konvence

v čem je špatná?
její odmítání stojí na názoru, že být jiný je lepší než být stejný

může vést až k touze být jiný za každou cenu

konvence však může být taky tím, co je stabilní, léty ověřené, zdravé, konflikty tlumící (nejde tedy vždy o něco špatného)

ne-konvenčnost je také často směšná snaha vyčerpávající se v laciných excesivních malichernostech

nebo může jít o agresivní gesto proti společnosti, plodící její agresivní proti-reakci, za kterou jí pak nespravedlivě viní

je malicherné být nekonvenční v malichernostech

snaha být nekonvenční je velmi konvenční, končí však často u prázdných póz

není špatné být stejný v důležitých věcech, pokud jde o vědomou a dobře uváženou volbu, nikoliv o pasivní kopírování

konvenční styl života předem signalizuje, že daný jedinec mě asi moc neobohatí: vše, co řekne, jsem už slyšel

nechuť z konvence je nechuť z toho, že tak málo lidí chce svůj život žít opravdu po svém, že většina si vystačí s kopií, hlavně když mají slast, pohodu, klid a sociální přijetí: vždyť mnoho z nás je konvenčních právě kvůli tomu, aby byli přijati od společnosti, která konvenční lidi ráda přijímá

jisté typy ne-konvence jsou však společností ceněny víc než konvence: těm společnost říká non-konformita a mohou být jen programovou cestou k ještě většímu uznání od společnosti

co je nekonvenční:
a) co vyvolává odpor od společnosti, jedinec je sankcionalizován
b) co je originální

- tyto dva významy bývají často zaměňovány, druhý význam může přinést odměnu, nikoliv sankce, a naopak první význam nemusí být vůbec originálním přínosem
- ovšem nejvíc nekonvenční činy v sobě nejmohutnějším způsobem spojují obojí...

proč bojovat proti společnosti? obvykle se chceme emancipovat (ideál svobody)..každé osvobození přináší však nový typ společnosti, a tedy i nové formy nesvobody...úplná svoboda je nemožná

emancipační snahy jsou velmi konvenčním rysem naší kultury, jde o opak tradičního čínského konfuciánství nastartovaný francouzským osvícenstvím (a zparodovaný americkým "nezávislým hrdinou")

individualistická kontra-kultura končí u excesů a zkonvenčněním daného "hrdiny"...zůstane však nostalgie po ideálu z mládí, kdy jsme mysleli, že svět změníme, ač on změnil nás...jde taky o kulturně podmíněný a univerzální rys myšlení naší kultury (vše jsme "konvenčně" přijali: konvenční individuální revoltu, konvenční zkonvenčnění i konvenční nostalgii po nenaplněné nekonvenci z mládí)