Jak můžeme k idejím přistupovat nesmyslově?

a) jde o vrozené struktury mozku (geny)

b) učení skrze smysly (indukce, abstrakce) už ideje v nás tak zafixovalo do jasných objektů, že smysly nadále nepotřebujeme

- možná mají platonici lepší paměť na smyslová data, proto u nich snáze probíhá jejich abstrakce: mohou potom smyslová data snáze porovnávat, hledat opakující se vzory

- možná mají platonici naopak horší smyslové poznání (nevidí tolik nuancí, detailů barev, tvarů, zvuků, pachů,...), takže hned vidí pevné opakující se struktury ve věcech, nejsou rozptylovaní smyslovými detaily

- možná mají platonici lepší fantazii, takže ze smyslových dat v imaginaci utvoří skvělé ideje, jasnější a "živější" než smyslová data samotná

- možná mají platonici tendenci více struktury reifikovat, vidět je nezávisle na instanciacích, tedy na kontextu, detailech - mohou mít tedy rozvinutější schopnost reifikace a abstrakce, zatímco nominalisté mohou myslet více kontextuálně
- platonici mají tendenci chápat vzory jako IZOLOVANÉ (na kontextu nezávislé) OBJEKTY/věci/substance...mají tedy zřejmě silnější objektuální myšlení

- v matematice je to ještě jinak samozřejmě, může jít o větší vrozenost matematických struktur u matematických platoniků, dále o to, že osvojením pravidel matematický platonik z matematických pravidel nevědomky konstruuje matematická abstrakta jako skutečné, "živé" entity, zatímco matematický nominalista zůstane u těch pravidel a dál nejde

c) možná věčná říše idejí skutečně existuje

- nominalista je stále rozptylován pomíjivým zmateným světem smyslů

- platonik se zaměří na to důležitější, má odvahu skočit do jiného světa, našel k němu přístupové cesty, které nominalista nenašel a možná ani nehledal

a právě tyto přístupové cesty k říši idejí mě MOC zajímají, existují-li ovšem skutečně...nemůžu je však (zatím) najít...proto se těch, kteří po nich (snad) kráčeli ptám, jak se na ně dostat..