KTERÉ
ETNIKUM JE NEJUVOLNĚNĚJŠÍ = NEJŠŤASTNĚJŠÍ?
1) Přírodní
národy
2) Afričané
– prý neméně vnímají napětí z času, žijí nejvíc v přítomnosti
3) Jižní
Evropané – Italové, Řekové, Španělé, Portugalci – uvolnění, Italové ještě
dětsky hraví, negativní (napětí způsobující) cholerismus trvá vždy jen chvíli
4) Češi
– nejsou na tom špatně, mají uvolněnost Švejků, německá kultura je chrání před
emocionální slovanskou depresivně laděnou labilitou
5) Severní
Evropa – Angličané, Skandinávci – jejich klid, apatie jsou dobré proti strasti
a emocionálním výkyvům, ale napětí z jisté zdrženlivosti, prudérnosti,
pedantérie – tlak času a napětí z něho a povinností vnímají hodně Němci,
Švýcaři
6) Rusové,
část východní Evropy – slovanská depresivně laděná emocionalita + ale také
uvolnění plynoucí z ruského fatalismu a alkoholismu (ten někdy deprese ale
také způsobuje)
JAKÁ
POLITICKÁ TEORIE PLYNE Z EGOISMU?
Je
to snad anarchistický individualismus? Určitě to není kolektivistický
anarchismus, není to tedy individualistická verze anarchismu? Ne, protože to by
způsobovalo boj, což je napětí = strast.
Tak
co utilitarismus? Ne, protože hodnotu má jen moje slast/strast, nikoliv
slast/strast obecně.
Co
teorie smlouvy? To snad ano, ale není jasné, zda je vlastně pravicová
(minimální stát) nebo spíše levicová (částečně Rawls). Také pro egoistu není
výhodné smlouvu dodržovat pořád: je zde nevýhodou to, že je nevypověditelná.
Utilitarismus
není moc podložený, protože není zřejmé, že slast či strast každého člověka má pro
mě hodnotu, je zřejmé jen to, že moje vlastní slast/strast má pro mě hodnotu. Je
sice zřejmé, že pro každého člověka má jeho vlastní slast/strast nutně
skutečnou hodnotu, ale vždy právě jen pro něj, nikoliv pro kohokoliv ostatního,
tedy utilitarismus není dobře založený.
UTILITARISMUS
A TEORIE PŘIROZENÉHO PRÁVA
Utilitarismus
je však ještě pořád lépe založený než teorie „přirozeného práva“, třeba teorie „přirozených
lidských práv a svobod“ nebo teorie „nedotknutelnosti/důstojnosti hodnoty
lidského života“. Odkud víme, že má lidský život hodnotu? Nevíme to.
Má
tedy hodnotu alespoň náš vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje
hodnota nad antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což
se neděje: i u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje
strast nad slastí v poměru 25:1.
MÁ
HODNOTU MŮJ VLASTNÍ ŽIVOT?
Má
hodnotu můj vlastní život? Jen tehdy, pokud v něm převažuje hodnota nad
antihodnotou, tedy má vlastní slast nad mojí vlastní strastí, což se neděje: i
u zdravého dospělého a poměrně optimistického člověka zřejmě převažuje strast
nad slastí v poměru 25:1.
EGOISTA
BY MĚL BÝT APOLITICKÝ
Pravděpodobně
správnou etickou teorií je etický individualistický egoistický hédonismus.
A
egoista by měl být apolitický.
Proč?
1)
Když půjdu volit, nic neovlivním – už matematicky
a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.
2)
Jeden člověk nemůže změnit politické směřování
země.
3)
Z jediných skutečných hodnot,
kterými je moje vlastní slast/strast, neplyne žádná politická teorie. Jedinou
politickou teorií je „Nevím“ nebo dokonce nezájem o politiku, lhostejnost o
věci politické a veřejné, tedy apolitičnost.
4)
Kdybych měl možnost ovlivnit volby, měl
bych volit pravici, kdybych byl bohatý a levici, kdybych byl chudý nebo byl
státním zaměstnancem, takto bych volil správně, protože podle svých vlastních
sobeckých zájmů. Ale i to je bezpředmětné: můj hlas nic neovlivní.
5)
Politika je emotivní téma, zbytečně
zesiluje iracionalitu a zejména zvedá v tobě napětí = strast, nemá cenu jí
tedy vůbec řešit, je to škodlivé.
6)
Dokonce i život v politické totalitě
komunismu Československa 60.-80. let (a vlastně
v každé, i tvrdší totalitě třeba padesátých let u nás) byl nejlepší pro
apolitické lidi, kteří neměli politický názor, neměli tedy potřebu ho ventilovat
a uvolněně si žili svůj vlastní sobecký život na zahrádkách, v činžácích,
panelácích, na chatkách apod., neměli tedy napětí z toho, že byla totalita.
7)
Když si uvědomíš, že většina politických
témat (migrace, ekologická krize, sucho, EU, Trump, Putin, pravice/levice,
Zeman, Babiš) se tě netýká a tvou slast/strast neovlivní, uvolníš se = to je
štěstí. A i když tě to ovlivní (což se však opravdu většinou nestane, i když
senzacechtiví novinářští pisálci se ti kvůli tomu, abys četl, sledoval a kupoval
jejich články a zprávy snaží vsugerovat, že ano), uvolni se i tak, protože
nemáš šanci to změnit. Ano, trochu bys to změnit mohl, ale tvé vynaložené úsilí
= snaha = napětí = strast za možné slabé uvolnění z toho, že bys toho
dosáhl, většinou nestojí (výsledného uvolnění by bylo většinou mnohem méně než napětí
plynoucí z namáhavého boje za jeho dosažení).
8)
Politika je věčný polemos, tedy boj,
napětí, svár – když ji sleduješ, často toto napětí kopíruje i tvá psychika, což
je strast (podobné je to i u sportu!!!). Je dobré sledovat politiku jen jako
hru strategie a diplomacie, geopolitickou hru vyrovnávání a boje mocenských sil
a globálních zájmových skupin, pak to může být zábavné, ale nesmíš se do toho
osobně angažovat, pak by ti to totiž pravděpodobně přineslo napětí = strast.
MÁME CHODIT K VOLBÁM?
Ne.
Když půjdu volit, nic neovlivním: matematicky
a statisticky je chození k volbám holým nesmyslem.
Čím menší je počet volitelů, tím má můj
hlas větší hodnotu. Takže nejmenší hodnotu má můj hlas ve volbách do
europarlamentu, ale i v komunálních volbách má můj hlas minimální hodnotu,
pořád je zde ještě volitelů hodně. Největší hodnotu má můj hlas ve volbách do
společenství bytových jednotek v našem domě: a i zde je jeho váha
relativně malá.
K volbám tedy nemá smysl chodit.
Zabít či nezabít člověka, jehož smrt
zvýší všem lidem na zemi štěstí málo, jemu vezme velké štěstí, ale celkové
kvantum štěstí se tím trochu zvýší? Dle utilitarismu zabít, je to však správně?
hodnocení ztotožňuješ se srovnáváním,
proto nemůžeš uznat hodnotu samostatného prožitku
hodnotu však nestanovuje až akt
hodnocení, tedy srovnávání, ale je dána prožitkem
hodnota je na aktu hodnocení nezávislá
a já se ptám: PROČ BY hodnota nemohla
být pojmem odrážejícím přímo bezprostřední poznání "ideje"
příjemnosti?
Jaký argument proti tomuto stojí?
Tento argument jsem v textu nenalezl,
nalezl jsem tam jen nedokázaný předpoklad, že hodnota je vždy už aktem
hodnocení, tedy porovnávání. Tento předpoklad je nedokázaný.
Tento předpoklad je navíc chybný:
porovnávání nemůže hodnotu věci dát, může jen říci, že jedna věc má vyšší či
nižší hodnotu než jiná věc.
Ale i kdybychom uznali, že hodnotu věci
poznáme až srovnáním věcí s jinou věcí, vlastně to na věci moc nemění: k poznání
hodnoty potřebujeme alespoň jeden neutrální vjem, se kterým věc srovnáme, a tím
poznáme její hodnotu, ale nadále platí, že věc tuto hodnotu bude mít…dejme
tomu, že mám prožitek příjemnosti a potom prožitek neutrální – srovnám je spolu
a co mi brání potom vyvodit, že můj prožitek příjemnosti má skutečnou hodnotu?
jde spor o definici pojmu
"dobra" - pokud chceš, zříkám se v diskuzích s tebou své definice:
dobro = moje a jen moje vlastní sobecká slast
protože tato definice není argumentem,
ale jen definicí, nemusím ji tedy užívat
+ uznávám, že tradiční pojem dobra je ve
shodě s tebou, ne se mnou
Zalozit blog Hédoné
HLAVNÍ CÍL
Hlavním cílem je, abys už tolik netrpěl,
to má skutečnou hodnotu.
JAK NA TO?
Čím méně máš touhy, tím méně máš
strasti.
MÁ SVOBODA HODNOTU?
Nemá, sama o sobě je zcela bezcenná.
Svoboda má cenu jen tehdy, když zvyšuje
naše uvolnění a snižuje naše napětí = strast.
Někdy však naše uvolnění zvyšuje spíše
nesvoboda, otroctví, závislost, submisivita, podřízenost.
Vzpomeň na klášterní poslušnost mnichů,
která je uvolňuje, přivádí k slastné odevzdanosti a zbavuje napětí z rozhodování.
Vzpomeň také naopak na napětí plynoucí z přílišné
svobody, kdy se utápíme v chaosu různých možností a cítíme napětí z toho,
že si mezi nimi musíme nějak rozhodnout.
Dan Gilbert a jiní psychologové ukazují,
že mnoho možností s sebou přináší napětí = strast, zatímco život v jisté
totalitě přináší také četné uvolnění = slast.
Pořád se mi však zdá, že svoboda přináší
většinou víc uvolnění než nesvoboda, byť (viz výše) ne vždy.
Také lze zvolit, zda víc chodit do města
nebo lesa.
Plus podpora instituce, třeba roční
předplatné kurzu meditace.
Nejsnáze uskutečnitelná jsou konkrétní
malá praktická životní pravidla pro změnu chování, nikoliv pro změnu myšlení,
např. taková jednoduchá praktická konkrétní pravidla jako nepit víc než čtyři
piva, ale pít často, každý den se vidět s přáteli, přispat si každý den, nejist
příliš sladké apod.
RELATIVISMUS UVOLŇUJE
Psychologický relativismus je dobrým
nástrojem proti hedonistickému paradoxu.
Povinnosti udělej hned, ať už na ně
nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co
se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane.
Psychologický relativismus přináší velké
uvolnění, když mu věříme.
Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný
pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je
dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.
DALŠÍ DŮLEŽITÁ ŽIVOTNÍ PRAVIDLA
1)
RELATIVISMUS: racionálně zastávej to, že
slast má hodnotu, avšak emocionálně-psychologicky na tom nelpi a dopřej si
jistý hodnotový psychologický relativismus. Proč?
a)
Protože psychologický relativismus je dobrým
nástrojem proti hedonistickému paradoxu. Psychologický relativismus přináší
velké uvolnění, když mu věříme. Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný
pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je
dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.
b)
Přílišné emocionální lpění na programu hédonismu
způsobí jeho opak, příliš mnoho úsilí, násilnosti, snahy, a tedy napětí.
c)
Psychologicky či emocionálně si nedémonizuj
strast, spíše ji bagatelizuj a spřátel se s ní, naproti tomu si emocionálně
neglorifikuj slast, nebuď jejím otrokem, nebuď k ní citově připoutaný.
2)
Povinnosti udělej hned, ať už na ně
nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co
se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane. Tedy: Řeš jen
skutečné povinnosti, zbytek problémů pošli k čertu.
3)
Soustředění na jiný životní plán,
program, projekt než hédonismus může být výhodné, když program vede k neutrálnímu
stavu oproti běžné převaze strasti, tak jako k neutrálu vede čtení nebo
filozofie. Nebo dokonce může program vést k pozitivnímu (slast = uvolnění) stavu
jako meditace nebo pití piva.
4)
Pozoruj se, když máš v činnosti příliš
mnoho soustředění, snahy, úsilí a polož si otázku, zda je ta činnost, věc,
situace tak důležitá a svou snahu zeslab, povol se, vzdej se.
5)
Pěstuj vzdání se, odevzdaný postoj.
6)
Proti fyzické bolesti či (psychické) strasti
nebojuj, nerevoltuj, neprotestuj, jen ji nezaujatě, klidně, nestranně pozoruj,
tím se oslabí.
7)
Méně mysli, když ti soustředění napíná
svaly hlavy.
8)
Nelpi na svých nadějích a snech,
minulost neřeš vůbec, je mrtvá.
9)
Nebaž po sexu, ta kapka slasti nestojí
za to napětí. Spíše si buduj s druhým lásku. S partnerem i s kamarády.
10) Miluj lidi, to uvolňuje.
11) Nehádej se, to způsobuje napětí.
12) Měj denní řád, režim, šetří ti to napětí z rozhodování, stabilizuje tě to a
přenese tě to přes emocionální výkyvy.
STUPNĚ JISTOTY:
1)
Nejjistější: slast/strast existuje jako
vjem, danost, kvále, jev, prožitek
2)
Méně jisté: slast/strast je
(ne)příjemná, (ne)libá
3)
Ještě méně jisté: slast/strast má
(anti)hodnotu
Každý stupeň je o něco málo méně jistý,
ale všechny jsou dost jisté.
CITÁT DNE:
"Hlavním problémem hodnot není to, že by jich bylo moc, ale že jich je
málo."
(že
neexistuje moc skutečných hodnot)
Žádné komentáře:
Okomentovat
díky!