reflexe 2

reflexe jako:
a) aktivita, proces uvědomování, uchopování, pojímání
b) pasivní proces, kdy se data/počitky/vjemy otiskují
- tedy činný a pasivní rozum
c) příčina toho všeho, zdroj

dalajláma to dělí v knize DESTRUKTIVNÍ EMOCE (s. 115) na dva faktory:

a) samotný akt poznání - rigpa
b) zářící/jasný aspekt, faktor uvědomění, který dovoluje zjevu/jevu vzniknout, jde o vyvolavač zjevu/jevu

- ten druhý faktor je zajímavý, jakási jasná základní zářící báze mysli, světlo vědomí osvěcující svět
- zářící hlubina, jas mysli (clare et distincte, osvícenství, ale už i Augustinus)
- základní zářivost mnohdy zahalena mentálními souženími, tím je deformována - chce oddělit poznávání a afekty

myšlení se snaží překonávat samo sebe, vnitřní hranice, překážky, které si dává, objektivizuje (činí z nich předměty vlastní reflexe) a tak překonává, staví meta-úrovně

jde o proces, který jde do potenciálního nekonečna - jen není zřejmý jeho ZAČÁTEK, pevný bod, na kterým stojí - pravidla jsou implicitní, vznikají za pohybu, tak, jak myšlení postupně krystalizuje, zjasňuje samo sebe, pročišťuje a koriguje se (něco jako Hegelův pohyb absolutního ducha, který nabývá stále explicitnějšího sebe-vědomí)

jde o proces hnaný afekty, afekty motivovaný, nesený i brzděný

jako člověk spontánně chodí, tak spontánně mluví a myslí (vnitřní řeč sama k sobě, Gadamerův vnitřní dialog)
myšlení nám jde samo, často nás přepadá podobně jako úzkost, často myslíme bezděky

za myšlení neneseme odpovědnost: odvíjí se samo...taky ho však korigujeme, ovlivňujeme jeho směr (snaha se soustředit na..., změnit myšlení směrem k ..., snaha si vybavit..., snaha spojit...., snaha jasně odlišit..., snaha nezapomenout..., snaha potlačit..., snaha povzbudit...)

do procesu myšlení tak vstupuje MÁ vůle jako jakési úsilí, můj tlak/tah, napření mých sil/energie...mám prožitek/počitek tohoto úsilí, které identifikuji se mnou...je však toto úsilí, tento pocit/vjem úsilí skutečnou příčinou obratu v mém myšlení?

myšlení se snaží fixní pojmy překonat - ale také se snaží v nich uchovat onu neforemnou bezměrnost světa...překonat konečno pojmu, ale současně zachovat v konečných pojmech nekonečno, jak pateticky říká Deleuze (Co je filosofie, s. 41)

s. 37 - líbí se mi,  když Deleuze říká, že subjekt či objekt jsou jen pojmy, body, kterými se snažíme fixovat pohyb myšlení

myšlení jakoby bylo oproti subjektu:

a) obecnější - postrádá jeho individuálnost, malichernost
b) dynamičtější - subjekt má dosti dlouho stále stejný charakter, osobnost
c) na něm do jisté míry nezávislé, i když jím zčásti asi regulované

podobně objekt myšlení - myšlení si ho klade, ale také tento objekt překonává jako špatně definovaný, nedokonalý atd.

s. 37 - myšlení ven je současně návratem k sobě, sebe-záhyb, sebe-prolnutí

myšlení je nekonečné, ale uvězněné v sobě - myšlení je jen jeden z modů bytí, nikoliv bytí celé (iluze Parmenida, snad Spinozi, určitě Hegela)

myšlení je v kontaktu s bytím, ale není to totéž

co myšlení a jazyk? velmi důležité
myšlení jazyk přesahuje, myšlení může být i beze slov, v představách, geometrických strukturách, schématech

konečně, myšlení je často formálním algoritmem, kde se maso (látka) mění, kostra je stále stejná

dobrý PROJEKT: vysledovat formy myšlení, které jsou hlubší a současně myšlení bližší než struktury gramatické či syntaktické

jakési rozsáhlejší základní formy myšlení (nikoliv ty krátké a banální typu negace, implikace)

s. 54-55 Deleuze inspiruje, že říká, že v myšlení existuje jeho podklad, nemyšlené v myšlené, něco nejvíc samozřejmého, samotný pohyb myšlení, který však nejsme schopni reflektovat - něco, co má společné KAŽDÉ myšlení

zajímá nás tedy základní:
a) látka (obsah, živel, hmota, surovina, substance) myšlení
b) forma (zákony, struktury, algoritmy, pravidla) myšlení

- analytická filozofie identifikuje b) se strukturou jazyka: myslím, že nejde dost hluboko (podobně Chomského univerzální gramatika)

je třeba najít formu, kterou má společnou verbální myšlení s non-verbálním myšlením

je třeba uvážit, že už to bude možná jen neurologická rovina, která je introspekcí neuchopitelná

přece však o ní víme, přece však ji pociťujeme - zakoušíme v sobě tento pohyb myšlení samotný

jistěže myšlení se často děje v jazyce, jazyková forma jej modifikuje, není vedle něj: myslím v ní

zajímavý je proces RESTRUKKTURALIZACE, kdy se myšlení rozpadá a současně mění: otřesy v myšlení, agresivní kritika, duševní nemoc - a snaha vše zas vrátit na pevnou jasnou půdu (do jednoty Rozumu)