Analytická metoda předpokládá, že svět je nakonec opakováním a kumulováním jednoznačně definovatelného základního vztahu jednoznačně identifikovatelných jednoduchých jednotek s jednoznačně definovatelnou přirozeností.
Analytická metoda je totiž postupem k cíli: analýza je úplná teprve tehdy, identifikuje-li jednoduché prvky a vztahy mezi nimi, následně pak vše zbývající na ně převede (zredukuje).
Za tohoto nedokázaného předpokladu potom jazyk s jednoznačně definovanými (desambiguovanými) termíny může popsat svět.
Nikdo však neví, zda svět má jen jeden význam, zda ho může popisovat jazyk s jednoznačně určenými významy termínů.
Zdá se spíše naivní představa, že náš omezený jazyk vidí do srdce univerza, které bije podle jeho rytmu a zákonitostí, navíc stejně jednoznačně, jako on sám...
Svět však není tak jednoduchý jako logická analýza ideálního nebo přirozeného jazyka na analytické konferenci. Spíše se zdá, že jeho pestrost a neuchopitelnost, stejně tak i omezenost naší zkušenosti s ním lépe vyjadřují termíny mnohovýznamové. Tedy to, co analytici označují za "vágní žvásty". Jejich přesně artikulované věty se totiž se světem míjejí docela, vytváří však stínový svět logických konstrukcí, kde je vše srozumitelné, clare et distincte, jenomže vůbec ne takové, jaké to skutečně je...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!