a) konvence, móda: většina současných scientistů jsou anti-platonici a ze dvou základních modů myšlení (tedy Platón vs. Aristoteles) volí aristotelismus - tedy jsem konvenční
b) konzervativismus - od Newtona se stále více anti-platonismus fixuje, konzervativci po něm dnes sáhnou vždy, stejně jako středověký konzervativec sáhl po Augustinovi, tedy po platonikovi...radikální změnou paradigmatu by tedy byl návrat k Platónovi, to by byl však rozvrat vědy, která je aristotelská
c) snaha mít uzavřený svět, úplné a definitivní poznání, ontologické bezpečí, ontologickou přehlednost, jistotu a srozumitelnost - to aristotelský naturalismus poskytuje, zatímco platónský supranaturalismus má v sobě vždy tajemství, neukončenost, svět není uzavřeným celkem, ale vertikálně je otevřený či prostupovaný další říší (hodnot, idejí), svět nelze obsáhnout do jednoho systému
i když Platón a novoplatonici ještě víc se o to snažili, takže má úvaha zase tak úplně nesedí!...ale sedí to, že namísto detailního aristotelského třídění světa se idealista pouští do globálního průzkumu základních hodnotových rysů světa, které ho drží a nesou...ale to pak přece přináší taky přehlednost! možná ještě větší, protože namísto aristotelských detailů získám věčné struktury celku!!! to je pravda, takže beru zpět: spíše jde o to, že rysy světa nejsou obyčejné, přirozené, zemité, přízemní, ale je v nich cosi nad-pozemského, nad-přirozeného: namísto horizontály vertikála...
d) vychází z mého prožívání světa, které bude jistě dobově podmíněné, omezené mým samolibým scientistickým redukcionismem: vnímám svět jako cosi obyčejného, jako mechanicko-kauzální strojek, jako cosi všedního, přízemního, až triviálně strojovitého, kde zajímavé jsou konstrukční detaily a demaskování "iluzí" a "naivit" platoniků...ale svět jako celek je vlastně nudnou, smysluprázdnou a bez-významnou pustotou, prázdnotou mechanického kolotání...ale je tu i pestrost komplexity, ale bez mravního či estetického smyslu...ale poznání je vzrušující i pro aristotelika: baví ho, jak je ta která rostlinka zkonstruována, jak se vyvíjel jazyk a naše iluze o něm atd...
prostě je tu jenom tohle, to co tu je...pohled aristotelika...tedy být nohama na zemi, nelétat v oblacích...být střízlivý, věcný a racionální, nemít patetický entuziasmus platoniků, který vždy podezíráme z bláznovství...jenže jsme možná zaslepení, omezení a dogmatičtí my aristotelici samotní!!!
je ve světě kauzalita?
je svět stroj?
je svět ne-osobní? je osobnost jen v lidech? nemůže mít i svět jako celek jakousi zvláštní osobnost, vědomí?
co když je ve světě tajemství, krása a dobro? nikoliv tajemství toho, že jazyk vznikl na základě používání nástrojů (tedy zajímavosti pro inženýry), ale tajemství vyššího celku...
jenomže my aristotelici jsem nedůvěřiví a podezíraví, krajně ostražití...možná až moc...a je v tom i naše arogance a elitářství, že my aristotelici jsem už přece dospělí a tak nevěříme pohádkám jako platonici, a že dokážeme mít emoce pod kontrolou a nejsme takoví "citovci" jako platonici...
necítíme hlubinu, protože žádná není ALIAS slepý řekl: barvy nejsou! já je totiž nevidím!
úrazy mozku, mrtvice: nemocní často popírají existenci toho, o čem nemají informace...není to i případ aristoteliků?
nebo vidí platonik něco, co není?
je říše idejí objektivně jsoucí nebo je to jen platonikova projekce? co je pravděpodobnější? dle jakých kritérií to rozsoudit?
každý je schopen vidět říši idejí, jen aristotelik to rychle stopne, protože to považuje za blbost, jen své momentální poblouznění...aristoteliku, dej tomu šanci a zkus to s pokorou a bez předsudků prozkoumat!
to co vidím, to je všechno! = aristotelik
to co vidím, to není všechno! = platonik
svět mi dává dobrý smysl z toho, co vidím = aristotelik
svět jen z viděného mi nedává smysl, něco zásadního v tomhle obrazu světa chybí = platonik
poznávat se dá jen chladným rozumem = aristotelik
poznávat se musí nikoliv z odstupu, ale v přiblížení k věcem, v interakcí s nimi - platonik...ale platonik není snílek, ví, že musí své emoce regulovat, ví to stejně dobře jako aristotelik, jen nechce všechny své emoce zničit jako on, protože ví, že mají důležitou funkci v celku kognitivního procesu...že bez nich vidíme jen málo, jen vizuální povrchny věcí, že živoucí dění světa redukujeme na mechanickou kauzalitu
PLATONIK NEMÁ NIŽŠÍ IQ NEŽ ARISTOTELIK, NENÍ TO HLUPÁK - JAK SI O NĚM MYSLÍ ARISTOTELIK
!!! odlišuje je zejména práce s emocemi během poznání !!!
to, s jakým NALADĚNÍM k věcem přistupují, jak se k nim vztahují, jaký kontakt s nimi navazují, jak se s nimi spojují nebo nespojují
aristotelik v platonikových vyjádřeních cítí emoce, a to ho dráždí, má totiž hluboce zakořeněnu tuhle základní rovnici:
EMOCE = SUBJEKTIVITA = NAPROSTÁ BLBOST
když jsou scientistické zákony nikoliv vyjádřením PODSTATY SVĚTA, ale jen instrumenty k velmi přesným predikcím? co když nám při hledání těchto instrumentů určených zejména k technické aplikaci a ovládnutí světa uniklo to, že existují důležitější rysy světa?
věda je omezená, není to jediný zdroj poznání světa, je to jen historicky vzniklý a vždy příliš lidský projekt: jak těžké je pro mě tomuto skutečně uvěřit!
aristotelik má odpor k antropomorfismu, antropocentrismu, personifikaci...a tak celý svět vidí příliš ne-lidský, ne-osobně, bez smyslu a vědomí...a člověka chápe jako nepodstatný detail světa
platonik lidský svět, prožívání a osobitost zdůrazňuje zase až příliš...vidí lidské hodnoty zase všude, vidí lidský morální řád dokonce jako základní rys/podstatu světa
jde o dvě krajní pozice
antropocentrismus vs. pustota univerza s člověkem jako smítkem prachu
je člověk zvíře nebo je něco víc? existuje objektivní dobro a krása?
platonismus v současnosti prohrál díky úspěchům techniky...možná je celá dnešní doba díky tomu ZASLEPENÁ..technické vidění světa ji zamlžilo zrak vůči tomu PODSTATNÉMU
aristotelik myslí, že je střízlivější, racionálnější, věcnější, víc nohama na zemi, s větší porcí zdravého selského rozumu, víc normální, víc vyzrálý než platonik...a možná je jen zabedněným hlupákem slepým k tomu podstatnému
aneb jaké je postavení člověka ve vesmíru? jsme opravdu takové nuly? Pascal byl schopen obou pohledů: člověk je tím největším ve vesmíru...a současně je jen smítkem prachu..ale tím, že o tom, víc, je i tím největším,...
TENTO ODSTAVEC JE DŮLEŽITÝ: možná je problém v psychickém nastavení aristoteliků: když zkoušejí přijmout perspektivu platonika, cítí subjektivní ulítlé rozechvění, poblázněný patos, entuziastické magoření..a předpokládají, že totéž stále cítí i platonik, když poznává svět, a proto je to hlupák..jednoduše: podle sebe soudím tebe!!! možná se však hluboce mýlí a jsou to právě aristotelici, kteří neumějí pracovat při poznávání se svými emocemi: když to zkusí, začnou bláznit, emoce je rozhodí, jejich emoce jsou moc labilní, proto je radši v sobě úplně utlačili, udusali...a možná jsou potom platonici víc emočně zdraví, umí emoce regulovat a rozumně je využít k poznávání světa...druhá část aristoteliků může být opravdu citově plochá..ale často jsou to spíše neurotici, u nichž je emoční plochost jen kompenzací jejich emoční nevyzrálosti, nedostatku regulace emocí...
naší jedinou nadějí na lidskou důstojnost a nesmrtelnost je platonismus..ale to nesmí při rozhodování o tom, kdo má pravdu, rozhodovat
někdy si myslím, že platonik je zaslepený emotivní hlupák, který své emoce a hodnoty projektuje do světa, jindy si myslím, že zaslepený emotivní hlupák jsem já, který nevidí to, co evidentně je, tedy dobro, krásu, mravní řád, harmonickou jednotu a vznešenost světa, snad božství, které vane vesmírem a snad má osobní nebo nad-osobní povahu/podobu/přirozenost...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!