co dělám, když reflektuji?
tři kvalitativní skoky:
a) od světa věcí k světu reprezentací věcí
b) od světa reprezentací ke světu meta-reprezentací
c) od meta-reprezentací k sebe-reprezentaci systému, ve kterém se reprezentace a meta-reprezentace "odehrávají", který je pociťuje/vnímá/myslí, a snad i vytváří
výsledkem jsou meta-reprezentace, reprezentace reprezentací
mohu provést také reflexi reflexe: výsledkem je reprezentace tohoto aktu/procesu/pohybu reflektování samotného
ale co je to za pohyb?
je to pohyb operující nad nebo s:
a) pojmy
b) smyslovou neurčitou konkrétní bezprostřední rozmanitostí
pohyb, který s nimi manipuluje
neurovědci obě kategorie shrnují pod (diskutabilní) kolonku "reprezentace" (ve smyslu nedokonalý obrázek/model reality mimo hlavu/mysl/vědomí)
pohyb sám nám však uniká, je nereprezentovatelný ve své svébytnosti
nechápeme:
a) jeho zdroj
b) jeho rysy
c) samotný subjekt reflexe, reflektující já v průběhu reflektování (pojímáme ho až zpředmětněle retrospektivně jako fixní objekt, z něhož vymizela dynamika a specifita samotného pohybu reflektování)
pohyb reflektování však v jeho průběhu pociťujeme, je nám dán jako "danost ve svém vlastním pohybu"...cítím pohyb reflektování jako určitý bezprostřední počitek během (nebo snad bezprostředně po) jeho průběhu
není ani jasné, KDE A ZDA VŮBEC se v tomto pohybu vyskytuje "já"...možná se přidává až dodatečně a zpětně si přisvojuje všechny probíhající operace
jde o velmi často mechanický řemeslně osvojený a zdokonalený algoritmus sčítání a odečítání, mechanického počítání pojmů, s občasnými záblesky "nápadu"
důležitý je však proces reflektování samotný i to, že nakonec dokáže reprezentovat (byť nedokonale, chudě a jen zpředmětněle) sama sebe
avšak samotný pohyb mysli jen máme, neurčitě pociťujeme, ale chybí nám jeho jasná reprezentace
onen "cvrkot v mysli", onen let a skoky mezi myšlenkami, kdy si vybavuji, vzpomínám, snažím si vzpomenout, hledám, soustřeďuji se, spojuji, zamítám
akty mysli - a najednou tu mám novou reprezentaci, jako danost, která ke mě přichází zvenčí, a já s ní potom už jen pracuji
často myslím bezděky, spontánně, často nemohu přestat myslet, někdy zase nemohu začít
mysl se děje jakoby svým vlastním samopohybem, který je živý, vášnivý, plný emocí, skoků, chyb, přerušení vnějších i vnitřních, únavy, bolesti hlavy
v pohybu mysli je hodně emocí, vášně ji živí
nelze nepozorovat jistou mechaničnost, strojovost mysli: můj algoritmus uvažování se liší od uvažování jiného člověka
ale také se mysl podílí na obecném, intersubjektivním, všelidském pohybu myšlení
je v ní cosi individuálního, ale hodně obecného, její hlavní řeč, pojmy, jsou obecné, nemyslím však, že jsme se je jen naučili, mnohé z nich jsou jen zdokonalením vrozených kategorií...
myslíme, že vjemy, zážitky, emoce, bolesti jsou individuální: nevěřím ani tomu, všechno se opakuje, máme podobné těla, receptory, mozky, geny, žijeme v podobném prostředí...jsme si všichni hrozně podobní i ve vkusu, v "neopakovatelném mystickém zážitku" atd...
ale ta mysl jako jakýsi božský vír, jako pohyb s různými rytmy v kontaktu s emocemi a snad vůlí (pokud ovšem nějaká vůle existuje a není totožná s nějakým jedním typem emocí)...pohyb auto-referenční, pohyb samo-organizační, samo-regulující se
co to ale všechno vlastně znamená?
chybí mi řádné uchopení pohybu reflektování...
a chybí mi uchopení pohybu, který samotný pohyb reflektování uchopí jako reprezentaci, tohoto objektivizujícího/zpředmětňujícího pohybu...i když zde je vysvětlení snad snazší, protože reprezentaci aktu reprezentace nemáme, spíš trochu chápeme, že jde o jakýsi neurčitý pohyb, kterému metaforicky říkáme "proud vědomí", duch, dech, van, vír, vítr...
ad hierarchie reprezentací (meta-reprezentace jako vyšší úroveň nad reprezentacemi, nad nimi meta-meta-reprezentace ad infinitum)...nějaké reprezentace zpětně odkazují k jiným, jsou "o nich", obsahují je v sobě...takto zpětně mohu obsáhnout v pohybu několik předchozích pohybů (já vím, že on ví, že ona neví, že my se divíme atd...), je to jen otázka kapacity paměti, nejsou to už kvalitativní předěly, spíše uplatňování stejného sebe-reflexivního pravidla dál a dál
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!