TOUHA A MEDITACE
negativní emoce mají dvě základní složky: prvek napětí a prvek tíže
když nás mají aktivizovat, abychom něco dělali, vzrůstá napětí
když se nám zdá, že už nic dělat nemůžeme, vzrůstá pocit strastiplné tíže
i pozitivní emoce mohou mít prvek napětí, ale slastného napětí, tíži nemají nikdy
emoce jsou našimi základními hybateli, ovlivňují naše preference
bez napětí není negativní emoce
ustání chtění je ustáním napětí...chtění a odpor se projevují jako konkrétní fyzické napětí v těle...
klid je cílem meditace...je to lepší vyjádření než "metoda pozorovatele", protože žádný pozorovatel neexistuje...také termín "odosobnění od emocí a myšlenek" není vhodný, protože neexistuje žádná osoba, od které by se dalo od-osobňovat...stejně je tomu s latinským "depersonalizace"...
možná vhodnější je termín "disociace", tedy odpojení...případně "náhled", "nadhled"...emocí už nejsme strženi, je zde jakýsi klidný přístup k ní
kromě slova KLID jsou vhodná slova bezvášnivost, NE-CHTĚNÍ, absolutní ztráta jakékoliv MOTIVACE, "nechat být, nechat jít, od-kládání všeho..."
hlavním nástrojem chtění je myšlení, jednotlité myšlenky jsou určitými konkrétními chtěními, přáními, snahami, sny...jak říká Roman, pořád něco chceme...když odsekneme myšlení, ztratí vůle/chtění svůj nástroj...jako když vezmeš kovbojovi pušku nebo drakovi křídla/oheň...myšlení však není jen nástrojem vůle, ale i jejím rozmnožovatelem, jako když pumpičkou dofukuješ zpola splasklé kolo...
Lacan a buddhismus a U. G. Krišnamurtí mají pravdu: skrze jazyk, řetěz znaků/signifikantů se naše chtění/touha reprodukuje, rozmnožuje, vzrůstá...jazyk pak slibuje, že ji uspokojí, ale nekonečný řetězec/provazec znaků odkazuje jen stále jeden na druhého, odkazuje na splnění snu do blízké budoucnosti, která nikdy nenastává...řešením je vystoupit mimo myšlení, mimo jazyk: tehdy ustane touha, protože nebude mít svůj nástroj, prostředek, způsob či médium, jak se rozmnožovat, zvětšovat, přetrvávat, přežívat...
cílem je jednoduše ne-chtění, tedy zastavit chtění, které se psychologicky projevuje dvěma způsoby: jako chtění, aby něco bylo nebo jako odpor, aby něco nebylo...
je vhodné v meditaci pozorovat své chtění a odpor, dokonce i odpor nemít odpor, touhu nemít touhu, touhu být šťastný, touhu zopakovat šťastné chvíle...
touha a odpor jsou propojené s toužebnými myšlenkami a projevují i zesilují i pokračují skrze ně
stav bez touhy je stav dokonalé blaženosti, klidu, uvolněnosti, bdělosti...
mnoha myšlenkám věříme, jsme o nich přesvědčení: když tvrdím, že VŠE JE NUDA, věřím této myšlence, jsem o ní přesvědčen, tato myšlenka mě nenudí (takže vše není nuda, jak tvrdím v této myšlence!), ale velmi mě zajímá, jsem jí zcela stržen/pohlcen...je dobré vnímat i tuto myšlenku jako nezajímavou, irelevantní, jako něco, co nevadí...
Roman mě fascinuje tím, jak moc je mu VŠECHNO ÚPLNĚ PUTNA...to je ono, nechtít nic, být bez motivace
je několik způsobů, jak nám může být všechno jedno:
a) verbální, intelektuální, kdy to jen říkáme - to není dobré
b) navztekaný, plný odporu, zahořklosti, zášti, zapšklosti, nenávisti - to není dobré
c) rezignovaný, apatický, depresivní, mrtvý - to není dobré
d) klidný, bez-vášnivý, lhostejný, nevzrušený - to je cíl
u posledního způsobu nenastane útlum a pasivita, jak bychom očekávali, ale naopak, svěžest, živost, radost!!!
je všechno myšlení špatné?
ne, jen to, o které se zajímáme, které produkuje naši touhu...
také je jistě lepší myšlení disciplinované, mající "focus", jasné ohnisko a strukturu, než myšlení, které námi háže ode zdi ke zdi od jedné momentální touhy k jinému momentálnímu našemu rozmaru...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!