mohou mít emoce kognitivní hodnotu?
jak odlišit subjektivní od objektivního v poznávání skrze emoce?
problém primárních vs. sekundárních kvalit
jsou vůbec nějaké kvality skutečně primární, netělesné, a-subjektivní?
napojenost na svět, vzájemná provázanost, propletenost: co cítím? odráží to realitu? nemohu cítit pokaždé něco jiného? co v dané emoci mi dává jistotu, že tato emoce je adekvátní? její hloubka? samoevidence daného prožitku? jsem nějak naladěn, ale není to jen můj stav?
propleten se světem...s celkem světa...skutečně? nebo jen s danou situací? ale ta situace je napojena na další a další prvky celku...OK, ale jsem JÁ propojen s celkem?
jaký je vztah mě a celku? je tam jen vztah část-část (já-situace) nebo i vztah část-celek?
jaké základní rysy celek má?
obyčejnost nebo posvátnost?
fakty nebo hodnoty?
je svět krásný nebo je krása jen v mém oku?
svět je jednotný - co to ale znamená?
je posvátný, neoddiskutovatelně hodnotný, cenný, vzácný?
nebo je obyčejným banálním strojkem?
jakoby se ve mě křižovaly významy celého světa...ale není to jen iluze?
propojen tisíci vztahů s okolními jsoucny...OK, ale co je na tom zajímavého?
je v harmonické vznešené jednotě les nebo jen já, který v něm jsem?
je absurdita platonismu opravdu jen módní věcí, nebo je lidstvo dál a pochopilo, že žádné hodnoty a říše idejí nejsou? budou zase jednou všichni platonici? a pokud i budou, nebude to znamenat regres?!
nikdo nepopírá, že hodnoty cítíme, a silná zkušenost s nimi silně ovlivňuje naše životy...znamená to však, že hodnoty objektivně existují?!
možná se málo umíme propojovat s věcmi/událostmi a jen je pasivně pozorujeme, přitom přímá interakce/styk s nimi obohatí víc...a poznáme víc...ale je to i pravdivější poznání?
věčný spor: z odstupu vidím věc nezaujatě, ale vidím z ní méně...vystříhám se subjektivismů, ale taky nepoznám mnoho jejích skutečných rysů...a taky zůstávám víc ve vlastních schématech: nepřiblížil jsem se totiž k věci, aby mě vyvedla z mých apriorismů o ní...
jak to, že je střízlivá lhostejnost také emotivní? je to emoce lhostejnosti nebo snahy, nenechat se věcí zasáhnout - tedy ale i oslovit....věci totiž často poznáváme tak, že nás emotivně zasahují, věci se nás dotýkají skrze emoce....když se emocí zbavím, věc nepoznám...když se jich nezbavím, jak s nimi pracovat tak, abych neupadl do subjektivismu?! jak je regulovat? dává zde radu fenomenologie nebo ne?!
jaký je můj vztah s věcmi? je to kauzalita? pokud ne, co je to? myslím, že to je kauzalita...vzájemné působení...nebo se má duše může LADIT na danou situaci? vibrovat s atmosférou dané krajiny? co to ale znamená? básnické metafory pro dojem, který ve mně krajina vyvolává? nebo něco víc?
jsem k platonismu slepý, jsem zaslepený...kde je ta říše hodnot? kde je idea dobra? mravní řád? posvátný celek světa?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!