K ČEMU VĚDOMÍ

K ČEMU VĚDOMÍ

to hlavní, k čemu jsem došel, hned v úvodu:

vědomí slouží k spojení smyslových dat z různých smyslů

máme také data zvuková, mezi něž patří slyšená a mluvená řeč

nevědomý mozek se naučil dekódovat informace ze slyšeného jazyka, používá potom také stejné médium strukturovaných zvuků v tzv. "vnitřní řeči"...nerozumíme informacím slyšením ani těm,  které si sami pro sebe říkáme v "duchu", ale u obou máme obrazy a pocity, tedy smyslová data (i pocity jsou jistá smyslová data), která se ve vědomí spojují


ve vědomí není nic jiného než smyslová data, neprobíhá tam ani jejich zpracování, jsou tam jen průběžné výsledky tohoto zpracování a cítíme námahu, když k němu v nevědomí mozku dochází

tichý hlas v hlavě má mnohdy funkci výchovnou, regulující - napodobuje emoční naléhavost kategorických rozkazů rodičů a šéfů, říká, co máme dělat

zdá se ale, že hlavní úloha vědomí je tato: spojovat smyslová data do jednoho obrázku světa a poskytovat je dalším - už nevědomým - oblastem mozku k zpracování

!!! zdá se, jakoby vědomí bylo u vstupu a výstupu zpracování dat, jen prostřední člen - samo zpracování - dělá nevědomí...vědomí vidí data, co přicházejí, i řečové či  jiné reagování těla na ně...!!!

vědomí je tak jakési plátno, kam mozek promítá vstupy a výstupy, tedy i reagování vlastního těla, aby s nimi mohl dále pracovat a získávat z něj informace, které jsou vědomí samotnému nepřístupné...ve vědomí jsou holá data, ale další zpracování je jinde...

avšak ve vědomí jsou i jasné stimuly k akci, a to v případě emocí, tužeb

vnímání se může zesílit, když umlkne zvuk jazyka: to se stalo U. G. Krišnamurtímu...prostor vědomí se uvolnil pro další smyslová data

zdá se, že vědomí má na zpracování dat mnohem menší úlohu a lze být vědomě mnohem méně soustředěný, a produkuje přitom pořád stejně kvalitní věty...zdá se, že toto dělají mnozí osvícení: ani se moc vědomě nesoustředí na slova, přitom odpovídají hladce a dobře...

samozřejmě, chceme-li vymyslet nové myšlenky, je třeba se tzv. snažit...co to však vědomě znamená? nic, jen větší napětí, zadrhávání, pauzy, pomalá mluva, prázdný pohled do dáli a čekání, co do vědomí přijde...pak snad po takovéto delší činnosti cítíme, že mozek je unavený...naše vědomí ho však moc neunavilo, nehrálo v tom celém klíčovou úlohu...a i kdyby hrálo, rozhodně je to jen špička ledovce obrovské výpočetní aktivity nevědomých oblastí mozku

zdá se, že ve vědomí je toho mnohem méně a dělá toho mnohem méně, než si obvykle myslíme...jsou v něm jen nějaké občasné mentální obrazy a slyšení zvuků vět...ani bych se nedivil, kdyby měl pravdu epifenomenalismus a vědomí bylo jen nahodilým stínem vrženým skutečně kauzálně účinnou nevědomou činností mozku...do vědomí jakoby se dostala občasná klíčová spojení a klíčová témata a obrazy, ale možná zcela nahodile a bezdůvodně...a nebo snad jen pro zdůraznění, aby byla informace sdílena pro další části mozku...

a nebo vědomí slouží primárně jazykové komunikaci, jako jakési "zázemí" (background) jazykové komunikace...možná vzniklo jednoduše slyšením, nasloucháním, slyšením mluvených zvuků, které se později zvnitřnily/internalizovaly jako příprava pro produkci dalších mluvených zvuků...

vědomí jednoduše jenom slyší, poslouchá, naslouchá mluvenou či tichou řeč, jazyk...a to v něm vyvolává pocity a obrazy...nejsou v něm jinak žádné informace a data...samozřejmě až na smyslová data: hmatové, chuťové, čichové vjemy...

zdá se však, že vědomí přece jenom spojuje různá smyslové data (také z různých smyslových receptorů) do jednoho obrázku světa...

mohlo by tomu být tak, že vědomí spojuje smyslová data do jednoho obrázku světa a umožňuje jejich následnou verbalizaci....ve vědomí pak zní zvuk této verbalizace, ale už zde nejsou informace jí nesené...zvuk slov je zde kvůli řeči a někdy jen jako její zvnitřněný pozůstatek


a nebo se skrze zvuk dorozumívá jedna část mozku s jinou...nemáme vnitřní či vnější řeč proto, aby vědomí rozumělo, ale aby se předala/sdílela data z jedné části mozku do druhé!!

když je řeč mluvená, tak ji jako všechny ostatní zvuky vědomí slyší...proč slyší i "vnitřní řeč"?...zatím se mi zdá, že kvůli ujasnění, zpřesnění, konkretizaci, sumarizaci, sloučení dat  

řeč je totiž také koncovým výstupem zpracování dat: co není řečeno v jazyce, není řečeno vůbec...data se tříbí tím, že něco popisujeme druhému, ale úplně stejně tak, že je v "duchu" popisujeme sobě samému...