dostupné na netu
zpracováno pečlivě, místy nudně, zbytečně zdlouhavě
místy patrné autorovy sympatie pro parapsychologii, to hodnotím negativně
autor zpochybňuje to, proč skeptici chtějí, aby experimenty nedělali parapsychologové...NAMÍTÁM, že je to logické ze dvou důvodů:
1) byla řada odhalení falšovaných experimentů
2) výzkumníci mohou klamat ve svůj prospěch i nevědomě, ač - uznávám - přísnější verze ganzfeld experimentu (telepatie) nebo ovlivňování generátoru náhodných čísel už jsou dost dobře ošetřené
myslím, že zaujaté jsou obě strany - skeptici nikdy neuvěří, parapsychologové pevně věří
současná fyzika je ale dosti proti parapsychologům - uznávám ale, že PROBLÉM VĚDOMÍ není vyřešen ani omylem: dvířka k parapsychologii tak jsou otevřena...ale zní to až moc krásně na to, aby to byla pravda (ale známe i nepravděpodobné krásné pravdy: vzpomeňte na první zamilovanost...)
proč je fyzika proti para-psych.?
1) kvůli fyzikálním vlastnostem mozku, které zřejmě psychokinezi atd. neumožňují
2) kvůli základním fyz. silám, interakcím, částicím, které to neumožňují taky
- ale fyzika ještě nemá definitivní obraz světa...a bude ho vůbec někdy mít,? to nevíme...
operuje se s tím, že od jistého procenta zdařilých pokusů už nemůže jít o náhodu či statistickou chybu: ptám se, proč ne a JAK VYSOKÉ procento to skutečně musí být?...to nemůže stanovit žádná analýza, pro každou situaci a její komplexitu to procento bude jiné...
dále je třeba vždy uvažovat přirozené, jen nezohledněné příčiny: neutíkat se hned k psí síle...
experimenty jako ganzfeld experiment jsou poměrně složité, zahrnují mnoho interakcí, mnoho vlivů..krátkodobě spolehlivé dle nikoho nejsou, z dlouhodobého hlediska zas jisté výsledky jsou...u tak komplexních situací či procesů, jako je tento typ experimentů, je obtížné vyloučit všechny intervenující proměnné i všechny čistě přirozené vlivy a skok do nadpřirozena či para-psychologična je vždy trochu unáhlený...
autora se ptám: poskytují skeptici nějaká svá naturalistická vysvětlení toho, že experimenty občas vycházejí trošku dobře? (říkám trošku, protože dle mých dat enormní úspěchy v parapsychologii nejsou)
dále se ptám: pokud experiment dělám strašně moc dlouho (i několik desetiletí), určitě mi to občas vyjde - jak autor sám říká - teď je třeba spočítat procento, od kdy už to není náhoda...jak takovýto výpočet nenahodilosti probíhá? dle mě je tento výpočet skoro nemožný: lišil by se případ od případu u každé komplexní situace...navíc, to, co nám jako nenahodilé nebo nahodilé připadá, takovým vůbec nemusí býti (viz třeba zdánlivě - a nebo skutečně? - nenahodilá evoluce)
Ahoj Tondo,
OdpovědětVymazatmoje reakce na otázky:
1. Obecně skeptici nejčastěji používají tato klasická vysvětlení: nějaká metodologická chyba, možný podvod, nepublikování negativních výsledků.
2. Takový výpočet nenahodilosti je přesná záležitost založená na teorii pravděpodobnosti. (Například pokud by sis dal za cíl, abys desetkrát za sebou hodil šestku na normální hrací kostce, taky dokážeš vypočítat přesnou pravděpodobnost, s jakou se ti to povede.) Ovšem to, co spočítáš, je pravděpodobnost, s jakou nešlo o náhodu - k jistotě nenáhodnosti se samozřejmě nedostaneme nikdy. Problém je spíš v tom, že poté, kdy zjistíme, že pravděpodobnost pouhé náhody je příliš malá a že tedy nejspíše půjde o jinou možnost, musíme ještě zkoumat, čím je tato nenáhodnost způsobena - zda zachycením hledaného efektu nebo nějakou chybou.
ahoj Honzo,
OdpovědětVymazatdíky za odpovědi, na druhé odpovídám velkým písmem v textu:
Takový výpočet nenahodilosti je přesná záležitost založená na teorii pravděpodobnosti. (Například pokud by sis dal za cíl, abys desetkrát za sebou hodil šestku na normální hrací kostce, taky dokážeš vypočítat přesnou pravděpodobnost, s jakou se ti to povede.)
JENOMŽE PŘI HODU KOSTKOU JDE O JEDNODUCHOU SITUACI...U KOMPLEXNÍCH SITUACÍ JE VÝPOČET PRAVDĚPODOBNOSTI NE-NÁHODNOSTI TĚŽKÝ, DLE MĚ SPÍŠE NEMOŽNÝ...LZE TVRDIT OPAK?!
Ovšem to, co spočítáš, je pravděpodobnost, s jakou nešlo o náhodu - k jistotě nenáhodnosti se samozřejmě nedostaneme nikdy. Problém je spíš v tom, že poté, kdy zjistíme, že pravděpodobnost pouhé náhody je příliš malá a že tedy nejspíše půjde o jinou možnost, musíme ještě zkoumat, čím je tato nenáhodnost způsobena - zda zachycením hledaného efektu nebo nějakou chybou.
JEŠTĚ JE ZDE TŘETÍ MOŽNOST: NENÁHODNOST NEVZNIKLA CHYBOU ANI "SILU MYSLI", ALE NĚJAKÝM JINÝM PŘIROZENÝM FENOMÉNEM, SE KTERÝM BUĎ NENÍ OBEZNÁMEN ZŘEJMĚ FYZIKOU NEPŘÍLIŠ DOTČENÝ PARAPSYCHOLOG NEBO DOKONCE ZATÍM ANI SOUČASNÁ FYZIKA...
Ahoj Tondo,
OdpovědětVymazat1) Ganzfeld je myslím také jednoduchou situací. Přijímající má vždy na výběr ze čtyř možností, z nichž jen jedna je správná. Je to jako házení čtyřstěnnou kostkou a počítání čtyřek.
2) Otázkou je, jak se definuje hledaný efekt. Pokud se na ganzfeld experiment díváme tak, že hledáme anomální přenos informace (což by odpovídalo vyjádřením v parapsychologických článcích referujících o ganzfeldu), pak nalezením něčeho, co nezná současná fyzika, nalézáme hledaný efekt. Pak se ještě zmiňuješ o možnosti, že výsledky vznikly nějakým fenoménem, který by fyzika nepřekvapil, ale s fyzikou neobeznámený parapsycholog to pokládá za anomálii. Problémem této možnosti je, že o designu ganzfeld experimentu přemýšlelo mnoho odborníky a skeptiků, z nichž mnozí byli fyzici. Hledali jakoukoliv možnost, jak výsledky neparapsychologicky vysvětlit. Případný vysvětlující známý fyzikální fenomén by se tedy v diskusi velmi brzy objevil. V reálné diskusi však skeptikové žádnou takovou konkrétní možnost nenabízejí, spíše se zaměřují na ty možné chyby parapsychologie.
díky Honzo za jasné odpovědi
OdpovědětVymazatAhoj Honzo a Tondo
OdpovědětVymazat