často všichni uvažujeme teleologicky
telos = cíl, účel
když reflektujeme svůj život jako (pofidérní) CELEK, hledáme cíl či celkový program pro tento celek
a nemusí jít jen o celý život, ale třeba jen o CELÝ den
přebíráme jeden program/projekt/cíl za druhým a shledáváme je být všechny malicherné, směšné, absurdní, hloupé, nenaplňující, trapné...
proč je však takovými shledáváme?
mluví zde náš rozum - nebo jen náš cit? nemluví zde jen náš momentální životní pocit ŽIVOTNÍ NESPOKOJENOSTI?
odkud víme, že životní cíle jednotlivých lidí jsou hloupé?
a) protože jsou pomíjivé
b) protože nejsou napojené na nějaký konečný, globální cíl
c) protože zvenčí vypadají dětinsky, nezáživně, nudně, stojí mnoho sil "pro nic za nic"
d) jejich cílem je nakonec slast, která zvenčí vypadá zvířecky, hloupě a trapně, tak jako třeba orgasmus
jak dané zpochybnit?
ad a) i my jsme pomíjiví, nejsme platónští věční duchové
ad b) a potřebujeme skutečně globální cíl? nemluví zde jen tradiční metafyzické memy za nás? kdy ho potřebujeme? není to jen maska naší deprese? toho, že nejsme dobře zakořeněni v našem přirozeném tradičním světě?
ad c) to je jen pohled zvenčí - až zevnitř poznáme jejich hodnotu a to, že naplnit dokáží
ad d) co je na slasti špatného? když ji máme, rozhodně nám nevadí, ba právě naopak, chceme ji!!!
reflexe mnohou slast jistě zabíjí!
možná jí nadřazený elitářský intelektuál ani mít nechce: není ho přece hodna, hloupou slastí trpí přeci jen děti a zajíci!
je třeba vidět, že se zde pohybujeme vždy jen na JEDNÉ Z MNOHA ROVIN myšlení, na OMEZENÉ PLOŠINĚ...a plošin je tolik!
omezenou plošinou je také tzv. "pozitivní myšlení"
malovat svět na černo - malovat svět na růžovo: ani jedna z těchto barev není světu vlastní
- možná si nalháváme, že netrpíme a nejsme neustále frustrovaní
- možná si nalháváme, že trpíme a jsme neustále frustrovaní
- perspektivu lze totiž vždy, jak říká Petr B., otočit
- svádění každé perspektivy spočívá v tomto:
a) redukuje vše na jediný princip: vše je černé nebo bílé
b) sugeruje, že není omezenou perspektivou, ale meta-perspektivou bez začátku a konce, posledním pravým poznáním
c) ovládne emoce sugescí a autosugescí: až pevně věříš a s jistotou jsi přesvědčen, že toto je HOLÁ SVATÁ PRAVDA BEZ PŘÍKRAS
----------
co je to smysl života?
a) cíl života
b) statická či dynamická srozumitelnost života, kterou poznávám jako síť vztahů, poukazů, významů, parciálních smyslů - až mi to celé zapadne do celkové srozumitelnosti mého přirozeného světa: pomáhá mi zakořenit v mém vlastním přirozeném světě, přemáhá můj zmatek a nejistotu, slouží mi k tomu, abych se ve světě dobře orientoval
- věci a jevy pro mě v celkovém kontextu mého života mají či nemají hodnotu, význam
- věci a jevy mohou být hodnotné a plné významu i tehdy, když nesměřují k žádnému jedinému a trvalému cíli
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!