četl jsem teď tyto tři články
píše jasně, inteligentně, má tah na branku, nerozplizne se to v detailech (jako u jinak jistě erudovaného Theina)
námitka: je zaujat jistými koncepty (primárně marxismem, dále je znatelné oslnění Žižkem, který dle mého soudu jen opakuje více zmateného Lacana), tyto koncepty však nakonec jsou banální
uvažuje hodně politicky, možná je mi bližší Fulka, který miluje romány a zejména popis psychologicky abnormálních stavů v nich a snaží se do psycho-jedinců vcítit právě skrze umění...to mi přijde zábavné a zajímavé i pro sebe-poznání mého "nevědomí"...
něco mě ale zaujalo:
systém předpokládá jeho překračování, na něm se zakládá jeho moc - platonismus implikuje nihilismus a naopak - akce transgrese vede zas k proti-akci zpětného hledání koření, návratu k systému a tak cyklicky dokola
jak z bludného kruhu ven?
dle Žižka - a Hausera - jsou dvě možnosti:
a) překřížit fantasma, tedy zrušit obscénní strašidelný doplněk, konstitutivní výjimku (jak zbytečně nazývá tabu, které je za hranicí systému) - zrušit ono lákavé "vně" systému, aby neděsilo - a nelákalo
b) identifikovat se plně se systémem, ztratit vlastní vůli a odpor vůči systému, vlastní snahu systém překročit - tím údajně získám svobodu, protože snahou systém překročit ho jen podporuji: perverze není subverze
druhou možnost reprezentují zejména ženy - protože:
a) nemají jednotnou identitu jako muži, takže systému nepodléhají tolik, není zde totiž jejich pevná identita, kterou by systém plně asimiloval a která by závisela na jeho uznání
b) nemají jako muži šanci ze systému uprchnout, nevolá je vnějšek systému, fantasma, proto se mu snáze podrobují, jejich začlenění je úplnější
c) tím, že ze systému nechtějí uprchnout, snáze se do něj integrují a tím jsou k němu také vázáni mnohem volněji, lehčeji, ne-násilněji a nakonec MÉNĚ, protože k němu nejsou vázány celou identitou jako muži + tím, že z něj nechtějí uniknout, ruší jeho moc, jeho význam, jeho identitu
je to takové taoistické ne-násilné řešení: nebojovat se systémem jeho prostředky (Havlova moc bezmocných), nepřekračovat ho, a když je všude, podílet se na něm jen neúplně PRÁVĚ TÍM, že se na něm budu podílet co nejúplněji
to je jediná cesta z všudypřítomného systému: nebojovat proti němu, ale plně se podrobit, ale tak plně, že tím systém ztratí moc: je totiž připraven na boj proti rebelům, nikoliv na absolutní pasivitu
stejně to ale zní nějak utopicky: nedělali právě toto skoro všichni v normalizaci a nežil systém právě tím dále?...jistě, nakonec se rezignací všech vyčerpal, nikdo v něj nevěřil, ztratil vnitřního nepřítele, v boji vůči němuž by se ostatní spojili, a vnějšího nepřítele nikdo nepovažoval za skutečného nepřítele...ale stále zůstával vnějšek, fantasma idylického Západu, kam systém zakazoval jít...a myslím, že právě tím se systém rozpadl, nikoliv pasivitou lidí, ale jejich aktivní vírou, že u nás jednou bude tak, jak už teď je na Západě...
věří, že když v lásce totálně přijmu systém, zničím ho láskou, totálně sebe-neguji sebe, systém už pak nemá nepřítele, kterého by potlačoval, sám nutně zmírní až zničí negaci, vyčerpá se jeho dynamika a padne...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!