není jedno, jestli já je nebo není...pokud není, utrpení těla mi může být lhostejné
jistěže tělo ve stresu chce nebýt ve stresu...protože si KLAMNĚ MYSLÍ, že v něm je stálý obyvatel "já", kterého musí tahat z bryndy...jelikož tam nikdo takový není, ale jsou tam jen pomíjivé neosobní procesy, není proč se snažit nebýt ve stresu: vše je jedno
tvrdí se, že pokud trpíme, je jedno, zda je či není já
to není pravda: jestliže není já, ani nikdo netrpí
a nikdy ani netrpěl..a trpět nebude
a nevíme ani, zda existují neosobní pomíjivé stavy utrpení...možná je to jen intuitivní, ale FALEŠNÁ lidová psychologie
namítá se, že má reálná bolest mě přivede k jinému názoru
tělo se samozřejmě bude snažit zachránit
tak fungují ty tělesné sebe-záchovné mechanismy
ale to není žádný důkaz ničeho
bolest evidentně je, ale naše evidence jsou často klamné
je třeba vidět toto:
evidence je nástroj těla pro přežití
tělu se k přežití hodí víra v já, ale ještě víc víra v bolest
proto je evidence v existenci bolesti ještě silnější než evidence v existenci jáství
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!