- sám myslím, že metaforou se snažíme uchopit věc pomocí znaku pro jinou věc, významem tohoto jiného znaku je mnoho (někdy jasně daná množina) referencí a asociací k smyslovým datům, z nichž jen některé odpovídají původní věci...jiné jsou zavádějící...je to snaha mozku podívat se na původní věc jinak, z jiného pohledu...a je to také snaha mozku ušetřit si práci, převzít pro věc znak (a s ním asociovaný popis) jiné věci...plus je to snaha mozku integrovat, spojit data, vidět podobnosti, souvislosti, asociace...příliš metaforické myšlení je však myšlení vágní, neurčité, protože vše propojí až moc, takže už nejsou jasné hranice mezi znaky a odlišnosti mezi věcmi, na které odkazují...
-- ve vědomí nejsou významy, pojmy, ale jen zvuky slov (i v případě tiché řeči "v duchu"), plus s nimi výjimečně asociované vzpomínkové obrázky plus pocity (napětí a uvolnění v těle) plus občasná schémata, grafy, náčrty tabulek, vztahů (jako při vyslovení relace "...je větší než...")...většina ostatního se děje mechanicky...ve vědomí téměř nic není...a v nevědomí mozku také nic není, ale je to databáze toho, co už někdy bylo ve vědomí...implikaci, negaci, relace si umíme ve vědomí zpřítomnit ve formě diagramů, primitivních prostorových náčrtků atd...ale obvykle to neděláme, máme je zautomatizované, používáme je bezděčně a mechanicky...jsme jako dřevěná loutka z pohádky (když užiji metaforu): vyslovujeme smysluplné věty, ale jejich významy na vědomé úrovni nevnímáme, jen si s nimi asociujeme velmi zřídka obrazy, tělesné pocity, prostorová schémata...v nevědomí není nic víc než to, co bylo někdy ve vědomí...
Touha ci odpor je jen fyzický tlak v těle spolu s představou budoucí situace a radosti ci smutkem, což jsou zase druhy tlaků v těle
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!