vidím druhého jako osobu
je to spíš agregát různých algoritmů? odlišných tendencí, hlasů?
ale jeho chování má jen jeden výstup...má i jednotnou kontinuitu? ne úplně, jsou tam zvraty, přerušení (dnes není v pohodě...dnes udělal hloupost...nevím, co to s ním dneska je...)
vidím druhého jako ducha ve stroji...jako jednu věc, subjekt/agenta
vymýšlím si z mých interakcí příběh jeho života...příběh jako film
je vevnitř těla druhého jedna osoba? jednotný charakter, osobnost, temperament,...?
je vevnitř někdo? je tam vůbec někdo?!
živoucí osobnost? svobodný činitel? příčina jednání jeho těla?
nebo jen sled reakcí přicházejících z různých a paralelních domén? tělo se může koordinovat nejen jednotou mozku, ale i skrze vnější vodítka: jednotou vnější situace, návazností na pozorované reagování těla!
co je to mysl druhého? zjednodušení pro predikci?
tělo může produkovat protikladné stavy a pokud v něm není ústřední kontrolor, neví to: není nikdo, kdo by to mohl vědět!
mysl jako tříšť stavů
proč jsem někdy pod vlivem absurdních emocí? kde je tehdy to racionální já, které by se jim vysmálo? kde je můj nadhled? kde je má sebe-kontrola?
zírám DO DRUHÉHO, jakoby v něm jistě byl duch...jakoby za očima sídlila duše...když pohled otočím do sebe, je u mě duše? nejsem si tím moc jistý...cítím momentální stavy...je zde tato řeč, která toto - nevědouc jak - říká...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!