Cokoliv říkám, říkám z pozice západní logiky.
Logikou mohou logiku poznat zevnitř, ohmatat si, ale ne vyvrátit.
Zajímavý by byl pokus, kdy bych chtěl logikou samotnou překonat logiku. Podařilo se to Hegelovi? Nebo jen užší logiku nahradil logikou širší, avšak základní zákony zachoval?
Nebo opravdu zákony přechodu Hegelovy logiky nahradily staré zákony zákony novými a samy byly pak novými zákony anulovány? Jde to?!
V statickém systému ne, destruoval by se kontradikcemi. Ale jak by to bylo v HISTORICKÉM Hegelově systému?
Uvažujme:
staré zákony A
zákony přechodu B
nové zákony C
C je v kontradikci s A
A není v kontradikci s B
C není v kontradikci s B
B je "mizející prostředník", zprostředkovatel k přechodu do navzájem kontradiktorických pozice
jde to však?
nemůže jít o deduktivní systém, protože ten je ve skutečnosti statický: tam by to nešlo
banální příklad: Petr nesnáší Pavla, oba se však snesou s diplomatickým Juliem...Julius má tak trochu obojaké vlastnosti, takže je snesitelný pro oba...má je však částečně
tedy B je zčásti A, zčásti C...jakýsi průměr, kompromis mezi neslučitelnými protiklady...protože však kompromis kontradiktorických vlastností ve skutečnosti udělat nejde, lépe vyjádřeno je to takto: má vlastnosti A a současně vlastnosti opačné (C), tedy není ani A, ani C
v statickém deduktivním systému to myslet nejde
může být v systému A předem dáno B, které postupně A mění na C a samo mizí, až je vytvořeným C zcela vymazáno?
B jako katalyzátor?
podle mnohých to nejde...tito však uvažují tak, že systém je pouhou realizací statického předem daného algoritmu
co když se však algoritmus sám v průběhu mění? Hofstadter se tím hodně zabýval: podle něj to nejde, ale věda už je dnes dál
další banální příklad: jsem pyšný, ale trochu i pokorný...jen TROCHU...takže je ve mně SLABÁ kontradikce, ale kontradikce ještě snesitelná...má pokora však bude sílit, tím bude vytlačovat pýchu, na základě toho bude ještě silnější a silnější...až budu zcela jiný: pokorný
námitka: semínko pokory bylo ve mně od začátku...
ano, ale taky jde o banální příklad
nejlepším příkladem je možná banální chemická katalýza - třetí látka umožní kvalitativní převod, jakýsi kvalitativní skok do úplně jiné kvality
logicko-mechanicko-deduktivně-staticky ovšem nezapsatelné
ovšem nezapomeňme, že k proměně systému bylo třeba vnější síly, zprostředkovatele, katalyzátoru...OK, ale to, že katalyzátor MOHL interagovat se starou látkou, zaručuje, že s ní měl MNOHÉ SPOLEČNÉ...byl jiný, ne však docela jiný...umožnil její totální proměnu
jde o Hegelovskou negaci negace v jeho monistickém systému...vnější není tak docela vnější, jiné není tak docela jiné...takže systém je "jiný-sama-sebe", je v něm vnitřní rozpor, napětí, KONTRADIKCE
přes všechny tyto věci: podařilo se Hegelovi skutečně uvažovat jinak? zabalil kontradikce do totality jejich splynutí? neměl je spíše nechat nesjednocené?
jak je to s MÝM myšlením? zůstává v západní logice...možná šel Hegel dál....kam? jaké zákony pro něj NA KONCI platily? nemýlil se?
lze myslet na konci jinak než na začátku? radikálně jinak? co by bylo oním katalyzátorem? bylo-li by to z myšlení, nešlo by to...leda by myšlení bylo kontradiktorické v samé své podstatě...a z toho Hegel nakonec VYŠEL!
vyšel nakonec ze statismu monismu ducha - vývoj ducha je pseudovývojem, jen realizací potencí
nakonec se u Hegela nic neděje, přes všechny vývojové řeči
ve statismu musí být kontradikce přítomná už na začátku zcela...jde totiž o substanční monismus
já si však můžu dovolit substanční myšlení už opustit: není pevné neměnné substance, jen historické proměny, zániky a vzniky...proměna je tak veliká, že už nejde o tu stejnou substanci...pak nemusí být v původní substanci žádná kontradikce
otázkou je však to, zda jde takovýto vývoj myslet?!
podstatou reality není to, že jí vlastnosti zůstávají, ale mění se...nezůstává však potom substancí sama jádro reality, které umožňuje její neustálé změny?
ne, může se stát, že se realita promění natolik, že už bude nadále neměnná
realita nemusí být ani jednotou
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!