TOK DAT - GAMA VERZE

TOK DAT - VLASTNOSTI

Vědomí = množina/soubor minulých, přítomných a budoucích kválií.

Data = kvália = subjektivní prožitky, informace

Co mají společného data? Jsou bytím? Ne, ale jsou něco, tedy entitou. Jsou navzájem odlišné.

Proč proud? Jde o dravou, chaotickou bystřinu, která však obsahuje i řád a zákonitosti, a nejrozšířenější z nich je kontinuita, návaznost.

V proudu vždy nějaké kvále je, nikdy tam není mezera, prázdno, nicota. U zrakových dat je potom víc zrakových dat zároveň, pravděpodobně.

"existovat znamená vnímat", "mít vědomí znamená vnímat": vlastně nic neděláme, nehýbeme se, jen vnímáme, i myšlení jsou jen sluchové vjemy...totální empirismus!

i to je nepřesné, kvália jsou jakási data/informace, nebo jakési "skutečnosti", objekty

kvále je cosi, s čím mám přímou zkušenost - na rozdíl od jen konstruovaných předmětů fyzikalistického 3D světa

Jaké jsou hlavní vlastnosti proudu zkušenosti?

1)      ZMĚNA – všechna data trvají velmi krátce, asi jen pětinu jedné vteřiny, a jsou ihned nahrazena daty jinými. Změna/pomíjivost je univerzálním rysem všech dat v proudu zkušenosti/vědomí, produkuje rozmanitost. Změnu obvykle označujeme za čas.

2)      UPOŘÁDANOST, ZÁKONITOST, ŘÁD – nedokonalý – máme dva druhy řádu:

2a) ŘÁD KONTINUITA –  následnost + pokračování + opakování, což je výskyt podobného nebo opakovaný výskyt stejného, ale ne zcela, tedy i jistá DISKONTINUTA (což je již zmíněná změna, přerušovanost, těkání, přeskoky)

             2b) ŘÁD KORELACE - jde o zákonitou korelaci, což je opakující se časová  následnost dvou a více zrakových, sluchových a tělesných dat

3)      NEOSOBNOST - žádné kvále není egem, není zde žádné ego.

Pozn. buddhisté mají podobné, ale chybí jim druhý bod, tedy uspořádanost/řád, naopak chybně přidali strastiplnost, která není rysem všech dat.

A co je to prostor? To je vlastnost pouze jedné třídy dat, a to sice dat zrakových. Neexistuje prostor sluchový, hmatový, tělesný ani žádný jiný než prostor zrakový.

Patří mezi univerzální rysy dat vlastnost, že jsou přítomné, že se vyskytují vždy a jedině „nyní, právě teď“? Ne, „přítomnost“ je až konstruktem získaným z konstruktu fyzikalistického času, nejde však o skutečně vnímatelnou vlastnost. Díky paměti víme, že vždy nebylo to, co je nyní, proto hovoříme o přítomnosti a minulosti.

Existují pouze tři třídy dat, nic jiného nevnímáme.

Jde o data zraková, sluchová a tělesná. Nejvíc heterogenní je třída tělesných vjemů, jejíž cca polovina jsou neutrální tělesná data, další cca polovina jsou negativní a pozitivní emoce, tedy strast a slast, které jediné mají skutečnou hodnotu a význam ze všeho toho, co se v zkušenosti odehrává, vyskytuje.

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI ZRAKOVÝCH DAT

1)      Plochost, rovinatost

2)      Barevnost

3)      Jednota zrakové scény – jedno „plátno“, rovina bez mezer, švů, trhlin - barevné skvrny vždy mají vlastnost rozlehlosti, tedy toho, že spolu tvoří dohromady jednu rovinu, samy jsou ploché, vytvářejí + zaujímají jistou plochu

4)      Ostrost nebo neostrost přechodů mezi barevnými skvrnami – vidíme vlastně jenom barevné skvrny s ostrými nebo neostrými přechody

5)      Můžeme vidět víc barev najednou (to u ostatních kválií neplatí, tam vždy jen jedno kvále, buď sluchové, nebo tělesné)

6)      Focus a fringe, tedy střed a okraj zrakové scény (není jisté, zda fringe existuje, zda tzv. „fringe“ není jenom rychlý mimoběžný vjem neostrých přechodů barevných skvrn, kdy z fokusovaného předmětu na zlomek vteřiny odběhnu „vedle“ a hned se k němu zase vrátím) – nevíme, zda focus může vidět jednu barvu, dvě barvy, s jak komplexním okrajem těchto barevných skvrn apod. Možná fringe neexistuje, a vše je jen rychle těkající focus. Ale pokud je i fringe, tak někdy může být s fokusem a jindy může být jen focuis sám, samotné fringe samozřejmě není nikdy. Je taky možné, že focus nemůže být nikdy bez fringe. Tedy jsou možnosti:

6a) je jen focus

6b) je focus někdy sám a jindy může být s fringem (periferií, okrajem).

6c) focus je vždy s fringem – k tomu inklinuje JV

6d) je jenom fringe – toto jistě není pravda

Fringe asi je, ale není jisté, zda musí být vždy, a nemůže být někdy jen focus sám, tedy možnost b). Nejpravděpodobnější je možnost b), druhá nejpravděpodobnější možnost c). Tedy asi platí možnost b): Zraková periferie není v zrakovém poli/scéně vždy, vždy je focus, někdy navíc s periferií zrakového pole, jindy bez ní (když se na něco soustředěně podíváme).

7)      Vnímaní pohybu (není přítomen vždy, ale často) – jediný pohyb, který vnímáme, je zrakový pohyb (nevnímáme pohyb sluchový nebo tělesný, hmatový)…Ale je pravděpodobné, že ani zrakový pohyb nevnímáme, že jde spíše o sérii velmi rychle po sobě jdoucích statických fotografií, kdy na každé je „pohybující se“ objekt oproti svému relativně statickému okolí/pozadí nepatrně posunut (jako ve filmu), takže pohyb nevidíme, jen na něj (správně) usuzujeme. Nebo když rychlý pohyb, tak vidíme statický obrázek barev s neostrými přechody (rozmazaná ruka před očima, když jí rychle hýbeme tam a zpět se jakoby rozostřeně nachází na více místech své dráhy najednou).

NIKDY NEVNÍMÁME POHYB

1)      Hýbej před očima velmi rychle rukou tam a zpět – uvidíš statickou fotografii rozmazaných barev (neostrých přechodů barev). Když nevidíme pohyb zde, je nepravděpodobné, že ho vidíme jinde, mozek totiž užívá pro rozpoznání určitého aspektu reality spíše jen jeden mechanismus než dva odlišné. Jde spíše o sérii velmi rychle po sobě jdoucích statických fotografií, kdy na každé je „pohybující se“ objekt oproti svému relativně statickému okolí/pozadí nepatrně posunut (jako ve filmu), takže pohyb nevidíme, jen na něj (správně) usuzujeme.

2)      Nevnímáme méně než pětinu jedné fyzikální vteřiny, tedy pětina vteřiny je náš minimální prožitek/vjem, musíme tedy vše vnímat jako statické.

3)      I buddhisté vnímají pouze rozsekaný, diskontinuální pohyb např. přední břišní stěny při nádechu.

Oprava: neostré přechody neexistují. EXISTUJÍ NEOSTRÉ PŘECHODY BAREV?

Ne, vždy jen ostré přechody barev, protože neostrý přechod by potřeboval nekonečno barev k zcela souvislém přechodu, a nekonečno barev jistě nevnímáme.
Ale může být hodně barev, dost kontinuita, ale nakonec ostrost.
Kolik barev ve vědomí? Hodně, ale nikoliv nekonečno.
Neostré přechody jen hodně podobných barev ostře vedle sebe ve formě malých barevných políček, plošek nepravidelných tvarů. Často jde možná o hodně vedle sebe položených mikro-čárek, linek.

Častěji vidíme ostré přechody barev, protože ty nám víc upoutávají pozornost.

Ale neostré přechody jsou skoro všude (pozn. zde se neostrými přechody myslí neostrost v konvenčním, ne v doslovném smyslu, tedy uznáváme, že jde ve skutečnosti o ostrost mnoha malých plošek podobných barevných skvrn vedle sebe). 

Mezery v zrakové scéně/poli nejsou.

Při pozornějším vidění více neostrých přechodů, při málo pozorném vidění tam nejsou, mozek si vybarví plošky nepravidelných tvarů převládající barvou, ale jako neostrý přechod.

Při rychlém pohybu hlavou mozek nemá čas na vytvoření periferie, je tam jen focus.

-- nemusíme taky vidět nějaké barevné mikro-skvrnky nebo mikro-plošky nebo hodně barevných bodů vedle sebe? aby nešlo dělení do nekonečna...

CO VIDÍME?

Za prvé vidíme detaily barevných ploch i před jejich uvědomením ve formě často záškubů, krátké vlny, krátkého napětí svalů hlavy často.

Za druhé se barevné detaily vytvoří/vykreslí jindy až při pozornějším pohledu.

Minimální barevna entity musí existovat, protože je omezená horní hranice kolik plošek vidíme, jsme schopni rozlišit.

Snáze zjistíme, kolik barev jsme schopni rozlišit, než kolik vidíme momentálně barevných plošek a kolik jich můžeme vidět maximálně. To se liší: některé výjevy jsou rozmanitější.

Jaký tvar má minimální barevná plocha?

Jde o kruh, kolečko.

Nejmenší je barevná tečka, puntík, bod.

Proč by to nemohl být barevný čtverec?

Čtverce dobré v televizi, dobře k sobě přilehají.

Ale čtverec ve zraku není minimální entitou, je to složitější tvar: potřebuje alespoň čtyři rozlišitelní body atd.

Nejjednodušší je kruh, proto nejmenší barevná skvrna, kterou jsme schopni vidět, má tvar velmi malé barevné tečky. 

Bez focusu (zrakového zaostření) je neostrá periferie zrakové scény, celý letmý pohled je také neostrý nebo když krátkozraký nemá brýle, tak všechno toto neostré přechody.

Když se podívám letmo bez focusu tak vše neostré přechody.

I celá mindful neostrá, resp. jistý focus i tam, ale hodně neostrosti.

Protože hodně letmých pohledů bez zaostřovaní.

Mindful nejsou rychlé pohledy, spíš pomalé bez velkého focus.

Možná může být celý mindful panoramaticky nezaostřený bez focusu??

Když rychle otáčím hlavou, tak můžu mít jen focus, protože mozek nestihne „domalovat/vykreslit“ periferii, ale můžu mít možná taky jen neostré všechno bez focus! :-)

Focus chce úsilí, zaostřovaní, snahu, tedy napětí svalů kolem očí...z toho se asi vyvinulo i myšlenkové soustředění, z napjatého vyhlížení kořisti nebo predátora...Při každém pozorování se zaostří oči!!!

Když zaostřuji, tak celobarevné plochy či skvrny se najednou skládají samy z menších skvrn a ty zase z menších skvrn.

Ale mohu vidět i souvislé barevné větší plochy různých, pravidelných i nepravidelných, tvarů.

Existuje jas barev?

Co je to jasnost barvy? Vidíme ji?

Fyzikálně je to vyšší počet fotonů, intenzita záření.

Jasnost přímo nevidíme, zrakově ji vnímáme jen jako větší světlost, světlejší odstíny dané barvy.

Ale jasnost vnímáme tělesnými daty skrze tlak na povrch "kůže" očí, někdy přechází do bolesti v očích.


Černá barva může být sytá (hodně tmavá, opravdu "černočerná"), ale nikdy není jasná - nemůže nás v očích bolet/na oči tlačit.

Také modrá nebo šedá jsou málo jasné, naopak nejvíc jasné mohou být světlé barvy - nejvíc bílá, žlutá, také žlutozelená, oranžová (př. reflexní bundy, které odrážejí hodně fotonů a pak září, svítí, jsou vidět na dálku).

Tedy jasnost barev nevidíme, když jsou barvy jasné, mají světlejší odstíny a vnímáme to tělesně (tělesnými daty) jako tlak/bolest na povrch očí. reflexní bundy na chodci/cyklistovi vlastně řidiče tlačí/bolí na očích, proto si jich spíše všimne.

Barvy nejsou jen o světlosti/tmavosti, to by pak vše byly jen různé odstíny šedé.

Barvy přecházejí jedna v druhou, jsou řazeny mmj. co do světlosti (a schopnosti ne/způsobovat tělesná data jasnosti, viz výše), ale mají i vlastní specifičnost (červenost červené ap.), byť nikdy nevnímáme průměrnou barvu (např. průměrnou červenou, ale vždy jen barvu určitého odstínu: je tolik barev, kolik je odstínů barev (za průměrnou červenou pak považujeme střední odstín červené ležící zhruba "uprostřed" barevného intervalu, který označujeme jako "červená").

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI SLUCHOVÝCH DAT

1)      Mají vždy určitou hlasitost

2)      Mají vždy určitou výšku tónu

3)      Mají vždy určitou kvalitu/jakost/“zabarvení“ tónu – jiný tón A na houslích a jiný na kytaře

UNIVERZÁLNÍ VLASTNOSTI TĚLESNÝCH DAT

1)      Přiřazována vždy k jen jednomu zrakovému/viditelnému tělu a lokalizována na něm či v něm, na jeho různých místech či částech (což lze, protože zrakové tělo je prostorový objekt jako každý jiný zrakový objekt, jde zde opět o kombinaci barevných skvrn vytvářející určitou relativně stálou strukturu)

2)      Cca polovina neutrální tělesná data, druhá cca polovina emoce, kde převažují negativní emoce nad pozitivními emocemi (poměrem cca 25:1 ve prospěch strasti), zde se dostává ke slovu třetí buddhistická charakteristika existence, tedy strastiplnost

Mohu zároveň vnímat data z různých tříd, tedy např. zraková data a současně sluchová data (třeba při letu ptáka) nebo zraková data a tělesná data (vidím les a současně cítím tělesný tlak na hýždích, protože sedím)?

Pokud se na něco soustředím (focus), tak ne, jedině že bych to vnímal na okraji/periférii vědomí (fringe) při panoramatické pozornosti, která má méně intenzivní focus. Myslím, že ani v tomto případě to však není možné, protože fringe je pravděpodobně jen u zrakových dat mezi sebou, nikoliv u jiných dat nebo u zrakových dat s jinými daty.

Co je přesněji panoramatická pozornost? Panoramatická pozornost je dána poměrem focus:fringe, kdy u focus pozornosti převažuje focus, u panoramatické pozornosti je i dost fringe, ale nikdy to nemůže být jenom fringe, vždy tam trochu focus pozornosti/zaměřenosti je.

EXISTUJÍ RŮZNÉ HLADINY/ÚROVNĚ VĚDOMÍ?

• 
  

  mluví se o různých hladinách vědomí: alfa, beta, gama, delta,...hladiny/ladění/vlny mozku

  jak je rozlišíme na vědomé úrovni?

  stupněm relaxace (uvolnění), onou různou mírou bdělosti

  platí, že se v některých hladinách vědomí střídají data rychleji?
  asi ne, co by znamenalo rychlejší střídání? snad rychlejší přeskakování...avšak přeskakování čeho?

  data ( = obsahy vědomí) se mění vždy, jen někdy je pociťováno více a častěji uvolnění a méně myšlenek a méně napětí něco řešit a plánovat, zatímco jindy náš zrak skáče, těká, myšlenky ( = věty vnitřní řeči) se řinou, odbíhají,...

JAK NÁM UTÍKÁ ČAS?

Když dělám něco nerad, čas se vleče, protože často myslím na čas a přemýšlím nad tím, kdy už daná činnost skončí.

Když se nudím, je to podobné: myslím na čas a čas se díky tomu vleče, protože se zabývám časem a často řeším, jak "to neutíká": pak této myšlence věřím.

Když se nemůžu něčeho dočkat (třeba dítě Vánoc), opět mi přijde, že čas se vleče: pořád myslím na čas a na to, kolik dní ještě zbývá. Není to tedy vnímání pomalejšího toku času, jen zkreslený úsudek na něj.

Když jsem do činnosti ponořen, čas uteče rychle, protože jsem se nestihl nudit a na čas vůbec myslet.

Ovšem zpětně (v paměťové retrospektivní rekonstrukci prožitého dne či období, třeba dovolené) mohu hodnotit, že utekla dlouhá doba. Proč? Je tomu tak tehdy, pokud se stalo hodně epizod, hodně změn prostředí, změn činností, hodně různých situací: pak se paměti zdá, že uplynula dlouhá doba, protože její příběh prožitého období je pestrý a bohatý.

Naproti tomu, kdybych celou dovolenou byl ponořen do jedné činnosti, bude se mi zdát, že dovolená trvala krátce, protože činnost byla sice vtahující, ale pro paměť je to pořád jen jedna a ta samá činnost.

Když jsem ponořen do dovolené, která má naopak pestrý program, uteče to rychle (nebudu se totiž nudit a myslet na čas), ale paměť mi řekne, že to byla vlastně dlouhá doba: protože si budu vzpomínat na mnoho situací.

Tedy NIKDY nejde o pomalejší vnímání toku času, jen o zkreslený úsudek  o tom, že čas plyne pomaleji nebo rychleji.

Ovšem rychlostí času můžeme myslet i střídání dat/údajů mysli/vědomí: pak lze říci, že v monotónnějších situacích se data více opakují či zůstávají často stejné, v zajímavějších činnostech se více střídají, a v tomto smyslu tehdy čas skutečně plyne rychleji.

--------------


CO SDÍLÍ KVÁLIA S NEURÁLNÍMI KORELÁTY?

 Kvália jsou už principiálně neprostorová, nespojitelná s neurálními koreláty v jednom (fyzikálním) prostoru…ale kvália by měla sdílet s koreláty kauzalitu, možná nemusí  sdílet prostor, ale jen časové a kauzální vztahy

Musí sdílet zejména čas, časový vztah: jsou zároveň (společný výskyt/přítomnost = korelace).

Zvuková kvália (včetně myšlení, tedy kvazizvuků "vnitřního hlasu/řeči) a tělesná kvália (včetně slasti a strasti) sice umísťujeme do zrakového prostoru/zrakové scény (tělesná data umísťujeme do různých míst zrakového těla), ale sama o sobě jsou neprostorová, bez prostorové lokalizace, nejsou nikde, na žádném místě zrakového vnímaného prostoru. 

---

Jaký podíl dat?

1) emoce jsou v šestině času - jsou polovinou tělesných dat, další třetina zraková a další třetina zvuková data (vč. vnitřního hlasu)

- ale jsme hodně vizuální, to jakoby vedlo k tomu přidat zrakovým datům

- zároveň máme možná víc emocí než zbytku tělesných dat, tak jakoby byly víc než jen polovinou tělesných dat

--

Jak dlouho trvají?

asi šestinu fyzikální vteřiny, ale prožitkově jsou to jen statické body, základní prožitkové atomy

--

Co to je kvále?

Ono (se) prožívání, prožívání (neosobní stav/proces)

--