pátek 29. března 2013

skutečně perverze není subverze? aneb k Žižkovi

perverze neguje zákon, v tom smyslu jej v převrácené podobě zachovává a když se vyhrotí, vyvolává touhu po návratu k němu

zákon je donucení, aby ho člověk přesto přijal, musí slibovat možnost perverze jako oddálenou možnost rozkoše a taky zákon slibuje možnost transgrese, jeho překročení, což vyvolá prý osvobození...zákon říká: když mě přijmeš, vně mě najdeš perverzi, slast, a mé překračování tě osvobodí - ale současně pak zakusíš, že jsem potřebný, protože bez mě jsi slabý...

perverze je způsobena zákonem, jde o jeho pouhou negaci

v tomto smyslu je Deleuze opravdu stín vržený Hegelem a je tedy na něm závislý

Deleuze pak není diferentní forma k Hegelovi, ale jen jeho převrácená kopie: pohyb je stejný, jen opačný, ale protíná svět stejně, ve stejném tématu (organizace, jednota, systém, substance)

navíc, jen díky tomu, že lidé touží po iracionalitě, můžeme hovořit o velikosti rozumu, o návratu ke skvělé racionalitě

kdyby všichni byli racionální, zmizela by skrytá opora racionalismu, výjimka potvrzující pravidlo racionalismu, jeho výstřední jej konstituující doplněk

alespoň tak mluví Žižek

moc racionalismu se uplatňuje jen v potírání iracionalismu

sexuální morálka je potřebná jen tam, kde existují perverze, jen díky perverzím se ukazuje její moc a tato moc se může dále rozšiřovat

dokonce podle Foucaulta tím, že lpíme na represivní hypotéze, tedy názoru, že vědění nás osvobozuje od moci, produkujeme diskurs o sexualitě, přičemž ale diskurs o sexualitě slouží jen většímu ovládání lidí: když o sexu hovoříme, neznamená to, že se osvobozujeme, ba právě naopak, činíme z něj důležité téma a musíme pak souhlasit, že je třeba ho regulovat, a tedy regulovat i nás..plus hovoříme o něm tím způsobem, jak nás naučila sama moc, plus hovoříme o těch sexuálních identitách a jejich perverzích, které klasifikovala sama moc: tedy dále rozšiřujeme její prostředky, témata, strategie

v tom se spojuje Žižek s Foucaultem: snaha osvobodit se od Zákona tento zákon umožňuje, svoboda je spolu s pravdou (jak říká Foucault) jen dalším prostředkem k udržení Zákona, stejně tak perverze

svoboda a perverze, trasgrese a slast mimo Zákon jsou konstrukty produkované Zákonem/bio-mocí k jejich většímu rozšíření

oba se však stejně snaží zákon překročit, snaží se o subverzi zákona
Foucault popisem technik moci plus lokální neustálou angažovanou subverzí
Žižek tím, že se:

a) jako ježíš či lacanovská žena se zákonem plně identifikujeme, anihilujeme svou touhu po rezistenci, překročení zákona v perverzi či trasngresi, a tím vyřadíme moc zákona

b) případně tím, že překřížíme, vyřadíme konstitutivní výjimku zákona, která ho podpírá - už nás nebude děsit ani lákat, ztratí svou přitažlivost

uvažme však, že oba se nakonec snaží od systému/symbolična/zákona/bio-moci osvobodit, a věří tedy v pravdu i svobodu:
a) v pravdu proto, že myslí, že pravdivě popisují systém
b) v svobodu jako ideál, jehož je třeba dosáhnout (osvobození)

přitom předtím oba chápali svobodu jako efekt systému, jako něco, co systém neruší, ale nejen podporuje, ale dokonce zakládá a drží nejvíce (a pravdu taky)

jde tedy asi o dva různé typy pravd a svobod, jinak to je kontradiktorické

pokud se snahou osvobodit a získat pravdu ještě více zotročuji, proč číst tyto dva myslitele, když podle nich samých se tím stávám ještě větším otrokem systému a moci, která využívá jejich knih k vlastnímu rozšiřování?!

myslím navíc, že se ve své snaze po originalitě vyhnuli sice banálním, ale pravdivým myšlenkám: antiteze je sice tezi podobná, ale navíc je jí taky totálně protikladná (jednota, ale taky boj protikladů), takže perverze je do jisté míry osvobození, i  když vzniká ze systému samotného

navíc, snaha překročit systém nemusí produkovat re-akci návratu k němu

žižkovo řešení, kdy zákon zruším tím, že se sním plně ztotožním a vymažu vlastní individualitu (destituce subjektu) mi přijde trochu bombastické, i  když trochu připomíná zen-buddhismus (dosažení skrze ne-dosahování) či taoismus (wu-wej, činění nečiněním)....zákon nade mnou ztratí donucovací moc, to ano, ale dál žiju v jeho regulích: žižek si však zřejmě myslí, že jakmile zákon nemůže potlačovat a donucovat, postupně se vyčerpá až zmizí: tam, kde není perverze, nemůže se moc uplatňovat, a kde se moc neuplatňuje, není...je asi pravda, že revolta vyvolává větší tyranii vlády a naopak, kde není revolta, vláda se stává mírnou...

pravdou ale je, že teze a anti-teze sdílejí stejnou půdu, téma, antiteze nezakládá něco nového, ale jen boří staré a obrací je v opak

taky je pravda, že pokud zastávám jakýkoliv názor, ozývá se ve mě jako pochybnost jeho stín: co když platí opak? jsem-li teista, musím žít se stínem a pochybností možné platnosti ateismu - a také naopak

teista a ateista jsou si velmi blízcí, trápí je problém Boha, se kterým se nikoliv různě, ale jen protikladně vypořádávají


















Žádné komentáře:

Okomentovat

díky!