tohle platí bez omezení?
hlubina deprese jen další z omezených her
ale pak to platí i o Pravdě křesťanů
základy každé hry jsou nakonec na vodě
--
důsledně domyšlený racionalismus vede nakonec k iracionalismu: ani rozumu a jeho logice nelze věřit
ale to platí jen tehdy, když už rozumu věříme!
anebo ne? a říkáme to z vyšší mimoracionální pozice? z pozice mystiky, Zjevení, jednání?
--
v depresi je krásně zasněná melancholie
člověk vše vidí z odstupu: jakoby vyústěním racionalistického teoretického odstupu byla deprese, v níž všechny věci splývají v jedno bez-hodnotové Nic
deprese sugeruje hloubku, pravdu: jako každá hra i tato mě chce přesvědčit, že je pravdivá definitivně a neodvolatelně
ale co když pravdivá nakonec je?
deprese je vědomí, že stejně všichni umřeme a tak je vše nakonec jedno
deprese je emoční meditace nad pomíjivostí a tedy bezvýznamností všech věcí
deprese tedy pramení - tak jako buddhismus a křesťanství - z pojmu věčna/nekonečna: co není věčné, nemá cenu...kořenem této možná chybné úvahy je už biologický pud sebezáchovy
deprese vidí naše aktivity z výšky jako banální rej mravenců, válení koule hovniválem...
naopak úzkostlivost nemá nadhled, je to protiklad deprese: strach mě přikovává k největším banalitám a nutí mě věřit, že jsou strašně moc důležité...
v depresi všechno pouštím z rukou a je mi to zcela lhostejné
deprese je dokonalá paralýza, wu-wej (ne-jednání, ne-činění)...
jak je spojena hluboká nuda a deprese?
když na člověka PADNE deprese, je přesvědčen, že ona je tím skutečným poznáním: nevidí jiné pohledy nebo je chápe jako klamné
TO, CO NENÍ VĚČNÉ, MOŽNÁ MÁ CENU...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!