POSTOJ K STRASTI

JAKÉ JSOU ZDROJE NAPĚTÍ? ZEJMÉNA V DISPOZIČNÍM PŘESVĚDČENÍ

Přesvědčení = často (ne vždy) je to věta či soubor vět, někdy ale i jen zraková představa…toto něco považujeme za platné, pravdivé (v případě vět), věříme tomu, důvěřujeme tomu, spoléháme se na to, nezpochybňujeme to…jaksi automaticky to považujeme za „hotovou věc“, za pravdu…

„dispoziční přesvědčení“ je pojem přesnější než postoj...

„subjektivní postoj“ je dispozičním přesvědčením spolu s emocemi, které se u něj objevují....

Postoj je subjektivní, protože jiné individuum může k dané situaci/okolnosti zaujmout postoj jiný nebo zcela opačný

dispoziční = téměř nikdy není verbalizované, ale někdy v minulosti bylo a někdy asi ještě bude...

dispoziční přesvědčení alespoň jednou v minulosti bylo verbalizováno (nějak, třeba vágně) nebo nebylo verbalizováno nikdy, ale někdy se ve vědomí objevilo jako třeba graf, tabulka, diagram, schéma, náčrtek funkce, fantazijní zrakový obraz/představa

Napětí – vyvolává ho často jen jeden problém, někdy se jeho zdroj hůř pozná

Napětí často má zdroj v dispozičních přesvědčeních – tedy máme jeho zdroje přítomné jen dispozičně

V jaké formě jsou dispoziční přesvědčení přítomná?

Často jenom jako negativní citoslovce, nebo jen jako záškuby, zaškubnutí, trhnutí/cuknutí zastupující citoslovce, zastupující uvědomění problému

1)      Nejčastější jen napětí - 70% z celkového množství

2)      Pak škubnutí (jde o škubnutí, protože jen o krátké „vlnky“ trhnutí, napětí, cuknutí často svalů hlavy zastupující uvědomění: jakési „aha-momenty“, „aha-záškuby“ bez obsahu - 25% z celkového množství

3)      Pak citoslovce

4)      Pak hesla, slova
5)   Pak věty vyjadřující dispoziční přesvědčení
p
Poslední tři kolonky jen 5% z celkového množství!!!

Proč je většina přesvědčení přítomná jen dispozičně?

Mozek si totiž nemusí stále dokola přehrávat ve vědomí informaci/obsah přesvědčení, stačí mu, když v něm kdysi ve vědomí tato informace už zazněla, a nyní ji má uskladněnou v sobě „dispozičně“ nebo dokonce tato informace ve vědomí ani nikdy nezazněla, ale jaksi vágně a na více místech, tedy třeba nespojeně, v něm existuje.

Činí-li přesvědčení, nejčastěji pak dispoziční přesvědčení, až 95% zdrojů naší každodenní strasti, je to opravdu hodně. Každou minutou se nějaké objeví zcela jistě. Náš negativní postoj ovlivňuje skoro vše – a je dán naším lpěním a odmítáním, naší žádostí a averzí.

myslíš, že podíl na slasti/strasti má verbální vs. nonverbální vnitřní hodnocení/postoj tak půl na půl? Nebo něco převažuje, či dokonce výrazně převažuje?

převažuje hodně nonverbální, tedy dispoziční, tedy dispoziční interpretace=postoj...

JAK OVLIVNIT STRASTI POSTOJEM?

Předěl: fyzická bolest vs. strasti ovlivnitelné víc postojem než fyzická bolest.

I fyzickou bolest lze poněkud naším vlastním subjektivním postojem ovlivnit, ale méně než fyzickou bolest.

90-95% strastí je ovlivňováno postojem jako spolu-příčinou, tímto postojem je udržováno, postoj jim dává delší kontinuitu a zesiluje je, byť postoj nemusí být jejich bezprostřední a dokonce ani hlavní příčinou.

Když získám pozitivní důležité verbální přesvědčení, má to velkou sílu i proti dispozičně danému napětí či negativní aha-záškubům/napětím.

Je třeba dané pozitivní přesvědčení získat, uvěřit mu, přijmout je za své, ztotožnit se s ním.

Pozitivní verbální přesvědčení sice není ve vědomí často přítomné verbálně (jen asi v 5% případů, jinak je tam z 95% přítomné jen dispozičně ve formě napětí nebo „aha-záškubů“), ale je tam přítomné ve formě svých symptomů/projevů/příznaků, v podobě zdánlivě netematického napětí neb o“aha-záškubů“, které po jeho radikální změně (transformaci, obrácení, konverzi) značně mohou vymizet (i když i podle výpovědí „osvícených“ spíše postupně, i když první změna je nejvýraznější a někdy až skoková).

RELATIVISMUS UVOLŇUJE

Psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu.

Povinnosti udělej hned, ať už na ně nemusíš myslet, se vším ostatním nespěchej, odkládej to, nechej to uležet, co se vleče, neuteče, ráno moudřejší večera, ono se nic nestane.

Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme.

Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

1)      RELATIVISMUS: racionálně zastávej to, že slast má hodnotu, avšak emocionálně-psychologicky na tom nelpi a dopřej si jistý hodnotový psychologický relativismus. Proč?

a)      Protože psychologický relativismus je dobrým nástrojem proti hedonistickému paradoxu. Psychologický relativismus přináší velké uvolnění, když mu věříme. Nejlepší je pak tehdy, když je navíc formulovaný pozitivně v podobě: „Všechno je OK, všechno je v pohodě, klidu, vše je dobré, všechno bude dobré, vše je v pořádku“.

b)      Přílišné emocionální lpění na programu hédonismu způsobí jeho opak, příliš mnoho úsilí, násilnosti, snahy, a tedy napětí.

c)      Psychologicky či emocionálně si nedémonizuj strast, spíše ji bagatelizuj a spřátel se s ní, naproti tomu si emocionálně neglorifikuj slast, nebuď jejím otrokem, nebuď k ní citově připoutaný.