co je jáství?

co je jáství? dech, jemný živý pocit v hrudi, vnitřnosti, kterýkoliv pocit, na který ser zaměřím...poměrně chudý momentální stav mého těla s chudým momentálním obsahem

--

jáství jakožto základní meta-quale, jakožto forma momentálních qualií, jakožto jejich momentální kvantum/balíček, jakožto jejich balení do jednoho balíčku, do jedné perspektivy první osoby

--

já jsem ten, který se dívá a reflektuje...sám pro sebe neviditelný, aktivní pozorovatel, činný duch, činný pohyb (Aristoteles)...co to však je? síla/duch? co je to? bezrozměrná, beztvará entita, spíše pohyb než věc

k jáství nutně patří to, že já ví o sobě, že je já...a že se já odděluje, vyčleňuje od okolí

jáství je zejména jakýsi pohyb, samopohyb

jakýsi chvějivý pohyb

pohyb s "příchutí", kvalitativním aspektem "jáství"

--

jáství má chudý momentální obsah
jáství je něco momentálního
jáství pociťuje sama sebe: cit, který cítí sama sebe

cítící se pohyb, zakoušející se pohyb

na toto základní jáství se nabalují další (autobiografické, projekce jáství do možných budoucností)

jáství spjato s pohybem těla, teď ale myslím hlavně na pohyb vnitřní, pohyb "duše", pohyb vnitřní síly, pohyb vůle

jáství jako momentální chvějící se přetrvávající stav, cítící pohyb cítící sama sebe během svého kontinuálního přetrvávání a existující v rozšířené přítomnosti momentálního okamžiku nadaný jednotností svých qualií, protože zabalený do meta-qule sebe-pociťujícího se pocitu jáství

jáství jako chvějící se plamen svíčky

jáství jako něco, co má chuť/příchuť, jehož subjektivní jakost cítíš na jazyku...

jáství jako do sebe vnořená intimita, uzavřenost, soukromost

jáství jako něco spojeno s pojmem "já": když se ptám KDE JE JÁ? KDO JE JÁ? JSEM?, aktivuje se v jazykové síti (síti významů) tento pojem a pojmy s ním asociované a city s těmito pojmy asociovanými a tím se možná teprve rodí jáství jakožto produkt jazykového konstruktu...

jáství jako něco spojeného se základním pocitem těla, s jeho základním nastavením (default mode, defaultní čili implicitní síť)

jáství je neviditelné, je to neviditelný duch

jáství je koncentrované samo do sebe, sebe-stažené (sebe-koncentrace, sebe-kontrakce): možná tento pohyb sebe-kontrakce v jediném živém toku energie vytváří tyto ostrůvky jáství, tato zdánlivě izolovaná ega...a je možné je v mystických stavech do jisté míry rozpustit, splynou s veškerenstvem

jáství je prázdné, nemá hlubší obsah, je jen tím povrchem, který momentálně jest

jáství jako přetrvávající chvějivý živý stav

jáství jako neurčité skoro-nic, velmi intenzivně však pociťované: velmi silně vnímám skoro-nic !!!

jáství jako chvění vevnitř mého těla

jáství jako holý prázdný momentální stav, jako základní forma proměnlivých obsahů, jako perspektiva první osoby daná i prostorovou lokalizací mého těla, způsobu jeho pohybu, rozložení jeho smyslových receptorů, tváře udělané jako maska a komunikátor pro boj a kooperaci v sociálním světě....

jáství jako do sebe zanořený pocit, jako pokaždé něco jiného

co však zůstává stejné? ta jeho jednota, momentální jednota přetrvávající několik chvilek...chvějivé přetrvávání

promyslet můj vztah s věcmi a druhými! velmi těžké! odbývá se to jako kauzální mechanická interakce, komplexní zpětná vazba, vylaďování/nalaďování, vazba/propojení, ale nikdo neví, co to znamená! jak rezonuji s druhými? jaké trhliny v komunikaci jsou? místa neporozumění...co se děje, když si rozumíme...někdy se urputně snažím se s druhým vyladit, ale jednoduše to NEJDE

já se prožívám, pak jakoby ze sebe vyskočím a snažím se uchopit v pojmu či metafoře...to však nejde, všechny pojmy selhávají

cítíme se však nejazykově, víme o sobě a víme, co jsme, zakoušíme to na vlastní kůži neustále...neustále nebo jen někdy????

jáství je prchavé, pomíjivé...zůstává nějaký stálý podklad, půda, místo, na kterém se to odehrává, "tichý základ"? jakou by měl povahu? Je tam skutečně něco takového?

já jako mlha, která se protrhává, řídne nebo houstne

já jako kontinuálně se přelévající vodní nádrž, rybník...rychleji se mění vlnky na hladině...pod nimi je voda klidnější....a ke dnu není vidět, ale je to tam ještě stabilnější...

jáství jako tichý podklad, není to však kamen, ale jakési chvějivé klidné ticho, které je skoro až prázdnem...bezpodstatná hlubina...chvějivé dno...opravdu jako dno rybníka...

ovšem je tam tento tichý podklad opravdu stále? je stálým pozadím, stálým zarámováním, stálým rámcem? a pokud i ano, je zde stálé sebe-uvědomění na pozadí? myslím, že ne

co to znamená, že (jak zpívá Radůza) "já jsem tebou a ty jsi mnou"?
lze já propojit s ne-já, s ty, s my?