Foucault ke konci stále víc přecházel k bio-moci
v konceptu bio-technologické moci se nabízí souvislost s vůlí k moci, s vitalismem, sociodeterminismem atd.
je subjekt jen pasivním důsledkem subjektivace způsobeným anonymní bio-mocí?
nebo je v něm původní aktivita (svoboda): schopnost subverze, transgrese, rezistence, revolty?
tuto možnost otvírá toto: subjekt je částí bio-moci, jejím zauzlením - a jako má bio-moc vlastní aktivitu a samopohyb, má jí i tato její část...bio-moc totiž není jen něco vnějšího, co na mě tlačí, ale jsem to i já sám!
vše záleží na tom, jak chápat strukturu bio-moci, resp. kauzalitu v ní (dva typy vztahů v síti: vztah "část-část" a vztah "celek-část", tedy jak působí části na sebe navzájem a jak na ně působí celek)...pokud má část bio-moci jistou nezávislost, pokud aktivita bio-moci vychází z jejích částí a části nejsou pouhými součástkami organického celku bio-moci (pouhým soukolím v orloji), je tato možnost reálná
vezměme tedy uzel X, který je uzlem celku bio-moci, na tento uzel působí:
a) celek bio-moci (kauzalita od celku k části)
b) jiné části bio-moci
ale tento uzel X možná zase působí na:
a) celek bio-moci (kauzalita od části k celku)
b) na jiné části bio-moci
interakcionismus, kdy se části ovlivňuji navzájem a celek ovlivňuje části a je zase zpětně jimi ovlivňován (všeobecná souvislost, provázanost)
otázka zůstává: odkud se však aktivita v bio-moci bere? co je příčinou změny, pohybu, aktivitu? samopohyb, samoorganizace, vlastní spontaneita, tvořivost, příčina sebe sama: to zní hezky, nechápeme však, co by to mělo znamenat...
podobně je to i ve fyzice: kvantová fyzika otevřela možnost, že vše není pasivním důsledkem Velkého třesku, ale kvantové mikročástice mají díky jejich indeterministickým reakcím (v nichž absentuje vnitřní i vnější příčina těchto interakcí) vlastní spontaneitu, aktivitu doslova ze sebe samých...mikročástice se takto do jisté míry emancipovaly od celku světa, už nejsou jen pasivním zauzlením fyzikálního univerza, ale aktivním spolu-tvořitelem jeho dalšího vývoje...POKUD ovšem kvantová mechanika platí (tím se však pro svobodu člověka nic nemění: je jedno, zda je mozek s jeho vědomím pasivním efektem velkého třesku nebo svých vlastních mikročástic)
víme, že vyšší úrovně jsou často jen pasivním účinkem úrovní nižších
lze vůbec hovořit o úrovních? není to jen naše zjednodušená aproximace? např. Dawkinsův genocentrismus vidí centrum aktivity v genech, nejsou však geny jen pasivním účinkem interakcí mikročástic?
nakolik jsou opravdu mikročástice SPOJENY do vyšších celků (atomy, molekuly, buňky, geny, organismy) a nakolik jsou samostatné a jejich vazby (síly) jen volné?
víme však, že vazby, spojení zde jsou - to konečně vyjadřuje i pojem kauzality (nejasný a mnohoznačný pojem): něco působí na něco jiného a vyvolává to v něm něco dalšího...
kauzalita: A působí na B, něco působí na něco JINÉHO...je možná i sebe-afikace, sebe-působení (skutečná sebe-reflexe či Fichtovo sebekladení, kde je subjekt totožný s objektem, jednání se svým vlastním výsledkem?)
kauzalita je možná mezi odlišenými prvky (prvek A je odlišený od prvku B), jak ji však myslet ve světě, kde vše souvisí se vším a nejsou jasně ohraničeny jeho prvky (skutečná individua)? jen hrubě, aproximativně...ale z toho nemůže vzejít skutečně přesná fyzika...nabízí se pojem POLE, který víc vyjadřuje provázanost
fyzika nakonec pracuje s matematickými konstrukcemi, ontologii tolik nepromýšlí snad to ani nejde, protože ontologie pracuje s přirozenou intuicí, která se hodí jen do našeho přirozeného makrosvěta
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!