smysly poskytují rozmanitost
rozum zase systém identitních pojmů
zdá se, že prostor smyslové rozmanitosti protneme rovinou vytyčenou identitním pojmem, např. pojmem "morálka"
dále v této rovině hledáme nějaký smyslový rys, který zidealizujeme (např. sobectví): idealizací (extremizací) do identitního pojmu vznikne ihned i jeho stín (negace, identita není bez své negace), zde tedy "nesobectví"
zpětně pak tyto ideální pojmy (vlastně dva protikladné idealizované extrémy) projektujeme do smyslové rozmanitosti
obvykle uděláme také hierarchii těchto antipodů, jeden je vysoký, druhý nízký (dobro-zlo, krása-ošklivost, altruismus-egoismus)
ideální pojmy, protiklady, tedy ve světě nikde neexistují, existují jen diference, které si dle binární logiky zjednodušíme do protikladů
protiklady se obvykle definují nepřítomností sebe navzájem (pojmový pár: dobro je nepřítomnost zla a zlo je nepřítomnost dobra), v případě hierarchizovaných protikladů je jen jeden definován nepřítomností druhého (zlo je nepřítomnost dobra), v tomto případě však vzniká problém, jak definovat druhý člen (zlo je nepřítomnost dobra, ale co je pak vlastně samo dobro?!)
Deleuze zkoumá diferenci mezi identitami (nezajímavé), diferenci mezi identitou a diferencí, nakonec diferenci mezi protikladem a diferencí (je třeba si uvědomit, že druhý a třetí případ jsou vlastně identické, protože protiklad a identita jsou dvě strany jedné mince)
Hegel/Schelling chtějí nadřadit identitu protikladu, proto postulují identitu identity a protikladu (přímo říkají ne-identity, ale předpokládám, že míní protiklad), aby nad identitou nestál její protiklad s protikladem...což asi je možné, protože si lze představit totální všeobsáhlou identitu (jedinovše), problém je, jak v ní vzniká protiklad, či alespoň diference (Schellingovo řešení skrze "jiné samo sebe", "sebe-jiné" je divné a nejasné)
jaký je rozdíl mezi diferencí a protikladem? diference je vágní a tedy otevřená, protiklad je jasně definovaný skrze identitu a negaci (je to negace identity, nic víc, nic míň)
myšlení vidí protiklady tam, kde jsou jen diference
ale bohužel diferenci nejsme schopni pořádně myslet bez protikladu, je třeba tedy alespoň protikladnost oslabovat, vědět, že v protikladu je vždy částečně přítomen jeho opak, že rozdíly nejsou nikdy absolutní (buď - a nebo), ale jen kvantitativní, co do stupně (spíš dobrý, spíš zlý, nikoliv absolutně dobrý - absolutně zlý)
diference je velmi vágní, nakonec je stanovovaná mezi identitami, jejichž hranice lze však stanovit jen skrze negaci, tedy skrze jejich protiklady
takže nakonec diference do značné míry závisí na protikladu, alespoň v jasném pojmovém uchopení: v rámci smyslovosti či představivosti jde spíše o smyslovou neurčitost, konkrétnost, bohatost rozmanitých smyslových dat (počitků)
myslíme často v tomto vylučujícím (protikladném) modu: rys ve věci buď je celý nebo v ní není vůbec...a je to pro věc zásadní (esenciální)...a když v ní je, je věc dobrá, kvalitní, když ne, je nehodnotná...obvyklý systém hierarchizovaných esenciálních protikladů...musíme však vidět, že realita je spíše takováto:
a) ve věci jsou obvykle oba protiklady, ale v různé míře, často spíše v poměru 54/46 než 75/25 nebo dokonce 100/0, jak by si přálo vylučující represivní myšlení
b) pokud je ve věci přítomen jen jeden protiklad, je v ní přítomen jen částečně, nikdy ne zcela (nikdo není absolutně dobrý nebo absolutně sobecký)
c) daný protiklad je pro věc spíše marginálním rysem než rysem esenciálním, případně je jedním z mnoha dalších rysů, které přehlížíme
d) žádný z obou protikladů obvykle nestojí hodnotově ani ontologicky nad tím druhým
e) protiklad ani jeho opak v realitě neexistuje, je to idealizovaná extremizace vzniklá zjednodušující abstrakcí
co znamená věta, že každé protiklady mají alespoň jednu společnou věc?
a) buď jde o protiklady stejného X (protikladné barvy, protikladné hodnoty, protikladná pohlaví, protikladná míra aktivity)
b) nebo je jeden protiklad definován skrze nepřítomnost sebe-konstituujícího druhého členu (zlo jako nepřítomnost dobra, dobro je tak ve zlu přítomno skrze svou absenci, ryze negativně...podobně nejsoucno nebo nicota, nebytí)
c) protiklad je "opak", tedy jde o působení na STEJNÉ rovině, podle STEJNÉHO řádu ve STEJNÝCH linkách, jen navzájem zcela opačných: láska všem pomáhá, nenávist všem škodí: stejná linka od individua k ostatním lidem, jen jednou individuum dává slast, podruhé strast, přičemž slast a strast jsou opět protiklady, tedy opačné pohyby, v nichž jeden např. zesiluje individuum, druhý zeslabuje (při jednom individuum metaforicky řečeno roste, při druhém se zmenšuje: opět obrácené a jinak stejné pohyby)
nesouměřitelné, absolutní heterogenity nemohou být identické ani protikladné
protikladné věci se navzájem vylučují, jsou kladeny proti sobě navzájem, jedna požírá druhou, musí tedy být definovány na společné půdě, kde byly poměřeny a vyměřeny jako protikladné: a na společnou půdu mohu položit jen to, co má alespoň jednu věc společnou...
jsme nuceni myslet v protikladech, ale realita v protikladech neexistuje
evoluční vysvětlení binárního myšlení je jednoduché: realita jistě není homogenní, nejsnazší způsob, jak uchopit její heterogenitu, by tedy byl myslet jí v pouhých dvou možnostech, z níž ta druhá je pouze opakem (nebo ještě lépe pouhou nepřítomností) první (binární kód, 0 je nepřítomnost 1, 1 může signalizovat "proud probíjí" a 0 absenci, nepřítomnost probíjení)
Lacan - zrcadlové stádium - skrze hru mizení a znovu-objevování údů těla v zrcadle (ruka není - ruka je)
ale i vztah k matce: matka není - matka je, prs není - prs je (hodný a zlý prs jako základ morální hierarchické dichotomie založené samozřejmě na slasti, na hedonismu)
ale slast není pouhá nepřítomnost strasti (a ani naopak), také zlo má vlastní kvalitu, není to jen nepřítomnost lásky, ale také aktivní nenávist...tedy nejde jen o kvalitu a její nepřítomnost, ale často o dvě svébytné kvality, které jsou ale také proti-kladné, opačné
jak to vysvětlit?
proti-pohyb sebou přináší nějaké kvality navíc, nejde tedy jen o abstraktní proti-pohyby (toto ještě promyslet!)
slast je VÍC než absence strasti, strast víc než absence slasti
zlo je víc než absence dobra (a i naopak)
to samé pro krásné/ošklivé...
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!