvu
nestojí také účinnější metody trestu, ale také prevence trestu: tedy účinnější
socializace v rodinách a školách. Skupinový výběr je v biologii zdiskreditovaný,
ale rozhodně ne zcela: je možné, že se podílí i na genetické evoluci,
alespoň jako další prvek vedle výběru jedinců.
A co krajní případy lidského sebeobětování (Jan
Palach, Maxmilián Kolbe)? Vysvětlení může být několik. Za prvé, genetická
anomálie pro extrémní nezištnost. Za druhé, „infikace“ (v neutrálním smyslu
slova) kulturními memy, která proběhla mimořádně silně. Za třetí: zřejmě zde v případě
motivu nevystačíme jenom se slastí, kterou jedinec při daném sebeobětování
pociťuje. Jeho strast je totiž mnohem výraznější. Můžeme však namítnout, že je
výraznější co do kvantity, nikoliv co do kvality. Odpovídám, že pak jde spíše
o vnitřní nutnost, která může být dána silně implementovanými memy: jeho
strast, kdyby se neobětoval, by byla nesnesitelnější. Za čtvrté: existence mravního
řádu, snad garantovaného Bohem, kterou někteří jedinci vnímají víc než jiní
a při setkání se zlem nemohou jinak, než se obětovat. Ani tuto možnost
nelze vyloučit.
druhý
...je jako já, hodně
...je jako moje minulé a budoucí stavy
...jsme tu všichni na tom podobně: slabí, vystrašení, v nevědomosti, co je čeká
Radůza: já jsem tebou a ty jsi mnou...
jsme si mnohem podobnější, než si myslíme
a jsme hodně propojení, ať už chceme, nebo ne
co znamená setkat se s druhým? i tzv. neautentická setkání jsou setkáními často s velkou silou
...je jako moje minulé a budoucí stavy
...jsme tu všichni na tom podobně: slabí, vystrašení, v nevědomosti, co je čeká
Radůza: já jsem tebou a ty jsi mnou...
jsme si mnohem podobnější, než si myslíme
a jsme hodně propojení, ať už chceme, nebo ne
co znamená setkat se s druhým? i tzv. neautentická setkání jsou setkáními často s velkou silou
sobota 8. června 2013
Ramachandran: Mozek a jeho tajemství
177
zrcadlové neurony na rutinních činnostech, činnostních metaforách (sahat po hvězdách) - když neumí napodobyt rutinní činsoti, neumí ani pochopit činnostní metafory
178
autista nepozná rozdíl mezui já a ty, protože nemá silnou reprezentaci "já"
- autisté pak nechápou slova sebeúcta, slitování, odpuštění, rozpačitost, sebelítost - k nim třeba mít rozvinuté jáství
JAZYK
191
Brocova oblast - syntax, algebra
194
a)slova
b) schémantika
c) syntax
195
Brcovoa oblast - syntax
Wernieckova oblast - sémantika - když poškozená, tak věty gramaticky správně, ale jen žvásty
nakolik nutná jejich spolupráce?
myšlení bez jazyka? umožňuje myšlení jazyk nebo naopak?
myšlení bez vnitřního monologu?
201
Gould: jazyka je exaptací obecnějšího systému vyvinutého kvůli myšlení, jazyk by-produkt
202
Pinker: jazyk přirozený instinkt, jazykový modul, výslovně kvůli komunikaci,
203
Ramachandran: synestetická teorie samozavádění - metafory, abstrakce, což jsou by-produkty a exaptace
204
jak se učíme jazyku?
a) pravidla syntaxe nastavena, stačí spouštěč
b) pravidla jazyka statisticky odvozována pomocí náslechu
c) vrozena způsobilost k osvojování si jazyka, ale je třeba bezprostřední kontakt s ním
205
děti spontánně pseudojazyk pidgin rozvedou v normální rozvinutý jazyk
207
"bouba": připomíná oblé tvary..synestezie
a onomatopoia - zvukomalebnost
číňané dost dobře roztřídili názvy indiánů do ptáků a ryb jen dle slova/zvuku pro ně
210
zrcadlové neurony propojují koncepty napříč mozkovými schématy
AD: nedělá právě toto i reflektující já, které je díky reflexi i sebereflexi na zrcadlové neurony hodně napojené?!
212
efekt bouba-kiki
co je to význam? důležitost abstrakce
287 k jáství potřeba metareprezentace
288 metareprezentace a jazyk nutnou podmínkou hodnocení
290
vědomá je jen omezená část mozku
já není jádro operačního systému
já není vlastností celého mozku
já povstává z poměrně malé skupiny oblastí zapojených
294
svobodná vůle - díky představám možných budoucích konání
sebeuvědomění: rekurzivní užití zrcadlových neuronů - nahlížím sám na sebe jakoby z pohledu jiného člověka!!
podobně Freud: můj pohled na mě je internalizovaný pohled mé matky/otce/učitele na mě!
anebo se L hemisféra dívá, vykládá a kárá či chválí P hemisféru - tedy sebereflexe, když se dělí jáství nan dvě, na reflektované a reflektující, jsou možná opravdu dvě já: L reflektující hemisféra a P reflektovaná hemisféra...(ale to je zjednodušené)
299
mozek těžce snáší nesoulad, nekonzistenci, snaží se ji hned ostranit....že by kořen ZÁKONA SPORU (!!!)
303
zrcadlové neurony: nahlížím svět z perspektivy druhého člověka - empatie, imitace, nápodoba, kultura, memy, motorické učení, trénink fotbalistů, soucit
systém zrcadlových neuronů se obrací dovnitř - čímž se vytváří reprezentace vlastní mysli
systém se stočil zpátky, k svému počátku, tím vznikl uzavřený kruh, systém zrcadlových neuronů poznal sám sebe - reflektor, tedy já jakožto systém zrcadlových neuronů, reflektuji sama sebe (!!!)
co evolučně dřív? uvědomnění druhých či sebe? asic ruku v ruce, vzájemné obohacování...kdo si málo uvědomuje druhé (egocentrik, narcista, hraniční porucha, sebestředný), nevnímá málo či špatně i sám sebe?!!!
304
já se vymezuje nikoliv asi proti obecnému ne-já, ale proti Ty, nejvíc asi proti konkrétní matce a otci a učí se s nimi kooperovat
projekce: nelze popřít negativní emcoe, tak je projektuji do druhého
305
autismus: nedostatek zrcadlových neuronů!
autista neschopen introspekce, nezakouší sebeúctu nebo sebepodceňování, nezažije pocity trapnosti, stud, které sebeuvědomnění doprovázejí
306
chabě definované hranice ega
zaměňují zájmena "já" a "ty"
310
systém přesvědčení o sobě a světě budován převážně L!
P hemisféra je přesný ďáblův advokát upozorňující na anomálie, nesrovnalosti
311
P je kontrolní mechanismus, který stabilizuje systém, předchází výkyvům, v biologii jsou kontrolní mechanismy spíše pravidlem
312
v těle je hned několik polo-osob
315
L a P hemisféra: styly vypořádávání se s světem: manický a šalebný styl L a úzkostlivý ďáblův advokát P - z toho zvraty nálad bipolární poruchy...přepínání mezi hemisférami
i u normálních jedinců spontánní přeskakování mezi hemisférami a jejich kognitivním istyly
315-6 P zaujímá nezaujatý, do celkového kontextu zasazený postoj vůči mě samému a mé situaci - můžu se "vidět" očima vnějšího pozorovatele..možná když se funkce přežene, mimotělní zážitky
pacient živě pociťuje (nevidí) fantomové dvojče těsně při levé straně těla..toto dvojče napodobuje každý jeho počin, a to takřka dokonale synchronně...chrooba narušila soulad mezi různými stránkami mysli, mezi subjektivním egem a tělovým schématem
328
jáství i přesvědčení není jednolité, sestává z řady vrstev
AD: možná mozek vytváří (DOSLOVA VYTVÁŘÍ) objekt já, který je věšákem, středobodem epizodické paměti
Dan Schacter: potřebujeme já, k němuž vzpomínky epizodické paměti přiřazujeme a ty zase obohacují toto údajné Já - pak máme sklon k mentálnímu cestování časem do naší minulosti či budoucnosti
329-330 pacient ztratil epizodickou paměť, ale jakýsi pocit jáství mu zůstal
367
metareprezentace jsou asi kvalitativním skokem od reprezentací, nejsou jen bohatší, ale schopnost libovolně s reprezentacemi manipulovat
370 když chci na sebe získat náhled, musím se vžít do pozice vnějšího pozorovatele, který mě skutečně vidí zvenčí, nebo skrze zrcadla, kamery,...
371
pocit, že jsme jedinou, sjednocenou a soudržnou osobou - možná je k tomu nutný jeden jediný mozkový orksek...možná insula nebo lobulus parietalis inferior nebo claustrum...přijímají množství signálů z různých mozkových okrsků
372
zrcadlové neurony nestačí, je třeba specializovaná síť zajišťující rekurzivní reprezentací Já a udržující v mozku rozlišení i vzájemnost mezi Já a ostatními
zrcadlové neurony na rutinních činnostech, činnostních metaforách (sahat po hvězdách) - když neumí napodobyt rutinní činsoti, neumí ani pochopit činnostní metafory
178
autista nepozná rozdíl mezui já a ty, protože nemá silnou reprezentaci "já"
- autisté pak nechápou slova sebeúcta, slitování, odpuštění, rozpačitost, sebelítost - k nim třeba mít rozvinuté jáství
JAZYK
191
Brocova oblast - syntax, algebra
194
a)slova
b) schémantika
c) syntax
195
Brcovoa oblast - syntax
Wernieckova oblast - sémantika - když poškozená, tak věty gramaticky správně, ale jen žvásty
nakolik nutná jejich spolupráce?
myšlení bez jazyka? umožňuje myšlení jazyk nebo naopak?
myšlení bez vnitřního monologu?
201
Gould: jazyka je exaptací obecnějšího systému vyvinutého kvůli myšlení, jazyk by-produkt
202
Pinker: jazyk přirozený instinkt, jazykový modul, výslovně kvůli komunikaci,
203
Ramachandran: synestetická teorie samozavádění - metafory, abstrakce, což jsou by-produkty a exaptace
204
jak se učíme jazyku?
a) pravidla syntaxe nastavena, stačí spouštěč
b) pravidla jazyka statisticky odvozována pomocí náslechu
c) vrozena způsobilost k osvojování si jazyka, ale je třeba bezprostřední kontakt s ním
205
děti spontánně pseudojazyk pidgin rozvedou v normální rozvinutý jazyk
207
"bouba": připomíná oblé tvary..synestezie
a onomatopoia - zvukomalebnost
číňané dost dobře roztřídili názvy indiánů do ptáků a ryb jen dle slova/zvuku pro ně
210
zrcadlové neurony propojují koncepty napříč mozkovými schématy
AD: nedělá právě toto i reflektující já, které je díky reflexi i sebereflexi na zrcadlové neurony hodně napojené?!
212
efekt bouba-kiki
co je to význam? důležitost abstrakce
287 k jáství potřeba metareprezentace
288 metareprezentace a jazyk nutnou podmínkou hodnocení
290
vědomá je jen omezená část mozku
já není jádro operačního systému
já není vlastností celého mozku
já povstává z poměrně malé skupiny oblastí zapojených
294
svobodná vůle - díky představám možných budoucích konání
sebeuvědomění: rekurzivní užití zrcadlových neuronů - nahlížím sám na sebe jakoby z pohledu jiného člověka!!
podobně Freud: můj pohled na mě je internalizovaný pohled mé matky/otce/učitele na mě!
anebo se L hemisféra dívá, vykládá a kárá či chválí P hemisféru - tedy sebereflexe, když se dělí jáství nan dvě, na reflektované a reflektující, jsou možná opravdu dvě já: L reflektující hemisféra a P reflektovaná hemisféra...(ale to je zjednodušené)
299
mozek těžce snáší nesoulad, nekonzistenci, snaží se ji hned ostranit....že by kořen ZÁKONA SPORU (!!!)
303
zrcadlové neurony: nahlížím svět z perspektivy druhého člověka - empatie, imitace, nápodoba, kultura, memy, motorické učení, trénink fotbalistů, soucit
systém zrcadlových neuronů se obrací dovnitř - čímž se vytváří reprezentace vlastní mysli
systém se stočil zpátky, k svému počátku, tím vznikl uzavřený kruh, systém zrcadlových neuronů poznal sám sebe - reflektor, tedy já jakožto systém zrcadlových neuronů, reflektuji sama sebe (!!!)
co evolučně dřív? uvědomnění druhých či sebe? asic ruku v ruce, vzájemné obohacování...kdo si málo uvědomuje druhé (egocentrik, narcista, hraniční porucha, sebestředný), nevnímá málo či špatně i sám sebe?!!!
304
já se vymezuje nikoliv asi proti obecnému ne-já, ale proti Ty, nejvíc asi proti konkrétní matce a otci a učí se s nimi kooperovat
projekce: nelze popřít negativní emcoe, tak je projektuji do druhého
305
autismus: nedostatek zrcadlových neuronů!
autista neschopen introspekce, nezakouší sebeúctu nebo sebepodceňování, nezažije pocity trapnosti, stud, které sebeuvědomnění doprovázejí
306
chabě definované hranice ega
zaměňují zájmena "já" a "ty"
310
systém přesvědčení o sobě a světě budován převážně L!
P hemisféra je přesný ďáblův advokát upozorňující na anomálie, nesrovnalosti
311
P je kontrolní mechanismus, který stabilizuje systém, předchází výkyvům, v biologii jsou kontrolní mechanismy spíše pravidlem
312
v těle je hned několik polo-osob
315
L a P hemisféra: styly vypořádávání se s světem: manický a šalebný styl L a úzkostlivý ďáblův advokát P - z toho zvraty nálad bipolární poruchy...přepínání mezi hemisférami
i u normálních jedinců spontánní přeskakování mezi hemisférami a jejich kognitivním istyly
315-6 P zaujímá nezaujatý, do celkového kontextu zasazený postoj vůči mě samému a mé situaci - můžu se "vidět" očima vnějšího pozorovatele..možná když se funkce přežene, mimotělní zážitky
pacient živě pociťuje (nevidí) fantomové dvojče těsně při levé straně těla..toto dvojče napodobuje každý jeho počin, a to takřka dokonale synchronně...chrooba narušila soulad mezi různými stránkami mysli, mezi subjektivním egem a tělovým schématem
328
jáství i přesvědčení není jednolité, sestává z řady vrstev
AD: možná mozek vytváří (DOSLOVA VYTVÁŘÍ) objekt já, který je věšákem, středobodem epizodické paměti
Dan Schacter: potřebujeme já, k němuž vzpomínky epizodické paměti přiřazujeme a ty zase obohacují toto údajné Já - pak máme sklon k mentálnímu cestování časem do naší minulosti či budoucnosti
329-330 pacient ztratil epizodickou paměť, ale jakýsi pocit jáství mu zůstal
367
metareprezentace jsou asi kvalitativním skokem od reprezentací, nejsou jen bohatší, ale schopnost libovolně s reprezentacemi manipulovat
370 když chci na sebe získat náhled, musím se vžít do pozice vnějšího pozorovatele, který mě skutečně vidí zvenčí, nebo skrze zrcadla, kamery,...
371
pocit, že jsme jedinou, sjednocenou a soudržnou osobou - možná je k tomu nutný jeden jediný mozkový orksek...možná insula nebo lobulus parietalis inferior nebo claustrum...přijímají množství signálů z různých mozkových okrsků
372
zrcadlové neurony nestačí, je třeba specializovaná síť zajišťující rekurzivní reprezentací Já a udržující v mozku rozlišení i vzájemnost mezi Já a ostatními
Gazzaniga - Kdo to tady řídí?
- nemají racionální lidé příliš tenké CC nebo příliš dominantní L hemisféru?
souvisí dominance L hemisféry s memetickou evolucí?
memy jsou často jazykové, souvisí tedy s L hemisférou
memy se šíří imitací, souvisí tedy se zrcadlovými neurony
63 P špatně dospívá k závěrům, nedokáže dedukovat (Holmes: L, umění dedukce!)
P je doslovná, přesná
64
vědomí způsobuje mnoha různými typy vědomí, mnoha moduly, doménami, k vědomí přispívají různé typy soustav
každá hemisféra má své zaměření, nejsou stejně vědomé, neuvědomují si tytéž věci a provádí úkoly jinak
kde se bere vědomá zkušenost? projde snad každá informace jedním typem centra aktivace vědomí, které uvědomění způsobuje? ne
66 soupeřící domény, momentální vědomý dojem momentálně vyhrál
zřetelnější vidění má P, sebejistější a řečové L
několik léváků má centrum řeči v P, ostatní leváci také v L
mluvili s pacientkou s přeseknutým CC, kterou naučili mluvit i P - bylo těžké poznat, kdy mluví která hemisféra, řeč byla souvislá - informace ze dvou oddělených soustav vyvolaly iluzi, že pochází ze soustavy jediné !!!
67
proč decentralizace? absolutní propojení mozek by měl 20 km v průměru...neurohospodárnost
68
proto hustá lokální síť plus několk velmi dlouhých/dálkových spojů, které mají sledovat, co se právě děje (malý počet kroků ke spojení kterýchkoliv dvou bodů v mozku)..modulárnost, tedy výkonné místní zpracování plus rychlé dorozumívání s celou sítí
69 uvnitř modulů hierarchické zpracování, mezi moduly až na smyslové soustavy ne!
71 společným rysem všech komplexních systémů je dojem, jakoby byli řízeni vnějším činitelem, ale nejsou...internet, počasí, klima, šíření infekčního onemocnění, ekosystémy, lidský mozek, internet
75
L retrospektivně konfabuluje, protože vedena k tomu, aby vyvozovala příčinnost...příběh založen na tom, co je součástí vědomí, ale upravuje si to, P jí někdy přitáhne otěže
76
nevědomé procesy rychlé, automatické
zrakové iluze po uvědomění nemizí - nejsou přístupné kauzálnímu působení/opravě vědomí...a má vědomí vůbec nějakou kauzální sílu?
78
jaktože se cítím celiství, když jsme agregátem modulů a systémů?
protože L je vykladač a příběh zfalšuje
dělá vyprávění post hoc, přehání generalizaci, abstrakci, systematizaci, vkládá všude kauzalitu (jako já!)
81
L hledá vzorce, struktury, systém, i když žádný není
- nemají schizofrencii rozjetou L?
82-3 P je přesná, L zaměňuje podobné za stejné
když mozek neví, neřekne, že neví, L si často něco vymyslí a mi tomu věříme!!!
nehádej, radši řekni, že nevíš, to bývá spíše pravda!!!
87 P specialistou na vizuální poznání tváře...když rozpojené CC a zeptali se na úkol L, odpověděla nahodile...asi postupuje běžně kontrolu nad úkolem druhé hemisféře, která se na to specializuje
89 vykladač, tedy L, dostane jen VÝSLEDKY od velkého množství modulů, neví ale, žen je tu spousta modulů, neví ani, jak moduly pracují - vysvětluje tak události jen na základě dat, které obdrží
92 L vytváří racionalizování, polačování - dospěje k systému a protikladná data potlačuje
P je detektorem anomálií, začne reptat, když odlišnosti už příliš velké
92-3 kdo má poškozenou L, většinou nic nepopírá, neracionalizuje, nevyplňuje mezery a prázdná místa smyšlenkami a mnohdy upadá do deprese
95
kognitivní systém není jednou sítí s jediným cílem a jediným sledem myšlenek
L nevěděla, proč díky P řekl pacient "hračka" - tak říká: když nevím, tak souhlasím s tím, co mi naskočí, jakoby ke mně mluvil VNITŘNÍ SMYSL!...(Sokratův daimonion, náboženská P)
96
vědomí není jeden proces
L dynamicky spojuje výsledky/produkty mnoha procesů
moduly a systémy čas od času soutěží o pozornost
vědomá zkušenost se sestavuje "za chodu" během toho, jak mozek odpovídá na nesutále se měnící stimuly, vypočítává a predikuje a simuluje potenciální průběh dění
L zpětně dodává do střípků vztahy, kauzalitu, souvilsoti, kontinuitu, dělá z toho proud, jeden tok, kontinuální plynutí právě jednoho toku s právě jedním účelem
po přeseknutí CC ztratila L půlku informací, tedy vše z P, ale nechybí ji to: nemá monitoing, který by zaznamenal ztrátu...tedy vědomí emerguje z oddělených stavů a domén, když půlka chybí, nevadí
97
vědomí je pomalé
post hoc racionalizace skrze L - z dílků a střípků proniklých do vědomí AD: s nějakým účelem nebo s různými účely, někdy třeba jako by-produkt, odpad zrpacování informací, šum při zpracování informací
souvisí dominance L hemisféry s memetickou evolucí?
memy jsou často jazykové, souvisí tedy s L hemisférou
memy se šíří imitací, souvisí tedy se zrcadlovými neurony
63 P špatně dospívá k závěrům, nedokáže dedukovat (Holmes: L, umění dedukce!)
P je doslovná, přesná
64
vědomí způsobuje mnoha různými typy vědomí, mnoha moduly, doménami, k vědomí přispívají různé typy soustav
každá hemisféra má své zaměření, nejsou stejně vědomé, neuvědomují si tytéž věci a provádí úkoly jinak
kde se bere vědomá zkušenost? projde snad každá informace jedním typem centra aktivace vědomí, které uvědomění způsobuje? ne
66 soupeřící domény, momentální vědomý dojem momentálně vyhrál
zřetelnější vidění má P, sebejistější a řečové L
několik léváků má centrum řeči v P, ostatní leváci také v L
mluvili s pacientkou s přeseknutým CC, kterou naučili mluvit i P - bylo těžké poznat, kdy mluví která hemisféra, řeč byla souvislá - informace ze dvou oddělených soustav vyvolaly iluzi, že pochází ze soustavy jediné !!!
67
proč decentralizace? absolutní propojení mozek by měl 20 km v průměru...neurohospodárnost
68
proto hustá lokální síť plus několk velmi dlouhých/dálkových spojů, které mají sledovat, co se právě děje (malý počet kroků ke spojení kterýchkoliv dvou bodů v mozku)..modulárnost, tedy výkonné místní zpracování plus rychlé dorozumívání s celou sítí
69 uvnitř modulů hierarchické zpracování, mezi moduly až na smyslové soustavy ne!
71 společným rysem všech komplexních systémů je dojem, jakoby byli řízeni vnějším činitelem, ale nejsou...internet, počasí, klima, šíření infekčního onemocnění, ekosystémy, lidský mozek, internet
75
L retrospektivně konfabuluje, protože vedena k tomu, aby vyvozovala příčinnost...příběh založen na tom, co je součástí vědomí, ale upravuje si to, P jí někdy přitáhne otěže
76
nevědomé procesy rychlé, automatické
zrakové iluze po uvědomění nemizí - nejsou přístupné kauzálnímu působení/opravě vědomí...a má vědomí vůbec nějakou kauzální sílu?
78
jaktože se cítím celiství, když jsme agregátem modulů a systémů?
protože L je vykladač a příběh zfalšuje
dělá vyprávění post hoc, přehání generalizaci, abstrakci, systematizaci, vkládá všude kauzalitu (jako já!)
81
L hledá vzorce, struktury, systém, i když žádný není
- nemají schizofrencii rozjetou L?
82-3 P je přesná, L zaměňuje podobné za stejné
když mozek neví, neřekne, že neví, L si často něco vymyslí a mi tomu věříme!!!
nehádej, radši řekni, že nevíš, to bývá spíše pravda!!!
87 P specialistou na vizuální poznání tváře...když rozpojené CC a zeptali se na úkol L, odpověděla nahodile...asi postupuje běžně kontrolu nad úkolem druhé hemisféře, která se na to specializuje
89 vykladač, tedy L, dostane jen VÝSLEDKY od velkého množství modulů, neví ale, žen je tu spousta modulů, neví ani, jak moduly pracují - vysvětluje tak události jen na základě dat, které obdrží
92 L vytváří racionalizování, polačování - dospěje k systému a protikladná data potlačuje
P je detektorem anomálií, začne reptat, když odlišnosti už příliš velké
92-3 kdo má poškozenou L, většinou nic nepopírá, neracionalizuje, nevyplňuje mezery a prázdná místa smyšlenkami a mnohdy upadá do deprese
95
kognitivní systém není jednou sítí s jediným cílem a jediným sledem myšlenek
L nevěděla, proč díky P řekl pacient "hračka" - tak říká: když nevím, tak souhlasím s tím, co mi naskočí, jakoby ke mně mluvil VNITŘNÍ SMYSL!...(Sokratův daimonion, náboženská P)
96
vědomí není jeden proces
L dynamicky spojuje výsledky/produkty mnoha procesů
moduly a systémy čas od času soutěží o pozornost
vědomá zkušenost se sestavuje "za chodu" během toho, jak mozek odpovídá na nesutále se měnící stimuly, vypočítává a predikuje a simuluje potenciální průběh dění
L zpětně dodává do střípků vztahy, kauzalitu, souvilsoti, kontinuitu, dělá z toho proud, jeden tok, kontinuální plynutí právě jednoho toku s právě jedním účelem
po přeseknutí CC ztratila L půlku informací, tedy vše z P, ale nechybí ji to: nemá monitoing, který by zaznamenal ztrátu...tedy vědomí emerguje z oddělených stavů a domén, když půlka chybí, nevadí
97
vědomí je pomalé
post hoc racionalizace skrze L - z dílků a střípků proniklých do vědomí AD: s nějakým účelem nebo s různými účely, někdy třeba jako by-produkt, odpad zrpacování informací, šum při zpracování informací
emoce!
dělají z banality tragédii
jejich emoční náboj dodá nepodstatné situaci význam, náboženský náboj, mystický ráz, magickou hrůzu!
jak moc se liší situace vnímáš-li ji z různým naladěním!
já sám vlastně ani moc nežiju v realitě, ale mé emoce ji nafukují a deformují k nepoznání!
za strašlivé věci považuji úplné hlouposti
absurdní je, že mé emoce jsou velmi prchavé: v dané chvíli si však myslím, že mají apodiktickou kognitivní hodnotu
nejsem schopen v daným moment se z nich dostat, říkají mi: JE TO DŮLEŽITÉ! NA TOMHLE ZÁVISÍ VŠE! JE TO ŠÍLENÉ, HRŮZOSTRAŠNÉ! MUSÍŠ BOJOVAT, MUSÍŠ UTÉCT, MUSÍŠ TO POTLAČIT!
a tak se marně snažím ovládnout svůj strach
chci si víc představovat sám sebe jako omezeného samolibého sebestředného dogmatika, scientistického hyperracionalistického redukcionistu s přehnaným intelektualismem a kompenzujícího si svým poznáním své frustrace, protože to do značné míry taky jsem!
když se objeví strach, člověk má hned tendenci ho potlačit
to je však chyba, je to neefektivní a stav to ještě zhoršuje, vůle se vysiluje a k ničemu to nevede
lepší je se uvolnit, otevřít, nechat být
jejich emoční náboj dodá nepodstatné situaci význam, náboženský náboj, mystický ráz, magickou hrůzu!
jak moc se liší situace vnímáš-li ji z různým naladěním!
já sám vlastně ani moc nežiju v realitě, ale mé emoce ji nafukují a deformují k nepoznání!
za strašlivé věci považuji úplné hlouposti
absurdní je, že mé emoce jsou velmi prchavé: v dané chvíli si však myslím, že mají apodiktickou kognitivní hodnotu
nejsem schopen v daným moment se z nich dostat, říkají mi: JE TO DŮLEŽITÉ! NA TOMHLE ZÁVISÍ VŠE! JE TO ŠÍLENÉ, HRŮZOSTRAŠNÉ! MUSÍŠ BOJOVAT, MUSÍŠ UTÉCT, MUSÍŠ TO POTLAČIT!
a tak se marně snažím ovládnout svůj strach
chci si víc představovat sám sebe jako omezeného samolibého sebestředného dogmatika, scientistického hyperracionalistického redukcionistu s přehnaným intelektualismem a kompenzujícího si svým poznáním své frustrace, protože to do značné míry taky jsem!
když se objeví strach, člověk má hned tendenci ho potlačit
to je však chyba, je to neefektivní a stav to ještě zhoršuje, vůle se vysiluje a k ničemu to nevede
lepší je se uvolnit, otevřít, nechat být
Proč mi platonismus přijde absurdní a proč se v tom možná mýlím
a) konvence, móda: většina současných scientistů jsou anti-platonici a ze dvou základních modů myšlení (tedy Platón vs. Aristoteles) volí aristotelismus - tedy jsem konvenční
b) konzervativismus - od Newtona se stále více anti-platonismus fixuje, konzervativci po něm dnes sáhnou vždy, stejně jako středověký konzervativec sáhl po Augustinovi, tedy po platonikovi...radikální změnou paradigmatu by tedy byl návrat k Platónovi, to by byl však rozvrat vědy, která je aristotelská
c) snaha mít uzavřený svět, úplné a definitivní poznání, ontologické bezpečí, ontologickou přehlednost, jistotu a srozumitelnost - to aristotelský naturalismus poskytuje, zatímco platónský supranaturalismus má v sobě vždy tajemství, neukončenost, svět není uzavřeným celkem, ale vertikálně je otevřený či prostupovaný další říší (hodnot, idejí), svět nelze obsáhnout do jednoho systému
i když Platón a novoplatonici ještě víc se o to snažili, takže má úvaha zase tak úplně nesedí!...ale sedí to, že namísto detailního aristotelského třídění světa se idealista pouští do globálního průzkumu základních hodnotových rysů světa, které ho drží a nesou...ale to pak přece přináší taky přehlednost! možná ještě větší, protože namísto aristotelských detailů získám věčné struktury celku!!! to je pravda, takže beru zpět: spíše jde o to, že rysy světa nejsou obyčejné, přirozené, zemité, přízemní, ale je v nich cosi nad-pozemského, nad-přirozeného: namísto horizontály vertikála...
d) vychází z mého prožívání světa, které bude jistě dobově podmíněné, omezené mým samolibým scientistickým redukcionismem: vnímám svět jako cosi obyčejného, jako mechanicko-kauzální strojek, jako cosi všedního, přízemního, až triviálně strojovitého, kde zajímavé jsou konstrukční detaily a demaskování "iluzí" a "naivit" platoniků...ale svět jako celek je vlastně nudnou, smysluprázdnou a bez-významnou pustotou, prázdnotou mechanického kolotání...ale je tu i pestrost komplexity, ale bez mravního či estetického smyslu...ale poznání je vzrušující i pro aristotelika: baví ho, jak je ta která rostlinka zkonstruována, jak se vyvíjel jazyk a naše iluze o něm atd...
prostě je tu jenom tohle, to co tu je...pohled aristotelika...tedy být nohama na zemi, nelétat v oblacích...být střízlivý, věcný a racionální, nemít patetický entuziasmus platoniků, který vždy podezíráme z bláznovství...jenže jsme možná zaslepení, omezení a dogmatičtí my aristotelici samotní!!!
je ve světě kauzalita?
je svět stroj?
je svět ne-osobní? je osobnost jen v lidech? nemůže mít i svět jako celek jakousi zvláštní osobnost, vědomí?
co když je ve světě tajemství, krása a dobro? nikoliv tajemství toho, že jazyk vznikl na základě používání nástrojů (tedy zajímavosti pro inženýry), ale tajemství vyššího celku...
jenomže my aristotelici jsem nedůvěřiví a podezíraví, krajně ostražití...možná až moc...a je v tom i naše arogance a elitářství, že my aristotelici jsem už přece dospělí a tak nevěříme pohádkám jako platonici, a že dokážeme mít emoce pod kontrolou a nejsme takoví "citovci" jako platonici...
necítíme hlubinu, protože žádná není ALIAS slepý řekl: barvy nejsou! já je totiž nevidím!
úrazy mozku, mrtvice: nemocní často popírají existenci toho, o čem nemají informace...není to i případ aristoteliků?
nebo vidí platonik něco, co není?
je říše idejí objektivně jsoucí nebo je to jen platonikova projekce? co je pravděpodobnější? dle jakých kritérií to rozsoudit?
každý je schopen vidět říši idejí, jen aristotelik to rychle stopne, protože to považuje za blbost, jen své momentální poblouznění...aristoteliku, dej tomu šanci a zkus to s pokorou a bez předsudků prozkoumat!
to co vidím, to je všechno! = aristotelik
to co vidím, to není všechno! = platonik
svět mi dává dobrý smysl z toho, co vidím = aristotelik
svět jen z viděného mi nedává smysl, něco zásadního v tomhle obrazu světa chybí = platonik
poznávat se dá jen chladným rozumem = aristotelik
poznávat se musí nikoliv z odstupu, ale v přiblížení k věcem, v interakcí s nimi - platonik...ale platonik není snílek, ví, že musí své emoce regulovat, ví to stejně dobře jako aristotelik, jen nechce všechny své emoce zničit jako on, protože ví, že mají důležitou funkci v celku kognitivního procesu...že bez nich vidíme jen málo, jen vizuální povrchny věcí, že živoucí dění světa redukujeme na mechanickou kauzalitu
PLATONIK NEMÁ NIŽŠÍ IQ NEŽ ARISTOTELIK, NENÍ TO HLUPÁK - JAK SI O NĚM MYSLÍ ARISTOTELIK
!!! odlišuje je zejména práce s emocemi během poznání !!!
to, s jakým NALADĚNÍM k věcem přistupují, jak se k nim vztahují, jaký kontakt s nimi navazují, jak se s nimi spojují nebo nespojují
aristotelik v platonikových vyjádřeních cítí emoce, a to ho dráždí, má totiž hluboce zakořeněnu tuhle základní rovnici:
EMOCE = SUBJEKTIVITA = NAPROSTÁ BLBOST
když jsou scientistické zákony nikoliv vyjádřením PODSTATY SVĚTA, ale jen instrumenty k velmi přesným predikcím? co když nám při hledání těchto instrumentů určených zejména k technické aplikaci a ovládnutí světa uniklo to, že existují důležitější rysy světa?
věda je omezená, není to jediný zdroj poznání světa, je to jen historicky vzniklý a vždy příliš lidský projekt: jak těžké je pro mě tomuto skutečně uvěřit!
aristotelik má odpor k antropomorfismu, antropocentrismu, personifikaci...a tak celý svět vidí příliš ne-lidský, ne-osobně, bez smyslu a vědomí...a člověka chápe jako nepodstatný detail světa
platonik lidský svět, prožívání a osobitost zdůrazňuje zase až příliš...vidí lidské hodnoty zase všude, vidí lidský morální řád dokonce jako základní rys/podstatu světa
jde o dvě krajní pozice
antropocentrismus vs. pustota univerza s člověkem jako smítkem prachu
je člověk zvíře nebo je něco víc? existuje objektivní dobro a krása?
platonismus v současnosti prohrál díky úspěchům techniky...možná je celá dnešní doba díky tomu ZASLEPENÁ..technické vidění světa ji zamlžilo zrak vůči tomu PODSTATNÉMU
aristotelik myslí, že je střízlivější, racionálnější, věcnější, víc nohama na zemi, s větší porcí zdravého selského rozumu, víc normální, víc vyzrálý než platonik...a možná je jen zabedněným hlupákem slepým k tomu podstatnému
aneb jaké je postavení člověka ve vesmíru? jsme opravdu takové nuly? Pascal byl schopen obou pohledů: člověk je tím největším ve vesmíru...a současně je jen smítkem prachu..ale tím, že o tom, víc, je i tím největším,...
TENTO ODSTAVEC JE DŮLEŽITÝ: možná je problém v psychickém nastavení aristoteliků: když zkoušejí přijmout perspektivu platonika, cítí subjektivní ulítlé rozechvění, poblázněný patos, entuziastické magoření..a předpokládají, že totéž stále cítí i platonik, když poznává svět, a proto je to hlupák..jednoduše: podle sebe soudím tebe!!! možná se však hluboce mýlí a jsou to právě aristotelici, kteří neumějí pracovat při poznávání se svými emocemi: když to zkusí, začnou bláznit, emoce je rozhodí, jejich emoce jsou moc labilní, proto je radši v sobě úplně utlačili, udusali...a možná jsou potom platonici víc emočně zdraví, umí emoce regulovat a rozumně je využít k poznávání světa...druhá část aristoteliků může být opravdu citově plochá..ale často jsou to spíše neurotici, u nichž je emoční plochost jen kompenzací jejich emoční nevyzrálosti, nedostatku regulace emocí...
naší jedinou nadějí na lidskou důstojnost a nesmrtelnost je platonismus..ale to nesmí při rozhodování o tom, kdo má pravdu, rozhodovat
někdy si myslím, že platonik je zaslepený emotivní hlupák, který své emoce a hodnoty projektuje do světa, jindy si myslím, že zaslepený emotivní hlupák jsem já, který nevidí to, co evidentně je, tedy dobro, krásu, mravní řád, harmonickou jednotu a vznešenost světa, snad božství, které vane vesmírem a snad má osobní nebo nad-osobní povahu/podobu/přirozenost...
b) konzervativismus - od Newtona se stále více anti-platonismus fixuje, konzervativci po něm dnes sáhnou vždy, stejně jako středověký konzervativec sáhl po Augustinovi, tedy po platonikovi...radikální změnou paradigmatu by tedy byl návrat k Platónovi, to by byl však rozvrat vědy, která je aristotelská
c) snaha mít uzavřený svět, úplné a definitivní poznání, ontologické bezpečí, ontologickou přehlednost, jistotu a srozumitelnost - to aristotelský naturalismus poskytuje, zatímco platónský supranaturalismus má v sobě vždy tajemství, neukončenost, svět není uzavřeným celkem, ale vertikálně je otevřený či prostupovaný další říší (hodnot, idejí), svět nelze obsáhnout do jednoho systému
i když Platón a novoplatonici ještě víc se o to snažili, takže má úvaha zase tak úplně nesedí!...ale sedí to, že namísto detailního aristotelského třídění světa se idealista pouští do globálního průzkumu základních hodnotových rysů světa, které ho drží a nesou...ale to pak přece přináší taky přehlednost! možná ještě větší, protože namísto aristotelských detailů získám věčné struktury celku!!! to je pravda, takže beru zpět: spíše jde o to, že rysy světa nejsou obyčejné, přirozené, zemité, přízemní, ale je v nich cosi nad-pozemského, nad-přirozeného: namísto horizontály vertikála...
d) vychází z mého prožívání světa, které bude jistě dobově podmíněné, omezené mým samolibým scientistickým redukcionismem: vnímám svět jako cosi obyčejného, jako mechanicko-kauzální strojek, jako cosi všedního, přízemního, až triviálně strojovitého, kde zajímavé jsou konstrukční detaily a demaskování "iluzí" a "naivit" platoniků...ale svět jako celek je vlastně nudnou, smysluprázdnou a bez-významnou pustotou, prázdnotou mechanického kolotání...ale je tu i pestrost komplexity, ale bez mravního či estetického smyslu...ale poznání je vzrušující i pro aristotelika: baví ho, jak je ta která rostlinka zkonstruována, jak se vyvíjel jazyk a naše iluze o něm atd...
prostě je tu jenom tohle, to co tu je...pohled aristotelika...tedy být nohama na zemi, nelétat v oblacích...být střízlivý, věcný a racionální, nemít patetický entuziasmus platoniků, který vždy podezíráme z bláznovství...jenže jsme možná zaslepení, omezení a dogmatičtí my aristotelici samotní!!!
je ve světě kauzalita?
je svět stroj?
je svět ne-osobní? je osobnost jen v lidech? nemůže mít i svět jako celek jakousi zvláštní osobnost, vědomí?
co když je ve světě tajemství, krása a dobro? nikoliv tajemství toho, že jazyk vznikl na základě používání nástrojů (tedy zajímavosti pro inženýry), ale tajemství vyššího celku...
jenomže my aristotelici jsem nedůvěřiví a podezíraví, krajně ostražití...možná až moc...a je v tom i naše arogance a elitářství, že my aristotelici jsem už přece dospělí a tak nevěříme pohádkám jako platonici, a že dokážeme mít emoce pod kontrolou a nejsme takoví "citovci" jako platonici...
necítíme hlubinu, protože žádná není ALIAS slepý řekl: barvy nejsou! já je totiž nevidím!
úrazy mozku, mrtvice: nemocní často popírají existenci toho, o čem nemají informace...není to i případ aristoteliků?
nebo vidí platonik něco, co není?
je říše idejí objektivně jsoucí nebo je to jen platonikova projekce? co je pravděpodobnější? dle jakých kritérií to rozsoudit?
každý je schopen vidět říši idejí, jen aristotelik to rychle stopne, protože to považuje za blbost, jen své momentální poblouznění...aristoteliku, dej tomu šanci a zkus to s pokorou a bez předsudků prozkoumat!
to co vidím, to je všechno! = aristotelik
to co vidím, to není všechno! = platonik
svět mi dává dobrý smysl z toho, co vidím = aristotelik
svět jen z viděného mi nedává smysl, něco zásadního v tomhle obrazu světa chybí = platonik
poznávat se dá jen chladným rozumem = aristotelik
poznávat se musí nikoliv z odstupu, ale v přiblížení k věcem, v interakcí s nimi - platonik...ale platonik není snílek, ví, že musí své emoce regulovat, ví to stejně dobře jako aristotelik, jen nechce všechny své emoce zničit jako on, protože ví, že mají důležitou funkci v celku kognitivního procesu...že bez nich vidíme jen málo, jen vizuální povrchny věcí, že živoucí dění světa redukujeme na mechanickou kauzalitu
PLATONIK NEMÁ NIŽŠÍ IQ NEŽ ARISTOTELIK, NENÍ TO HLUPÁK - JAK SI O NĚM MYSLÍ ARISTOTELIK
!!! odlišuje je zejména práce s emocemi během poznání !!!
to, s jakým NALADĚNÍM k věcem přistupují, jak se k nim vztahují, jaký kontakt s nimi navazují, jak se s nimi spojují nebo nespojují
aristotelik v platonikových vyjádřeních cítí emoce, a to ho dráždí, má totiž hluboce zakořeněnu tuhle základní rovnici:
EMOCE = SUBJEKTIVITA = NAPROSTÁ BLBOST
když jsou scientistické zákony nikoliv vyjádřením PODSTATY SVĚTA, ale jen instrumenty k velmi přesným predikcím? co když nám při hledání těchto instrumentů určených zejména k technické aplikaci a ovládnutí světa uniklo to, že existují důležitější rysy světa?
věda je omezená, není to jediný zdroj poznání světa, je to jen historicky vzniklý a vždy příliš lidský projekt: jak těžké je pro mě tomuto skutečně uvěřit!
aristotelik má odpor k antropomorfismu, antropocentrismu, personifikaci...a tak celý svět vidí příliš ne-lidský, ne-osobně, bez smyslu a vědomí...a člověka chápe jako nepodstatný detail světa
platonik lidský svět, prožívání a osobitost zdůrazňuje zase až příliš...vidí lidské hodnoty zase všude, vidí lidský morální řád dokonce jako základní rys/podstatu světa
jde o dvě krajní pozice
antropocentrismus vs. pustota univerza s člověkem jako smítkem prachu
je člověk zvíře nebo je něco víc? existuje objektivní dobro a krása?
platonismus v současnosti prohrál díky úspěchům techniky...možná je celá dnešní doba díky tomu ZASLEPENÁ..technické vidění světa ji zamlžilo zrak vůči tomu PODSTATNÉMU
aristotelik myslí, že je střízlivější, racionálnější, věcnější, víc nohama na zemi, s větší porcí zdravého selského rozumu, víc normální, víc vyzrálý než platonik...a možná je jen zabedněným hlupákem slepým k tomu podstatnému
aneb jaké je postavení člověka ve vesmíru? jsme opravdu takové nuly? Pascal byl schopen obou pohledů: člověk je tím největším ve vesmíru...a současně je jen smítkem prachu..ale tím, že o tom, víc, je i tím největším,...
TENTO ODSTAVEC JE DŮLEŽITÝ: možná je problém v psychickém nastavení aristoteliků: když zkoušejí přijmout perspektivu platonika, cítí subjektivní ulítlé rozechvění, poblázněný patos, entuziastické magoření..a předpokládají, že totéž stále cítí i platonik, když poznává svět, a proto je to hlupák..jednoduše: podle sebe soudím tebe!!! možná se však hluboce mýlí a jsou to právě aristotelici, kteří neumějí pracovat při poznávání se svými emocemi: když to zkusí, začnou bláznit, emoce je rozhodí, jejich emoce jsou moc labilní, proto je radši v sobě úplně utlačili, udusali...a možná jsou potom platonici víc emočně zdraví, umí emoce regulovat a rozumně je využít k poznávání světa...druhá část aristoteliků může být opravdu citově plochá..ale často jsou to spíše neurotici, u nichž je emoční plochost jen kompenzací jejich emoční nevyzrálosti, nedostatku regulace emocí...
naší jedinou nadějí na lidskou důstojnost a nesmrtelnost je platonismus..ale to nesmí při rozhodování o tom, kdo má pravdu, rozhodovat
někdy si myslím, že platonik je zaslepený emotivní hlupák, který své emoce a hodnoty projektuje do světa, jindy si myslím, že zaslepený emotivní hlupák jsem já, který nevidí to, co evidentně je, tedy dobro, krásu, mravní řád, harmonickou jednotu a vznešenost světa, snad božství, které vane vesmírem a snad má osobní nebo nad-osobní povahu/podobu/přirozenost...
je druhý osobou?
vidím druhého jako osobu
je to spíš agregát různých algoritmů? odlišných tendencí, hlasů?
ale jeho chování má jen jeden výstup...má i jednotnou kontinuitu? ne úplně, jsou tam zvraty, přerušení (dnes není v pohodě...dnes udělal hloupost...nevím, co to s ním dneska je...)
vidím druhého jako ducha ve stroji...jako jednu věc, subjekt/agenta
vymýšlím si z mých interakcí příběh jeho života...příběh jako film
je vevnitř těla druhého jedna osoba? jednotný charakter, osobnost, temperament,...?
je vevnitř někdo? je tam vůbec někdo?!
živoucí osobnost? svobodný činitel? příčina jednání jeho těla?
nebo jen sled reakcí přicházejících z různých a paralelních domén? tělo se může koordinovat nejen jednotou mozku, ale i skrze vnější vodítka: jednotou vnější situace, návazností na pozorované reagování těla!
co je to mysl druhého? zjednodušení pro predikci?
tělo může produkovat protikladné stavy a pokud v něm není ústřední kontrolor, neví to: není nikdo, kdo by to mohl vědět!
mysl jako tříšť stavů
proč jsem někdy pod vlivem absurdních emocí? kde je tehdy to racionální já, které by se jim vysmálo? kde je můj nadhled? kde je má sebe-kontrola?
zírám DO DRUHÉHO, jakoby v něm jistě byl duch...jakoby za očima sídlila duše...když pohled otočím do sebe, je u mě duše? nejsem si tím moc jistý...cítím momentální stavy...je zde tato řeč, která toto - nevědouc jak - říká...
je to spíš agregát různých algoritmů? odlišných tendencí, hlasů?
ale jeho chování má jen jeden výstup...má i jednotnou kontinuitu? ne úplně, jsou tam zvraty, přerušení (dnes není v pohodě...dnes udělal hloupost...nevím, co to s ním dneska je...)
vidím druhého jako ducha ve stroji...jako jednu věc, subjekt/agenta
vymýšlím si z mých interakcí příběh jeho života...příběh jako film
je vevnitř těla druhého jedna osoba? jednotný charakter, osobnost, temperament,...?
je vevnitř někdo? je tam vůbec někdo?!
živoucí osobnost? svobodný činitel? příčina jednání jeho těla?
nebo jen sled reakcí přicházejících z různých a paralelních domén? tělo se může koordinovat nejen jednotou mozku, ale i skrze vnější vodítka: jednotou vnější situace, návazností na pozorované reagování těla!
co je to mysl druhého? zjednodušení pro predikci?
tělo může produkovat protikladné stavy a pokud v něm není ústřední kontrolor, neví to: není nikdo, kdo by to mohl vědět!
mysl jako tříšť stavů
proč jsem někdy pod vlivem absurdních emocí? kde je tehdy to racionální já, které by se jim vysmálo? kde je můj nadhled? kde je má sebe-kontrola?
zírám DO DRUHÉHO, jakoby v něm jistě byl duch...jakoby za očima sídlila duše...když pohled otočím do sebe, je u mě duše? nejsem si tím moc jistý...cítím momentální stavy...je zde tato řeč, která toto - nevědouc jak - říká...
zrcadlové neurony a memy
zrcadlové neurony: kopírují pohyby druhého, jako bych je dělal sám...kopírují pocity druhého, když se ho někdo dotkne, jakoby se dotýkal mě
- ožívá tak představa poznání jako voskové destičky, do níž se otiskuje svět...poznání jako reprezentace
- memy spoluzpůsobily dominanci levé hemisféry...memy jsou totiž hodně jazykové, selektovaly geny odpovědné za jazyk/řeč
- memům se hodí mít hodně zrcadlových neuronů...ty jsou hlavním zdrojem jejich replikace (učení nápodobou neboli sociální učení, imitace)
- nalaďuji se při poznání na svět: mé zrcadlové neurony kopírují pohyby, vjemy, dotyky věcí kolem...vnímám to svým tělem, všechny mé vjemy jsou tedy dosti tělesné, ovlivněné mým tělem (věděl Spinoza a Merleau-Ponty), všechny kvality jsou do značné míry sekundární, nikoliv primární (anti-Locke)
- poznání je opravdu re-prezentace: zrcadlové neurony dělají model/kopii...poznání jako zrcadlo(anti-Rorty)
- ožívá tak představa poznání jako voskové destičky, do níž se otiskuje svět...poznání jako reprezentace
- memy spoluzpůsobily dominanci levé hemisféry...memy jsou totiž hodně jazykové, selektovaly geny odpovědné za jazyk/řeč
- memům se hodí mít hodně zrcadlových neuronů...ty jsou hlavním zdrojem jejich replikace (učení nápodobou neboli sociální učení, imitace)
- nalaďuji se při poznání na svět: mé zrcadlové neurony kopírují pohyby, vjemy, dotyky věcí kolem...vnímám to svým tělem, všechny mé vjemy jsou tedy dosti tělesné, ovlivněné mým tělem (věděl Spinoza a Merleau-Ponty), všechny kvality jsou do značné míry sekundární, nikoliv primární (anti-Locke)
- poznání je opravdu re-prezentace: zrcadlové neurony dělají model/kopii...poznání jako zrcadlo(anti-Rorty)
HODNOTY A PLATONISMUS A EMOCE
1)
propleten se světem...s celkem světa...skutečně? nebo jen s danou situací? ale ta situace je napojena na další a další prvky celku...OK, ale jsem JÁ propojen s celkem?
- SVĚT SE VE MĚ KŘIŽUJE? skočím-li do moře a plavu, znám brzy základní rys celého moře? ale není svět (a nakonec i to moře) víc heterogenní? není arogance myslet si, že znám základní rys světa?
2)
jaká je povaha mého vztahu se světem?
- jsem jeho částí...co to ale znamená, když se já jakožto část cítím nezávislý, na celku svobodný a ohraničený?
propleten se světem...s celkem světa...skutečně? nebo jen s danou situací? ale ta situace je napojena na další a další prvky celku...OK, ale jsem JÁ propojen s celkem?
- SVĚT SE VE MĚ KŘIŽUJE? skočím-li do moře a plavu, znám brzy základní rys celého moře? ale není svět (a nakonec i to moře) víc heterogenní? není arogance myslet si, že znám základní rys světa?
2)
jaká je povaha mého vztahu se světem?
- jsem jeho částí...co to ale znamená, když se já jakožto část cítím nezávislý, na celku svobodný a ohraničený?
diskuze s Tomem: emoce, platonismus
mohou mít emoce kognitivní hodnotu?
jak odlišit subjektivní od objektivního v poznávání skrze emoce?
problém primárních vs. sekundárních kvalit
jsou vůbec nějaké kvality skutečně primární, netělesné, a-subjektivní?
napojenost na svět, vzájemná provázanost, propletenost: co cítím? odráží to realitu? nemohu cítit pokaždé něco jiného? co v dané emoci mi dává jistotu, že tato emoce je adekvátní? její hloubka? samoevidence daného prožitku? jsem nějak naladěn, ale není to jen můj stav?
propleten se světem...s celkem světa...skutečně? nebo jen s danou situací? ale ta situace je napojena na další a další prvky celku...OK, ale jsem JÁ propojen s celkem?
jaký je vztah mě a celku? je tam jen vztah část-část (já-situace) nebo i vztah část-celek?
jaké základní rysy celek má?
obyčejnost nebo posvátnost?
fakty nebo hodnoty?
je svět krásný nebo je krása jen v mém oku?
svět je jednotný - co to ale znamená?
je posvátný, neoddiskutovatelně hodnotný, cenný, vzácný?
nebo je obyčejným banálním strojkem?
jakoby se ve mě křižovaly významy celého světa...ale není to jen iluze?
propojen tisíci vztahů s okolními jsoucny...OK, ale co je na tom zajímavého?
je v harmonické vznešené jednotě les nebo jen já, který v něm jsem?
je absurdita platonismu opravdu jen módní věcí, nebo je lidstvo dál a pochopilo, že žádné hodnoty a říše idejí nejsou? budou zase jednou všichni platonici? a pokud i budou, nebude to znamenat regres?!
nikdo nepopírá, že hodnoty cítíme, a silná zkušenost s nimi silně ovlivňuje naše životy...znamená to však, že hodnoty objektivně existují?!
možná se málo umíme propojovat s věcmi/událostmi a jen je pasivně pozorujeme, přitom přímá interakce/styk s nimi obohatí víc...a poznáme víc...ale je to i pravdivější poznání?
věčný spor: z odstupu vidím věc nezaujatě, ale vidím z ní méně...vystříhám se subjektivismů, ale taky nepoznám mnoho jejích skutečných rysů...a taky zůstávám víc ve vlastních schématech: nepřiblížil jsem se totiž k věci, aby mě vyvedla z mých apriorismů o ní...
jak to, že je střízlivá lhostejnost také emotivní? je to emoce lhostejnosti nebo snahy, nenechat se věcí zasáhnout - tedy ale i oslovit....věci totiž často poznáváme tak, že nás emotivně zasahují, věci se nás dotýkají skrze emoce....když se emocí zbavím, věc nepoznám...když se jich nezbavím, jak s nimi pracovat tak, abych neupadl do subjektivismu?! jak je regulovat? dává zde radu fenomenologie nebo ne?!
jaký je můj vztah s věcmi? je to kauzalita? pokud ne, co je to? myslím, že to je kauzalita...vzájemné působení...nebo se má duše může LADIT na danou situaci? vibrovat s atmosférou dané krajiny? co to ale znamená? básnické metafory pro dojem, který ve mně krajina vyvolává? nebo něco víc?
jsem k platonismu slepý, jsem zaslepený...kde je ta říše hodnot? kde je idea dobra? mravní řád? posvátný celek světa?
jak odlišit subjektivní od objektivního v poznávání skrze emoce?
problém primárních vs. sekundárních kvalit
jsou vůbec nějaké kvality skutečně primární, netělesné, a-subjektivní?
napojenost na svět, vzájemná provázanost, propletenost: co cítím? odráží to realitu? nemohu cítit pokaždé něco jiného? co v dané emoci mi dává jistotu, že tato emoce je adekvátní? její hloubka? samoevidence daného prožitku? jsem nějak naladěn, ale není to jen můj stav?
propleten se světem...s celkem světa...skutečně? nebo jen s danou situací? ale ta situace je napojena na další a další prvky celku...OK, ale jsem JÁ propojen s celkem?
jaký je vztah mě a celku? je tam jen vztah část-část (já-situace) nebo i vztah část-celek?
jaké základní rysy celek má?
obyčejnost nebo posvátnost?
fakty nebo hodnoty?
je svět krásný nebo je krása jen v mém oku?
svět je jednotný - co to ale znamená?
je posvátný, neoddiskutovatelně hodnotný, cenný, vzácný?
nebo je obyčejným banálním strojkem?
jakoby se ve mě křižovaly významy celého světa...ale není to jen iluze?
propojen tisíci vztahů s okolními jsoucny...OK, ale co je na tom zajímavého?
je v harmonické vznešené jednotě les nebo jen já, který v něm jsem?
je absurdita platonismu opravdu jen módní věcí, nebo je lidstvo dál a pochopilo, že žádné hodnoty a říše idejí nejsou? budou zase jednou všichni platonici? a pokud i budou, nebude to znamenat regres?!
nikdo nepopírá, že hodnoty cítíme, a silná zkušenost s nimi silně ovlivňuje naše životy...znamená to však, že hodnoty objektivně existují?!
možná se málo umíme propojovat s věcmi/událostmi a jen je pasivně pozorujeme, přitom přímá interakce/styk s nimi obohatí víc...a poznáme víc...ale je to i pravdivější poznání?
věčný spor: z odstupu vidím věc nezaujatě, ale vidím z ní méně...vystříhám se subjektivismů, ale taky nepoznám mnoho jejích skutečných rysů...a taky zůstávám víc ve vlastních schématech: nepřiblížil jsem se totiž k věci, aby mě vyvedla z mých apriorismů o ní...
jak to, že je střízlivá lhostejnost také emotivní? je to emoce lhostejnosti nebo snahy, nenechat se věcí zasáhnout - tedy ale i oslovit....věci totiž často poznáváme tak, že nás emotivně zasahují, věci se nás dotýkají skrze emoce....když se emocí zbavím, věc nepoznám...když se jich nezbavím, jak s nimi pracovat tak, abych neupadl do subjektivismu?! jak je regulovat? dává zde radu fenomenologie nebo ne?!
jaký je můj vztah s věcmi? je to kauzalita? pokud ne, co je to? myslím, že to je kauzalita...vzájemné působení...nebo se má duše může LADIT na danou situaci? vibrovat s atmosférou dané krajiny? co to ale znamená? básnické metafory pro dojem, který ve mně krajina vyvolává? nebo něco víc?
jsem k platonismu slepý, jsem zaslepený...kde je ta říše hodnot? kde je idea dobra? mravní řád? posvátný celek světa?
čtvrtek 6. června 2013
LIVING IN A QUANTUM WORLD
podnětné
zde
http://phy.ntnu.edu.tw/~chchang/Notes10b/0611038.pdf
červenky
v ptákově oku možná typ molekuly, ve které dva elektrony tvořící propletený pár s celkovým spinem 0
když molekula absorbuje viditelné světlo, elektrony dostanou dostatek energie k oddělení a stanou se citlivými na vnější vlivy, včetně zemského magnetického pole
v případě, že je magnetické pole nakloněno, má to odlišný vliv na každý z elektronů, vytvořená nerovnováha potom mění chemické reakce procházející molekulou
- nepřímý důkaz: fyzikové studovali podobné molekuly a zjistili, že jsou skutečně citlivé na magnetické pole způsobující provázanost elektronů
kvantové efekty by v ptačím oku přetrvávaly 100 mikrosekund, což v tomto kontextu je dlouhá doba
v umělých systémech jen 50 mikrosekund
nevíme, jak to příroda dělá, až to zjistíme, budeme snad moc víc chránit kvantové počítače před dekoherencí
provázanost možná i při fotosyntéze, zvyšuje tak její účinnost - částice se nemusí vydat jen jednou drahou, ale všemi současně, pak navzájem částice interferují, zvýší maximálně účinnost
provázanost bude zahrnovat molekuly, které nemají víc než 100 000 atomů - a trvá jen zlomek sekundy
zde
http://phy.ntnu.edu.tw/~chchang/Notes10b/0611038.pdf
červenky
v ptákově oku možná typ molekuly, ve které dva elektrony tvořící propletený pár s celkovým spinem 0
když molekula absorbuje viditelné světlo, elektrony dostanou dostatek energie k oddělení a stanou se citlivými na vnější vlivy, včetně zemského magnetického pole
v případě, že je magnetické pole nakloněno, má to odlišný vliv na každý z elektronů, vytvořená nerovnováha potom mění chemické reakce procházející molekulou
- nepřímý důkaz: fyzikové studovali podobné molekuly a zjistili, že jsou skutečně citlivé na magnetické pole způsobující provázanost elektronů
kvantové efekty by v ptačím oku přetrvávaly 100 mikrosekund, což v tomto kontextu je dlouhá doba
v umělých systémech jen 50 mikrosekund
nevíme, jak to příroda dělá, až to zjistíme, budeme snad moc víc chránit kvantové počítače před dekoherencí
provázanost možná i při fotosyntéze, zvyšuje tak její účinnost - částice se nemusí vydat jen jednou drahou, ale všemi současně, pak navzájem částice interferují, zvýší maximálně účinnost
provázanost bude zahrnovat molekuly, které nemají víc než 100 000 atomů - a trvá jen zlomek sekundy
eternalismus vs. presentismus
a musí to být buď-anebo? buď existuje jen současnost, tedy presentismus (což spíše STR vylučuje) nebo všechny časy pořád, tedy eternalismus? (co to znamená pořád, věčně, věčné teď? - nejsou to zase jen časové mody? nevyvrací se to tím celé?)
nemůže být pravda více kompromisní a hybridní? nemůže být "současnost" i v rámci teorií relativity spíše něco rozostřeného? limitní rychlost šíření signálu + podmínka, že účinek nemůže způsobit svou příčinu vylučují, že by pro nějakého pozorovatele nastal účinek před příčinou...tedy: ideální newtonovská současnost neexistuje, ale pro žádného pozorovatele nemůže být současně prezidentem Klaus i Zeman: už proto, že Klaus do značné míry ovlivnil to, že se Zeman stal prezidentem :-) (účinek nemůže být před příčinou)
nelze tedy předpokládat existenci této širší a vágnější současnosti, díky uvedeným podmínkám však snad definovatelné?
holismus
.i materialista je holistou, předpokládá totiž, že svět je jeden, nejsou v něm mezery a díry, každý "atom" je spíš jen hypotetickou abstrakcí - není to tak, že svět je do nekonečna opakovaný jeden atom/elektron, ale spíš je to asi jedno pole energie/hmoty/časoprostorovně-hmotného kontinua...
atomy totiž interagují, což si dnes představují TAK, ŽE SI VYMĚŇUJÍ ČÁSTICE - síla či interakce je tedy VÝMĚNOU ČÁSTICE, ale to je spíš zas jen matematický model...determinismus je vlastně kontextualismem či holismem par excellance
co myslíš holismem? že svět není agregát, ale celek? že zde je kauzalita nikoliv jen část-část, ale i celek-část?...snad ano, kvantová provázanost by tomu nasvědčovala, ale naopak limitní rychlost šíření jakéhokoliv signálu (relativistická konstanta "c") svědčí spíše o opaku...
svět je síť...OK, ani fyzika s tímto nemá problém...hledá "jednotnou teorii pole"...holismem však rozumíš i to, že lze pochopit smysl celku...jeho esenciální rysy...ne snad jeho podstatu/dno/základ, tu možná svět/síť ani nemá, jinak by to nebyl pravý holismus, ale spíše jen "pyramidismus" , ale chceš uchopit esenciální "črty" sítě...
atomy totiž interagují, což si dnes představují TAK, ŽE SI VYMĚŇUJÍ ČÁSTICE - síla či interakce je tedy VÝMĚNOU ČÁSTICE, ale to je spíš zas jen matematický model...determinismus je vlastně kontextualismem či holismem par excellance
co myslíš holismem? že svět není agregát, ale celek? že zde je kauzalita nikoliv jen část-část, ale i celek-část?...snad ano, kvantová provázanost by tomu nasvědčovala, ale naopak limitní rychlost šíření jakéhokoliv signálu (relativistická konstanta "c") svědčí spíše o opaku...
svět je síť...OK, ani fyzika s tímto nemá problém...hledá "jednotnou teorii pole"...holismem však rozumíš i to, že lze pochopit smysl celku...jeho esenciální rysy...ne snad jeho podstatu/dno/základ, tu možná svět/síť ani nemá, jinak by to nebyl pravý holismus, ale spíše jen "pyramidismus" , ale chceš uchopit esenciální "črty" sítě...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)