Konstrukce jsou statickým předpisem. Vše je dáno předem.
Je zde zajímavý ontologický dualismus: konstrukce a její provedení.
A ještě zajímavější je zprostředkující článek mezi nimi: zdánlivě triviální (snad) "funkce", která konstrukci realizuje, přiřadí jí tedy hodnoty (možné světy,...), "interpretuje" ji, kontextualizuje, aktualizuje...
Má tato zprostředkující funkce také svou konstrukci, svůj předpis? A jakou má tento předpis podobu, jde opět o konstrukci? Proč ne, asi je to tak definováno, či to tak definovat jistě lze.
Jde o myšlení ve statických objektech: konstrukce jsou statické objekty, kterým jsou přiřazeny statické objekty (možné světy, možné časy, individua, množiny individuí, pravdivostní hodnoty,..). I funkce nebo konstrukce (snad konstrukce konstrukce, meta-konstrukce) tohoto přiřazení je sama statickým objektem.
Jak se od statického objektu dostanu k reálnému dění procedury? Není to banální přechod. Skok z věčnosti do času. Od notového zápisu či jeho věčnému předpisu k realizované hudbě plné rytmů, daných časem.
Ovšem také je možné, a z Einsteinovy teorie to vyplývá, že svět je statický a čas neexistuje. Existují jen věčně přítomné události: všechny okamžiky, minulé i budoucí, věčně a současně. Pak by zde problém nebyl.
Platonik možná víc myslí matematické entity jako reálné objekty, nominalista/formalista vidí jen zápis. Ale nominalista si neplete ideu skladby s jejím provedením či s vytištěným notovým zápisem, jen si myslí, že jde o strukturu, která se opakuje v čase, neexistuje však mimo něj (jak bychom také její mimočasovou existenci mohli poznat?).
Stále jako nominalista nechápu, jak platonik ony věčné entity pojímá. Co vidí, co poznává? Jak je vnímá? Vnitřním zrakem? Zře je v říši idejí? Cítí evidentně, že nejsou součástí tohoto pomíjivého světa v čase a prostoru? Nebo jde jen o metaforu mající vyjádřit, že dané entity PLATÍ nezávisle na prostoru a času vždy a všude?
Jako co je vidí? Jako jasně strukturované, neměnné entity obdařené "silnějším bytím" než mají stromy a cihly kolem nás? při kontaktu s nimi ví, že jsou kvalitativně odlišné (dualismus)?
Vím, že platonici jsou často velmi inteligentní lidé. Mají tedy mozek zřejmě strukturovaný jinak než já. Znají všechny nominalistické protiargumenty, ale stejně si trvají na svém. Možná mám já v mozku deficit, a proto nechápu, jak matematické a logické entity platonici pojímají.
Musí jít o silnou zkušenost s nimi. Myslím, že pro platonika jsou matematické objekty striktně odlišné od čehokoliv v tomto světě, mají evidentně bezčasou existenci či spíše věčnou platnost. Nejde to však vyjádřit pro nás nominalisty, kteří uvažujeme jinak, ještě přiléhavěji, abychom to alespoň trochu víc pochopili?
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!