Jak postupně vypracovat graf k slasti a strasti? Plus naše nedokonalá varianta z února, kde chybí mezery pro neutrální data...plus je tam možná až moc velká kontinuita + chybí větší nástup (peak, intenzita) u každé z emocí, po němž má následovat postupný sestup, pokles...
Jde pozorovat delší časové úseky?
Problém je v tom, že delší úseky prožitkově
neexistuji. Ale odhadem ano.
Plus když to zaznamenáváme, je tam víc neutrálních úseků a jejich kontinuity, protože naše zaznamenávání je většinou prožitkově neutrální.
Plus lze umenšit četnost hluchých míst
našeho zaznamenávání tím, že budeme říkat, co cítíme, někomu druhému formou krátkých hesel, např. slast
bude A a strast B,
takže slast bude třeba A, strast třeba B, zpočátku
budeme mít pro každou z nich jen 2-3 stupně intenzity, takže řekneme: A3, A2,
B1, A3, A1,...
výhodou je, že nemusíme hlásit všechny pětiny
vteřiny, jen ty emočně nabité, tedy jen slast a strast, což je jen šestina
času, zbytek jsou neutrální zraková, sluchová (včetně myšlenek) a neutrální
tělesná data
je třeba to hlásit tomu, ke komu mám důvěru + myslím,
že to mají všichni dost podobné, takže není, za co se stydět, za dýchání se
také nestydíme
plus to jde dělat tak, jak se pozoruje Tolle: jako
nezávislý pozorovatel bez zasahování - tedy jen to pozorovat a pak provést
odhad, kolik toho bylo za cca 10 vteřin, během záznamu je pauza, pak zase
pozorování na 10 vteřin atd...
je zde riziko, že padneme do uvolněného mindful, kde
potom bude víc neutrálních a slastných dat, ale mám zkušenost, že to
lze pozorovat bez mindful postoje, jen fakt jako pasivní registrování
kladných a záporných emocí
+ myslím, že to může utužit partnerské vztahy +
empatii: když vaše manželka/manžel zjistí, jak moc trpíte, bude k vám mít
mnohem větší empatii a pocit solidarity/sounáležitosti/spojení...taktéž, když
to zjistíte vy o ní/něm...
plus pokud něco prožíváme jen šestinu času, pak
prožíváme nějakou emoci jen cca každou vteřinu (přijmeme-li, že prožitkový
okamžik trvá cca pětinu až šestinu vteřiny)...ano, někdy něco prožíváme i víc
(2-4 dílky) prožitkových dílků (tedy pětin vteřiny) za sebou, ale to jde hlásit
hned potom (byť ne s přesným uvedením jejich intenzity) v "emočně hluchých
místech" našeho prožívání...nepopírám, že tím se naše prožívání pozmění,
ale nemyslím si, že zásadně...
jak však hlásit změny intenzity emocí prožitku v
3-4 bezprostředně za sebou jdoucích prožitkových okamžicích? zde bych doporučil
si hned pro sebe kreslit křivky/vlnky...když stanovíme pro začátek jen tři
stupně intenzity u strasti i u slasti, bude to buď přímka (3,3,3 - intenzita se
nemění), nebo to půjde dolů (3,2,1) nebo to půjde dolů prudčeji (3,1,1) nebo
nahoru (1,2,3) - nahoru to ale obvykle nejde, spíš je ostrý nástup (peak), a
pak to degraduje, postupně nebo rychleji padá...může být samozřejmě i opakované
zesílení, křivka tvaru "V" (3,1,3), ale obvykle už peak není tak
velký, takže "V" bude spíše nedokonalé (3,1,2)...
mluvím zde o pozitivních či negativních emocích,
protože každá emoce je buď slastí nebo strastí, má plusové nebo minusové
prožitkové znaménko, je niterně strastná nebo niterně slastná
+ někdy to v rámci jedné emo-vlnky skočí hned ze
slasti do strasti, ale obvykle se v rámci oné 3-4 dílné emo-vlnky drží buď jen
slast nebo jen strast...
A není snad někdy emo-vlna delší, netrvá víc než 3-4
dílky (dílek je jedna pětina vteřiny)? Ne, to by bez přerušení trvala vteřinu a
více, což se neděje téměř nikdy. Vždy tam naskočí zrakové datum, nebo myšlenka
(což je pseudozvukové datum vnitřní řeči nebo neutrální tělesné datum napětí
hlasivek), vnější zvuk nebo neutrální tělesné datum (jako je bušení srdce,
pocení, neutrální pocit na kůži,...)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!