Dawkinsův argument má několik
zásadně slabých míst.
Jeho rekonstrukce od Pichy:
- Svět je složitý.
- Pokud by byl složitý svět stvořen podle plánu, stvořitel by musel být přinejmenším stejně složitý.
- Čím je objekt složitější, tím menší je pravděpodobnost jeho existence.
- Pravděpodobnost existence nesmírně složitého boha je velmi nízká.
- Tudíž bůh velmi pravděpodobně neexistuje.
Avšak svět sám je extrémně složitý, tedy podle této logiky by velmi pravděpodobně neexistoval. On však, jak všichni víme, přesto existuje.
Lze tedy Dawkinsovi namítat:
Bůh je dle této argumentace (minimálně) stejně nepravděpodobný jako svět, Dawkins se nás snaží přesvědčit, ať v Boha nevěříme, protože je tedy velmi nepravděpodobný. Já můžu odpovědět: to s tou nepravděpodobností si před chvílí říkal i o světě, Dawkinsi, a stejně je! Nechceš tedy přehodnotit to, zda jsi pravděpodobnost existence Boha odhadl správně?!
Lze však argumentovat ještě sofistikovaněji:
zamysleme se, odkud Dawkins svůj odhad pravděpodobnosti existence boha/světa bere. Z pravděpodobnosti existence složitých objektů ve světě: lidské oko, mozek, galaxie. Zde platí zásada: čím složitější, tím mimořádnější. Otázkou však je, zda tato zásada platí pro svět sám. Odkud víme, že se touto logikou řídí i vzniky světů? Známe jen jeden svět (ten náš), nevíme tedy, s jakou pravděpodobností by existovaly obdobné světy. Výpočet pravděpodobnosti z (existence) jediného případu je totiž nelegitimní.
Důležité je říci, že zásada "čím složitější, tím mimořádnější" je vyvozena ze "skladebnicové" povahy našeho světa, nesmí však být extrapolována na pravděpodobnost vzniku světa samotného. Je možné říci, že velmi složitý objekt ve světě pravděpodobně existovat nebude, protože to plyne ze skladebnicové povahy světa, ale aplikace zásady na svět sám či na světy jiné či na Boha není legitimní.
K legitimní extrapolaci zásady bychom museli znát vlastnosti meta-vesmírné "zárodečné půdy", ze které se případně zrodil náš svět nebo světy jiné. Podléhá i ona skladebnicové zásadě nebo ne? Pokud má jiné vlastnosti než náš svět, naše zásada v ní neplatí.
Víme, že náš svět je jako lego: z mnohem většího počtu jednodušších prvků, které jsou dány předem a na které lze vše zase rozštěpit, obtížně stavím menší počet složitějších objektů. Je myslitelné, že ona "zárodečná půda" může fungovat naopak: přirozeně je strukturována do extrémně složitých objektů, odštěpení jednodušší části je něco mimořádného. Zde by existence komplexního Boha byla přirozená, zato existence izolovaného elektronu by byla zázrakem.
Tedy, z pravděpodobnosti vzniku složitého jevu v tomto světu nelze vyvozovat pravděpodobnost vzniku světa samého a ani pravděpodobnost Boha, protože Bůh ani vznik světa samotného nejsou jevy tohoto světa a nepodléhají tak jeho zákonům, tedy ani zásadě vyjádřené bodem 3 výše zmíněné Dawkinsovy argumentace.
Důležité je říci, že zásada "čím složitější, tím mimořádnější" je vyvozena ze "skladebnicové" povahy našeho světa, nesmí však být extrapolována na pravděpodobnost vzniku světa samotného. Je možné říci, že velmi složitý objekt ve světě pravděpodobně existovat nebude, protože to plyne ze skladebnicové povahy světa, ale aplikace zásady na svět sám či na světy jiné či na Boha není legitimní.
K legitimní extrapolaci zásady bychom museli znát vlastnosti meta-vesmírné "zárodečné půdy", ze které se případně zrodil náš svět nebo světy jiné. Podléhá i ona skladebnicové zásadě nebo ne? Pokud má jiné vlastnosti než náš svět, naše zásada v ní neplatí.
Víme, že náš svět je jako lego: z mnohem většího počtu jednodušších prvků, které jsou dány předem a na které lze vše zase rozštěpit, obtížně stavím menší počet složitějších objektů. Je myslitelné, že ona "zárodečná půda" může fungovat naopak: přirozeně je strukturována do extrémně složitých objektů, odštěpení jednodušší části je něco mimořádného. Zde by existence komplexního Boha byla přirozená, zato existence izolovaného elektronu by byla zázrakem.
Tedy, z pravděpodobnosti vzniku složitého jevu v tomto světu nelze vyvozovat pravděpodobnost vzniku světa samého a ani pravděpodobnost Boha, protože Bůh ani vznik světa samotného nejsou jevy tohoto světa a nepodléhají tak jeho zákonům, tedy ani zásadě vyjádřené bodem 3 výše zmíněné Dawkinsovy argumentace.
Samozřejmě, že celá argumentace předpokládá atomistický skladebnicový LEGO-model světa, což požaduje analytická metoda současného empirismu. Jinde jsem psal, že tento požadavek je nedokázaným a současně nutným předpokladem užití této metody. Zde se kritiky tohoto předpokladu zdržuji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!